Vstupte do celé učebnice!

Socialism má své živé zřídlo v zejících nedokonalostech nynějšího řádu společenského,
zejména v jeho nespravedlnostech a nemorálnostech,
a obzvláště v hmotné a mravní bídě velikých mas všech národů.
T. G. Masaryk

  Společnost, jakmile se utvořila, rozčleňovala se na skupiny. Nejprve to byly tlupy, rodiny, rody, kmeny, tedy členění podle příbuznosti, původu. Později, při vzniku dělby práce, to byli lovci, sběrači, pastevci, bojovníci, tedy přibylo rozdělení podle převažujícího způsobu činnosti a zkušeností. Ještě později vznikli písaři, kněží, učenci, tedy rozdělení podle znalostí. A také věřící a nevěřící v ono právě vládnoucí božstvo, otroci a otrokáři, měšťané a venkované, zemědělci, řemeslníci a obchodníci, bohatí i chudí, páni a poddaní. Čím více se společnost vyvíjela, tím více se rozrůzňovala do nejrůznějších kolektivů, skupin, rovin a vrstev, přičemž každý jednotlivec patřil hned do několika nejrůznějších sociálních seskupení. Společnost se stávala nepřehlednou, těžko pochopitelnou. Vždy, když bylo třeba některé z těchto seskupení stmelit a ovládnout, zdůrazňovala se jeho příslušnost právě k té či oné skupině. Tak to funguje dodnes.

Každá společnost je složitě strukturovaným celkem,
v němž má každá složka struktury v různých situacích různou důležitost

  V období historického vývoje člověk dosáhl schopnosti vyrobit více než spotřebuje ke své reprodukci a vytvářet i nadprodukt, tedy něco navíc, co nebylo nutno bezprostředně spotřebovat. Tento přebytek mohl být uchováván, hromaděn a směňován, ale také ukraden, aniž to vedlo k zániku dosavadního držitele. V důsledku hospodářské činnosti lidí vzniká první sociální diferenciace, a tím dochází k historickému zlomu. Dosavadní rovnost lidí je nahrazována ekonomickou nerovností, původní závislost každého na všech se mění v závislost slabých na silnějších, někdejší výsadní postavení nejschopnějších se mění ve výsady bohatších. Děděním majetku se pak odděluje přímá souvislost mezi schopnostmi a bohatstvím, a vytvářejí se rozdílné skupiny, do nichž už člověk nevstupuje svou prací, ale svým zrozením. A právě tyto skupiny, vytvářené z nejdůležitější, tj. ekonomické činnosti lidí, se postupně stávají základem struktury společnosti.

  Člověk začal mít cenu. Jeho cenou byl právě onen nadprodukt, který vytvářel, a který mu bylo možné odejmout, aniž by jej dále přestal produkovat, tedy aniž by umřel hlady. Zajatí nepřátelé už dále nebyli zabíjeni nebo přijímáni za rovnocenné příslušníky společenství jako v minulosti. Stávali se otroky, které si však mohli pořídit pouze ti bohatší, kteří je z nashromážděného majetku mohli živit po onen krátký čas, než jejich práce počala vynášet. Otroci byli přinuceni k práci, k výrobě prostředků nutných ke své obživě i onoho nadproduktu, který jim byl odnímán, a o který rychleji bohatli vlastníci otroků. Tento nadprodukt je jediným zdrojem bohatství. Všude, kde začal ve větší míře vznikat, bylo vynalezeno vykořisťování. A také stát, který vytvořil nástroje i řád, jimiž je násilím zajišťoval, organizoval a stupňoval.

  Společnost, dosud složená z rovnocenných příslušníků nejrůznějších skupin, se začala prudce diferencovat podle vlastnictví. Vznikly velké, výrazně odlišné skupiny lidí s protikladným postavením, závislé jedna na druhé, z nichž jedna byla ovládána a druhá ovládala. Příslušnost k ostatním skupinám podle původu, jazyka, náboženství, místa bydliště, schopností, znalostí, vykonávané činnosti se stala druhořadou. Otrok byl pedagogem, řemeslníkem stejně jako svobodný, mohl mít stejnou řeč, náboženství, vzdělání, to nebylo důležité. Důležitým se stalo jeho sociální postavení. Skončilo období barbarství, vznikly třídy, které jsou základním pilířem civilizace, a které podnítily bouřlivý rozvoj společnosti.

