Niccolo Machiavelli

Zájmy jsou silnější než láska k otcům.


Poznámka: Potřeba kyslíku nezávisí na tom, jestli si ji uvědomujeme či ne. Např. spíme-li, je nižší, protože nic neděláme; ne proto, že o ní nepřemýšlíme. Dýcháme-li málo kyslíku a mnoho kysličníku uhličitého, neuvědomujeme si svou rostoucí potřebu, nedusíme se, jen se nám chce spát, a umíráme. Naše potřeby jsou objektivní.


Bedřich Engels
Máme-li prozkoumat hybné síly, které se skrývají za pohnutkami historicky jednajících lidí,
... nesmíme si příliš všímat pohnutek jednotlivců, byť sebevýznamnějších,
nýbrž pohnutek, které uvádějí do pohybu veliké masy, celé národy a v každém národě zase celé třídy.


Potřeby, jsou-li správně vnímány, jsou pocitem nedostatku čehosi, vyplývajícím z života a činnosti člověka v určitých materiálních podmínkách. Jsou hlavní hybnou silou další lidské činnosti a vývoje člověka vůbec.


Poznání v nejširším slova smyslu ještě nemusí znamenat uvědomění si svých potřeb a zájmů. I jejich uvědomění si však nemusí být přesné, velmi často bývá zkreslené či zcela zkomolené, což vede k neracionální činnosti člověka.


Zájmy člověka vyplývají z jeho postavení ve společenských vztazích; jsou odrazem společenských vztahů. Můžeme si je začít uvědomovat pouze ve styku s lidmi, jejichž zájmy jsou odlišné. Jsou objektivní, existují i když si je neuvědomujeme. I právě narozené dítě má zájmy, které jsou jako jeho práva chráněny zákonem. Přání, tedy subjektivní, vědomím vytvořené zájmy zkoumá psychologie.


Praxe, tj. cílevědomá, záměrná činnost člověka ve společnosti. Při ní se projevují i uspokojují potřeby a zájmy člověka. Je zdrojem, cílem i kriteriem poznání.


Materiální podmínky, tj. hmotná, určující stránka života lidí.Chceme-li pochopit jednání člověka, skupin, tříd či národů, jejich ideje a tužby, musíme zkoumat především materiální podmínky, z nichž vycházejí.


Společenské podmínky, tj. souhrn společenských vztahů, které si lidé vytvořili v důsledku svých materiálních podmínek, při jejich udržování a přeměně. Základem společenských podmínek jsou vztahy vznikající ve výrobě a postavení jednotlivce v nich.


Přírodní zákony, tj. objektivní, nutné, stálé, podstatné a opakující se vztahy hmotných součástí přírody, k nimž patří i člověk a jeho životní prostředí.Jejich poznávání je předmětem přírodních věd.


Společenské zákony, tj. objektivní, nutné, stálé, podstatné a opakující se vztahy jednotlivců i skupin, v nichž člověk existuje, a které na něho působí, ať si to uvědomuje či nikoliv. Jejich poznávání je předmětem společenských věd.


Cíle jsou vědomím přetvořené, idealizované potřeby a zájmy. Jsou produktem vědomí člověka a odrazem jeho postavení v přírodních a společenských podmínkách. Mají svou objektivní i subjektivní stránku.


Motivace - procesy uvnitř vědomí, ovlivňované potřebami a zájmy člověka. Vytvářejí souhrn pohnutek člověka k činnosti. Člověk je tvor aktivní i bez biologické potřeby, jeho aktivita mimo biologické potřeby a instinkty vychází převážně z vědomí, z  motivů, které si vytváří sám. Záměrné ovlivňování motivace zvenčí je stimulací.


