Bedřich Engels

Stát, to je organizované násilí vládnoucí třídy.


Jednota ekonomické a ostatní moci není nutností jen ve státu.
Je žádoucí v každém společenství lidí. Řídit, znamená rozhodovat o prostředcích.
Kdo drží kasu, ten velí. Platí to v každé fungující rodině.


Nadprodukt, ta část výsledku práce, kterou již člověk nepotřebuje k reprodukci své pracovní síly a svého rodu. Je mu odnímána v důsledku jeho ekonomické závislosti např. formou roboty, daní a mzdy, rozdělována formou zisku, úroku či renty a přerozdělována prostřednictvím státního rozpočtu. Z nadproduktu pochází bohatství společnosti, z něho je hrazena činnost těch, kteří se na materiální produkci nepodílejí.


Aristoteles

Žádný stát není myslitelný bez pánů a otroků.


Karel Marx

Kdyby nebylo těch, kteří vytvářejí hodnoty, nebylo by ani co krást.


Bedřich Engels

Majetek ... musí být získán prací dříve, než vůbec může být uloupen.


Morálka, to je stav společnosti, praxe velkých skupin lidí, jejich každodenní činnost, to co v praxi považují za správné, běžné, samozřejmé, bez ohledu na to, zda se to smí či nesmí.
Etika, tj. morálka přetvořená vědomím, její odraz ve vědomí - teorie morálky, učení o ní, idealizovaná morálka. Mezi nimi je dialektický rozpor.


Bedřich Engels
Ve skutečnosti má každá třída, dokonce každé povolání svou vlastní morálku,
i tu porušuje, může-li tak činit beztrestně.


Bedřich Engels
Vpravdě lidská morálka, stojící nad třídními protiklady a nad vzpomínkou na ně,
bude možná teprve na vývojovém stupni společnosti,
kde bude třídní protiklad odstraněn, ale i pro životní praxi zapomenut.


Demokracie vznikla v antické společnosti (démos = lid, kratos = vláda). Za lid ale nebyly považovány ženy a děti, které byly vlastnictvím mužů, ani otroci, kteří dokonce nebyli považováni za lidi, ale za mluvící nástroje. Demokratická práva neměli cizinci, barbaři, váleční zajatci ani nemajetní.


B. Spinoza: Nevědomost není důkazem!Benedictus Spinoza

Každý má tolik práva, kolik má moci.


V.I.Lenin: "Když pracuješ, nestyď se říci těm, kteří ti překážejí"!V. I. Lenin

Politika je uměním možného.


V. I. Lenin

... socialismus nemůže zvítězit, nebude-li uskutečňovat plnou demokracii ...


Karel Marx
Boj za osvobození dělnické třídy není boj za třídní výsady a monopoly,
nýbrž boj za rovná práva a povinnosti
a za odstranění jakéhokoliv třídního panství.


Soukromé vlastnictví nelze ztotožňovat s vlastnictvím osobním. Marxismus rozlišuje osobní vlastnictví spotřebních předmětů, které považuje za přirozené, trvalé, a soukromé vlastnictví výrobních prostředků, které považuje za pokrokové v období do rozvíjení strojové velkovýroby a poté za překonané.


V. I. Lenin

Demokratická republika je nejlepší možnou slupkou kapitalismu.


V.I.Lenin: Stát je prouktem nesmiřitelnosti třídních rozporů.Bedřich Engels

Stát vznikl z potřeby udržet na uzdě třídní protiklady.


Bedřich Engels
Aby však tyto protiklady, třídy s protichůdnými ekonomickými zájmy nezničily sebe i společnost
v neplodném boji, stalo se nutným, aby zde byla moc, která stojí zdánlivě nad společností
a má tento konflikt tlumit ... ale stále více se jí odcizuj
e.


Aristoteles

Člověk je živočich politický.


Politika a stát vznikaly a vyvíjejí se současně ve vzájemném působení, mění se jejich forma a stávají se složitějšími tak, jak se vyvíjí materiální činnost lidí a jejich životní podmínky, vztahy i poznání. Reagují na změny společnosti a samy je vyvolávají i ovlivňují.


V. I. Lenin

Ekonomika je prvotní, politika má prvenství.


Politika jako činnost jednotlivých panovníků počala narážet na své meze se vznikem nadstátních církevních struktur a definitivně se stala činností týmovou se zánikem velkého feudálního vlastnictví, tedy s nástupem kapitalismu.