Třídy

Třídy jsou vytvářeny rozdílným dědičným postavením velkých skupin lidí v procesu tvorby, rozdělování a spotřeby nadproduktu

V.I.Lenin: Velká iniciativa (úryvek) Třídy tvoří základní sociálně ekonomickou strukturu společnosti v období civilizace. Jsou to velké skupiny lidí, které bez ohledu na své pohlaví, národnost, bydliště, vzdělání a jiné odlišnosti spojuje nebo rozděluje vlastnický vztah k výrobním prostředkům, tedy materiálním statkům, které jsou ve spojení s pracovní silou schopny být zdrojem nadhodnoty. Soukromé vlastnictví těchto prostředků umožňuje ovládat pracovní sílu i proces výroby, rozdělování a směny - tedy ovládat základy společnosti. Ten, kdo ovládá hospodářské síly své země, ovládá pak jejich prostřednictvím i další oblasti života společnosti. V tomto smyslu se tedy společnost dělí na třídy - na ovládající a ovládané.

  Základem vzniku tříd je skutečnost, že část lidí, vždy menší, vlastní prostředky nezbytné k reprodukci materiálního života společnosti; zatímco druhá vždy větší část tyto prostředky nevlastní, je existenčně nucena na nich pracovat, stává se fakticky jejich součástí a je nejrůznějšími formami vlastněna spolu s nimi. Hodnoty v těchto vztazích vytvořené jsou pak vždy rozdělovány ve prospěch menšiny vlastníků, která vykořisťuje většinu, koncentruje bohatství, rozhoduje o jeho používání, a tím ovládá celou společnost.

Společnost se tak dělí na vykořisťující a vykořisťované

Třídy jsou velké skupiny lidí, které se od sebe liší:

Třídy jsou takové skupiny lidí,
z nichž jedna si může přivlastňovat výsledky práce druhých,
protože zaujímá jiné místo v dané soustavě společenského hospodářství

  Třídy jsou produktem dělby práce. Avšak dělba práce sama o sobě nevyvolala vznik tříd. Existovala již předtím, v rodině, v rodu či kmeni, kde si i při rozdílném druhu práce lidé byli v zásadě rovni. Umožnila vznik tříd až tehdy, když vyvolala soukromé vlastnictví.

Třídní příslušnost se převážně dědí spolu s majetkem, což je ta největší nespravedlnost

  Avšak ani individuální vlastnictví samo o sobě ještě ke vzniku tříd nevedlo. I předtím jednotlivci vlastnili mnohé výrobní prostředky individuálně - kyj, oštěp, luk, nůž byly jejich a často s nimi byly ukládány do hrobu. Individuální vlastnictví počalo být důležité až tehdy, kdy se počalo zvětšovat, kdy rostly i zpočátku přirozené rozdíly mezi lidmi.

  Ale ani tyto rozdíly nevedly samy o sobě ke vzniku tříd. Teprve tehdy, když si ti nejšikovnější, nejsilnější a nejbohatší podmanili ty ostatní, když se jejich bohatství stalo základem pro práci druhých, když těm druhým počali odnímat výsledky jejich práce a přisvojovat si je, když jejich lepší postavení přestalo vyplývat z jejich schopností a počalo být zajišťováno silou i zvláštními institucemi a právem, když přestalo být dočasným a stalo se dědičným, teprve tehdy se jejich vlastnictví změnilo v soukromé - teprve tehdy vznikly třídy a počaly se formovat jejich protikladné zájmy i z nich vyplývající vzájemný boj.

  Třídy jsou vytvářeny zásadně rozdílnými životními podmínkami, vyplývajícími z vlastnictví těch prostředků, které jsou nezbytné pro vytváření nadproduktu v materiální výrobě a zásadně rozdílným sociálním postavením ve výrobních vztazích. Třídy jsou vytvářeny dědičným udržováním většiny lidí v těchto vztazích, ekonomickou, právní i jinou nemožností je zásadně změnit jinak než bojem.

Třídy jsou produktem i podmínkou vykořisťování

  Třídy nevznikly pouhým násilím. Jsou výsledkem ekonomické činnosti lidí a jejich ekonomických vztahů, jsou důsledkem jevů, které ekonomická činnost vyvolala. Avšak vždy, když třídy vznikly, bylo postavení vládnoucí třídy udržováno a posilováno násilím. Proces jejich vzniku probíhal v různých místech v odlišné době čase a rozdílně dlouho. Ale vždy k němu došlo. Nebyly vymyšleny, jejich existence je zapsána i v bibli, byly vytvořeny lidmi. Dávno předtím, než jim dal francouzský šlechtic Saint-Simon společné jméno. Existovaly pod mnoha jinými jmény tisíce let, než Karel Marx pochopil jejich ekonomickou podstatu a roli ve vývoji lidstva.