Stimulace - v širším slova smyslu každé vnější působení na člověka ovlivňující jeho motivaci, tedy i působení přírodních faktorů. V užším smyslu záměrné sociální působení s cílem ovlivnit činnost člověka, vytvořit či změnit jeho motivy prostřednictvím změny jeho uvažování. Souhrn vnějších, záměrně připravených podnětů pozitivně působících na člověka či jeho skupiny s cílem využít jejich motivace, případně ji ovlivnit nebo vytvořit. Je součástí každého dobrého vedení a řízení systémů, jejichž součástí je člověk. Může být hmotná, což působí jen pokud podněty trvají, racionální či morální, působící dlouhodoběji, nebo také emotivní, spíše krátkodobá. Nejúčinnější je stimulace kombinovaná.


N. Machiavelli:  "Všechny lidské věci setrvávají v pohybu a nemohou zůstat beze změny"Niccolo Machiavelli, 1469 - 1527, florentský politik období renesance, básník a dramatik, ideolog rodící se buržoazie. Zabýval se teorií státu, razil v politice zásadu, že účel světí prostředky, zdůvodňoval nutnost použití násilí pro blaho státu. Svou stěžejní knihu "Vladař", v níž odhaluje mechanismus vládnutí v rozdělené společnosti, nedovolil za svého života vydat.


Prakticismus, absolutizace praktické stránky lidské činnosti a podcenění teorie. Vidí jen bezprostřední výsledky, ztrácí smysl pro perspektivu. Je závislý na náhodných, dočasných faktorech praxe. Vede k bezzásadovosti a oportunismu. Kritizoval jej už Leonardo da Vinci.


Romantismus, to je poznání či praxe vycházející z iluzí, podceňování tvrdosti reality a přeceňování krásy cíle nebo používaných prostředků, absolutizace ideálů, estetizující přístup k boji. Nevyprchá-li včas, končí zpravidla zklamáním či tvrdým nárazem.



Prostředkem může být cokoliv pouze ve vztahu subjekt - prostředek - účel


Hédonismus, naturalismus v etice, jeho základní představou je, že hlavní hybnou silou v člověku je požadavek slasti a potřeba jeho uspokojení. Vytvořil jej Aristippos, žák Sokratův, nacházíme jej u Demokrita, Epikura, Helvétia, Holbacha i jinde. Zpravidla reprezentoval a zdůvodňoval morální sklony privilegovaných vrstev, které si podobný způsob života mohly dovolit, případně prosazoval takový život i pro jiné.


Freudismus, idealistické pokusy následovníků objevitele psychoanalýzy Sigmunda Freuda o vysvětlování dějin, morálky, umění, válek i dalších společenských jevů neuvědomělými, zejména sexuálními pudy člověka. V současnosti reprezentován neofreudismem (Erich Fromm). Jde o přecenění biologické a psychologické stránky jednotlivce a jejího vlivu na společnost.


Demokritos

Neboť vůbec potřeba se stala lidem učitelkou všeho.


Aristippos z Kyrene, cca 435 - 355 př.n.l., jeden ze žáků Sokrata, přizpůsobivý, rozmařilý, ve svém etickém učení vymezil jako nejvyšší cíl a morální měřítko jednání člověka pocit rozkoše a blaženosti. Stal se tak zakladatelem hédonismu. Jeho díla se nezachovala.


Sigmund Freud

To, co se nazývá štěstí, ... vyplývá spíše z náhlého uspokojení velmi nahromaděných potřeb,
a je svou přirozeností možné jen jako episodní jev.


Sigmund Freud, 1856 - 1939, rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel psychoanalýzy. Jeho objevy byly následovníky absolutizovány při vytváření idealistických koncepcí freudismu a neofreudismu, což jsou pokusy o výklad společenských jevů sexuálními pudy.


Sigmund Freud

Náboženství je kolektivní neuróza,
respektive funkce individuální psychiky, jež produkuje bohy ...


Bedřich Engels

Zájmy vládnoucí třídy se staly hnacím prvkem výroby.


Bedřich Engels
Lidé si zvykli vysvětlovat své činy svým myšlením místo svými potřebami ...
a tak časem vznikl onen idealistický světový názor,
který zejména po zániku antického světa ovládl hlavy.


