Vstupte do celé učebnice!

 

Jak se tedy pustit do vědy? ... a teď bylo potřeba rozvinout světový názor,
který byl materialističtější než všechny předcházející.
Bedřich Engels

  Vědomí člověka, utvářející se v procesu vývoje jeho vztahů se společností, je velmi členité. Skládá se z mnoha rovin, vrstev a oblastí. Neobsahuje nikdy pouze vědomosti o skutečném světě, ale vždy také subjektivní postoje a vztahy k tomuto světu, vnitřní přesvědčení a cíle, emoce a osobní hodnocení všeho, s čím se jednotlivec setkává.

  Všechny prvky se ve vědomí ukládají v různé hloubce s rozdílnou stálostí. Nejblíže k povrchu a nejméně stálé jsou každodenní informace, z nichž některé přecházejí hlouběji do vědomí, zatímco jiné se rychle vytrácejí a jsou nahrazovány novými. O něco hlouběji jsou uloženy znalosti a zvyky, které jsou stálejší a vyvíjejí se pomaleji. Ještě hlouběji jsou ukryty postoje, a kdesi hluboko uvnitř je cosi, co se poznenáhlu formuje celý život, v zásadě se výrazněji nemění, je relativně nejstálejší a nejpevnější. Je to světový názorpostoj ke světu, k materiálním i sociálním podmínkám svého života i k sobě samému. Je produktem společenského bytí; odráží přírodně společenskou celistvost.

Zjednodušeně a nepřesně to lze vyjádřit třeba takto:

 

Světový názor je nejvnitřnější a nejstálejší součástí obsahu vědomí člověka

  Je to nejhlubší, nejobecnější a nejstálejší obsah paměti člověka, vytvořený znalostmi, zkušenostmi, prožitky a jejich hodnocením i spolu s tím vším spojenými emocemi, tedy nejobecnějšími názory, ideály a přesvědčeními člověka. A protože znalosti a zkušenosti, prožitky a emoce bývají alespoň v něčem protikladné, je světový názor člověka rozporný, a díky tomu se přes svou relativní stálost vyvíjí. Obsahuje nejen nejobecnější informace a jejich hodnocení, ale také metodu jejich posuzování. Je to ona část paměti, v níž ukládáme hodnocení světa a sebe samého. Je nejvyšším výsledkem indukce a slouží k dedukci. Je to soubor principů, z nichž si člověk vykládá svět.

Světový názor je integrující složkou paměti

  Každý normálně vyvinutý člověk nějaký světový názor má, i kdyby tisíckrát tvrdil, že ne. Většinou není vědomě, teoreticky formulován, ale přesto jej člověk má; je filozofickým základem jeho myšlení a jednání, bez něhož by nemohl existovat jako člověk. Světový názor sjednocuje jeho myšlení a jednání, utváří postoje, je mu každodenním rádcem. Vytváří subjektivní postoj člověka k právům i povinnostem jednotlivce vůči společnosti a jeho vztah ke společnosti vůbec. Obsahuje vědění, které si ověřil svou životní praxí, s nímž se ztotožnil a kterému věří, hodnotové představy, zkušenosti, zásady a normy, které tvoří jeho životní orientaci. Je kořenem, z něhož se odvíjejí ostatní názory. Spolu s charakterem člověka určuje základní orientaci jeho osobnosti.

  Světový názor není zdaleka určován jen znalostmi. Např. velké množství lidí má rozsáhlé vědecké znalosti, přesto jejich světový názor není vědecký. Mnoho lidí má rozsáhlé znalosti bible a přesto jsou nevěřící; a naopak mnoho lidí nezná talmud, korán ani bibli, a přesto je jejich světový názor náboženský. Stejně tak mnoho lidí získalo rozsáhlé znalosti marxismu a marxisty se nestali. Většina obyvatel planety má minimální znalosti, a přesto všichni nějaký světový názor mají.

