Teorie zvykového, příkazového a tržního hospodářství

Zvykové hospodářství
  Prý bylo základem pravěkého hospodaření. Kdyby tomu tak ale bylo, byl by ještě pravěk. Zvyk totiž v sobě neobsahuje nic nového, je jen zjednodušenou zkušeností. Zvyk, je stagnací – a ve vyvíjejícím se světě dokonce regresem. Regresem je i proto, že zkušenost oklešťuje. Pravěk by se nemohl rozvíjet, ale on se rozvíjel - pomalu, ale přece:

Nikdy nešlo hospodařit jen podle zvyku, neboť by to vedlo k zániku lidstva,
ale každé hospodaření vždy bylo podmíněné měnící se zkušeností

Příkazové hospodářství
   Prý bylo základem totalitních ekonomik. V každém typu hospodaření však  lidé hospodařili společně, i když zde byla dělba práce. Čím více byla práce dělena, tím více bylo třeba příkazů:

Žádný typ hospodaření se neobešel bez příkazů a plánování,
a bude to tak po celou dobu rozvoje lidské společnosti

Tržní hospodářství
  Již v pravěku člověk získal schopnost vyrobit více, než sám spotřeboval k uhájení své existence, a z toho se vyvinula možnost i  nutnost obchodovat. Aby člověk mohl obchodovat, musel od pravěku až podnes:

  • znát své potřeby, předvídat je a plánovat, aby neprodával to, co sám bude potřebovat a nekupoval to, co potřebovat nebude

  • znát své možnosti, předvídat je a vytvářet si nové možnosti, aby nekupoval to, co si sám může vyrobit
  • respektovat množství práce, živé i mrtvé, obsažené v ceně prodávaných i nakupovaných předmětů, dbát tak či onak na reálnost cen a používat i ceny ekonomicky neodůvodněné v případě monopolu, ať to byla nafta nebo pazourek.

Každé rozvíjející se směnné hospodářství v sobě vždy obsahovalo prvky zvyku, plánu, příkazu i trhu

Celá tato teorie tří typů hospodaření je jen dost naivním pokusem periodizovat dějiny výroby a společnosti jinak, než to udělal Marx.

www.marxismus.cz