Novalis (Friedrich Leopold von Hardenberg), 1772 - 1801, německý básník a prozaik, teoretik romantismu, žák Fichtův a Schillerův, směřoval k iracionálnímu universalismu. Ve svých aforismech o náboženství, vědě a státu se pokoušel v magickém idealismu propojit ducha, přírodu i skutečnost.


Novalis

Příčinou všech nedorozumění je záměna cílů s prostředky.


Bedřich Engels

Ekonomické vztahy dané společnosti vystupují především jako zájmy.


Karel Marx, Bedřich Engels
... dělbou práce je dán zároveň i rozpor mezi zájmem jednotlivého individua
nebo jednotlivé rodiny a společenským zájmem všech individuí.

 

 


Karel Marx, Bedřich Engels
... společný zájem neexistuje snad jen v představě ... nýbrž nejdříve
ve skutečnosti jako vzájemná závislost lidí, mezi něž je práce rozdělena.

 

 


Karel Marx

Individua sledují jen svůj zvláštní zájem - který pro ně není totožný se společným zájmem.


Karel Marx
Každá nová třída, která nastupuje na místo třídy, jež vládla před ní,
je nucena, aby dosáhla svého cíle,
vydávat svůj zájem za společný zájem všech členů společnosti.



Pravdu přijímáme pouze přes cedník zájmů


Přání je subjektivním odrazem potřeb a zájmů.
Na rozdíl od cíle, který je racionálním odrazem, je přání odrazem spíše emotivním.


Bedřich Engels
Opomíjení velkých hlavních hledisek pro chvilkové zájmy dne, honba za chvilkovým úspěchem a boj o něj bez ohledu na pozdější následky,
toto obětování budoucnosti hnutí pro jeho přítomnost může být snad míněno poctivě, ale je to a zůstává oportunismem,
a "poctivý" oportunismus je snad ze všech nebezpečnější.


Fromm Erich, 1990 - 1980, americký sociální psycholog a filozof německého původu, zakladatel neofreeudismu. Kritizoval společenský vývoj a jeho vliv na deformaci člověka. Kapitalismus považoval za duševně chorou společnost, řešení však hledal v individuálním léčení. Pokoušel se o syntézu freudismu a marxismu, biologizoval podstatu člověka.


Karel Marx

Použijeme-li k dobrému cíli špatných prostředků, přestává být cíl dobrý.


Egon Bondy
Uspokojení potřeby vede u člověka na rozdíl od zvířete k vytvoření potřeby vyšší kvality.
To znamená, že člověk má v sobě vnitřní pružinu, která ho vede k tomu, aby pracoval.


Bondy Egon, (vl. jménem PhDr. Zbyněk Fišer, CSc.) 1930 - 2007, český básník, prozaik a filozof. Zabýval se především ontologií, vycházel z marxismu. Krajně levicový kritik buržoazní společnosti. V 70. a 80. letech osobnost udergroundu.


V. I. Lenin

Zájmy hýbají životem národů.


Karel Čapek

Nezaměňujte radikálnost v instrumentech s radikálností v cílech.


Karel Marx, Bedřich Engels
Každá třída, která usiluje o prvenství ... musí nejprve vydobýt politickou moc,
aby mohla svůj zájem prohlásit za obecný, k čemuž je prvním okamžikem nucena.

 

 


John Desmond Bernal

Mechanismus demokracie za kapitalismu znamenitě přispívá k udržování nadvlády skoro dědičné menšiny ...


Poznámka: Člověk na určitém stupni svého vývoje dosáhl schopnosti vyrábět nadprodukt, tedy více, než potřebuje k uhájení své existence. Tím se definitivně odlišil od ostatní živé přírody. Současně však získal také volný čas, který musí nějak využít, a možnost přijímat nadbytek energie, kterou musí nějak spotřebovat. Tato aktivita "navíc" se tak stala biologickou potřebou člověka a současně trvale vede k rychlejšímu i všestrannějšímu rozvoji člověka.

www.marxismus.cz