Osobní vlastnictví předmětů sloužících k uspokojování osobních potřeb je jedním ze základních charakteristických znaků, které odlišuje člověka od ostatních živočichů. Vyvíjelo se současně s vědomím člověka a použitím prvních nástrojů. U mnoha prvních kultur bylo běžně ukládáno s člověkem do hrobu.


Bible, základní kniha křesťanství, je vnitřně rozporným souborem textů, zachycující pověsti ještě ze společnosti rodové i z období jejího rozpadu (Starý zákon) a na druhé straně texty výrazně pozdější (Nový zákon. Proto jsou např. popis morálky a hlásané etické normy značně protichůdné: Na jedné straně kamenování cizoložnic a na druhé straně "Kdo po tobě kamenem - ty do něho chlebem". Obsahuje pověsti o vzniku světa, o některých doložených i nedoložených historických událostech a jejich pozdější církevní výklad.


Asketismus, forma resignace na život, způsob života v odříkání. Je propagován většinou náboženství, ve skutečnosti zdůvodňuje ubohost materielních podmínek širokých lidových vrstev a umožňující tak bezpečnější akumulaci vytvořeného nadproduktu v rukou vlastníků. V období strojové velkovýroby a masové spotřeby je již propagandisticky nevhodným.


Stoicismus, asketická filozofie vnitřního klidu, společenské problémy chápe jen jako duchovní a vnitřní život člověka staví nad vnější realitu. V otázkách determinismu je fatalistická. Její prvky asketismu převzalo křesťanství. K nejznámějším představitelům patří např. Seneca.


Individualismus, základní stavební prvek buržoazní filozofie, stavění jednotlivce do protikladu se společností. Pokládá jednotlivce za samoúčel a staví jej nad zájmy sociálního celku. V ranném období měl humanistický obsah v boji proti feudální i církevní nadvládě, v současnosti již je jen teoretickým ospravedlňováním výrobního způsobu, jehož základem je boj všech proti všem. Je dnes charakteristický spíše pro maloburžoazii, jež ve společnosti převzala bývalé postavení buržoazie ve vztahu k feudálům - je potlačována, odstrkována a bojuje o moc.


Kolektivismus, opak individualismu, stavění zájmu společnosti nad zájem jednotlivce. Vyvinul se v rodové společnosti jako základní podmínka přežití a dodnes je nezbytným prvkem v každém fungujícím společenském systému. Často byl zneužit k podpoře despotických vládců (např. fašismus), zbytečně absolutizován byl i v různých fázích existence socialismu.


Niccolo Machiavelli

Politika je nezávislá na morálce.


Spravedlnost, jeden z útvarů společenského vědomí, historicky podmíněná etická a právní idea rovnosti, konfrontující představy a praxi dané doby. Je vždy determinována zájmy těch, kteří ji formulují. Neexistuje spravedlnost jako taková, jednou provždy někým nebo něčím daná, jen její proměňující se, různě nespravedlivé podoby.



Spravedlnost je pocitem vítěze, nespravedlnost pocitem poraženého



Spravedlnost je slepá, ale ne hluchá - musí slyšet, odkud cinká měšec


Karel Marx

Spravedlnost je nejabstraktnějším výrazem práva


Bedřich Engels
Spravedlnost je jen ideologizovaným zbožněným výrazem stávajících ekonomických vztahů.
Spravedlnost Řeků a Římanů pokládala otroctví za spravedlivé;
spravedlnost buržoů z roku 1789 žádala odstranění feudalismu.


Politologie, věda zkoumající mechanismy, okolnosti a důsledky politického rozhodování. Obhajuje, zdůvodňuje konkrétní politiku, radí jí a zabývá se jejími jevovými a praktickými stránkami. Je spjata s určitou politikou, které slouží, a proto je zatížena prvky apologetiky, umožňujícími její existenci, ale současně bránícími pravdivému poznání. To v minulosti postihlo i vědecký komunismus, který měl být marxistickou politologií. Na druhé straně ale politolog, tvrdící že nefandí žádné straně, je stejně nevěrohodný jako papež hovořící o manželské věrnosti a užívání kondomů.


Filozofie, nejobecnější pohled na svět a místo člověka v něm, zpracovaný v teoretické podobě. Do jisté míry vždy odráží poznání i materiální a společenské podmínky své doby, ale i názor určité třídy na tento svět, determinovaný jejím postavením ve společnosti a zájmy z tohoto postavení vyplývajícími. Současně vždy částečně odráží individuelní zvláštnosti svého tvůrce či interpreta.


