Pacem in terris

Mír na Zemi, encyklika papeže Jana XXIII. z r. 1963 kritizující jaderné zbraně a válečné nebezpečí, vyzdvihující sociální práva člověka a vyzývající věřící, aby vstupovali do politiky a přinášeli do společnosti více porozumění. Na jejím základě vzniklo v Československu stejnojmenné hnutí katolického duchovenstva podporované státem, které mělo postupně až přes 1000 členů z řad kněží. Od počátku narazilo na tuhý odpor Svatého stolce a na počátku 80. let pražský primas kardinál Tomášek zakázal duchovním účast v tomto sdružení. Přesto existovalo dále a v roce 1987 mu generální tajemník OSN udělil titul "Posel míru". Rozprášeno bylo až v prosinci 1989 a jeho členové byli zbaveni vlivucírkvi.

Pacifismus

Liberální ideje a hnutí odmítající jakýkoliv boj ve společnosti.Ve svých důsledcích vždy vede k podřízení se síle, a tím nadržuje silnějšímu. Neodhaluje ekonomické příčiny válek a věří, že mír je možno zajistit pouhou propagandou, mravní osvětou. Jeho nesmyslnost přiznal ve svém dramatu "Matka" náš nejznámější pacifista Karel Čapek tím, že v závěru dává jeho hlavní hrdinka poslednímu synovi do rukou zbraň a posílá jej do boje bránit svou vlast.

Padělek

Vlastní dílo vydávané za cizí, opak plagiátu.

Padesátá léta

Synonymum pro období ostrého třídního boje po vyhlášení tzv. studené války, v němž se zostřily vztahy mezi socialistickými a kapitalistickými zeměmi a současně v obou táborech zesílil vnitřní politický zápas, včetně represí, které na obou stranách současně kompromitovaly i upevnily politické systémy. V západní Evropě začal vytlačováním komunistů z vlád, v USA potlačováním tzv. neamerické činnosti, v socialistických zemích politickými procesy. Soudobá propaganda prezentuje toto období velmi jednostranně; na obou stranách šlo o nemilosrdný boj, jehož cíle byly vydávány za ušlechtilé, avšak podrobnosti jsou odsouzeníhodné, takže se jimi vítězové nikdy nechlubili.

PaedDr.

Doktor pedagogiky, v minulosti akademický titul udělovaný absolventům pedagogických a sportovních fakult po složení rigorózní zkoušky, dnes nahrazený titulem PhDr. Na Slovensku se uděluje dodnes.

Pacholek

Nekvalifikovaný pomocník, chasník, většinou žijící v místě služby, pracující za ubytování, stravu a malé kapesné.

Pachtýř

Zemědělec pracující na pronajaté půdě, s níž se zpravidla pronajímaly i ostatní výrobní prostředky. Byl zavázán půdu zušlechťovat a platil vlastníkovi pachtovné ve výši pozemkové renty, závislé na úrodnosti půdy. Teprve z další části vyrobené nadhodnoty měl případný zisk. Svou prací byl podoben rolníkovi, vlastnictvím půdy nikoliv.

Palácový převrat

Puč, rychlé převzetí politické moci jinou skupinou vládnoucí třídy bez účasti širších vrstev společnosti, při kterém se nemění podstata vlády, jen osoby či skupiny téže třídy ve funkcích.

Paladin

Palatin, od slova palác; ve starověkém Římě příslušník palácové gardy, v raném středověku vysoký hodnostář panovnického či papežského dvora, důvěrník monarchy. Později šlechtický titul, v německém prostředí jako falckrabě. V literatuře hrdinný bojovník s nečistými silami.

Palatin

Slovensky nádvorný župan, původně hlava uherského královského dvora, později nejvyšší soudce či velitel vojska, poté místodržitel či předseda zemského sněmu, druhá osoba po uherském králi.

Paleografie

Pomocná historická věda o písmu starověku a středověku.

Paměť

Jeden z biologických předpokladů vniku vědomí, schopnost ukládat získané poznatky. V různé míře ji mají vyšší živé organismy, avšak sama o sobě vědomí nevytváří. U člověka byla značně rozšířena vytvořením řeči. Současně s jedinci získávala tuto schopnost i společnost, společenským vědomím zajistila kontinuitu poznatků po jejich smrti, znásobila ji rozvojem písma a umocnila vznikem technických prostředků jejich ukládání.

Paměti

Memoáry, autobiografický literární žánr, v němž se autor zaměřuje více na společenské události než na svůj osobní život. Vždy jde o subjektivní výklad historie a obhajobu osobní role autora v ní. Obsahuje část pravdy spolu s iluzemi i fikcemi, dodatečně vloženou motivaci autora i pozdější poznatky a hodnocení. Paměti mohou být pouze ilustrujícím prvkem historie, nikoli věrohodným podkladem k jejímu studiu. Svědčí o tom např. výrok W. Churchilla: "Historie k nám bude příznivá, konec konců napíšu ji já sám."

Pamflet

Hanopis, záměrně jednostranná kritika, nemající, ani nepředstírající trvalou hodnotu.

Panašování kandidátky

Možnost souběžné volby jednotlivců z kandidátek více stran. Podle stávajících volebních zákonů to lze jen v komunálních volbách.

Panarabismus

Jedna z forem arabského nacionalismu, idea sjednocení zemí arabského světa vzniklá jako důsledek koloniálního útlaku. Inklinoval k sekularizaci a často i k socialismu, staví se proti vměšování Západu do vývoje v arabských zemích. Vedl k několika pokusům o vytvoření vyšších státních celků na arabském území, je stále nositelem určité jednoty arabských zemí. Na rozdíl od panislámismu klade důraz na jednotu národní, ne náboženskou.

Pančhenláma

Nejvýše postavený láma tibetského buddhismu, lámaismu; podle tradice je považován za převtělení svých předchůdců.

Panenteismus

Náboženské postoje mezi panteismemteismem, idealistické učení, rozpouštějící boha v přírodě. Snaha vyhnout se konfliktu přírodních věd s náboženstvím. Člověk rozumem nenalézá pro boha místo, ale srdcem se jej nemůže vzdát. Podobně jako deismuspanpsychismus je to vlastně náboženský oportunismus.

Panevropanství

Ideové koncepce sjednocení Evropy, často přehlížející existující historické, kulturní, etnické, hospodářské i sociální rozdíly a především rozporné ekonomické zájmy národní buržoazie, které tomu brání. Jde o logickou historickou tendenci, jejíž umělé urychlování vzbuzuje odpor a působí proti ní.

Pangermanismus

Idea sjednocení všech německy mluvících lidí doprovázející vytvoření jednotného Německa do r. 1871. Po vzniku Německé říše forma německého nacionalismu směřující k dobytí dalších území a jejich germanizaci. Ospravedlňovala cíle německého imperialismu v obou světových válkách, stala se oficielní ideologií tzv. Třetí říše a nacismu.

Panika

Rychle vzniklé neorganizované, zmatené a silně emotivní chování jednotlivce či davu, které je následkem nebezpečí či informace o něm, bez ohledu na to, zda jsou pravdivé. Snadněji vzniká v napjaté situaci, může být vyvolána úmyslně; je sama o sobě skutečným nebezpečím neboť eliminuje racionálních chování člověka.

Panislamismus

Islámské politické hnutí usilující a jednocení muslimů v jednotném státu. Vzniklo jako reakce na kolonialismus na konci 19. století. Na rozdíl od panarabismu neklade důraz na jednotu národní, ale náboženskou. Jeho radikálními odnožemi jsou např. Muslimské bratrstvosajjátismus.

Panlogismus

Idealistický filozofický názor, že myšlení i bytí jsou totožné a svět je plně vysvětlitelný logickými zákony, které jsou shodné se zákony bytí.

Panoš

Od 14. století titul nižšího šlechtice, později též mladý nižší šlechtic ve službách vyššího, čekající povýšení na rytíře.

Panpsychismus

Názor že celý svět je oduševněn, že je proniknut světovou duší. Objevuje se např. v animismu, esoterismu, ale i u některých významných myslitelů jako skrytá snaha rozpustit boha v přírodě (G. Bruno, Leibniz a další). Jde o nedůsledný idealismus s dílčími, nevyjádřenými příklony k materialismu.

Panslavismus

Idea sjednocení všech slovanských národů vznikající v 19. století jako reakce na rakousko-uherský a turecký útlak Slovanů. Hledala ochranu v ruském carství a často se měnila v panrusismus. Prosazovala se v politiceumění, nejznámějšími představiteli u nás byli J.Kolár a K.Kramář. Neuchytila se v Polsku, naopak silně a dlouho se projevovala u jižních Slovanů, kde částečně tlumila srbský i chorvatský nacionalismus a umožňovala existenci Jugoslávie.

Pansofie

Vševěda, myšlenka univerzální vědy zahrnující všechno lidské vědění, propagovaná J. A. Komenským; snaha o harmonizaci světa, vědění a vytvoření světového jazyka

Panství

Komplex patrimoniálního feudálního vlastnictví vsí, pozemků a budov, včetně nevolných obyvatel tam žijících. Panský velkostatek statek, od 14. století do r. 1848 samostatný správní celek podléhající feudálnímu pánu, jím řízený prostřednictvím vrchnostenské kanceláře, purkrabích, hejtmanů, správcůrychtářů, a podléhající jeho jurisdikci. Základní administrativně správní jednotka středověku, jejíž součástí byla i města.

Panteismus

Osobní postoj člověka k bohu, podle něhož svět je jednotným celkem, jehož součásti je bůh, který jej ale přesahuje. V jednotlivých koncepcích je však mnoho rozdílů. Nelze jej ztotožňovat s panenteismem.

Panteon

Antický chrám v Římě zasvěcený všem bohům. Přeneseně soubor všech bohů uctívaných určitou společností, či místo odpočinku významných osobností některého národa.

Papa

Otec, v původní církvi oslovení biskupůmnichů, v pravoslaví přetrvalo pod slovanským "pop". Od 6. století v katolicismu čestný titul římského biskupa - papeže.

Paparazzo

Nestoudný novinář nebo fotograf, živící se odhalováním soukromí známých osobností a jejich skandalizací; odpudivý důsledek obchodu s informacemi, často nástroj politického či konkurenčního boje, ale i reklamy.

Papež

Římský biskup, hlava církve římskokatolické a státu Vatikán. Podle věrouky je zástupcem Boha na Zemi, je považován za neomylného. Je nejvyšším zákonodárcem, soudcem a vykladačem písma svatého, nadřízeným všech věřících. Doživotně jej volí tajnou volbou sbor kardinálů mladších 80 let a je neodvolatelný.

Papismus

Hanlivé označení pro tendence v katolicismu, které přisuzují veškerou moc a neomylnost papeži.

Paradigma

Ve filozofii souhrn základních přístupů vědy ke světu; soubor představ, domněnek a předpokladů dané skupiny vědců, platforma na jejímž základě je svět vnímán. Mění se na základě principiálně nových poznatků vědeckou revolucí. V jazykovědě jde o jiný význam.

Paradox

Řečí vyjádřený zdánlivě neřešitelný rozpor, nečekaný protikladný výrok, spojení vzájemně si odporujícího ve smysluplný celek. Narozdíl od aporie má řešení.

Parafa

Podpisová značka, zkrácený podpis vyjadřující zpravidla předběžný souhlas k dalšímu postupu při práci s dokumentem podle platných pravidel.

Parapsychologie

Metapsychologie, psychotronika, záhadologie; souhrn disciplin, které spíš záhady vyrábějí, než odhalují. Patří se mj. dianetika, biotronika a jiné pseudovědy. Jejich společným jmenovatelem je mylný předpoklad existence mimosmyslové komunikace organismů a jejich životního prostředí.

Paraskavedekatriofobie

Chorobná obava z pátku 13.

Parazitismus

Způsob života jednoho druhu na úkor jiných organismů. Vyskytuje se i ve společnosti jako způsob existence jednotlivců, ale i celých tříd, žijících na úkor tříd ostatních. Zatímco v případě jednotlivců je to obecně odsuzovaný životní styl, v případě tříd to bývá i povyšováno na zásluhu. K parazitismu dochází tehdy, když třída nejenže přestává pracovat na svých výrobních prostředcích, ale přestává je i řídit, její příslušníci už dokonce ani přesně neví, co konkrétně vlastní. Spoléhají se úplně ve všem na námezdní práci a stávají se  neužitečnými, zbytečnými, dokonce škodlivými, neboť pouze spotřebovávají a společnosti nic nepřinášejí. Na nejvyšších stupních rozvoje tohoto stavu dosáhli otrokáři, feudálové i velká buržoazie, což vždy ospravedlňovalo jejich definitivní odstranění.

V.I.Lenin charakterizoval parazitismus jako jeden z hlavních rysů imperialismu. Přestože se tímto rysem často stydlivě nezabývá ani současná marxistická teorie, je každodenně potvrzován praxí: parazitují vyspěle země na méně rozvinutých, vykořisťovatelé na vykořisťovaných, soukromé firmy na státu, obchodní řetězce na dodavatelích, druhovýroba na prvovýrobě, výrobci léčiv na zdravotnictví, výrobci obnovitelné energie na základní energetice, zbrojní průmysl na politice, velcí akcionáři na malých, velkovýrobci na malých firmách apod. Tento systém se neustále rozšiřuje a prohlubuje natolik, že už se zdá samozřejmostí.

Pardus

Zastarale výprask, potupná porážka. Pojem pochází ze jména husitského hejtmana Jana Parduse, pod jehož vedením utrpěla těžkou porážku spížní výprava do Bavorska.

Parlament

Nejvyšší zákonodárný orgán země v klasické demokracii, od 20. století zpravidla nejvyšší lidem volené zastupitelstvo složené z poslanců. V konzervativně liberálních teoriích tvůrce politiky, podle Lenina, který nikdy nenavštívil Sněmovní ulici, „buržoazní žvanírna“, podle ruského demokrata Jelcina spolek, který je možno rozstřílet, a pro české sdělovací prostředky hromosvod, který je ihned po zvolení obviňován ze všech problémů země a za nímž se beztrestně skrývají skuteční anonymní vládci.

Parnasismus

Umělecký směr konce 19. století odmítající služebnost umění, absolutizující samoúčelnou krásu, hledající vnitřně logickou tvorbu v umění, ale i ve vědě a filozofii.

Parodie

Umělecké záměrné, kritické, zesměšňující přetvoření původního díla, situace či osoby. Běžně je synonymem travestie.

Participace

Podílnictví.

Partikularismus

Prosazování dílčích zájmů na úkor celku; absolutizace části.

Partokracie

Mlhavý hanlivý pojem pro stranické špičky a jejich vládu užívaný těmi, kdož by rádi politiku ovlivňovali, ale nejsou schopni vytvořit širší organizované hnutí, prostřednictvím kterého by se v politice uplatnili. Jako každá nadávka vypovídá i tento pojem více o těch, kteří jej užívají, než o těch které označuje. Navíc tento pojem zamlžuje skutečnost, že nevládnou strany, ale třídy, jejichž nástrojem strany jsou.

Partyzán

Civilista bojující v týlu jako spojenec  pravidelné armády. Protože není její součástí, kombatantem, nepodléhá ochraně mezinárodního práva válečného. Působí v menších skupinách jako záškodník, špion, omezuje se na rychlé, krátkodobé akce, je závislý na podpoře obyvatelstva.