Třídy jsou objektivním ekonomickým vztahem, nezávislým na vůli a vědomí lidí.
Jsou výsledkem ekonomické činnosti lidí a násilí.

  Základem prvotní pospolitosti byly vztahy spolupráce na základě rovnosti. V první třídní společnosti se ještě dlouho udržovaly pozůstatky prvotně pospolných vztahů. Novými vztahy však byla nadvláda a poroba. Postupně se vyvinuly jejich tři základní formy:

  Vývoj těchto tří forem byl provázen postupným přechodem od osobní závislosti k závislosti ekonomické. Jejich ekonomická podstata - vykořisťování - však zůstává stejná, jen formy a intenzita se vývojem mění.

Formy odnímání nadproduktu jsou postupně snesitelnější, méně zřetelné a účinnější;
intenzita vykořisťování se s růstem hodnoty nadproduktu zvyšuje

  Civilizovaná, tj. třídní společnost má jinou strukturu než prvotní formy pospolitosti. Jejím základem je struktura tříd, protože ta vzniká v nejdůležitější lidské činnosti - ve výrobě, a každodenně se v ní reprodukuje. Třídy jsou mimo dobu revolučního kvasu zpravidla málo viditelné, protože jejich existence je zakotvena v hlubinách, v samé podstatě dané společnosti. Každá třídní společensko-ekonomická formace má jinou sociálně-třídní strukturu, která tvoří podstatu společnosti:

Sociálně třídní struktura tvoří podstatu společnosti,
je její vnitřní diferenciací

Egon Bondy   Napříč třídní strukturou pak prochází sociálně-profesní struktura společnosti, tj. další nejrůznější skupiny, v nichž se třídní role individuí prolínají s ostatními. Tato struktura je zjevnější, a proto v ní často omylem či záměrně bývá hledán klíč k pochopení společnosti. Nedotýká se však podstaty společnosti, je pouze jevem. Integrujícím prvkem je pouze společný zájem, vyplývající z určité profese, ostatní zájmy tyto skupiny dezintegrují. Různé profese mohou vykonávat příslušníci různých tříd, což platí zejména o široké skupině inteligence. Ta, stejně jako další společenské skupiny, ač má své zvláštnosti, třídu nevytváří.

Sociálně profesní-struktura je vnějším projevem diferenciace společnosti

  Nezávisle na třídně-sociální i sociálně-profesní struktuře existují i ostatní skupiny, do nichž vždy patří příslušníci různých tříd i profesí, tj. věkové, národní, etnické, náboženské, zájmové, biologické aj., mající nejrůznější formy; i tyto skupiny jsou většinou na pohled viditelnějšími než třídy, protože jejich činnost se odehrává spíše na povrchu společnosti než v jejích hlubinách.

Člověk je příslušníkem společnosti prostřednictvím své třídy
a mnoha skupin, jejichž důležitost se časem mění.
Příslušnost k třídě však bývá podstatná a celoživotní.

  Lidé nevytvářejí třídy či skupiny libovolně, ale vždy na základě společných zájmů. Jakákoliv třída či skupina lidí se jako skupina chová jen v době, kdy jsou její zájmy ohroženy, kdy za ně bojuje, když vítězí; prostě jen tehdy, když si zájmy, jež jí spojují, uvědomuje a jedná podle nich. I mimo tento čas ji sice zájmy spojují, ale jen té míry, do jaké si je jednotlivci uvědomují. Přesto se však mimo dobu své aktivní činnosti každá skupina rozpadá do skupin zcela jiných, podle odlišných zájmů.

  Každá skupina má-li existovat, musí se vždy znovu a znovu obnovovat, a to může jen aktivní společenskou činností. Má-li být skupina opravdu pevnou, musí si vytvořit kromě existujících společných zájmů i jiná pouta: společné tradice, zvyky, obyčeje, rituály či symboly, citové a mravní svazky, musí se vracet ke své historii a zabývat se svou budoucností. Musí generovat své alespoň minimální materiální, institucionální i duchovní zázemí a přesněji se vymezit k ostatním skupinám. Je tím pevnější, čím více nachází prostoru pro aktivní činnost i při realizaci jiných zájmů než těch, které ji původně vytvořily; potom je i přežije.