Ideologie, interpretace zájmů a zdůvodnění cílů určité třídy, tuto třídu sjednocující. Je teoretickým základem její praktické politiky a většinou v sobě obsahuje i dílčí zájmy těch, kteří tuto politiku prakticky provádějí. Jde o konkretizaci filozofie v daných podmínkách, která je však vždy zkreslena absolutizací stránek pro široké vrstvy přijatelných a zjednodušováním toho, co není právě populární.


Politika, prosazování, obhajování a zdůvodňování zájmů určité třídy, v praxi zpravidla doprovázená politikařením, při němž si vykonavatelé politiky přihřívají svoji polívčičku a prosazují i zájmy své vlastní. Nerozlišování těchto dvou stránek praktické politiky pak vede k názoru, že "politika je svinstvo".

Karel Marx, Bedřich Engels
Stát je forma, v níž individua vládnoucí třídy
uplatňují své společné zájmy

 

 


Franklin Delano Roosevelt

... je to v ekonomice, blbče ...


V. I. Lenin

Politika je koncentrovaným výrazem ekonomiky.



Demokracie má stovky definic i jejich výkladů, desítky přívlastků a tisíce odstínů.
Jediným obecně platným principem demokracie je tvorba některých orgánů zdola nahoru.


Centralismus může mít libovolnou podobu.
Jedinou jeho skutečnou podstatou je podřízenost většiny centru.


Demokratický centralismus byl v praxi redukován na podřízenost menšiny většině.
Jeho jedinou podstatou je podřízenost centra i menšiny většině.


Veřejnost: Někdy je politika naivně definována jako "služba veřejnosti". Veřejností je však proměnlivá množina obyvatelstva, která má o danou problematiku či věc zájem, ne všichni. A sloužit pouze těm, kteří o to mají zájem, mohou pouze veřejné domy, záchodky či telefonní automaty, nikoliv politika. Ta slouží třídě jako celku, bez ohledu na to, zda o to její jednotliví příslušníci mají zájem.


Oportunismus, záměna strategie a taktiky, bezzásadovost, přizpůsobování se a kompromisnictví v politice, ustupování tlakům a dílčím zájmům, vyhýbání se zásadním problémům, obcházení překážek, bezbřehé taktizování. Výsledkem takové praxe je, že nesměřuje k vytýčeným cílům a dokonce jejich dosažení znemožňuje. Je to jednání a politika předstírající zachování původních zásad a neměnnost cíle, ve skutečnosti je opouštějící.


Vláda, to není jenom nejvyšší výkonný orgán země. Je to především společenská činnost, vykonávaná v zájmu panující třídy. Je to obsah této činnosti, který může mít nejrůznější formu. Není totožná se správou země, vláda určuje funkce této správy. Od činnosti zákonodárné je vláda oddělena pouze formálně, fakticky s ní vytváří jednotu.



Režim je způsob vlády


Thomas More
Všude tam, kde trvá soukromé vlastnictví a kde všichni všechno měří penězi,
stěží může nastat, aby byl stát zřízení spravedlivé a prospěšné.


Tommaso Campanella

Státní nutnost má na zřeteli osobní blaho toho, kdo vládne.


Franz Mehring

Není úkolem historika používat současných morálních měřítek.


Většina buržoazních demokracií různě omezuje délku funkčního působení nejvyšších činitelů státu tak, aby nemohli vládnoucí třídě přerůst přes hlavu. Dříve se dědila funkce s majetkem, nyní se dědí pouze majetek, takže vládnoucí třída zůstává a konkrétní "vládce" střídá. Je to praktické - všechny chyby lze svést na ně a skuteční vládci zůstávají nevinní.


Pjotr Leontinovič Kapica
sovětský fyzik, nositel Nobelovy ceny

Není nic praktičtějšího, než dobrá teorie.


Bedřich Engels
Politiku a její dějiny je nutno vysvětlovat z ekonomických vztahů a jejich vývoje
a ne naopak.


Bedřich Engels
Všechny morální teorie
jsou v poslední instanci výplodem dané hospodářské situace společnosti.


Bedřich Engels
Lidé, vědomě nebo nevědomě, čerpají své morální názory v poslední instanci
z praktických poměrů, na nichž je založeno jejich třídní postavení
- z hospodářských poměrů, v nichž vyrábějí a směňují.


Bedřich Engels
Kde se vnitřní státní moc některé země dostane do rozporu s jejím hospodářským vývojem ...
... skončil vždy boj svržením politické moci.


