Bedřich Engels    Dopis Josefu Blochovi do Královce

  Podle materialistického pojetí dějin je v poslední instanci určujícím momentem v dějinách produkce a reprodukce skutečného života. Ani Marx, ani já jsme nikdy netvrdili víc. Překrucuje-li to nyní někdo v tom smyslu, že ekonomický moment je jedině určující, mění onu tezi v nic neříkající, abstraktní a absurdní frázi. Ekonomická situace je základnou, ale na průběh dějinných zápasů také působí a jejich formu v mnoha případech převážně určují různé momenty nadstavby - politické formy třídního boje a jeho výsledky, ústavy stanovené vítěznou třídou po vyhraném boji atd. - právní formy a zvláště pak odrazy těchto skutečných zápasů v mozcích zúčastněných, politické, právní, filozofické teorie, náboženské názory a jejich další rozvedení v systémy dogmat. Je to vzájemné působení všech těchto momentů, v němž se nakonec celým nekonečným množstvím nahodilostí (tj. věcí a událostí, jejichž vnitřní vzájemná spojitost je tak vzdálená nebo těžko dokazatelná, že ji můžeme považovat za neexistující a pomíjet ji) prosazuje jako nutnost ekonomický pohyb. Vždyť jinak by bylo lehčí aplikovat teorii na libovolné období dějin než řešit jednoduchou rovnici prvního stupně.

  Děláme si své dějiny sami, avšak za prvé za velmi určitých předpokladů a podmínek. Z těch jsou ekonomické koneckonců rozhodující. Ale také politické atd., ba i tradice utkvělé v hlavách lidí hrají určitou roli, třebaže ne rozhodující...

  Za druhé, dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktů mnoha jednotlivých vůlí, z nichž se každá stává takovou, jaká je, působením spousty zvláštních životních podmínek; jsou to tedy nesčetné vzájemně se křižující síly, nekonečná skupina paralelogramů sil, z nichž vyplývá výslednice - dějinná událost - jež sama může být opět považována za výsledek jedné síly, působící jakožto celek nevědomě a bezděčně. Neboť co chce jeden maří druhý a vychází z toho něco, co nikdo nechtěl. Tak dosavadní dějiny probíhají po způsobu přírodního procesu a jsou také podrobeny v podstatě týmž pohybovým zákonům. Ale z toho, že vůle jednotlivců - z nichž každý chce to, k čemu jej pudí fyzická konstituce a vnější, v poslední instanci ekonomické okolnosti (buď jeho vlastní osobní, nebo obecně společenské) - nedosahují toho, co chtějí, nýbrž splývají v celkový průměr, v jednu společnou výslednici, z toho se přece nesmí usuzovat, že tyto vůle = 0. Naopak, každá vůle přispívá k výslednici a potud je v ní zahrnuta.

...

  Marx i já jsme asi částečně sami zavinili, že mladší lidé přikládají leckdy ekonomické stránce větší význam, než jí přísluší. Musili jsme svým hlavním protivníkům zdůrazňovat tuto hlavní zásadu, kterou popírali, a tu nebyl vždy čas, místo ani příležitost, abychom náležitě zdůraznili ostatní momenty zúčastněné na vzájemném působení. Ale jakmile šlo o vylíčení nějakého historického období, tedy o praktickou aplikaci, to bylo něco jiného, a tady byl omyl vyloučen. Ale tito lidé se pohříchu příliš často domnívají, že úplně pochopili novou teorii a mohou ji beze všeho používat, jakmile si osvojili hlavní teze, a to ještě ne vždy správně. A této výtky nemohu ušetřit ani leckoho z novějších "marxistů"; tím se pak také napáchaly pěkné věci.

www.marxismus.cz