  Tohle všechno přesně ví církev svatá, a proto je "věčná". To všechno také intuitivně vědí vládnoucí třídy, které mají obrovskou výhodu: je stmeluje každodenní vykořisťování podmaněných tříd, v němž nemohou ustat - kdokoliv poleví, rychle se propadá mezi podmaněné.

Třídy vznikají jako skupiny odlišným způsobem vykořisťující či vykořisťované.
Zpočátku jsou spojovány jen konkurenčními rozpory.
Teprve politika je sjednocuje na základě společných zájmů.

Sociální vrstvy

  Vedle diferenciace společnosti podle tříd, tedy podle vztahu k výrobním prostředkům, se společnost dílčím způsobem diferencuje i podle vztahu ke spotřebním předmětům, který je z velké části, ale ne zcela, podmíněn příslušností k třídám. Současně s ní je ovlivněn i výší ekonomického postavení uvnitř své třídy, celkovými příjmy, poměrem osobní spotřeby k celkovým příjmům a individuálními stránkami svého životního způsobu. Z tohoto pohledu abstrahujícího od třídní podstaty se pak společnost jeví jako skládající se z prostupných vrstev, mezi nimiž nejsou zcela zřetelné hranice, v níž třídy prolínají jedna do druhé a samy jsou složitě strukturovány. Je to jevová, smyslová forma poznání zkoumající viditelné, rezignující na hledání podstaty, ale přesněji měřitelná, kvantifikovatelná, a proto zdánlivě vědečtější. Její nevýhodou je to, že kritéria pro zařazení do vrstev jsou vždy volena subjektivně, těchto vrstev může být jakýkoliv počet a hlavně znemožňuje rozeznání skutečných společenských vztahů. Nic nevypovídá o vzájemné závislosti lidí, která danou společnost utváří. Proto zkoumání sociálních vrstev zpravidla vždy slouží k zakrývání třídního rozdělení civilizovaného světa, v propagandě jej nahrazuje a odmítá. Buržoazní společenská věda tak činí vědomě a záměrně; marxistická věda toto hledisko často opomíjela, čímž ochuzovala sama sebe. Nejrůznější teorie stratifikace nelze paušálně odmítat, jen je vždy nutné poctivě hledat, co v nich je pravdou a co ne. Odstraněním tříd v budoucnosti sociální rozvrstvení nezmizí: stane se spravedlivějším, více závislým na jedinci než jeho rodičích, ale určitě bude rozmanitější.

Vrstvy jsou odpolitizovaným pohledem na na politicky strukturovanou společnost

  Zkoumání tříd odhaluje podstatu, zkoumání vrstev poznává jev. Třídy nepostihují plně rozmanitost společnosti, vrstvy odhlížejí od politiky v politicky organizované společnosti. Ani jedno, ani druhé neodhaluje samo o sobě celou pravdu, která je vždy složitější. Absolutizovat nebo odmítat jedno či druhé je stejnou chybou. Třídy i vrstvy reálně existují, je mezi nimi dialektický vztah, tedy souvislost i rozpor. Jsou jen dvěma dílčími pohledy na společnost, která je diferencována ještě daleko složitěji. Nekonečná strukturovanost hmoty je sice ve společnosti omezena existencí jedinců, kteří ji tvoří, ale je násobena příslušností jedince k mnoha strukturám.

Vrstvy jsou ve společnosti starší než třídy a mají před sebou delší budoucnost.
V třídní společnosti nám ale nesmí zaclánět při hledání její podstaty.

Lidové masy

Podrobnosti na téma "lid"   Zcela zvláštní součástí společnosti jsou lidové masy, někdy nazývané jako lid. Jsou to široké vrstvy obyvatel, většinou se vzájemně neznajících, majících objektivní společný zájem. V prvotně pospolné společnosti neexistovaly, neboť společný zájem spojoval každé společenství, v němž lidé žili. Masy se vytvářejí až v třídně rozdělené společnosti jako průvodní jev tohoto rozdělení. Jejich základem je nejpočetnější třída bezprostředních výrobců a patří do nich další třídy, sociální skupiny i jednotlivci, které spojuje podobný společný zájem. Masy se ve společnosti zpravidla neprojevují, dokud tento jejich společný zájem nepočne výrazně ovlivňovat jejich chování, dokud rozpory ve společnosti nevyvolávají výrazný konflikt. Jakmile se tak stává, aktivizují se široké lidové vrstvy, v rozhodujících dějinných okamžicích se stávají hlavní hybnou silou vývoje a zpravidla sehrávají pozitivní úlohu.