Pařížská komuna

Revoluční režim v Paříži a všech velkých francouzských městech trvající 72 dnů v roce 1871. V boji socialistů proti francouzské buržoazii se s tímto převážně dělnickým hnutím spojila i armáda. Za pomoci Pruské armády byla tato revoluce poražena a v následujících represích bylo popraveno 30 tisíc lidí. Protože probíhala v době, kdy dozrávaly třešně, staly se jejím symbolem. Tento symbol v roce 1990 převzalo i české komunistické hnutí.

Pasák

Kuplíř, podnikatel v oboru prostituce.

Pasant

Náhodně přicházející zákazník či klient.

Pasivita

Nečinnost subjektu; pro člověka nepřirozený stav způsobený nemocí či negativními sociálními vlivy, které mu dlouhodobě brání v činnosti. Člověk je totiž jediným živým tvorem, který je přirozeně aktivní, tj. činný i bez biologické potřeby. Dlouhodobá pasivita člověka degeneruje.

Pasivní rezistence

Trpný odpor, boj skrytý za nečinnost; vědomá rezignace na aktivitu v situacích, kdy ji člověk považuje za neúčelnou nebo jej ohrožující, kdy nechce něco podporovat ani proti tomu otevřeně bojovat. Jednou z jeho metod je uplatňování zásady: „aby se potvrdila nesmyslnost něčeho, musí se to provést dokonale“. V politice bývá zakrýván apolitičností či neutralitou. Je průvodním jevem rozdělené civilizované společnosti, důsledkem nerovnosti lidí, je jednou z forem sociální adaptability.

Pastevectví

Po sběračství, lovectví a chovatelství další vývojová fáze člověka někdy doplňující zemědělství, v některých životních podmínkách míjející se s ním. Zatímco zemědělství vyžadovalo trvalejší usídlení, pastevectví naopak kočovný způsob života. Zatímco zemědělství se rozvíjelo více v úrodnějších podmínkách, pastevectví zpravidla v méně úrodných. Vzniklo z chovatelství a prvních poznatků o negativních důsledcích příbuzenského křížení, které vedly k nutnosti zvětšovat počty chovaných kusů.. V podobě velkých stád, o které se starali především muži, se zrodilo první velké bohatství a dovršilo vznik patriarchátu.

Pastorace

Mimobohoslužebný osobní styk duchovních s věřícími, návštěvy, rozhovory, pastýřská péče o ně. Některé církvesekty kladou v současnosti důraz na toto neformální působení a jsou úspěšné právě tam, kde osobní kontakty lidem chybí.

Pastorela

Pastorála, od dob renesance umělecky zpracovaný příběh z pastýřského, přírodního prostředí, které tvoří rámec idylického či milostného děje.

Paša

Padišach, vojenský a civilní správce části území v Osmanské říší, guvernér, později král. Území spravované pašou, pašalík, pašaluk či vijálet, platilo daně a plnilo vojenské povinnosti vůči centrální moci, ta však do jeho vnitřního života  nezasahovala a paša zde byl neomezeným vládcem. Stejným titulem se označovali i nejvyšší vojenští velitelé, např. kapudan paša byl nejvyšším velitelem námořnictva v říši. Pojmu "pašalík" se v hovorové češtině ironicky užívá pro příliš nekontrolované pracoviště.

Pašije

Vyprávění o ukřižování Ježíše Krista a jeho utrpení. Toto téma bylo mnohokrát výtvarně, dramaticky, hudebně i literárně zpracováno.

Pašování

Přeprava zboží v rozporu se zákonem či mezinárodními úmluvami. Největší položky v něm tvoří pašování tolerované státem jako např. u drog z Afghánistánu či jiných zemí, kterým si místní vlády kupují přízeň skutečných vládců na vlastním území, a nelegální přeprava zbraní státem přímo organizovaná k užití proti režimům, které je třeba svrhnout. V menším jde o pašování s cílem vyhnout se placení danícel, či dosáhnout vysoké ceny u zboží, které je zakázané či nedostatkové. Jde o důležitou součást černé ekonomiky. Avšak pašování má stejné kořeny jako migrace: Pokud je výhodnější uspokojovat odjinud jen některé potřeby, stěhuje se zboží; pokud je výhodnější uspokojovat jinde než doma většinu potřeb, stěhují se lidé. V obou případech bez ohledu na to, jak tomu brání nějaké předpisy a kdo další na tom vydělá.

Pátek třináctého

Rozšířená pověra spočívající v obavě, že je to nešťastný den. Vznikla v r. 1307, kdy francouzský král Filip IV. Sličný vydal v tento den příkaz k masovému pronásledování templářů, což vedlo k následnému zrušení řádu. Chorobná obava z tohoto dne se nazývá paraskavedekatriafobií. Do latinské Ameriky se přenesla jako obava z úterý 13.

Patent

Původně zákonná ochrana vynálezců, umožňující jim výhradní právo na průmyslové využití vynálezu po dobu nejvýše 20 let, přičemž toto právo může přenést na jinou osobu. Dosáhnout celosvětové patentové ochrany je však finančně i organizačně složité. Toho využívají velké firmy, kupující toto právo ještě před patentováním za dohodnutou cenu. Vlastnictvím patentu pak omezují konkurenci. Tento institut na jedné straně částečně chrání vynálezce, na druhé straně brání rychlejšímu rozvoji, zvyšuje vlastní náklady na ochranu patentu a u konkurence na vývoj směřující k jeho obejití. Předmětem patentu nemůže být objev, teorie, matematické vzorce či vnější úpravy. Přesto je patent nástrojem privatizace poznání, jež je veřejným statkem.

Patriarcha

Původně hodnost nejstarších křesťanských biskupů, po rozpadu křesťanství nejvyšší církevní hodnost v některých samostatných východních církvích, v pravoslaví představitel autokefální církve, u nás představitel Církve české husitské.

Patriarchát

Vývojová fáze většinou nahrazující matriarchát při rozpadu prvotně pospolné společnosti, v níž rozhodující roli z ekonomických důvodů postupně převzal muž. Nové zdroje obživy, tj. stáda, potahy, otroky aj. obstarával on, který se mohl i dlouhodobě vzdalovat od rodiny, a proto je považoval za své vlastnictví. A spolu s tímto základem obživy převzal i moc. Podle Engelse „s patriarchální rodinou vstupujeme do oblasti psaných dějin“. Pozůstatky patriarchátu přežívají v mnohém dodnes. Biblická náboženství jej pod vlivem Bible považují za věčný, bohem daný, přirozený způsob uspořádání biosociálních vztahů a zakonzervovaly jej na staletí do společnosti.

Patricius

Privilegovaná rodová šlechta ve starém Římě, ovládající otrokyplebs. Ve starověku hlava bohaté měšťanské rodiny, která se mohla podílet na správě města.

Patrilinearita

Uspořádání společnosti v níž majetek a práva dědí potomci v mužské linii. Vzniklo v období rozpadu prvotní pospolitosti a je jedním z pilířů patriarchátu. Protikladem je matrilinearita.

Patrilokalita

Tradiční uspořádání vyspělejších zemědělských společností, v nichž se žena stěhuje za mužem do rodiny jeho otce. Tato forma vedla k dalšímu upevňování patriarchátu, ale i k tomu, že všichni muži v místě byli mezi sebou příbuzní. Tato forma možná souvisí s užíváním pluhu - již podmaněná žena byla vhodnou tažnou sílou. V každém případě to však souvisí s již ustáleným soukromým vlastnictvím a patriarchální držbou půdy jako základního výrobního prostředku. Předchozím vývojovým stupněm byla matrilokalita, pozdějším neolokalita.

Patrimonium

Podle římského práva majetek děděný po otci.

Patriotismus

Vlastenectví, v širším slova smyslu i lokální patriotismus jako vztah k určitému místu, s nímž se člověk ztotožnil, které považuje za svou domovinu, a pro které je schopen udělat více než je jeho povinností. V určité míře je nezbytnou součástí kultivovaného člověka, v přehnaných formách bývá považován za omezenou provinčnost či nacionalismus.

Patristika

Studium křesťanských textů od 1. do 7. století.

Pauperizace

Snižování životní úrovně, zbídačování, marxismem užívaný pojem pro chudnutí mas bezprostředních výrobců. Při tom Marx jednoznačně rozlišoval zbídačování absolutní, tj. vzhledem k minulém stavu, a relativní, tj. odrážející rychlý růst produktivity lidské práce a bohatství vlastníků na jedné straně a značně pomalejší růst životní úrovně pracujících, tedy rozpor mezi možnostmi a skutečnostmi. Ačkoli je tento pojem v současnosti zesměšňován a zatemňován nepopiratelným rozvojem, odráží i nadále základní rozpory světa, tedy prohlubující se ekonomické, sociální a kulturní rozdíly mezi nejchudšími a nejbohatšími skupinami, rozvojovými a vyspělými zeměmi, Severem a Jihem, mezi výrobci a spotřebiteli zdrojů, což jsou základní kořeny všech sociálních konfliktů současnosti i budoucnosti. Základním projevem pauperizace je umělé vytváření skupin tzv. "nepřizpůsobivých", vykořisťování migrantů, růst počtu dlouhodobě nezaměstnaných, bezdomovectví, a to vše ve spojení s alkoholismem, drogami, gemblerstvím vytváří marginalizované sociální skupiny neschopné sociálního a politického odporu.

Pavěda

Pseudověda, soubor tvrzení a postupů prohlašovaných svými tvůrci za vědecké, ačkoli jsou vědou nepotvrzené či jsou s ní v rozporu. Věda záhady odhaluje, pavěda je produkuje. To ale nevylučuje, že se někdy zabývá i reálnými problémy, a nemůže občas narazit na skutečný poznatek. Ten je pak ale dále využitelný pouze za použití skutečné vědy.

P.E.

Professional Engiennier, anglosaský vysokoškolský titul odpovídající našemu ing. Někdy též Pr.Eng.

Pedagogika

Věda o výchově a vzdělávání dětí, původně součást filozofie, později se od ní oddělila andragogika specializující se na dospělé. V důsledku rozdílných filozofických přístupů je dnes pedagogika natolik nejednotná, že není schopna přesně definovat svou podstatu a cíle, jednota se projevuje spíše v metodách a prostředcích. Současná krize se projevuje např. v tom, že se veřejně vedou diskuse o tom, zda má škola jen učit nebo i vychovávat, tedy snahy redukovat ji pouze na didaktiku. J.A. Komenský by při tom zaplakal.

Pedel

Čestná historická funkce na vysokých školách, strážce insignií. Provází rektora či děkana při akademických obřadech.

Pejorativum

Hanlivé slovo, nadávka, nemající přesný obsah, vyjadřující pouze záporný vztah k něčemu. Často vypovídá více o tom, kdo ji používá než o předmětu samém. V propagandě se často a odedávna posunuje i původní význam dříve běžného slova tímto směrem např. plebs, negr, Žid, bolševik.

Peklo

Opak ráje, místo na němž podle mnoha náboženství trpí po smrti duše zemřelých, zpravidla nevěřících či hřešících; sídlo Ďábla, Satana, čertů, démonů a pod., většinou pod zemí. Církve jej využívají jako prostředek preventivní represe.

Peníze

Zboží na něž se univerzálně přepočítává hodnota ostatního zboží při směně, všeobecný ekvivalent vyjadřující množství práce vložené do výrobku. Jsou mírou hodnoty, oběživem, platidlem i prostředkem tvorby pokladu. V této funkci se historicky vystřídalo mnohé zboží, u Slovanů např. plátno (odtud platit), jinde perly, drahé kameny a univerzálně zlato, které bylo později nahrazeno papírovými penězi, i když svou funkci zcela neztratilo.

Penologie

Jeden z oborů právní vědy zabývající se z nejrůznějších hledisek trestem, jeho výkonem, výchovnými účinky i souvisejícími praktickými otázkami.

Peonáž

Forma zaměstnávání zemědělských dělníků, peónů, v latinskoamerických zemích spočívající ve výplatě mzdy předem, čímž se zaměstnanec stává věčným dlužníkem a zaměstnavatel jej drží ve své moci. V případě smrti je dluh dědičný. Jde o určitou formu znevolňování pracovní síly, dnes většinou zakazovanou. Stejný princip však v současnosti využívají nadnárodní finanční korporace vůči státům: Zahrnou je nesplatitelnými úvěry, a v postavení peonů se tak legálně ocitá veškeré obyvatelstvo. Stejný vztah vůči jednotlivcům zakládají i spotřebitelské úvěry a hypotéky.

Percepce

Vnímání, odrážení objektivní reality smyslovými orgány, proces vytváření počitků a vjemů. Sociální percepce je procesem vnímání druhé osoby a její předběžné hodnocení podle předchozích zkušeností srovnáváním s jinými osobami.

Perfekcionismus

Dílčí porucha osobnosti, tendence k samoúčelné absolutizaci dokonalosti detailů bez ohledu na smysl a širší souvislosti práce či díla.

Peripetie

V antickém dramatu předposlední část děje následující po krizi, rozhodující obrat ve vývoji děje, po němž už nabývají věci rychlý spád a přichází rozuzlení. V obecné mluvě se tak někdy nesprávně nazývá jakákoli zápletka.

Per rollam

Oběžníkem; forma schvalování návrhu členy orgány bez společného jednání, návrh je zaslán oběžníkem a podepíše-li jej příslušná většina, je návrh schválen.

Personalismus

Filozofický postoj vycházející z humanismu, vymezující se vůči individualismukolektivismu, snažící se být kdesi mezi nimi; ve skutečnosti je vždy skrývaným individualismem. Zdůrazňuje neopakovatelnost a nutnost respektu každého jedince, přičemž tak či onak přehlíží jeho stránku společenskou. Absolutizace jednotlivce vždy nakonec musí sklouznout na absolutizaci jeho vlastnických práv, tedy k individualismu, jinak je jen planým moralizováním.

Peruť

Vojenský letecký útvar zpravidla na úrovni praporu, členěný na letkyroje; někdy nazývaný jako eskadra. Mívá zpravidla kompletní technické zázemí. Několik perutí tvoří křídlo či letecký pluk. České letectvo tak velkými jednotkami nedisponuje.

Perzekuce

Součást boje o udržení moci zahrnující neskrývané formy potlačování protivníka, byť potencionálního. Využívá legalizovaných forem útisku a běžně je i překračuje.

Pesimismus

Názor člověka zklamaného společností; škarohlídství, sklon jedince nebo filozofie vidět věci z té horší stránky, příznačný pro melancholiky Je to nedůvěra ve svět, v jeho poznatelnost a budoucnost, v sebe samého. Opakem je optimismus. Pesimisté se zpravidla vydávají za realisty, optimisty považují za snílky. Kolektivismus bývá zpravidla optimistický, dravý individualismus také; pesimismus je vlastní neúspěšnému individualismu. U cholerika se se oba náhledy rychle střídají, flegmatik je lhostejný a sangvinik bývá spíše optimistou.

Petice

Protestní podpisová akce v buržoasně demokratických systémech zakotvená jako právo občanů. Je naprosto nezávazná, a není-li součástí širších protestů, je zcela neúčinná stejně tak jako ostatní formální demokratická práva. Je více iluzí než právem.