  Důležitou složkou světového názoru je okolnost, s jakým prožitkem či jakými emocemi jsou znalosti spojeny a tudíž, jak sami získané znalosti hodnotíme, což je ovlivněno tím, kdy, od koho, jakým způsobem a za jakých okolností jsme znalosti získali, jak je v životě používali a jaké prožitky z toho máme v paměti uchovány. Emotivní stránka vědomí bývá často materialisty podceňována a idealisty přeceňována.

  Světový názor je vždy formován pod vlivem zájmů, které člověk má, a které objektivně vyplývají z jeho společenských vztahů. Pokud znalosti či zkušenosti s jeho zájmy souhlasí, přijímá je kladným způsobem, pokud jsou s nimi v rozporu, přijímá je člověk se záporným znaménkem a nedotýkají-li se jich, přijímá je lhostejně. Podle toho se do paměti různě hluboko ukládají.

  U znalostí je důležité i to, zda ve vědomí zůstávají izolovány od druhých či jsou s nimi vzájemně skloubeny, zda vytvářejí obrazně řečeno "slovník" nebo systém, jak je vědomí dokáže zobecňovat. Protože světový názor vytvářejí především ona zobecnění. Znalosti, které nejsou spojeny s aktivní činností, zájmy, prožitky a emocemi, které nejsou člověkem hodnoceny, jeho světový názor neovlivňují.

  Znalosti a zkušenosti máme alespoň částečně ve svém vědomí spojeny s jejich zdroji; pamatujeme si alespoň přibližně, kde a kdy jsme je získali. Světový názor jako jejich syntéza už je od svých zdrojů značně oddělen, je více náš, vnitřní, individuální. Jeho část přerostla do podvědomí, nedokážeme si jej celý uvědomit, formulovat jej a používáme jej teprve tehdy, když nemáme k aktuální skutečnosti dostatek přesných informací, které lze vyhodnotit rozumem. Takový proces bývá nazýván intuicí.

Světový názor je názorem člověka na svět a na jeho místo v něm,
je odrazem společenských vztahů člověka

  Vzniká v procesu společenské praxe člověka, je jejím produktem. Je důsledkem aktivity člověka a jen při ní vzniká a upevňuje se. Je nezbytný pro praktickou činnost lidí, vytváří motivy a bariéry pro jejich každodenní aktivitu, inspiruje a reguluje ji. Utváří se na základě zkušeností, je formován především postavením člověka v ekonomicko-sociálních vztazích. Souhlasí-li s objektivní realitou, může člověku výrazně napomáhat, je jeho dobrým nástrojem. Je-li zkreslený, odráží-li objektivní realitu nepravdivě, je pro praxi člověka brzdou a překážkou. Je klíčovým integrujícím činitelem člověka. Jestliže se světový názor dostává do rozporu s jednáním jedince či jeho společenskou determinací, ozývá se svědomí.

Světový názor je jednotou myšlení a jednání člověka

  Světový názor není jen osobním hlediskem člověka, je v něm skrytě obsaženo i stanovisko třídy, k níž člověk patří, nebo ke které patřit chce. Je určován postavením člověka ve společnosti a jeho vůlí své postavení udržet či změnit. V třídní společnosti má vždy třídní charakter, ať si to člověk uvědomuje nebo ne. V rozdělené společnosti nemůže být člověk nestranický, stále někomu straní. Je s touto rozpolcenou společností neoddělitelně svázán, má v ní své kořeny, vztahy a zájmy. Vždy straní určité třídě a chtíc i nechtíc obhajuje její zájmy, protože je považuje i za své. Chová-li se člověk racionálně, uvědomuje si alespoň částečně, ke které třídě patří. Podléhá-li iluzím, pak může být jeho světový názor v rozporu s jeho skutečným postavením ve společnosti. Organizujícím prvkem světového názoru v třídní společnosti je ideologie, pod jejímž vlivem se tento názor také utváří.