  Masy či lid bývají často dávány chybně do protikladu s tzv. elitou národa, která se však v rozhodujících politických a sociálních střetech rozpadá a její pokroková část se stává součástí širokých lidových mas.

  Masy nelze ztotožňovat s davem, který se vytváří náhodně z rozmanitých krátkodobých příčin i z nejrůznějších jednotlivců. Je podstatně menší, krátkodobou veličinou a jeho chování je zcela jiné než chování mas. Je pudové, iracionální, nevypočitatelné a neovladatelné, jednotlivec se jako součást davu chová zpravidla zcela jinak než mimo něj.

  Mnohdy bývá masám vytýkána jejich tupost, lhostejnost a pasivita, což je nepochopením skutečnosti, že masy nemají důvod k aktivitě, dokud jejich společný zájem není silnější, aktuálnější než dílčí zájmy tříd a skupin, z nichž se skládají. Masy nelze aktivizovat, dokud si alespoň podstatu svých objektivních zájmů neuvědomí.

  Často bývá zdůrazňována manipulovatelnost mas, která je však zaměňována s masovou manipulací, což není totéž. Skutečné masy jsou manipulovatelné pouze omezeně a krátkodobě, neboť jejich chování je determinováno především jejich sociálně-ekonomickým postavením a z něho vyplývajícími objektivními zájmy. Působení na masy může být výrazně účinné jen tehdy, pokud směřuje k pochopení těchto zájmů. Jakékoliv jiné působení je účinné pouze na jednotlivce a skupiny uvnitř mas.

Lid a lidové masy jsou produktem i součástí třídní společnosti

  Vztahy mezi třídami jsou základními společenskými vztahy dané epochy, určují charakter společnosti a mají vliv na formování ostatních vztahů. Nejsou to jen vztahy ekonomické. Na jejich základě vznikají vztahy sociální, ideologické, politické, kulturní i jiné, které jsou odrazem vztahů ekonomických.

Historie lidstva je bojem tříd
za sociální rovnost či nerovnost

  Třídy se liší v životních a sociálních podmínkách, rodinných vztazích, morálce, tradicích, politické teorii, mají rozdílné majetkové poměry, kulturní podmínky, postavení ve společnosti i přístup ke vzdělání. Z toho všeho vyplývají jejich odlišné zájmy. Tyto zájmy vysvětluje ideologie, sjednocuje je a obhajuje politika.

  Třídy, ačkoliv mají společné zájmy, se jako třídy nechovají v době, kdy si své společné zájmy neuvědomují. Je proto vždy v zájmu tříd vládnoucích, aby třídní strukturu společnosti zakrývaly a vysvětlovaly něčím jiným, aby společné zájmy tříd ovládaných tlumily, aby bránily v jejich organizování i sjednocování, aby potlačované třídy rozkládaly zvýhodňování některých jejich příslušníků, aby drobily jejich organizační strukturu a bránily utváření jejich společného vědomí. To vše jsou důvody vedoucí k tomu, že mimo období revolučních zvratů je existence tříd ve společnosti málo zřetelná. Sama existence tříd je často popíránazatajována. Přesto existují. Ne však navždy.

K. Marx, B. Engels: Komunistický manifest (úryvek)   Třídy jsou historicky vzniklým ekonomickým stavem společnosti. A jako každý historický jev jsou jevem dočasným. Nelze je zakázat, ani odstranit. Ale lze odstranit podmínky, z nichž vznikají. Jsou podmíněny protikladností vlastnických vztahů. Tuto protikladnost lze odstranit pouze změnou vlastnických vztahů, zespolečenštěním materiálních základů společnosti. Ne fyzickou likvidací vlastníků, ale úplným podřízením procesů výroby, rozdělování, směny a spotřeby zájmům společnosti. Lze vytvořit společnost bez tříd a vykořisťování, v níž společenská evoluce už nebude politickými revolucemi, v níž vývoj nebude probojováván sociálními střety a rozvoj jedněch nebude na úkor druhých. Ale to už je zcela jiná součást marxismu, která musí být ještě hluboce propracována s využitím poznatků z chyb zatím poraženého socialismu:

To je obsahem vědeckého komunismu

Dále k potřebám a zájmům člověka