Pěticípá hvězda

Celosvětově užívaný symbol s různými ideovými výklady. Pokud je nakreslena pěti přímými tahy, jde o pentagram.

Petrinky

Nesprávný název pro ženskou katolickou Kongregaci sester Nejsvětější Svátosti českého původu, působící v Českých Budějovicích.

PharmDr.

Doktor farmacie, akademický titul udělovaný absolventům magisterského studia po složení následnérigorózní zkoušky.

PhC.

Do r. 1953 neoficiální titul kandidáta filozofických věd uváděný před jménem studenta po složení 1. rigorózní zkoušky.

PhDr.

Doktor filozofie, akademický titul udělovaný absolventům vysokoškolského studia společenských, humanitních a pedagogických věd po složení rigorózní zkoušky. V různých dobách se obory i podmínky udělování odlišovaly; v souladu s mezinárodními zvyklostmi je při tom pojem filozofie neuvěřitelně široký. Na Slovensku PhD., jinde i P.D.

PhMr.

Magistr farmacie, dříve akademický  titul udělovaný absolventům farmaceutických fakult, zkratka psána před jménem. Dnes nahrazeno Mgr.

Piaristé

Katolický řeholní řád působící především ve školství. Nosí černý šat a černý biret.

Pikardi

Pikarti, extrémní náboženská sekta uvnitř husitského hnutí, pojmenovaná podle kacířů z francouzské Picardie, kteří v téže době přišli do Čech.

Písmák

Lidový myslitel, venkovský hloubal, samouk, vychovatel nevolného lidu. Od pobělohorských dob až do národního obrození gramotný člověk, nezávisle na církevních a státních autoritách hledající pravdu a v opozici proti nim se zabývající historií, současností či uměním.

Písmo

Konzervovaná řeč; jeden z nejvýznamnějších vynálezů z období vzniku civilizace, produkt dělby duševní a fyzické práce po vytvoření nadproduktu. Umožnilo zaznamenávat informace, které se do té doby předávaly pouze ústně, a tudíž byly zatíženy zkreslením při přenosu. Navíc umožnilo jejich uchovávání a přenos v čase z generace na generaci i z místa na místo bez účasti předávajícího. Přispělo významně k rozvoji myšlení a bylo důsledkem i předpokladem rychlejšího rozvoje společnosti.

Plagiát

Opak padělku, cizí dílo vydávané za vlastní.

Plaketa

Destička s plastickým obrazem, reliéfem, sloužící jako vyznamenání, odměna či upomínka. Na rozdíl od medaile je jednostranná.

Plánovitost

Opak živelnosti, jedna ze základních odlišností člověka a vyšších živočichů; schopnost a nutnost plánovat. Zatímco ve svém zvířecím stadiu člověk všechny životní činnosti vykonával živelně, neuvědoměle, instinktivně, stejně jako ostatní živí tvorové, v současném stádiu vývoje je nucen a schopen veškeré své konání předem plánovat. Znamená to, že si nejprve vytvoří vědomím obraz svého budoucího cíle i postupu k němu, a teprve poté je začne dosahovat. Nic na tom nemění ani rutinní činnosti, dříve naplánované, dnes vykonávané automaticky, ze zvyku. I své vyměšování člověk plánuje. Odmítání plánování masové výroby v rámci společnosti je tak nepochopitelným nesmyslem, který má reálný základ jen v iluzi všemocnosti tržních sil. Rozpor mezi plánovitostí výroby uvnitř podniku a její živelností uvnitř společnosti patří k základním rozporům kapitalistické zbožní výroby.

Plantáž

Rozsáhlá zemědělská plocha užívaná k masovému intenzivnímu pěstování monokultury, původně zřizovaná v koloniích a obdělávaná otroky. Tato forma monokulturního zemědělství vytvořená kapitalismem rozvrátila původní potravinovou soběstačnost i přírodní a společenské vztahy v mnoha rozvojových zemích.

Plat

Příjem nesprávně ztotožňovaný se mzdou, ve skutečnosti paušální odměna za výkon funkce nezávislá na množství a kvalitě v ní vykonané práce. Podle českého právního řádu však plat pobírají všichni zaměstnanci státu, územních orgánů a jejich organizací, což význam tohoto pojmu zatemňuje.

Platební bilance

Peněžní vyjádření ekonomických vztahů země se zahraničím. Obsahuje obchodní bilanci, která bývá jejím základem, dále bilanci služeb a všech ekonomických transakcí se zahraničím včetně investic, výnosů, úroků, důchodů, dividend, rent aj. Nejde jen o bilanci vlády, ale všech subjektů na území státu. Neobsahuje neproplacené směnky, šeky, anonymní obligaceakcie či další volně převážené devizyvaluty, výnosy z pašovaného zboží apod.

Platidlo

Určitá jednotka na kterou se při směně převádějí hodnoty různých zboží, a která tuto směnu zprostředkovává. Historicky to byly barevné kamínky, mušle či jiné přírodní výtvory, později i určité výrobky, zemědělské produkty, v Čechách plátěné šátečky z nichž vzniklo české pojmenování. Na vyšším stupni rozvoje směny tuto roli přebíraly drahé kovy a mince z nich. V současné době tuto roli plní převážně peníze.

Platonický

Teoretický, pouze myšlený, oddělený od hmotné podstaty. Termín byl odvozen od Platonovy představy o skutečnosti, která je pouze odleskem myšlení člověka, které je základem světa. Tím vlastně položil teoretické základy idealismu.

Platonismus

Neurčitý souhrn idealistických filozofií hlásících se jako ke svému zdroji k Platonovi. Ten však svůj filozofický systém zachytil písemně jen útržkovitě, a známe jej spíše z prací jeho žáků, především Aristotela. Platonovy téměř kompletně dochované práce si často protiřečí a vyhýbají se definitivním soudům. Pokračovatelem tohoto směru je novoplatonismus.

Plebán

Ve středověku křesťanský duchovní působící mimo sídlo biskupství v určitém obvodu, tzv. plebánii, a  pečující o lid. Původně byl dosazován majitelem území, který byl i vlastníkem kostela, od dob Přemysla Otakara I. už jen jeho patronem, který kněze navrhoval biskupovi. S postupnou centralizací církevní moci se od 14. století tyto plebánie změnily ve farnosti, které již byly jednotkou duchovní i  státní správy podřízenou zcela biskupovi.

Plebejci

Plebs, lid, druhořadá vrstva svobodných občanů ve starém Římě, nemající předky ve staré rodové šlechtě. Přestože si postupně vybojovali částečnou formální rovnoprávnost s patriciji, nikdy nebyla úplná. Dodnes se tento pojem používá jako hanlivé označení pro formálně rovnoprávné masy, které nemají co mluvit do řízení společnosti.

Plenění

Živelné masové krádeže, ničení a násilí bojujícího vojska na obsazeném území, dříve chápané jako samozřejmý následek porážky. Bylo považováno za odměnu vítězným vojákům a doplňovalo organizované získávání kořisti. Soudobým mezinárodním právem válečným je zakázané, přesto k němu dochází. Někdy je tento termín přeneseně používán jako obdobný postup vůči přírodním zdrojům na získaném území, či nesprávně zaměňován s rabovánímdrancováním.

Pleonasmus

Několikanásobné, nadbytečné, a tudíž matoucí stylistické vyjádření téhož, jako např. "nejaktuálnější, premiér vlády, vlakové nádraží" a pod. Díky nedovzdělanosti některých hlásitelů "pravdy" ve sdělovacích prostředcích a neexistenci kontroly jejich práce se mnoho takových výrazů stává běžnými, čímž dochází ke znehodnocování jazyka.

Pleticha

Úmyslné zhoršení situace někoho zpravidla s cílem zvýhodnit sebe či jiného. Je trestná pouze při veřejné soutěži či veřejné dražbě, v ostatních případech je tolerována, nebo je dokonce součástí panující morálky.

Pletka

Hovorově milostný poměr.

Pluk

Dříve regiment, technicky, personálně a hospodářsky samostatná základní vojenská jednotka o velikosti asi 1 - 3 tisíce mužů, při válečných počtech i více, větší než prapor a menší než brigáda či divize. Je schopna samostatně operovat, má své základní podpůrné složky.

Plukovník

Oberst, colonel, zpravidla nejvyšší důstojnická hodnost v ozbrojených sborech. V armádách odpovídá zhruba veliteli pluku. Ve zkratce plk. před jménem.

Plukovník generálního štábu

V některých armádách je to vysoký důstojník zařazený do generálního štábu jako perspektivní, teoreticky a prakticky připravovaný pro generálské funkce s tím, že je dočasně pověřován i velením nižších jednotek pro získání zkušeností. Ve zkratce před jménem označován jako plk. gšt.

Pluralita

Mnohostrannost. Život a myšlení jsou vždy mnohostranné, moc je jen jedna. a tu má v ruce ten, kdo vládne materiální stránce života, v rodině i ve státě. Jinak by totiž žádné lidské společenství nemohlo dlouhodobě existovat. Pluralita politických stran je umožněna jedině tím, že nemají podstatný vliv na ekonomiku, protože ji nevlastní. A kdo ji vlastní, uplatňuje svou moc i v politice, byť prostřednictvím více politických stran.

Pluralismus

Aktivní tolerance k odlišnostem, jejich podpora a prosazování. Za mnoha hezkými slovy se však běžně skrytá tolerance těch, kteří mne neohrožují, doplněná koordinovanou perzekucí všech, kteří nás ohrožují.

Plutokracie

Neskrývaná vláda skupiny nejbohatších, kteří vládnou i na úkor méně majetných příslušníků své třídy. Pojem zdůrazňuje velikost jejich bohatství, zatímco téměř totožné označení „oligarchie“ vychází z početní omezenosti stejné skupiny.

Plužina

Ve středověku soubor zemědělsky využívaných pozemků patřících ke vsi; v dnešním pojetí katastr.

Pobočník

Důstojník ve funkci oficiálního pomocníka vyššího velitele, adjutant.

Počátek

Vznik, výsledek kvalitativního skoku, v běžném vědomí chápaný jako jednorázový akt ostře ohraničující staré od nového. Ve skutečnosti jde vždy o proces vrcholící přeměny starého v nové. Chceme li něco pochopit „od počátku“ musíme vědět, co tomu předcházelo. Každý počátek je vždy jen zdánlivý, relativní, vztažený k něčemu stejně tak jako konec.

Počitek

Smyslový odraz skutečnosti, prvotní a nenahraditelný zdroj poznání a myšlení. Odráží jednotlivé vlastnosti, vnější stránky vnímaného předmětu či procesu. Souhrn počitků z jednoho jevu vytváří vjem, který člověk ukládá do paměti a dále s ním operuje.

Poddanství

Vztah závislosti vrchnosti a poddaných, z něhož vyplývaly závazky poddaných vůči vrchnosti, církvi a státu. Jednalo se původně o ourok, pevnou částku placenou 1-2x ročně, sjednanou na věčné časy. Ta však byla inflací devalvována, a proto byla doplňována dalšími dávkami, daněmi, robotou, odvodem naturálií, přímusem  a pod. Současně s tím existovala povinnost platit církevní desátky. Aby se poddaný nemohl těchto povinností zbavit, byl vázán nevolnictvím.

Poddůstojník

Příslušník nejnižšího velitelského sboru v armádách v hodnostech desátníka, četaře, u nás dříve i svobodníka; může zastávat i nejnižší technické či hospodářské funkce.

Podivín

Vědou nedefinovatelný člověk, výrazně se odlišující svým chováním a způsobem života od ostatních. Příčinou může být duševní porucha stejně jako genialita, zklamání společností či ztroskotání osobních vztahů. Ať jsou důvody jakékoli, takový člověk není v žádné společnosti vhodný pro vedoucí postavení.

Podkomoří

Za feudalismu vysoký úředník spravující královská města. Někdy byl řízen komořím, spravujícím celý královský majetek.

Podmíněnost

Forma jednostranné i vzájemné souvislosti mezi objekty materiálního světa či jejich subjektivním odrazem ve vědomí. Spočívá v tom, že jeden jev nemůže existovat bez druhého, je podmínkou jeho existence, ale není jeho příčinou. Vše existující je něčím podmíněno, neexistují jevy nepodmíněné.

Podnět

Jedna z okolností, urychlující působení příčiny. Je náhodně přítomným katalyzátorem, který se jevů účastní, aniž se sám mění. Sám není příčinou ani podmínkou, nemůže vyvolat nemožné, bývá zcela náhodný a běžně bývá s příčinnou zaměňován, což vede k nepochopení probíhajících procesů. Ve společenských procesech je nejdůležitějším podnětem iniciativa.

Podnikání

Hospodářská činnost subjektu majícího ekonomickou samostatnost a právní subjektivitu. Podnikem je organizace splňující tyto tři podmínky, podnikatelem je člověk, který podniká. Eufemisticky takto bývá dokonce i zákonem nazýván každý živnostník, koncesionář či jiná osoba samostatně výdělečně činná, pracující na svých výrobních prostředcích pod svou vlastní právní subjektivitou, což skuteční podnikatelé zpravidla nedělají. Podnikají prostřednictvím podniků a více s cizím než se svým majetkem, při čemž vlastní výkony s tím související přenechávají za úplatu jiným a sami vykonávají pouze vlastnické funkce. Zahrnování živnostníků včetně těch, kteří se takto vedlejším způsobem pouze přiživují, samostatně činných lékařů, právníků, dělníkůnádeníků pracujících na živnostenský list apod. se záměrně vytváří iluze, že jsme národem podnikatelů.

Podprahové vnímání

Smyslové vnímání nezaregistrované a tudíž nezpracované vědomím, ukládané do podvědomí. Tato oblast je vědecky jen málo prozkoumána, o to víc je opředena nejrůznějšími mýty.

Podruh

Od středověku do raného novověku člověk bydlící v podruží, nájmu, který si musel odpracovat, čeledín, příslušník chasy; někdy i nevyplacený sourozenec majitele bydlící a pracující na rodovém majetku.

Podsedník

Podsedek, nevolník hospodařící v malém na cizí, tj, pronajaté půdě, pozdější pachtýř; někdy i nájemník.

Podstata

Substance, jednota obecných a nutných vnitřních vztahů, společná v jevech dané třídy, určující vnitřní charakteristika, relativně stálá stránka věcí, jevů či procesů, která je činí tím, čím jsou. Je hranicí míry dané kvality. Je vždy ukryta v jevu poznávaném smysly, sama je poznatelná pouze rozumem. Je stejně reálná a objektivní jako jev, existuje v něm; nikdy ne sama o sobě. Je stejně proměnlivá a konečná jako jevy, v nichž je obsažena jako jejich společná zákonitost. Neexistuje podstata, která by se neprojevovala, stejně tak jako jev, který by neměl podstatu. To je základem poznatelnosti světa. Člověk si musí všechny jevy zjednodušovat na podstatu, aby je mohl pochopit. Avšak nesmí toto zjednodušení absolutizovat, protože by mu unikla složitost jevu. Stejně tak se nesmí utopit ve složitostech jevu, neboť by mu unikla jejich podstata.

