Pluralita

            Pluralita je mnohostrannost. Svět je mnohostranný tudíž pluralitní, dokonce čím dál tím více. Za to není třeba bojovat, tak to je. Takže pokud někdo prosazuje, obhajuje a zdůvodňuje nutnost plurality, má na mysli vždy jen dvojí:

Pluralita moci

            Moc není pluralitní, je jenom jedna. Má ji v rukou ten, kdo ovládá hospodářský život, učeně ekonomiku. Je to jako doma: Hlavou je ten, kdo drží kasu. Kdyby to bylo jinak, a kasa by byl v rukou jednoho, zatímco jiní by rozhodovali o všem ostatním, nefungovalo by to. Rozdílné moci uvnitř jednoho celku by mezi sebou bojovaly, mařily snahy ostatních, a společnost, stát či rodina by chřadly. Nakonec by přece jen zvítězila moc hospodářská, protože ta koneckonců ovlivňuje vývoj všeho ostatního a existenci vůbec. Bez ní jsou ostatní moci nemocí.

            Takže bojuje-li někdo za pluralitu moci, pak je jen naivní a nebezpečný snílek, anebo bojuje jen za pluralitu nástrojů moci, což je něco úplně jiného. Čím více nástrojů má moc v rukou, tím lépe. Selže-li jeden, je tu druhý; umaže-li se třetí, jsou tu ostatní. A žádný není nepostradatelný, mohou bojovat mezi sebou, pluralitně potírat jede druhého, dělat si iluze o své důležitosti a střídat se, ale skutečná moc, ta ekonomická ta zůstává. Pevně ji drží  rukou její majitelé – vlastníci hospodářství.

            Tak vzniklo ono formální dělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, z nichž jedna je  „nezávislá“ na druhé, ale všechny jsou na moci ekonomické, která stanoví pravidla a cíle tak jasně, aby už bylo jedno, kdo zrovna pádluje.

            Tak vznikl i systém politických stran, z nichž mnohé jsou jedna jako druhá, třeba i jedna horší než druhá. Perou se, hádají k potěše publika, střídají se u pomyslného kormidla a společně vědí: Každý kormidelník musí poslouchat svého kapitána, ať stojí vedle na můstku, telefonuje nebo posílá posly. Kdo neposlouchá, je vyměněn, lhostejno zda to zařídí kulka, prostitutka nebo paparazzi, armáda či tisk, konkurenti uvnitř nebo zvenčí, všichni jsou k disposici. A čím více je okolo humbuku, tím lépe se schová, kdo a proč vlastně střílel.

Poslušných je vždycky dost, a jejich pluralita je zajištěna.

Pluralita myšlenek

            Myšlení lidí je také rozmanité, tudíž pluralitní. Každý si myslí a říká něco jiného, a to je dobře. Protože kdyby náhodou mysleli a mluvili všichni stejně, mohlo by to být i proti moci ekonomické. Tak ať se potírají a vyvracejí, znevěrohodňují navzájem, ať ty ostatní otravují svými žvásty a nutí je myslet na něco úplně jiného. Neberte jim ty jejich bohy a ideje, čím více jich je, tím méně škodí. Nechte jim všechny ty jejich noviny a televize, vždyť jsou vlastně naše. Je třeba bojovat za pluralitu, ať se perou, blbci.

Ať nám ten kapitalismus vydrží!

www.marxismus.cz