Světový názor v třídní společnosti je vždy třídní

  Vědomosti se stávají součástí světového názoru člověka ne tím, že si je zapamatuje, ale tím, že se změní v jeho přesvědčení, že se stanou základem jeho způsobu života. Prostřednictvím světového názoru pak přijímá nebo nepřijímá, hodnotí, třídí a zařazuje poznatky nové. Světový názor vědce nemusí být vždy vědecký. Vědec je totiž vědcem zpravidla v jediném a to ještě úzce specializovaném oboru, zatímco v ostatních oborech je laikem a v každodenní životní praxi mu zcela může chybět tzv. "zdravý selský rozum". Ve své vědě je třeba uznávaným géniem, ale mimo ni se může chovat, jednat a myslet zcela jinak. Ve své vědě nemůže podléhat iluzím, všude jinde ano. Naopak člověk jen průměrně vzdělaný může mít takový názor na svět, který je v souladu s poznatky vědy. Světový názor je velmi všestranný, obsahuje i systém etických a estetických norem, které si člověk vytváří. Má velmi blízko ke svědomí, ale není s ním totožný.

Světový názor je souhrn vědeckých, filozofických, politických, morálních, náboženských, estetických a dalších přesvědčení a ideálů lidí

  Světový názor je souhrnem představ o řešení základních životních problémů. Může být neucelený, rozporný a nepevný, tak jako člověk sám. Čím vyzrálejší osobností jedinec je, tím je jeho světový názor kompaktnější a stálejší. Normálně si člověk toto své duchovní jádro příliš neuvědomuje, neformuluje ho ani nezveřejňuje, a pokud jej deklaruje, pak většinou nepřesně. Ale vždy jej má a používá. Pokud by kdokoliv svůj ucelený, vnitřně kompaktní a vyzrálý světový názor vyjádřil v obecné teoretické podobě, pak se to stane filozofií. A protože tak mnozí již učinili, zpravidla vždy každý vyhraněnější a ucelenější světový názor jednotlivce koresponduje s některou filozofií.

Jádrem světového názoru je filozofie

  Světový názor každého jedince je jedinečný. Různost světových názorů lidí je dána rozmanitostí materiálních i společenských podmínek jejich života a z nich vyplývajících rozdílností potřeb a zájmů, rozdílností jejich výchovy a teprve nakonec odlišností jejich vnitřních vlivů, jako jsou vzdělání, intelekt, povaha, emocionální citlivost, sklony, záliby a pod. Podobnost světových názorů je naopak dána podobností podmínek, v nichž lidé žijí. Světový názor může být převážně:

  Každé takové označení však označuje pouze podstatu, nikoliv celý jev, který je vždy daleko širší, komplikovanější a rozpornější.

Žádné označení však nemůže být absolutní, je jen orientační, charakterizující celkové zaměření člověka;
každý konkrétní světový názor je vždy různorodou směsicí, odrážející a ovlivňující život a osobnost jedince

  Světový názor si nelze osvojit pouhým rozumem, naučením se čehokoliv. Není jen souhrnem výsledků vědění. Je vždy především výsledkem prožitků člověka, jeho zkušeností se světem, je součinem působení společnosti na jedince a vztahu jedince ke společnosti. Začíná se utvářet s uvědoměním si sebe sama v dětství, s uvědoměním si existence svých nejbližších a s vytvářením prvních hodnotových soudů. Dotváří se v celém životě a na život působí. Podle něj člověk reaguje na nové, závažné skutečnosti, o nichž nemá dostatečné informace, s nimiž nemá dostatečné zkušenosti. Zformováním světového názoru člověk vyspívá, stává se z dítěte osobností. Výchova člověka je především formováním jeho světového názoru. Čím je tento duchovní kořen jednotlivce blíže pravdě, čím je stabilnější, důslednější, širší a hlubší, tím lepším je jeho nositel člověkem.

Světonázorově vyhraněný člověk
je stabilnější, vyrovnanější i odolnější při všech životních nárazech,
je integrovanější osobností

Dále k náboženství