Bedřich Engels
Pro specificky měšťácký charakter lidských práv je příznačné, že americká ústava,
jež první uznávala lidská práva, týmž dechem potvrzuje otroctví barevných, existující v Americe.


T. G. Masaryk

Bez jistého stupně diktatury není ani demokracie


Apolitičnost je zpravidla předstíraným nezájmem o politiku, ve skutečnosti bývá demonstrací zklamání panujícími politickými poměry a bezmocnosti je změnit (forma trucu). Apolitičnost je iluzí o tom, že se mé osoby politika netýká, nepochopením skutečnosti, že pokud odmítám být aktivním subjektem politiky, zůstávám vždy jen jejím pasivním objektem. Politice člověk neuteče.


Vladimír Neff, 1909 - 1983, český spisovatel a filmový scenárista, autor řady historických románů (např. pětidílná románová kronika Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj). Zasvěcený kritik rozvratu měšťáckého světa.


Vladimír Neff
Buržoazie respektuje demokratická práva
jen pokud slouží k ochraně a rozmnožování jejího vlastnictví.


Vladimír Neff

Rovnost právní a politická musí být doplněna rovností hospodářskou a sociální!



Člověk měl vždy jen tolik práv, kolik mu jich jeho společnost reálně umožnila


Karel Marx
... hnutí politické, to je hnutí třídy za prosazení jejích zájmů ve všeobecné formě,
ve formě, která má všeobecnou společensky donucující moc.


Bedřich Engels
Třídní protiklady ... jsou základem,
z něhož vyrůstají politické strany, boje stran a tím i celé politické dějiny.



Politik slouží - neměl by posluhovat!



Kdo slouží, je ochoten i umřít.
Kdo posluhuje, je ochoten pouze vydělat.



Kdyby se oceánografové zabývali hlavně vlnami, neobjevili by mořské proudy.
Zkoumáte-li příliš politikaření, unikne vám podstata každé politiky!


Kare Marx,  Bedřich Engels
Společenská struktura a stát vznikají neustále z životního procesu určitých individuí,
ale ne takových, jak se snad jeví ve své vlastní či cizí představě, nýbrž takových, jaká skutečně jsou,
tj. jak působí, jak materiálně vyrábějí, tedy jak jsou činná za určitých materiálních a na jejich libovůli nezávislých omezení, předpokladů a podmínek.


Antonio Gramsci,1891 - 1937, italský marxistický teoretik a politik, poslanec a spisovatel, spoluzakladatel Komunistické strany Itálie. V r. 1926 odsouzen k dlouholetému žaláři, na jehož následky zemřel. Jeho spisy výrazně ovlivnily evropskou levici v 60. letech minulého století.


Antonio Gramsci
Každá třída má jen jednu stranu ... v rozhodujících zvratech se různá seskupení,
vystupující jako "nezávislá strana" sjednocují a vytvářejí jednotný blok.
Rozmanitost, která existovala dříve ... se týkala pouze dílčích otázek.


Antonio Gramsci
Sektář se nechá unést malichernými vnitřními záležitostmi,
které pro něho budou mít esoterický význam a budou ho uvádět do mystického nadšení.


Sektářství, odchylka od oficielní ideologie náboženského či politického společenství. Jejím teoretickým základem je dogmatismus, psychologickým kořenem nedůvěra k lidem a nesnášenlivost, průvodním jevem bývá formalismus a fanatismus. Ulpívá na detailech, izoluje se od ostatního hnutí a od společnosti vůbec. Snaží se vytvářet malou skupinu pravověrných, každému hnutí vždy škodí.


V. I. Lenin

Stát je orgán panství jedné třídy nad druhou.

 

Karel Marx, Bedřich Engels
Sektářství je prostě dětství proletářského hnutí,
tak jako astrologie a alchymie jsou dětstvím vědy.
Jakmile je hnutí přeroste, začíná být reakční

 


V. I. Lenin
Každá demokracie jako forma politické organizace společnosti
slouží konec konců výrobě a je určována konec konců výrobními vztahy dané společnosti.



Demokracie je stavem, kdy se slovy podřizuje menšina většině;
ve skutečnosti se však podřizují menší peníze větším penězům.



V řeckých demokraciích byla formálně plnoprávná asi šestina obyvatel.


Miloš Zeman
Připuštění faktu, že politika je bojem zájmů,
jen projasňuje situaci a je opuštěním pokrytectví, které tak často provází politickou rétoriku.



Největším problémem každého politického hnutí jsou jeho funkcionáři,
zahledění do svých vnitřních, pro společnost zcela bezvýznamných problémů.