Podvědomí

Někdy též nevědomí; obsah naší paměti ukládaný bez účasti vědomí jen ve formě vjemů, bez zobecnění a logického zařazení do struktury vědomí. Jsou to informace zaregistrované našimi smysly, zkušenosti či zážitky které vyvolaly určité emoce, uložily se spolu s nimi v souvislosti se situací či předmětem našeho pozorování, ale nebyly zpracovány vědomím, které se v okamžiku smyslového kontaktu s realitou zaměřovalo na jinou část skutečnosti, tedy získané podprahovým vnímáním. Jsou to i informace, jejichž souvislosti byly dávno zapomenuty, ale po čase mohou být pamětí vyvolány jako neuspořádané a ovlivňovat nás. Podvědomí je přirozenou součástí našeho vědomí, je jeho nižší vrstvou a v žádném případě nevytváří prostor pro jakékoli nadpřirozeno.

Podymné

Biskupský desátek, příslušející vedle běžného desátku vyššímu katolickému duchovenstvu. Vybíralo se z každé domácnosti, resp. z každého komína.

Poema

Rozsáhlejší romantický lyricko-epický literární či hudební útvar, v němž děj ustupuje emocímnáladám

Poezie

Básnické umění, literatura využívající řeč vázanou rytmem, rýmem, metrem, používající symbol, obraznost apod. Opak prózy; přeneseně okouzlené vidění či vzpomínání.

Pogrom

Historicky časté uměle vyvolané a poté davové psychózy využívající masové násilí proti židovskému obyvatelstvu v Evropě. Bylo zdůvodňováno nábožensky, nacionalisticky či rasově, ve skutečnosti však vždy bylo motivováno ekonomicky. Šlo o snahu zmocnit se majetku malé, neprivilegované ale bohaté, kulturně odlišné části obyvatelstva, které byl upírán přístup k půdě i do cechů, a která se tak musela živit rozvíjejícím se a pravidly nesvázaným obchodem. Protože jí náboženství nezakazovalo půjčování peněz na úrok jako katolíkům, stala se i zárodkem finančního podnikání. Útoky proti nim byly často organizovány s cílem zbavit se věřitelů i konkurentů, a zamezit jejich rostoucímu ekonomickému a tím i politickému vlivu. Na druhé straně měly sjednocovat třídně rozdělené většinové obyvatelstvo proti společnému nepříteli. Tyto snahy vyvrcholily holocaustem.

Pohádka

Původně velmi starý útvar lidové slovesnosti, který odpradávna odrážel životní podmínky, obavy a tužby v zásadě podobným způsobem na rozdílných územích. Nebyly určeny pro děti, neměly vždy dobrý konec, vždy šlo o fiktivní příběhy řešící reálný problém. Do literatury se významně zařadily až v období renesance, kdy v době nastupujících kapitalistických vztahů do značné míře šířily iluze reformovatelnosti feudalismu stejně tak, jako současné televizní umění pomáhá šířit iluze o reformovatelnosti kapitalismu.

Pohané

Jinověrci; v biblických náboženstvích pejorativní označení pro vyznavače jiného náboženství, především starších polyteistických kultů. Nesprávně bývá tento termín zaměňován s ateismem.

Pohrobek

Potomek narozený po smrti otce; přeneseně sympatizant hnutí dávno zaniklého. V žurnalistické praxi se tento pojem občas používá velmi zkresleně jako bezobsažné pejorativum.

Pohyb

Funkce hmoty; vzájemný, neustále se měnící vztah jednotlivých součástí i stránek nekonečně strukturovaného světa a prostoru, který vytváří. Prostorová, kvantitativní či kvalitativní změna, probíhající vždy v čase. Je základní vlastností, atributem hmoty, která nemůže existovat jinak než v pohybu; klid je jen jeho fází. Je absolutní, stálý, nezničitelný a nestvořitelný, je však proměnlivý a toho využívá člověk, který jej mění. Každá forma hmoty má své vlastní formy pohybu, nižší formy pohybu jsou obsaženy ve vyšších, ale ty na ně nelze redukovat, neboť obsahují i mnohostranné vztahy mezi nižšími pohyby i jejich vzájemné proměny. Vyšší formy pohybu vznikají a rozpadají se v rozporech. Každá z nekonečného množství forem pohybu má své vlastní zákonitosti a vytváří své vlastní formy rozporů, a je studována speciálními vědami. Chce-li člověk prozkoumat jakýkoliv jev, musí jej svým abstraktním myšlením vytrhnout z jeho pohybu a studovat staticky. Pak jej ale musí vrátit zpět a studovat dynamicky. Jedině tak lze dospět k správnému poznání. Každý pohyb vyvolává rozpory; jejich předvídání je podmínkou účelného jednání.

Pochybnosti

Kritický přístup k jakémukoliv poznatku. Jsou východiskem k dalšímu zkoumání, ale nemohou jej nahrazovat. Jsou metodou aktivního myšlení, ale i pasivním životním postojem nemyslících. Jsou absolutizovány skepticismem i relativismem a odmítány dogmatismem.

Pojem

Obecné jméno, nejjednodušší odraz reality rozumem, myšlenková abstrakce hledající společné znaky jednotlivých vjemů; je nejnižším stupněm zobecnění, prvním výsledkem a základním nástrojem myšlení. Je to zobecnění podstaty pro určitý druh vjemů a později i jejich myšlenkových odrazů. Je subjektivním odrazem měnící se reality, a proto se jeho obsah mění spolu s ní; mění se i s ohledem na stupeň poznání, ale také v závislosti na tom, jak pojem lidé používají. Vysvětlovat pojem ze slovního základu, ze jména je nesmyslné, protože slovní označení běžně vychází z původního, většinou smyslového chápání jevu, nikoli z neviditelné podstaty, kterou vyjadřuje. Univerzální souvislost světa vyvolává univerzální souvislost pojmů, jimiž člověk svět odráží. Mlhavé pojmy plodí mlhavé myšlení a naopak. Nesprávné užívání pojmů je deklarací nevědomosti.

Pojištění

Kapitalismem transformovaná solidarita pojištěných, tedy sobě rovných, mezi něž se škody rozdělují, přičemž organizátor vydělává.; odvětví finančního podnikání s užitnou hodnotou "snížení rizika", v podstatě obchod s neštěstím. Jako každé jiné podnikání musí přinášet zisk vyšší než běžná úroková míra, ve skutečnost zpravidla přináší zisk výrazně vyšší. Ten je zajištěn tím, že výše pojistného odpovídá výši rizika a nejvyšší rizika, jako např. škody vzniklé v důsledku války, politických nepokojů a terorismu se nepojišťují. Žádná pojistka nepokrývá nikdy plnou výši škody a každá pojišťovna má vždy tendence vymáhat náhradu od viníků škod. Řada pojistných případů je pojištěna 2x protisměrně (např. havarijní a zákonné pojištění motorových vozidel), což zisk zvyšuje. Pojišťovnictví je tak jedním z nejlukrativnějších odvětví podnikání a je vždy státem vyhrazeno pouze finančně nejsilnějším. Solidaritu pojišťoven vytvářejí zajišťovny.

Pokání

V křesťanství odklon od hříchu, přeneseně lítost a náprava předchozích činů, v minulosti i zakoupením odpustků. V moderním právu je to vyjádřeno pojmem účinná lítost.

Poklad

Uložené předměty které nejsou určeny k oběhu ani spotřebě, nepřinášejí zisk ani užitek, avšak uchovávají hodnotu a jejich cena neklesá, ale časem spíše roste; zlato, drahé kameny, historické cennosti, umělecké předměty apod. Velcí vlastnící takto stabilizují část svého majetku jako ochranu před krizí.

Pokolení

V širším slova smyslu generace, v užším ta část generace, odvozující svou příbuznost od společného předka, např. bratranci a sestřenice.

Pokrok

Převládající tendence vnitřně rozporného procesu vývoje společnosti, jehož základem je rozvoj výrobních sil. Jde o zdánlivý pokles závislosti člověka na přírodě a skutečný růst jeho závislosti na společnosti. Je jediným možným způsobem dlouhodobého přežívání lidstva. Je projevem základní vývojové tendence přírody (od jednoduššího ke složitějšímu, od neorganizovaného k organizovanému) ve společnosti, je důsledkem činnosti lidí. Jeho mírou je růst poznání uplatněného v rozvoji výrobních sil, směřujícího k rozvoji člověka.

Pokrytectví

Vědomé pokrývání nepravdy, rozpor mezi prezentovanými zásadami a činy, v politice běžný protiklad mezi volebními sliby a politikou po zvolení. Zatímco v běžném životě je ve vztazích mezi jednotlivci po krátké době překážkou dorozumění, v politice se stává standardem vždy, když jej pokrytecká média pokrývají.

Polemika

Forma sporu, v níž se na rozdíl od diskuse hledající shodu snaží účastníci zpochybnit ne argumenty, ale osobu protivníka; útočně vedený spor, opak apologie. Polemika je emotivním vztahem subjektů, nikoli logickým vztahem myšlenek. Nelze v ní dojít k pravdě, ale jen k tomu, že účastník upevní své vlastní přesvědčení. Vede jen k polarizaci názorů účastníků i pozorovatelů. Polemika, v níž už se předmět sporu a pravda stávají zcela vedlejšími, je hádkou.

Policie

Ozbrojená složka státu chránící zájmy vládnoucí třídy uvnitř státu. Protože zájmem vládnoucí třídy je i pořádek podle zákonů, které přijala, chrání policie dodržování těchto zákonů, čímž vzbuzuje zdání nezávislosti na třídní struktuře společnosti. Obdobné úkoly plní i četnictvo.

Politická ekonomie

Společenská věda zabývající se zákonitostmi vývoje výrobyvztahů při ní vznikajících. Nezabývá se ekonomickými veličinami, ale společenskými vztahy; nezkoumá technicko-ekonomickou stránku výroby, ale její společenský charakter a určující vliv na politiku. Je nejobecnější ekonomickou vědou, zkoumá kvalitativní stránku ekonomických vztahů. Klasická politická ekonomie vznikala v Anglii v počátcích rozvíjejícího se předmonopolního kapitalismu, na ní v době rozvoje monopolního kapitalismu kriticky navázal Karel Marx.

Politická moc

Základní složka moci vykonávané státem, tj. činnost bránící nastolené výrobní vztahy, především chránící danou formu vlastnictví výrobních prostředků a určitou formu rozdělování vytvořeného nadproduktu. Je oficiálním vyjádřením existujícího třídního antagonismu; potlačuje vždy odpor tříd poražených. Jejím druhým úkolem je v zájmu vládnoucí třídy vytvářet podmínky pro rozvoj výrobních sil. Z toho vyplývá zákonitá nutnost jednoty moci politické a ekonomické, bez níž dochází k ekonomické stagnaci a z ní vznikajícímu úpadku a společenskému rozvratu.

Politická strana

Jeden z prvků politického systému, organizace historicky se vyvinuvší z rozdílných zájmových skupin v prvních parlamentech. Spojovaly se v důsledku základních společných zájmů, kterými byly zájmy tříd, k nímž jednotlivci příslušeli, a rozdělovaly se podle skupinových zájmů uvnitř těchto tříd. S rozvojem parlamentní demokracie si už třídy a jejich vnitřní skupiny vědomě a záměrně vytvářely určité organizace vysílající své zástupce do těchto parlamentů a jiných státních úřadů s cílem ovlivnit formování státu. Po vítězství kapitalismu se takto vzniklé politické strany staly hlavním nástrojem politického boje, tj. boje tříd, a jsou jím dodnes. Vzhledem k tomu, že funkce jsou rozdělovány podle výsledků voleb, jichž se zúčastňují masy obyvatel, nemohou strany hájící zájmy nepočetných, ale bohatých tříd přiznat svou třídní podstatu, protože by nezískaly většinu. Jsou nuceny ji skrývat a předstírat, že hájí zájmy právě těchto početných mas. Po volbách se vždy strany formálně i neformálně spojují k prosazení svých základních, tj. třídních zájmů a neshodnou se pouze při hájení zájmů dílčích. Politické strany vzniklé na základě jiného než třídního zájmu nemohou mít dlouhého trvání, v zásadních politických konfliktech se rozpadají podle zájmů třídních. Pro třídu panující v ekonomice je vždy výhodnější mít dvě či více stran, které mezi sebou formálně soupeří, svádějí na sebe společenské problémy, podle nálad obyvatel se u moci střídají, ale ve skutečnosti provádějí v zásadě stejnou politiku, tj. hájí stejný základní třídní zájem.

Politické spektrum

Základní pravolevé dělení politických směrů podle jejich podstaty, tedy podle faktických cílů odpovídajících zájmům konkrétních tříd. Kriteriem je při tom vztah jednotlivých tříd a jim odpovídajících politických stran či hnutírovnosti lidí. V tomto smyslu existuje ultrapraviceultralevice, pravicelevice a deklarovaný leč neexistující centrismus. Jakékoli jiné dělení podle formy, velikosti, používaných metod práce, předvolebních slibů a hesel či postojů k podružným otázkám je jen skrýváním třídní podstaty politiky a záměrným vytvářením iluzí.

Politický systém

Soubor politických idejí, institucí, pravidel a zjevných i skrytých vztahů dané společnosti formovaný vládnoucí třídou v souladu s jejími zájmy; společenský mechanismus jímž vládnoucí třída uskutečňuje svou moc. Jeho základním prvkem je stát, ostatní složky jsou vždy jen dočasné, proměnlivé, volitelné touto třídou podle momentální potřeby.

Politik

Člověk vykonávající politiku, tedy službu určité třídě. Musí sloužit, ale nesmí posluhovat.

Politika

Vztah tříd, prosazování, obhajování a zdůvodňování zájmů velkých skupin lidí, spojených základními ekonomickými zájmy, pro které marxistická teorie používá označené třídy. Její podstatou je vždy činnost prosazující či potlačující rovnost lidí, ať je to skrýváno jakkoliv. Prostředkem k tomu je získání moci nebo podílu na ní v obci, státě či mezinárodním společenství za účelem ovlivnění podmínek, v nichž je rozdělovánpřerozdělován společensky vytvořený nadprodukt. Je to tedy především služba určité společenské třídě; je to i sjednocování této třídy, dosud rozpolcené konkurenčními rozpory, k prosazení společných zájmů. Mnohé teorie se snaží vysvětlovat politiku jako službu veřejnosti, čímž ji degradují na úroveň veřejných knihoven, telefonních automatů či záchodků, které veřejnosti, tedy všem kdož o danou problematiku projeví zájem, opravdu slouží. Pokud by ale politik sloužil všem, kteří o to projeví zájem, byl by velice rychle svou třídou odstraněn. Politika je vždy doprovázena politikařením. Politika je běžně vysvětlována z latinského slova polis, město či obec, jako správa věcí veřejných, což je skrýváním podstaty věci. Obec v té době představovalo shromáždění patricijů, otrokářů, tedy vládnoucí třídy, která měla veškerou moc, ačkoliv byla jen velmi nepočetnou. Už tehdy byla politika činností tříd. Politika a správa jsou odlišné, ale spojité procesy.

Politikaření

Je prosazováním dílčích či individuálních zájmů na úkor těch, kterými byl politik k politice určen. Je podváděním oněch velkých skupin, tříd, jejichž politiku má vykonávat. V praxi je však každá činnost člověka provázena osobními či partikulárními zájmy, a tak je vždy politika spojena s politikařením, které však nesmí převažovat. Politikaření organizované skupiny se nazývá klikou.

Politologie

Věda zkoumající systém, mechanismy, okolnosti a důsledky politického rozhodování, zpravidla abstrahující od kauzální souvislosti mezi ekonomikou a politikou. Obhajuje a zdůvodňuje konkrétní politiku, radí jí a zabývá se jejími jevovými a praktickými stránkami. Může být kritická, ale je vždy spjata s určitou politikou, které slouží, a proto je zatížena prvky apologetiky. Ty umožňují její existenci, ale současně brání pravdivému poznání. To v minulosti postihlo i vědecký komunismus, který měl být marxistickou politologií. Politologie, má-li uhájit své místo ve společnosti a být užitečná, chce-li mít prostředky pro svou práci a rozšiřování výsledků svého poznání, musí někomu sloužit. Teoretici politologie prosazují přístup tzv. nezaujatého pozorování, nestrannosti, což je pouhou iluzí či podvodem. Politolog, tvrdící že nefandí žádné třídě, je stejně nevěrohodný jako papež hovořící o manželské věrnosti a užívání kondomů.

Pololáník

Někdy též půlsedlák, nevolník hospodařící na polovině rozděleného statku po třicetileté válce, kdy bylo povoleno dělit výměru polností mezi více vlastníků, např. dětí. Původní rozloha statku cca 1 lán (asi 18 ha), schopná uživit jednu rodinu,  tak klesla na polovinu, příp. čtvrtinu (čtvrtláník).

Polyamorie

Módní anglosaský termín pro život v několika milostných vztazích, charakterizující na jedné straně rozpad tradičního monogamního manželství i párové rodiny, a na druhé straně stejně tradiční pokrytectví křesťanské kultury.

Polyandrie

Mnohomužství, méně rozšířená forma polygamie, zpravidla v těžkých životních podmínkách, kdy jeden muž těžko stačí uživit rodinu a často při tom umírá, a žena proto žije s více muži, často bratry či bratranci, s nimiž plodí potomky. Taková manželství bývají nezrušitelná. Fungují dodnes u Eskymáků, v Tibetu, jižní Indii či na Sumatře.

Polydémonismus

Předchůdce polyteismu, víra ve větší počet démonů, duchů či jiných nadpřirozených bytostí, které ale nemají zcela přesné určení, vymezení, či charakteristiku, jako tomu bylo později u bohů.

Polygamie

Manželské soužití více jedinců různého pohlaví, obecně zaměňované s polygynií, mnohoženstvím, které vzniká stejně jako mnohomužství, tj. polyandrie spíše jako okrajový produkt dějin v mimořádných případech, kdy jsou pro to zvláštní podmínky.

Polygynie

Mnohoženství, pozůstatek původního prvotně pospolného skupinového manželství v již třídně rozvrstvené společnosti. Bývá omezeno na osoby ve výjimečném postavení. Z demografických i ekonomických důvodů nikde nemohlo být pro všechny. Jeho opakem je polyandrie.

Polyteismus

Mnohobožství, náboženství střídající a rozvíjející polydémonismus. Je ideovou reakcí na dělbu práce a z ní vznikající první sociální diferenciaci společnosti; božstva jsou postupně personifikována pro vzoru prvních pozemských mocných. Pro období přírodního náboženství a polyteismu používá křesťanská věrouka nevědecký termín "pohanství". Jeho prvky však přežívají ve všech světových náboženstvích, která jsou již monoteistická.

Pomazání

Nesprávně poslední pomazání, náboženský obřad udělení svátosti těžce nemocným, kteří již nabyli vědomí. Znamená odpuštění běžných hříchů.

Pomník

Dílo připomínající zesnulou osobu či minulou událost. Přeneseně jakýkoliv výtvor vzniklý hlavně proto, aby byl původce slavný. V kriminalistice též dlouhodobě neobjasněný případ.

Pompa

Pompéznost, přemrštěná nádhera, okázalá oslava vypočítaná na vnější efekt.

Ponorková nemoc

Deprese z izolace, trpí jí posádky ponorek stejně jako politici, izolovaní od skutečného života; charakteristickým rysem je strach, bezradnost a nepřiměřené reakce.

Pontifikálie

Souhrn církevních úkonů a k nim příslušejících rouch a doplňků.

Pontifikát

Funkce papeže a současně délka období, ve kterém ji vykonává. Vzhledem k tomu, že je volen doživotně, je tato délka proměnlivá. Obdobě doba trvání funkce biskupa.

Pop

Popluží

Stará česká měrná jednotka neurčité velikosti od 20 do 60 ha; někdy též dosud nerozměřená půda určená k zemědělství.

Poplužní dvůr

Velkostatek obdělávaný robotníky, zpravidla bez chovu dobytka, který byl majiteli dodáván ve formě roboty s potahem či naturálních dávek.

Populace

Souhrn obyvatelstva na určitém území v určitém čase, chápaný především z biosociálního hlediska jako rozmnožující se, stárnoucí a umírající. Zkoumá jej demografie.

Popularita

Obecná známost či obliba. Běžné vědomí se domnívá, že pramení z osobních vlastností, schopností a dosahovaných výsledků jednotlivce, což v určité míře platilo do vzniku hromadných sdělovacích prostředků. V současnosti o popularitě rozhodují média, často bez ohledu na vlastnosti a schopnosti člověka, běžně jen na základě určité funkce či dokonce objednávky. Popularizován může být kdokoli i jen pro zvýšení prodejnosti média. Populárními se tak může stát zločinec stejně jako bezcharakterní prostitutka, zatímco tisíce mimořádně schopných zůstávají v anonymitě. Popularita se stala obchodem, existují dokonce firmy, které ji na zakázku vyrábějí či negují.

Popularizace

Veřejné šíření informací o poznatcích či osobách přístupnou a srozumitelnou formou, které je nedílnou součástí vědy, politiky i kultury a podmínkou jejich užitečnosti. Vede však vždy k určitému zjednodušování a tudíž zkreslování; lže-li však, mění se v demagogii. Je jen kontaktním prostředkem, předpokladem, nikoli zdrojem studia. To platí o všech, tedy i o tomto slovníku.

Populismus

Politický pragmatismus orientovaný nikoli na řešení problémů, ale na jejich emotivní využívání. Na jedné straně straší neexistujícím a slibuje obranu před ním, na druhé straně nereálně slibuje splnění nemožného. Upoutává pozornost vnějšími efekty a nepředkládá racionální program. Snaží se o co nejširší podporu lidových mas, které pak musí podvést. Ačkoliv populismus bývá moralisticky odsuzován, v tradiční demokracii bez něj nelze vyhrát volby.

Poradenství

V tržním hospodářství specializovaná forma podnikání obchodující s radami, na které neposkytuje žádnou záruku, a nepřebírá žádná rizika vyplývající z jejich uplatnění.

Porcinkule

Zkomolený název pro náboženské a lidové slavnosti podle kaple, v níž zemřel František z Asii a byl založen františkánský řád. Tyto zábavné poutě se konají v místech, jejichž historie se spjata s františkánským či kapucínským řádem.

Porota

Sbor soudců, hodnotitelů či posuzovatelů. V americkém právu skupina občanů vybraná k posouzení viny obžalovaného v trestním řízení, nerozhoduje však o výši trestu.

Portáši

Přibližně od poloviny 17. století do poloviny 19. století Valašský kontrarevoluční ozbrojený sbor, podřízený nejprve císaři a později zemským orgánům. Byl složen z věrných katolíků a sloužil k potírání odporu většinového evangelického obyvatelstva, k ochraně hranice, v boji proti povstalcům, pašeráctví, loupežnictví a zbojnictví

Portrét

Figurální zobrazení osoby, zpravidla pohledem zblízka, zdůrazňující její individualitu. Přeneseně i literární či dramatický útvar zabývající se takto konkrétním člověkem.

Poručík

Nižší důstojnická hodnost v ozbrojených sborech. Odpovídá zhruba veliteli čety, tj. jednotky o několika desítkách mužů. Ve zkratce před jménem por.

Pořekadlo

Ustálené slovní spojení obrazného charakteru, na rozdíl od přísloví neobsahuje poučení.

Posibilismus

Oportunistický směr francouzského socialismu z konce 19. století, usilující o příležitostné sociální reformy, později splynul s francouzskými socialisty.

Posluhování

Bezmyšlenkovitá činnost člověka vykonávajícího službu; slepé, nekritické vykonávání jednoduchých příkazů bez tvůrčího přístupu i bez ohledu na jejich věcné či morální důsledky. Bezmezná poslušnost či oddanost, při níž člověk je člověk pouhým nástrojem a ztrácí svou důstojnost.

Postgraduální studium

Studium navazující na vysokoškolské vzdělání.

Posthumanismus

viz transhumanismus

Postmoderní filozofie

Neumí-li člověk přesvědčivě překonat cokoliv, překonává to zpravidla alespoň formálně označením „post“, tedy jako po něčem následující. Tento termín se zcela vágně používá pro filozofické směry formující se po tzv. „moderně“, tedy pro koncem 20. století vznikající subjektivně idealistickou směsici proudů převážně odmítajících objektivnost vědy a lidského poznání vůbec, svou bezradnost zakrývajících pluralitou metod poznání i poznatků a připouštěním mimoracionální poznatelnosti. Zpochybňují ideje předchozích levicových intelektuálů, absolutizují subjektivitu, relativnost vědění a zkušenost, odmítají obecné teorie a myšlenky pokroku. Z individualistických pozic často kritizují existující autority a řád. Ačkoliv vnášejí do vědy chaos, nelze vyloučit, že dílčí myšlenky jednotlivých autorů mohou být přínosné.

Postmodernismus

Široký soudobý ideový proud vycházející z oprávněné kritiky soudobé přetechnizované a přeorganizované společnosti, hledající vinu ve vědě a technice samé, nikoliv u těch, kteří se výsledků fyzické i duševní práce lidí zmocňují, vlastní je a využívají v souladu se svými zájmy, běžně proti zájmům budoucnosti lidstva. Pokrok hledá v relativizaci moci, pravdy a poznání, problémy neodstraňuje, spíše přispívá ke vzniku nových.

Postoj

Zásadní a hlubší názor člověka, vycházející s jeho světového názoru, vytvořený znalostmi a zkušenostmi, ovlivněný potřebamizájmy. Projevuje se vždy ve vztahu ke konkrétnímu problému či nutnosti volby a je kombinován s připraveností či nepřipraveností jednat. Je stálejší než nálada, je méně emotivní, odráží i vůli člověka.

Postrk

Způsob pěší přepravy provinilců k soudu, trestanců do vězení či tuláků do domovské obce za doprovodu četníka od jedné stanice k druhé až na místo určení, užívaný za Rakousko-Uherska i u nás.

Posvícení

Lidové a náboženské slavnosti a s nimi spojené hodování na památku posvěcení nového kostela. K tomu docházelo vždy po sklizni, když měli lidé více času a relativní hojnost. Protože kostelů vznikalo mnoho a lidé slavili dlouho i v sousedních vsích, což komplikovalo robotu, pokusil se Josef II. sjednotit posvícení na svátek sv. Havla. Neuspěl však, a lidé často drželi vlastní i „císařské“ posvícení.

Potažník

Za feudalismu nevolník mající úplný potah, tj. dva koně či dva voly, bez ohledu na to, zda byl osedlý či neosedlý. Byl povinen potažní robotou, tedy i s vlastním potahem, který nemusel obsluhovat osobně, ale mohl za sebe vyslat zdatného čeledína.

Potravinová čára

Čára namalovaná na silnicích, nádražích, tramvajových i autobusových zastávkách apod. vždy tam, kde byl vstup na území města. Znázorňovala hranici, na níž se platil akcíz, potravinová daň, vybíraná až do r. 1942. Toto celní stanoviště se nazývalo městiště.

Potřeby

Odraz objektivních individuelních vztahů člověka ke konkrétním materiálním podmínkám svého života; chybějící podmínky k životu či jeho rozvoji. Jsou tedy možností budoucího pohybu člověka. Vyplývají nejen z biologické podstaty, ale i ze způsobu obživy a života; mají materiální i duchovní charakter, nejsou u jednotlivců stejné. Jsou nezávislé na tom, zda a jak přesně si je člověk uvědomuje, tj. zda pociťuje nedostatek něčeho či nikoliv. Pociťuje-li jej, je puzen k naplnění svých potřeb, nepociťuje-li jej, je jeho existence ohrožována. Každé uspokojení potřeb však vyvolává potřeby nové, stejně tak jako každé rozmnožení materiálních podmínek života. První potřebou člověka je tak práce. Ve skutečnosti je člověk schopen uspokojovat své potřeby pouze prostřednictvím společnosti, tedy v určitých sociálních vztazích, z nichž vyplývají i určité zájmy. Uspokojování potřeb je základem existence člověka a je vždy doprovázeno realizací zájmů. Princip „každému podle potřeb“, mj. uplatňovaný implicitně ve fungujících rodinách i nemocnicích, nikdy neznamenal „všem stejně“ či „podle přání“, a vždy naráží a bude narážet na možnosti, z čehož běžně vyplývá a bude vyplývat určitá potřeba regulace. Klasikové marxismu ale nepředpokládali regulaci prostřednictvím peněz, jejich představa rovnosti v uspokojování potřeb nikdy neznamenala rovnost potřeb.

Pouť

křesťanství, judaismu, islámu i buddhismu náboženská cesta na památné místo, většinou ve významný den. Postupně byla doplňována zábavným programem a dnes většinou nabývá komerčního charakteru.

Pověra

Víra odporující rozumu; jednotlivé prvky nejrůznějších náboženství, která jsou uměle vytvořenou soustavou pověr. Pověry však vznikají i v běžném vědomí lidí, živelně se šíří či jsou vědomě šířeny, stávají se nástrojem ovládání lidí, reklamy či předmětem obchodu. Jsou i tradiční součástí společenského vědomí některých geografických, kulturních či profesních skupin. Mohou načas pronikat i do vědy, snadněji do společenské, ve které jsou někdy záměrně udržovány s cílem zamezit pravdivému poznání společnosti.

Povinná školní docházka

Podle pověry byla u nás zavedena Marií Terezií, která však pouze doporučila rodičům posílat děti do školy. Skutečná povinnost vznikla později: od r. 1805 pro chlapce a od r. 1870 i pro dívky. Od r. 1948 je právo navštěvovat školu zakotveno ve všeobecné deklaraci lidských práv přijaté Valným shromážděním OSN.

Povolání

Profese, dlouhodobý souhrn obvyklých pracovních činností a způsobilostí člověka vykonávajícího práci za mzdu, plat či honorář. Od zaměstnání se odlišuje tím, že jej člověk neztrácí tím, že jej momentálně nevykonává pro nemoc, nezaměstnanost, výkon jiné funkce či při odchodu do důchodu. Není to ani konkrétní funkce, kterou člověk momentálně vykonává, ani jeho určité pracovní zařazení či specializace. Ačkoliv to volební zákony nutí uvádět na kandidátní listiny, není povoláním např. studující, nezaměstnaný, živnostník, podnikatel či důchodce - to je sociální status, ne povolání.