T. G. Masaryk

Bez jistého stupně diktatury není ani demokracie.


Winston Churchil

Volby, ve kterých není výsledek zaručen, by se vůbec neměly konat.


T. G. Masaryk

Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.



Právo je kodifikovanou částí morálky


Extremismus, nevědecké označení čehokoliv radikálního s čím nesouhlasím. Užití tohoto pojmu je důsledkem neochoty veřejně pojmenovat, definovat a pochopit společenský jev, jeho příčiny a důsledky, je pouze jeho hanlivým odmítnutím. Ospravedlňuje pomlouvání a potírání jakéhokoliv hnutí či idejí podle momentální potřeby


Pravice, nepřesné označení politických směrů hájících spíše zájmy silných jedinců, kteří jsou podle nich základem společnosti. Prosazují formální rovnost občanskou, na níž je skryta nerovnost ekonomická. Požadují zpravidla slabý vliv státu na ekonomiku a přenechávají jej vlastníkům výrobních prostředků, tedy těm „silným“. Usilují o stát pouze chránící vlastnické vztahy. V praxi se mnohé politické proudy tomuto klasickému dělení na pravici a levici vyhýbají, neboť je volební matematika nutí předstírat, že hájí zájmy všech, a snaží se být vnímány jako spíše středové. Totéž platí i o řadě levicových stran a hnutí.


Levice, nepřesné označení politických proudů, prosazujících zájmy sociálně slabších, přičemž za základní nástroj považují zpravidla silný vliv státu na ekonomiku. Usilují o skutečnou sociálně ekonomickou rovnost bez vykořisťování; nespokojují se s rovností formálně-právní, která je jen zdánlivá. Rozdělení na pravici a levici vzniklo na konci 18. století podle zasedacího pořádku ve francouzském Národním shromáždění a již tenkrát bylo relativní.


Politické strany nelze posuzovat podle jejich názvů, slibů, programů či hesel, dokonce ani podle jednotlivců, kteří je representují.
Odhalí se až činy v rozhodujících chvílích a zájmy, které jsou za nimi skryty.
A za těmi zájmy vždy naleznete třídu.


Konzervatismus, široce rozvětvené seskupení idejí, jednání a postojů, vymykající se přesné definici. Je proměnlivý v politickém prostoru, v němž působí, i v čase. Sám sebe označuje za ochránce trvalých hodnot a tradic, má sklony k popírání jejich historického vývoje. Za konzervativní se mohou vydávat samostatné strany či hnutí, stejně tak jako některá křídla ve všech stranách ostatních. Takto může být označována pasivita či zpátečnictví, stejně tak jako pevnost, zásadovost či neochota ke změnám. Nevyjadřuje ani tak samostatný názor na svět jako odpor k určitému vývoji. Neexistuje jako takový, vždy jen ve vztahu k něčemu konkrétnímu.


Karel Marx

I pěstní právo je právo a právo silnějšího žije dál v jiné formě v jejich "právním státě".


V. I. Lenin

Bylo by však nepřípustné zapomínat, že hájíme-li centralismus, hájíme výhradně demokratický centralismus.


V. I. Lenin

U nás se neustále směšuje centralismus se zvůlí a byrokracií.
Dějiny Ruska musely přirozeně vyvolat takové směšování, ale pro marxistu je to přece jen naprosto nepřípustné.


V. I. Lenin
Největším vnitřním nepřítelem je u nás byrokrat, tj. komunista, jenž sedí na odpovědném místě v sovětském aparátu
a používá všeobecné úcty jako člověk svědomitý.
Má obě ruce levé, ale nekrade.


Marcus Tullius Cicero

Podstatou rovnosti je spravedlnost.


Ezop

Nespravedlnost, kterou děláme, a ta, kterou sami trpíme, není vážena na týchž vahách.


Bedřich Engels

Lidé zapomínají, že jejich právo se odvozuje z jejich životních podmínek,
stejně jako zapomněli, že sami pocházejí z říše zvířat.


Bedřich Engels
Na určitém, velmi primitivním stupni vývoje společnosti vzniká potřeba shrnout pod společné pravidlo
denně se opakující akty výroby, rozdělování a směny výrobků, postarat se, aby se jednotlivec podřídil společným podmínkám výroby a směny.
Toto pravidlo, které je zprvu zvykem, se brzy stává zákonem.