Pozemková reforma

Souhrnný název pro různé akty parcelace neefektivně obhospodařované zemědělské půdy ve feudálním vlastnictví v novověku v různých částech světa, u nás počínaje josefínskými reformami. Jejich podstatou byla snaha o odstranění třídního napětí a zajištění výživy lidu předáním půdy do rukou samostatně hospodařících rolníků. Předcházela je raabizace, poté Josefínské reformy spočívaly v zestátnění půdy klášterů, jezuitského řádu a v částečné parcelaci velkostatků; pro velký odpor feudálů a církve nebyly dokončeny a po smrti Josefa II. částečně zrušeny. Po vzniku Československa byla v roce 1919 provedena další pozemková reforma znárodňující půdu nad 150 ha, pozemky do této výměry byly soustředěny v tzv. zbytkových statcích velkých vlastníků. Pro napjaté vztahy s Vatikánem se téměř nedotkla církevní půdy a díky korupci i vládnoucí agrární straně nebyla dokončena; v důsledku korupce se jí řada velkých vlastníků vyhnula, ve státním vlastnictví zůstalo nerozděleno 2 mil. ha půdy a byla dovršena až komunisty po 2. světové válce, kdy bylo povoleno soukromé vlastnictví jen do 50 ha půdy a znárodněn i církevní majetek.

Pozitivismus

Široké spektrum filozofických proudů, subjektivně idealistický empirismus, soustřeďující se na pozitivní, tj. dané, smyslově vnímatelné, redukující rozumové poznání na logiku. Odmítá hledat podstatu, zákonitosti a příčinné vztahy ve společnosti jako neprokazatelné, absolutizuje sociální harmonii. Různé odrůdy pozitivismu, neopozitivismu a logického pozitivismu spojuje nehistoričnost a snaha o relativizaci pojmů.

Poznání

V běžném vědomí stav, který je třeba dovršit, ve skutečnosti nekončící proces vycházející ze společenské praxe a směřující k ní, vytvářející vědomí. Pro idealismus je to činnost jednotlivce, vycházející z jeho vnitřních pohnutek, pro historický materialismus činnost společnosti vycházející z potřeb společnosti. Podle F.Thiesse „Člověk vynalezl všechno co potřeboval, ale vynalezl to až tehdy, když to potřeboval.“ Každé poznání je zákonitým výsledkem činnosti minulých i současných generací, jen náhodně uskutečněným konkrétním jedincem. Poznání je potřebouzájmem myslících lidí; je determinováno jejich postavením v materiálních a sociálních vztazích.

Poznatelnost

Schopnost být odrážen vědomím, jedna ze základních vlastností hmoty, kterou popírá subjektivní idealismus.

Práce

Jediný způsob obživy, který člověk nalezl ke svému přežití v měnících se přírodních podmínkách; jeho vědomé, záměrné působení na přírodu s cílem přizpůsobit ji svým potřebám, tj. proces hodnototvorný. Při tom ale práce zpětně působí na člověka, přetváří jej, při tom probíhá i proces kulturotvorný, v němž člověk přetváří sám sebe. Práce je výlučně lidskou formou výměny látkové, přičemž člověk je schopen od pravěku až dodnes tuto výměnu uskutečňovat jen prostřednictvím společnosti. Práce tak vytvořila člověka i jeho společenský charakter, stala se jeho základní potřebou. Ostatním živým tvorům stačil k přežití způsob dosavadní, nalezli si jiný, a nebo vyhynuli. Práce bývá chybně zaměňována s pracovní silou. Prací je i vědomé působení na jedince či společnost s cílem přetvářet ji v souladu s potřebami člověka, tedy činnost učitele, lékaře, vědce apod.

Práce minulá

Také mrtvá, zpředmětnělá, zhmotněná, materializovaná, zvěcnělá ve výrobcích, které vycházejí z výroby a vracejí se do ní jako pasivní výrobní prostředky ovládané prací živou.

Pracující

Ve světě běžné označení nejpočetnější skupiny lidí, živících se prodejem své pracovní síly, tj. námezdně pracujících. Jejím základem je dělnická třída, postupně roste podíl pracující inteligence a pracovních služeb. V České republice se oficiální politika, propaganda i společenská věda tomuto pojmu vyhýbají.

Pracovní prostředky

Materiální prvky jejichž prostřednictvím člověk při výrobě působí na pracovní předměty. Jsou to nástroje, stroje, zařízení, přístroje, motory, stavby, dopravní prostředky apod. Spolu s pracovními předměty tvoří výrobní prostředky.

Pracovní předměty

Věci či jejich soubory, na něž člověk v průběhu práce působí. Jsou to jednak suroviny, dosud nezpracované, jednak materiály ze surovin již zpracované. Spolu s pracovními prostředky tvoří výrobní prostředky.

Pracovní síla

Schopnost člověka vytvořit více hodnot, než spotřebuje ke své reprodukci, tedy vytvořit nadhodnotu. V běžném vědomí tak bývá nazývána schopnost uživit se, taková schopnost by však byla neprodejná; člověk je zaměstnáván právě kvůli té nadhodnotě, kterou mu lze odnímat vykořisťováním. Pracovní síla vzniká a rozvíjí se pouze v práci.

Pragmatická sankce

Dokument Rakousko-Uherské monarchie z r. 1713 upevňující postavení jedné z větví Habsburského rodu (pozdější habsbursko-lotrinská) i v případě absence mužských potomků. Zdůraznil nedělitelnost říše mezi jednotlivé větve a po čase umožnil nástup na trůn Marii Terezii.

Pragmatika

Část obecné sémiotiky, disciplína zabývající se řečí z hlediska účelu a mimoslovního významu. Zkoumá vztahy mezi znaky a lidmi, zabývá se psychologickými a společenskými stránkami řeči. Zatím není příliš nerozpracována.

Pragmatismus

Subjektivně idealistický a agnostický světový názor rozšířený především v anglosaských zemích, filozofie úspěchu. Podle něj v praktickém životě nemá pravda smysl, smysl má to, co přináší úspěch. Tyto názory mají mnoho podob, např. ve "filozofii života", v pozitivismu, instrumentalismu, u F. Nietzsche aj. Jsou často základem jednání v tzv. „společnosti silných, úspěšných jedinců“.

Prakticismus

Nedialektický přístup k teoriipraxi, podceňování teorie a absolutizace praktické stránky činnosti. Jeho teoretickým zdrojem je pragmatismus či povrchní vzdělání v oboru. Dobré výsledky může dosahovat pouze krátkodobě; dlouhodobě uplatňován vede k bezkoncepčnosti, stagnaci, neprincipiálnosti a oportunismu. P. L. Kapica to charakterizoval takto:“ není nic praktičtějšího než dobrá teorie“.

Praní peněz

Legalizace výnosů z trestné činnosti, nezdaněných příjmů, tzv. špinavých peněz za účelem nákupu legálních výrobních prostředků, neboť na nákup spotřebních předmětů to není zapotřebí; jde o činnost buržoazie, malý zloděj peníze prostě utratí. Jde o složitý třífázový proces tzv. namáčení, mydlení a ždímání, vycházející ze zákonů příslušné země, prováděný specializovanými odborníky přes více států. Jeho cílem je oddělit peníze od zdroje, zakrýt jejich původ a navrátit je v legální podobě jejich majiteli. Z černé šedé ekonomiky se tak stává ekonomika legální, ze zločinců ctihodná buržoazie.

Prapor

Praporčík

Hodnostní stupeň v ozbrojených sborech mezi poddůstojníkydůstojníky určený pro nižší a pomocné velitelské, administrativní a technické funkce, odpovídá vyšším hodnostním stupňům seržantů. Odstupňování o označení těchto hodností je v ČR odlišné u armády a policie.

Pravěk

Úvodní období vývoje lidstva, prvotní pospolitost z níž se dochovaly pouze hmotné památky. Spolu s archeologií je zkoumá antropologie, etnografie a další vědy. Bývá dělena na dobu kamennou (paleolit, mezolit a neolit), někdy též divošství, a dobu bronzovou i železnou, nazývanou rovněž barbarstvím. Na konci tohoto období dochází k výrazné sociální diferenciaci, k rozpadu prvotní pospolitosti ve společnost třídní a ke vzniku civilizace. Tato rozdílná členění berou v úvahu odlišné vývojové faktory a také skutečnost, že vývoj lidstva na celé planetě nebyl zcela synchronní.

Pravda

V běžném pojetí něco jednou pro vždy daného, neměnného, absolutního, pro relativistu něco neurčitého, pochybného, pro skeptika cosi nedosažitelného, vysněného. Pro pozitivistu je to jen shoda lidí na něčem a pro jiného má každý svou vlastní pravdu. V dialekticko-materialistickém pojetí je pravda pouze jedna, je odrazem skutečnosti ve vědomí člověka, a má současně dvě neoddělitelné stránky: absolutní, tj. ona část skutečnosti, která již byla poznána a dále se nebude měnit a relativní, tj. taková část skutečnosti, která byla poznána jen neúplně, nedokonale, jen na takové úrovni materiálních i duchovních podmínek, které jsou k tomu v dané době k disposici. Tato část pravdy se bude dále rozvíjet, měnit, rozšiřovat a prohlubovat. Obě stránky pravdy jsou vždy pospolu a jen dohromady jsou pravdou: absolutní a relativní pravda sama o sobě neexistuje. Pravda není jednou dovršený stav; je to nekončící proces vyvěrající z praxe, neustále obnovovaný potřebou člověka tvořit a poznávat, podněcovaný vznikem nových podmínek pro poznání a vynucovaný proměnou poznávajícího i poznávaného. Pravda je proces vytváření shody vědomí s měnící se realitou.

Pravděpodobnost

Míra očekávatelnosti výskytu jevů. Skutečnost, že onu míru lze u jednoduchých procesů vypočítat podle vzorců zadáním několika proměnných, např. v teorii her, vede u některých lidí k nesmyslné představě, že vypočítat pravděpodobnost lze u všeho. Nikdy to není možné u procesů, do nichž je zapojen člověk se svým vědomím, znalostmi i omyly, s vůlí, zájmy, pudy, emocemi i nemocemi, společenskými vztahy a se všemi svými nedokonalostmi. Člověk je součástí pouze stochastických systémů.

Pravice

V politickém spektru označení individualistických politických směrů hájících spíše zájmy silných jedinců, kteří jsou podle nich základem společnosti. Prosazují formální rovnost právní, ale hájí faktickou nerovnost ekonomickou. Požadují zpravidla slabý vliv státu na ekonomiku a přenechávají jej vlastníkům výrobních prostředků, tedy těm „silným“. V praxi se mnohé politické stranyhnutí tomuto klasickému dělení na pravici a levici vyhýbají, neboť je volební matematika nutí předstírat, že hájí zájmy všech a snaží se být vnímány jako spíše středové. Totéž ale platí i o řadě levicových stran a hnutí. Neoficiální zálohou pravice je ultrapravice, schopná převzít moc v případě selhání klasického liberalismu a tím ohrožení zájmů velkého kapitálu.

Právnická osoba

Subjekt vytvořený lidmi a vybavený právní subjektivitou.

Právní džungle

Z přírody nepřesně přejatý výraz pro přebujelost a nepřehlednost právních norem. Nepřesnost spočívá v tom, že zatímco v přírodě probíhá tento proces živelně jako důsledek mimořádně vhodných přírodních podmínek, v právním státě je tento proces organizován lidmi, kteří z této přebujelosti a nepřehlednosti těží.

Právní pozitivismus

Směr právního myšlení upřednostňující psané právo před jakýmsi právem přirozeným v duchu zásady "Co je psáno, to je dáno". Odmítá hledat ducha zákona a drží se jeho litery. To na jedné straně zabraňuje svévolnému výkladu, ale na druhé straně může vést k absurdnostem. Při absenci rozumu a citu to pak vede ke sporům o legitimitu či legalitu.

Právní stát

Buržoasně demokratická idea podle níž je politická moc podřízena právu. Nerespektuje skutečnost, že politická moc vytváří právo, kterému je pak "podřízena". V praxi se vždy realizuje jen složitostí, nepřehledností a nákladností právního systému, v němž je každé rozhodnutí zpochybnitelné, právní služby drahé, rozhodovací procesy dlouhé, přičemž nakonec zvítězí jen větší peníze nad menšími. Právní stát je krásnou iluzí vytvářenou o právnickém státu.

Právní subjektivita

Status právnické osoby, zákonem daná schopnost subjektu být plnoprávným účastníkem právních vztahů, tj. nabývat práv a povinností. Má ji každý člověk, pokud není zákonem omezena a má ji také každé společenství, kterému je zákonem přiznána. Dítě a nesvéprávný člověk musí být v právních vztazích zastupováni, ale právní subjektivitu také mají.

Právo

Státem definovaný systém zákonů a nařízení; projev vůle vládnoucí třídy, který stanoví pravidla chování odpovídající jejím zájmům a způsob, jakým je vynuceno jejich dodržování. Podle Spinozy „má každý tolik práva, kolik má moci“. Právo je nástrojem politiky, vzniklo a mění se jejím rozhodnutím; je výrazem ekonomických vztahů dané epochy. Formální rovnost lidí před zákonem je vždy provázena jejich materiální nerovností a ta způsobuje nerovnost faktickou. Řada právních institutů totiž diskriminuje méně majetné, jako např. kauce, úhrada nákladů obhajoby, úhrada škody posuzovaná jako účinná lítost, nižší pokuty při placení v hotovosti apod.

Pravoslaví

Biblické náboženství, decentralizovaný, ortodoxní směr křesťanství vzniklý na východě někdejší Římské říše v průběhu její nadměrné, nezvládnuté expanze a následujícího rozpadu. Rozšířila se na území Východořímské říše, Byzancie. Je organizována na národním základě, konzervativní ve věrouce i liturgii.

Praxe

Komplexní společenský proces lidského převáření objektivní reality; to je činnost společenská, aktivní, záměrná, dlouhodobá, opakující se a přetvářející. Obsahuje v sobě cíl. Každou činnost, např. bezděčnou, instinktivní či protismyslnou tedy za praxi nelze považovat. Přetvářením objektivní reality se současně mění realita subjektivní. Praxe je východiskem a zdrojem lidského poznání i cílem, k němuž poznání směřuje. Mezi praxi a poznáním je dialektický vztah, vzájemně se vyvolávají a ovlivňují. Praxe je jediným kriteriem pravdivosti poznání.

Pražské jaro

Období po změně Novotného vedení v KSČ do srpna 1968. Na jedné straně zde vznikaly rychlé tendence k nezbytným reformám socialismu, na druhé straně sílily snahy o jeho destrukci. Souběžně s tím rostla přirozená autorita KSČ, ale i odpor proti ní; společnost se polarizovala. Vedení strany bylo nejednotné, bezkoncepční a mnohdy i populistické. Ztratilo vliv na společenský vývoj a bylo v jeho vleku. Tento stav byl ukončen zásahem spojeneckých vojsk, což u nás vyvolalo otevřené rozpory v KSČ, silný antisovětismus ve společnosti a světě rozkol socialistického a komunistického hnutí. Důsledkem bylo značné oslabení autority myšlenek socialismu a komunismu.

Pražské povstání

Největší ozbrojené vystoupení českého lidu proti německé okupaci v Protektorátu Čechy a Morava 5. května 1945. Započalo v Praze a rozšířilo se do dalších středočeských měst v prostoru, v němž se nacházela milionová německá armáda. V bojích a při stavbě barikád se jej aktivně zúčastnilo asi 1/4 milionu osob. Urychlilo osvobozovací boje Rudé armády, jejíž vojska osvobodila 9. května Prahu. Toto povstání rozvrátilo německý týl a zabránilo rozsáhlým, ničivým válečným střetům po celé frontě na našem území.

Prebenda

Správně praebenda, obročí, důchod spojený s úřadem.

Precedens

Předchozí rozhodnutí ve stejné či podobné věci v oblasti právně neupravené; v anglosaských zemích výklad práva už jednou použitý jiným soudem, který je závazný pro soudy ostatní. V českém právu je takto závazné pouze rozhodnutí Ústavního soudu. Vylučuje se tím, aby se omyl jednoho soudu stal pramenem práva.

Preceptor

Učitel, učitelský pomocník, mnich vyučující hudbu v klášteře.

Pr.Eng.

Professional Engiennier, anglosaský vysokoškolský titul odpovídající našemu ing. Někdy též P.E.

Pretendent

Uchazeč, zájemce, ten kdo si dělá nárok na trůn, předpokládaný následník.

Prefabrikace

Předvýroba stavebních dílů průmyslovým způsobem, z nichž nejznámější je prefabrikace betonových panelů. Tento způsob výstavbu urychlil, zefektivnil a zlevnil, umožňuje dosahovat vyšší přesnosti, omezuje mokré stavební procesy, umožnil ve vyspělém světě pronikavě zvýšit úroveň bydlení pracujících mas a dodnes je v celém světě používán. Ačkoliv je produktem kapitalismu, bývá připisován socialismu a hloupě zesměšňován, např. Václavem Havlem, který takto postavené objekty nazval králíkárnami. Režim jím vytvářený tyto objekty za několikanásobek pořizovací ceny poté prodal nájemníkům.

Prekarizace práce

Nahrazování plnohodnotných pracovních poměrů dílčími, částečným či krátkodobými a nákup pracovní síly od živnostníků. Takový postup devalvuje pracovní sílu na úroveň nádeníka, omezuje jeho zaměstnanecká a odborová práva, snižuje možnosti všeobecného důchodového pojištění. Patří sem mj. švarcsystém, agenturní zaměstnanci, práce na černo, využívání bezprávných migrantů apod. To vše vede k prohlubování rozdílů mezi tzv. středními a nejnižšími vrstvami a pauperizaci části společnosti.

Prelát

V katolicismu a některých protestantských církvích představený vybavený církevní mocí, vyplývající z jeho úřadu; kněz ve vyšším postavení. Jeho symbolem je široký renesanční klobouk.

Premisa

Úsudek předcházející soudu, předpoklad z něhož se vychází.

Premonstráti

Katolický řeholní duchovní řád kanovníků. Nosí bílé přepásané roucho s tunikou a škapulířem, dříve se jim přezdívalo řád bílých bratří. Má svou ženskou odnož s bílým šatem, růžencem a černým závojem. Třetím stavem jsou terciáři.

Preromantismus

Někdy též sentimentalismus, předcházející romantismu; umělecký proud od poloviny 18. století, navazující na klasicismusosvícenectví. Je odrazem životního postoje měšťanstva a z něho se rodící buržoazie, je výrazem odporu proti feudálním poutům i aristokratickému klasicismu. Odráží vznikání moderních národů svou emotivní orientací na národní tradice.

Presbytář

Kněžiště, část kostela vyhrazená kněžím; její součástí je i oltář.

Presbyter

V křesťanství vůdce místní náboženské komunity; v katolicismupravoslaví kněz, u protestantských církví člen voleného orgánu.

Presbyteriáni

Reformované, většinou kalvinistické církve v anglickém a americkém prostředí, u nás je jejich obdobou Českobratrská církev evangelická. Charakteristická je rovnost laiků a kazatelů, demokraticky volené vedené a samosprávnost. V důsledku toho jsou mezi jednotlivými církvemi značné rozdíly.

Prestiž

Uznání či společenská vážnost a úcta subjektu v daných společenských vztazích. Vzniká objektivně jako důsledek autority vyplývající ze schopností, chování či tradic. U subjektů známých spíše zprostředkovaně přes hromadné sdělovací prostředky však bývá uměle vytvářena nebo snižována etiketizací, jejich záměrným působením, které i v tzv. pluralitní společnosti bývá zpravidla jednotné v tom, jaký komu vytváří image.

Primárius

První houslista komorního souboru, v lidové hudbě primáš.

Primas

V římskokatolické církvi čestný titul, arcibiskup sídlící v hlavním městě. Má mezi biskupy a arcibiskupy privilegované protokolární postavení, ale nemá žádná zvláštní práva. Obecně bývá považován za neformálního reprezentanta církve vůči státu, tuto funkci však formálně vykonává apoštolský nuncius. Ve středověku se toto označení používalo pro prvního konšela městské samosprávy.

Primátor

Původně první radní nebo nejstarší z konšelů předsedající radě města. Od r. 1920 starosta Prahy, od r. 1969 i Brna, Ostravy a Plzně, od r. 1990 i dalších tzv. statutárních měst. Na Slovensku každý starosta města.

Princ

Ve feudálních společnostech v různé míře užívaný titul pro nejbližší rodinu panovníka, příp. pro nejbližší rodinné příslušníky nižšího samostatného vládce určitého území. Korunním princem bývá nazýván následník trůnu tj. nejstarší potomek vládce v přímé dědičné linii.

Privatizace

Ahistorický ekonomický proces, jehož podstatou je převod výrobních prostředků ze společenského vlastnictví do vlastnictví soukromého. Spolu s ním probíhá zpravidla i privatizace veřejných služeb a konečným důsledkem je vždy privatizace moci.

Privilegium

Oficielní poskytnutí výsady, výhody či zvláštního práva osobě nebo skupině osob s cílem rozdělit a snadněji ovládat společnost. Bylo vždy na jedné straně oceněním a na druhé straně přijetím závazku vůči tomu, kdo jej poskytl. Za feudalismu byla privilegia dědičná s půdou, dnes jsou dědičná s kapitálem; jejich forma je odlišná, podstata stejná.

Probabilismus

Názor že věda nedospívá k pravdivému, ale pravděpodobnému poznání, a z něho vyplývající etické učení že dobré je i to, co je pravděpodobně dobré. Např. "jezuitská morálka", "vražda tyrana není zločinem", "účel světí prostředky", ale i "humanitární bombardování", kdy morální zdůvodnění zůstávají na libovůli subjektu.

Probace

Dohled nad obviněnými, obžalovanými či odsouzenými a individuální pomoc těmto osobám u nás zjišťovaný probační a mediační službou. Zahrnuje též kontrolu výkonu alternativních trestů mimo nápravná zařízení.

Problém

Všudypřítomný rozpor v myšlení i jednání člověka vyplývající z jejich pohybu. Největším problémem je neexistence problému, značící strnulost.

Probošt

Představený kapituly, tj. sboru duchovních katedrály, či jiné významné církevní instituce a komunity. Někdy i čestný titul duchovního správce farnosti, která už svůj dřívější význam ztratila.

Procesí

Slavnostní církevní průvod. V politice je totéž nazýváno manifestací.

Procovství

Nabubřelý, okázalý, samoúčelný a nadfunkční přepych hraničící s nevkusem. Není ani tak užitnou hodnotou jako symbolem bohatství, moci a slávy, které přerostly svého nositele.

Produkce

Výtvory živých organismů, u člověka i vědomé, pojem nesprávně ztotožňovaný s výrobou. Produktem člověka jsou materiální výrobky, duchovní výtvory i jeho životními projevy a prací vzniklý odpad.

Produktivita práce

Užitečný výsledek práce měřený vytvořenou produkcí za jednotku času. Za socialismu se kladl důraz na celospolečenskou produktivitu a nezkoumala se příliš v rámci jednotlivých podniků, neboť by odhalovala nehospodárnost, přezaměstnanost či technickou zaostalost způsobenou nemohoucností konkrétních řídících pracovníků. Dnes se naopak příliš nezkoumá produktivita celé společnosti, neboť ji deformují statisíce nezaměstnaných a ještě větší množství neužitečně pracujících, což je nemohoucností systému.

Profesionalismus

Opak amatérismu, stav, kdy člověk vykonává svou činnost jako zdroj obživy. Na vysokém stupni dělby práce je však profesionálem jen ten, kdo je v oboru plně kvalifikovaný, je schopen vykonávat svou práci v jiných podmínkách i jinak, jeho znalosti a schopnosti přesahují činnost momentálně vykonávanou, je schopen pracovat tvořivě a soustavně se rozvíjí. Při tom jej ale od amatéra zásadně odlišuje pouze pracovní vztah. Profesionál nemusí mít svou práci rád, amatér nemusí být menším odborníkem.

Profesor

Dříve nejvyšší vědecko-pedagogická hodnost vysokoškolského pedagoga, uváděna před jménem, ve zkratce prof. Nyní jen označení pracovního zařazení bez titulu, do kterého jmenuje v určitém oboru po habilitačním řízení na návrh rektora a ministra školství prezident republiky. Nově jmenovaní profesoři už neuvádějí toto označení u jména, nemají jej vyznačeno v osobních dokladech a po ukončení pedagogické činnosti jsou jen bývalými profesory. V Čechách je takto tradičně hovorově označován i učitel střední školy.

Prognostika

Někdy též jako synonymum futurologie, teorie a praxe předvídání budoucího vývoje na základě vědeckých poznatků a reálných předpokladů. V dlouhodobějších výhledech ukazuje spíše varianty možného vývoje.

Progresivismus

Termín užívaný v některých západních zemích pro politické směry a hnutí usilující o sociální změnu. Nejsou sem zařazováni komunisté, kteří jediní usilují o změnu skutečnou.

Prohibice

Zákaz výroby, dovozu, vývozu a obchodu pro určitý výrobek, nejznámější v souvislosti s alkoholem. V Kanadě platil od konce 19. století místy až do r. 1948, v USA v letech 1920-1933, v islámských, buddhistických a skandinávských zemích s výjimkou Dánska omezeně funguje dodnes.

Prokurista

Osoba vybavená dlouhodobou plnou mocí k právním úkonům souvisejícím s běžným provozem podniku. Tato plná moc musí být zapsána v podnikovém rejstříku a osoba jí vybavená se jako prokurista označuje vedle svého podpisu.

Prolegomena

Předmluva, krátký úvod do určité vědy, obsahující její stručný výklad; předmět propedeutiky.

Proletariát

Ve starém Římě nemajetná vrstva, nevlastnící ani 2 jitra polí, což byla plocha obdělatelná potahem za 2 dny, méně než 1 ha. Neměl tedy výrobní prostředky dostatečné k obživě rodiny a musel se živit prodejem své pracovní síly. Byl proto osvobozen od vojenské služby, neboť by rodina bez živitele zahynula. Tento název je od dob Saint-Simona užíván k označení třídy dělníků, kteří rovněž nevlastní výrobní prostředky a prodávají svou pracovní sílu. Bez ohledu na růst celkového bohatství společnosti si proletariát tuto svou základní charakteristiku zachovává dodnes. Ve stejném postavení jsou dnes nejen dělníci, ale i značná část inteligence.

Proletářský internacionalismus

Racionální idea K. Marxe a B. Engelse vyjádřená v Komunistickém manifestu spočívající v tom, že v zápase proti mezinárodně sjednocené buržoazii může uspět pouze mezinárodně sjednocený proletariát. Později byla znehodnocována tím, že zaštiťovala nadřazené postavení SSSR v rámci světové socialistické soustavy a definitivně se zprofanovala při obhajobě zásahu vojsk Varšavské smlouvy v ČSSR v roce 1968. To vše nic nemění na její racionalitě.

Prominent

Spíše pejorativní poznačení privilegovaného člověka.

Promiskuita

Nevázanost pohlavního styku na stálého partnera. V přírodě běžný jev, u člověka značně omezen vznikem soukromého vlastnictvípárové rodiny při rozpadu prvotní pospolitosti. Zatímco příbuzenské křížení vytvářelo biologickou rozmanitost člověka jako druhu, promiskuita formovala jeho jednotu - stejně jako jako u ostatních organismů.

Promoce

Slavností akt, při kterém vysoké školy udělují diplom, akademický titul či čestný doktorát. Nejde o právní, ale společenský akt.

Propaganda

Šíření politických idejí a učení, tedy obecných názorů s cílem získávat lidi pro konkrétní cíle; postupuje od obecného ke konkrétnímu, obrácený postup je agitací. Propaganda pracuje především s uceleným textem a širokými souvislostmi, je šířena plošně bez zaměření na předem vytipované skupiny. Její nejodpudivější formou je černá propaganda.

Propedeutika

Předběžné učení, prvotní kurs prolegomeny, úvod do vědy předcházející důkladnějšímu studiu.

Prorok

Zvěstovatel, v křesťanství, judaismu, islámu a jejich odnožích osoba údajně vyvolená bohem k tomu, aby hlásala jeho názory. Proroci sloužili jako nástroje vládců, nebo byli v opozici proti nim; v podstatě jde vždy o politického ideologa, působícího v rámci náboženství.

Prostá reprodukce

Opak rozšířené reprodukce, obnova prostředků či sil na úrovni spotřeby neposkytující možnost dalšího rozvoje; je typická pro živočišný svět s výjimkou člověka, který si schopností vyrobit nadprodukt vytvořil narozdíl od ostatních živých tvorů předpoklady svého rozvoje.

Prostituce

Poskytování pohlavního styku za úplatu, sociální jev provázející celou civilizovanou, tj. třídně rozdělenou společnost. Narozdíl od promiskuity, jejíž příčiny jsou převážně biologicko-sociální, jsou kořeny prostituce ekonomicko-sociální. V současnosti se rozvinula v mezinárodně organizované obchodní odvětví, úzce propojené s organizovaným zločinem a jeho prostřednictvím i s politikou. Na jedné straně se stala společenským problémem, na druhé straně ji řada států zdaňuje či alespoň odhaduje její ekonomické efekty do svých statistických výsledků. V patriarchální tržní společnosti k ní vždy byl přístup pokrytecký; na jedné straně je formálně odsuzována či potírána, na druhé straně tolerována i vykořisťována kuplířstvím, někde dokonce podléhá zdanění.

Prostor

Nejobecnější struktura hmoty vytvářená jejím pohybem, vztah jednotlivých částí hmoty a jejich pohybu, způsob rozmístění současně existujících objektů, spolu s časem základní forma existence a atribut hmoty. Idealistické koncepce jej činí závislým na vědomí, považují jej za formy apriorního názoru, kategorii ducha apod. Dialektický materialismus zdůrazňuje jeho objektivní existenci a neoddělitelnost od hmoty a pohybu. Prostor je trojrozměrný a je úzce svázán s časem natolik, že může být považován za časoprostor. Vícerozměrné prostory vznikají abstrakcí. Jakkoli se představy vědy o prostoru mění, nevedou k odmítání jeho objektivní existence a potvrzují jeho materialistické chápání.

Prostředky

Nástroje k dosahování cílů, bez nichž cíle zůstávají pouhými představami. Účinné jsou teprve tehdy, jestliže odpovídají prostředí, v němž mají působit, a cílům kterých má být dosaženo. V běžném vědomí je zakotveno, ze „účel světí prostředky“, ve skutečnosti je však mezi nimi dialektický vztah, neboť prostředky také znesvěcují cíle.

Protagonista

Představil hlavní role, ústřední postava souboru či nějaké společenské události.