Bedřich Engels
Čím spletitější je zákonodárství, tím více se způsob jeho vyjadřování vzdaluje od způsobu, jímž jsou vyjadřovány obvyklé ekonomické podmínky života společnosti;
jeví se jako samostatný element, který neodvozuje oprávnění své existence a odůvodnění svého dalšího rozvoje z ekonomických vztahů,
nýbrž z vlastních vnitřních zákonů.


Bedřich Engels

Představa věčné spravedlnosti se mění nejen s časem a místem, ale i s osobami.


John Locke

Hlavním a nejvyšším cílem, který lidé hledají, když se setkávají ve státech nebo společenstvích, je zabezpečit si své zboží.


Karel Marx
Buržoazie nevymyslela demokracii proto, aby ztratila svou moc. Právě naopak.
Vymyslela ji proto, aby si svou moc udržela a upevnila.



Volbami lze vyměnit politiky a jejich politikaření. Politika se však mění jen revolucemi.


Korupce - uplácení, forma ekonomického boje, nelegalizovatelný, ale účinný způsob uplatňování vlivu na společnost, skrytá hmotná stimulace, použitelná vždy jen tím, kdo nato má, tedy preferující majetnější. Jejími subjekty jsou nejen jednotlivci, ale i organizace, politické strany a státy. Ačkoliv ji každá společnost potírá, je v třídně rozděleném světě neodstranitelná. Rozkládá totiž integritu jednotlivců, ale ne společnost; spoluvytváří ji. Panuje iluze, že dobře placení úředníci korupci nepodléhají; vysoký plat však pouze zvyšuje použitelné částky a zužuje okruh korumpujících jen na ty nejbohatší.


Moc, vliv zajištěný i silnějším než morálním způsobem, tedy ekonomickým, fyzickým či právním donucením. Základem moci je vláda nad ekonomickým životem lidí, tedy nad výrobou a rozdělováním, směnou a spotřebou materiálních hodnot. Pokud je moc nad jinými oblastmi života v rukou někoho jiného, není schopna působit dlouhodobě proti moci ekonomické, musí se jí podřídit. Je to v zájmu fungování každého systému, který se hroutí vždy, když jakákoli moc ohrožuje jeho ekonomické základy. Chce-li systém dlouhodobě existovat, musí být základní jednota moci zajištěna v jedněch rukou. Moc, která nemá v rukou ekonomiku, je jen krátkodobá. Nemá-li sílu, je bezmocná a vratká. A nemá-li autoritu, síla jí dlouho nevystačí.


T. G. Masaryk

Tolik svobody kolik je možno, tolik řádu kolik je nutno.


Totalita, propagandistický výraz nesprávně ztotožňovaný s pojmem diktatura; pejorativní označení pro formu vlády, neumožňující silný vliv na ekonomiku vlastníkům výrobních prostředků, především nadnárodním. V tomto smyslu jde o opravdu totální, úplnou vládu, zatímco vláda nemající kontrolu nad národní ekonomikou je vždy jen vládou neúplnou, poloviční. Sebedrastičtější diktatury ponechávající v ekonomice volné pole mezinárodním monopolům takto buržoazní propaganda nenazývá. Do II. světové války tento pojem znamenal pouze celost, úplnost, veškerost. Do politiky jej zavedl až Hitler a po něm R. Popper, který si tak vysloužil pochybnou pověst velkého filozofa.


Karel Marx

Politická moc je oficiálním vyjádřením antagonismu v občanské společnosti.


Centrismus, levicový liberalismus, v politickém spektru směr vytvářející iluzi postoje mezi pravicí a levicí,  obě strany smiřující či pravolevé dělení v politice odmítající. Ve skutečnosti však vždy opouští základní princip levice, tj. požadavek sociálně-ekonomické rovnosti lidí a akceptuje základní požadavek pravice, tedy rozdělení společnosti na třídy podle vlastnického vztahu k výrobním prostředkům a rovnost pouze formálně právní. Je tedy vždy politikou skrytě pravicovou, bez ohledu na to, za co sama sebe vydává, jak se nazývá či jakou rétoriku používá.

Karel Marx, Bedřich Engels, Komunistický manifest

Vaše právo je jenom vůlí vaší třídy povýšenou na zákon, vůlí jejíž obsah je určován materiálními životními podmínkami vaší třídy.

 

 


Maummar Al-Kaddáfí

Chudí lidé nedokáží soutěžit ve volební kampani a tak se vítězi stávají vždy a jen bohatí.



Rovnost je přibližná shoda v tom, co je v daném stavu podstatné; není to stejnost.

www.marxismus.cz