Protekcionismus

Politická ochrana domácí produkce před dovozem, tendence k měnové, celní aj. diskriminaci zahraniční konkurence a ke zvýhodňování exportu. Teoreticky vychází z merkantilismu, prakticky ze zájmů domácí buržoazie; je protikladem zájmů nadnárodních vlastníků a jejich úsilí o volný mezinárodní obchod. Často je reakcí na bezostyšnou dravost nadnárodních korporací.

Protektorát

Politicky závislé území pod ochranou jiného státu, fakticky zbavené státní suverenity. V našich dějinách existoval Protektorát Čechy a Morava na území okleštěném o tzv. Sudety zabrané Německem. Byl okupačním územím s německou okupační správou a loutkovou českou vládou. Jeho znak byl podobný současnému státnímu znaku. Jeho existence skončila osvobozením Československa.

Protestantismus

Směry křesťanství, které se oddělily v západní Evropě v 16. století v průběhu reformace, jako protest proti tehdejší společenské a náboženské nerovnosti; odtud se rozšířil i do kolonií a Ameriky. Představoval civilnější, umírněnější formu křesťanství, byl přijatelnější pro sílící měšťanské vrstvy a z nich se rodící buržoazii, stal se jedním z nástrojů jejich boje proti feudalismu. Vytvořil velké množství samostatných církví a proudů, k nimž patří např. luteránství, anglikánství,kalvinismus, metodisté, baptisté, adventisté aj., souhrnně označovaných též za evangelické. Protestantismus nastolil rovnost v církvi, nikoli ve společnosti.

Protiklad

Jedna z forem souvislosti, opak souladu, vyjádření protisměrného pohybu, jedna ze základních kategorií materialistické dialektiky, která však bývá různě definována; někdy jako jedna strana rozporu, jindy jako rozvinutý rozdíl či nerozvinutý rozpor. Ve skutečnosti jde vždy o prostorovou souvislost projevující se pouze pohybem, který se uvnitř dané jednoty setkává s jiným pohybem, navzájem se ovlivňují, mění směr, brzdí se, zadržují, zrychlují či transformují, prostě vytvářejí rozpor; udržují i mění tuto jednotu. Totéž platí i o odstředivém pohybu. Protikladem je i možnost protisměrného pohybu, tedy rozporu. Sám o sobě protiklad nemůže existovat; bez střetávajícího se pohybu je jen pouhým rozdílem. V běžném pojetí se však protiklad také ztotožňuje s pojmy opak, podstatný rozdíl apod.; ani zde však bez střetávajícího se pohybu nevyvolává rozpor.

Protiklad logický

Protiklad pojmů ve vědomí, vytvořený abstrakcí, předpokládající protisměrný pohyb myšlení. Je abstraktním odrazem reálných protikladů, tedy protisměrných materiálních pohybů. Nelze jej zaměňovat s logickým rozporem.

Protireformace

Reakce katolické církve na protestantskou reformaci od poloviny 16. do 18. století; rekatolizace, násilné i nenásilné snahy o návrat protestantů do lůna katolické církve a o obnovení církevní moci. K tomu sloužily nově zakládané církevní řády, inkvizice, nově vytvářené kulty, zvyšování úlohy církve ve školství, vědě a kultuře, rozvoj charity, zvyšování počtu klášterů, kostelů, kapliček a far, beatifikacesvatořečení nových hrdinů, kteří měli z vědomí lidí vytlačit hrdiny staré (u nás Jan Nepomucký). V Čechách to bylo spojeno s procesy germanizace.

Protosocialismus

Předsocialismus, prasocialismus, myšlenková konstrukce některých marxistických teoretiků distancujících se od chyb a porážky reálného socialismu v evropských zemích. Nehistoricky odmítají předchozí pokus o socialismus jako „stalinský“, aniž by viděli obrovské rozdíly v čase a prostoru při jeho vývoji. Oprávněně kritizují chyby v budování sociálně spravedlivější společnosti a neoprávněně předpokládají, že se budoucí vývoj obejde bez chyb. Správně vidí zbytečné využívání síly při potlačování odporu a nesprávně očekávají, že se jakékoliv podstatné změny ve společnosti obejdou bez odporu. Racionálně uvažují o nutnosti vyššího stupně demokraciesamosprávy za socialismu, ale iracionálně se domnívají, že nový společensko-ekonomický systém nepotřebuje určitou míru centralismu. Kriticky rozebírají úlohu řídícího aparátu v socialismu a nekriticky uvažují, že něco může fungovat bez řízení. Na jedné straně obsahuje tato konstrukce prvky utopického socialismu a legálního marxismu, na druhé straně jí nelze upřít snahu a odvahu k optimistickému hledání cesty vpřed, která jiným marxistickým teoretikům často chybí.

Protověda

Možný zárodek nové vědy, označení hypotéz které nebyly ještě vědou testovány, ale jsou s ní alespoň částečně slučitelné. Hranice mezi vědou, protovědou a pseudovědou však nejsou, stejně jako nikde v přírodě, společnosti i myšlení, zcela ostré.

Proudhonismus

Ranně socialistické učení francouzského anarchisty Proudhona, spojující ideje individualismurovnosti. Jsou to idealistické představy maloburžoasního socialismu, mutualismu.

Provincie

Původně okrajové území, samostatná správní jednotka na úrovni kraje, v římskokatolické církvi spojení několika diecézí podřízených metropolitovi.

Provinciál

Volený či jmenovaný představitel řeholní provincie.

Provincionální

Provinční, pojmy vyjadřující spíše pohrdlivý výraz nadřazeného pohledu z centra na dění či osoby mimo centrum. Takový pohled bývá omezený, protože většinou nevidí šířku kořenů všeho.

Provokace

Vědomé, záměrné jednání vůči jinému subjektu s cílem vyvolat u něho určitou reakci, která je pak záminkou odvety. V narušených společenských vztazích úmyslné vyvolávání konfliktů. V politice a mezinárodních vztazích běžný postup mezi rivaly pokrývaný oficiální propagandou. Často za provokaci bývá vydáváno i oprávněné jednání či nepříjemná kritika, zastrašování nebo arogance. Mezi slušnými lidmi se provokace netoleruje.

Provozní slepota

Zvyk na chyby, nedostatky či rizika vyplývající z každodenního rutinního opakování jakýchkoli, tedy i řídících činností, postihující za různě dlouhou dobu každého, bez ohledu na jeho kvalifikaci a postavení. Projevuje se nejprve přehlížením a později obhajobou daného stavu. Začíná vždy u drobností a končí ztrátou způsobilosti. Předcházet jí lze pouze důslednou kontrolou a kritikou zvenčí, racionálně řízenou rotací jednotlivců v činnostech a pracovištích.

Próza

Literární text psaný volnou, nevázanou běžnou řečí. Slova "prozaický" se často užívá hanlivě jako protiklad k čemusi vznešenému, čímž je míněna poezie.

Prožitek

Komplex ve vědomí vytvořený osobní účastí jedince v ději; souhrn poznatků i emocí a z toho vyplývající hodnocení. Je základem zkušenosti, která se po čase zpravidla oprošťuje od nepodstatných vzpomínek. Často se však v paměti uchovávají právě nepodstatné okolnosti, čímž prožitek a zkušenost vedou ke zkreslenému, idealizovanému poznání, rozpornému s pravdou. Projevuje se to např. u tzv. orální historie.

Pruderie

Pokrytecká, puritánská, často předstíraná sexuální stydlivost, absolutizace sexuálního studu, tabuizace sexu jako čehosi nečistého. Je-li součástí výchovy, narušuje budoucí sexuální vztahy člověka.

Průmysl

V různých jazycích znamená promyšlenost, pracovitost a všude vyjadřuje plánovitou velkovýrobu užitných hodnot, nahrazující předchozí živelnost a řemeslnou malovýrobu, která byla procesem materializace zkušeností. Průmyslu předcházela vědecká revoluce; stal se procesem materializace znalostí. V různých souvislostech bývá dáván do protikladu k prvovýrobě, tedy zemědělství, lesnictví či těžbě, ale i tam dnes převládá průmyslový přístup. Ve stejně zdánlivém protikladu je k rostoucímu odvětví služeb, které však mohu existovat a být relativně samostatné jen díky průmyslu, s jehož výrobky dále pracují. Rovněž obchod je logickým pokračováním průmyslové výroby a přejímá její plánovitost i rozsah. Jakékoliv administrativní a účetní hry nemohou popřít, že průmysl od svého vzniku zůstává stěžejním faktorem rozvoje společnosti.

Průmyslová revoluce

Kvalitativní skok ve vývoji lidské společnosti v 18. a 19. století vyvolaný nástupem buržoazie k moci a s tím souvisejícím rozvojem strojové velkovýroby i využitím parního stroje.

Prvotní pospolitost

Prvobytná společnost, nejstarší společensko ekonomická formace, ve které se člověk v pravěku prací rozvinul z říše zvířat; místy však přežívala i daleko později. Jejím základem bylo společné vlastnictví výrobních prostředků, sociální rovnost v níž rozdíly byly vytvářeny jen biologickými předpoklady. Vytvořilo se i osobní vlastnictví předmětů individuelní spotřeby. Formou pospolitosti byl rod, později rodový svaz, kmen a kmenový svaz. Biologická reprodukce probíhala ve skupinovém, později párovém manželství. Hospodářský život se vyvíjel uvnitř rodu, postupně se však výměnou začal rozšiřovat. S rostoucí výrobou nadproduktu vznikala sociální diferenciace, která později vedla k rozpadu tohoto výrobního způsobu.

Přeběhlictví

V politice přecházení mezi politickými stranami rozdílného charakteru; eufemistické označení zrady. Bývá vždy odůvodňováno velkými ideály, ve skutečnosti se jej vždy dopouštějí jen kariéristé či souběžci. Lidé pod vlivem deziluzí zůstávají spíše v pasivitě. Přeběhlictvím není, když strana otevřeně opustí svůj původní program a členové na to reagují vytvořením nové strany se stejnými cíli či přechodem ke straně podobné.

Přednostování

V. I. Leninem kritizovaný způsob nadřazenosti při výkonu funkcí v carském Rusku, který se přenesl po říjnové socialistické revoluci i do práce části nových vedoucích pracovníků. Bohužel J.V. Stalin v této kritice nepokračoval a sám na tento vžitý způsob vedení přistoupil.

Představy

Vyvolávání uložených vjemůpaměti, jejich zpracování abstrakcí i fantazií a výsledek tohoto zpracování. Umožňují odpoutat se myšlením od reality, rekonstruovat minulé a projektovat budoucí. Jejich výsledkem může být stejně tak uskutečnitelný jako neuskutečnitelný cíl. Představy doprovázejí každou činnost člověka, umožňují mu její plánování, což je výlučně charakteristickým rysem člověka: Vše co dělá, nějak proběhlo před tím jeho hlavou.

Předsudek

Druh omylu; pevný, předem zaujatý postoj, mínění či úsudek bránící pravdivému poznání. Vzniká povrchním převzetím cizího názoru, vlastním úsudkem z prvního dojmu, zobecněním a absolutizací dílčí zkušenosti či poznatku. Ve vztahu k lidem se projevuje se nerespektováním oprávněných zájmů ostatních jedinců. Může deformovat postoj člověka ke světu, zakonzervovat jeho myšlení, vést k sociální nesnášenlivosti, k pasivitě i šovinismu. Člověk na svých předsudcích zpravidla trvá; za předsudek však nelze považovat každý zásadový postoj člověka.

Předtucha

Idealistický výklad náhodného, nekauzálního spojení psychického jevu a skutečnosti, např. snu a události. Může jít ale i o důvodnou, materiálně podmíněnou obavu z něčeho, co lze očekávat, co si předem člověk v obavě vytvoří ve své fantazii, a co pak skutečně nastane. V podstatě jde o správné předvídání možnosti.

Přechylování jmen

Zatímco v některých zemích se patriarchální uspořádání společnosti projevovalo tím, že žena přebírala jméno muže, u nás a některých dalších slovanských jazycích bylo její podřízené postavení vyjádřeno i přechýlením, tj. připojením koncovky "ova později ová", značící "patřící onomu mužovi. V Čechách to bylo nakrátko narušeno germanizací, ale poté tento staletý zvyk převzaly i modernější právní i jazykové úpravy, platící s výjimkami dodnes. Podle pravidel českého pravopisu se přechylují i cizí ženská příjmení, pokud nejsou zapsána v nepřechýlené podobě v českých dokladech a výjimečně některá celosvětově slavná jména, o nich že všeobecně ví, že jsou ženská. Kritika této tradice není kritikou neúcty k ženám, je malicherným vyjádřením neúcty k českému jazyku.

Přelidnění

Stav, kdy člověk osídlil většinu obyvatelných území a jeho počty dále rostou. Je to způsobeno oslabením přirozených regulačních mechanismů civilizačním vývojem. Poprvé na tento problém upozornilo malthusiánství, které na něj reagovalo asociálně. Marxismus jej chce řešit úplným zespolečenštěním a racionálním plánováním výroby, rovnoměrným rozdělováním a vytvořením sociální rovnosti, která umožní nové formy regulace porodnosti.

Přeosvícenost

Jeho Přesvícenost, příp. Jeho Vysokopřeosvícenost, titul biskupa v pravoslavné církvi.

Přerozdělování

Proces, v němž je následně po rozdělování vytvořené nadhodnotyreprodukčním procesu dále tato nadhodnota přerozdělována, především formou státního rozpočtu. O to, kdo tento proces ovládne, je veden politický boj; to je především obsahem politiky.

Přesvědčení

Relativně ustálený souhrn poznatků, názorů, prožitků, víryemocí jedince vztahujících se k určitému tématu, ovlivňující jeho praktické postoje. Je hlubší a stálejší složkou vědomí člověka než znalosti; je mělčí, užší a proměnlivější než jeho světový názor. Znalosti se stávají užitečnými a trvalými svou proměnou v přesvědčení, jednotlivá přesvědčení se celoživotními zkušenostmi spojují ve světový názor.

Převoditelný rubl

V letech 1964 - 1990 společná zúčtovací jednotka a platidlo uvnitř RVHP s pevným zlatým obsahem. Nebyl oběživem, neužíval se ve vnitřním platebním styku, neměl fyzickou formu bankovky či státovky.

Převor

V některých katolických řádech představený kláštera, u jiných zástupce opata.

Příčina a účinek

Vše existující je procesem, který má svou příčinu a účinek. Příčina je pohybem vyvolávajícím rozpor, který předchází účinku; ale ne vše, co mu předchází je příčinou. Příčina je podstatnou předchozí podmínkou, která účinek vyvolala a bez níž by nenastal. Nemůže být zaměňována s podnětem, tedy nepodstatnou náhodnou okolností, která zákonité působení příčiny pouze uvolnila či urychlila. Účinek vzniká v rozporu, je jeho odrazem,je výsledkem působení příčiny, ale nikdy není jediný. Složité jevy mají vždy několik příčin i několik účinků. Každé jednání člověka vždy vyvolává účinky zamýšlené, ale i vedlejší, nechtěné. Deterministická učení uznávají působení příčiny na účinek, indeterministická učení jej neuznávají. Dialektický materialismus kauzální souvislost uznává, avšak narozdíl od ostatních výkladů zdůrazňuje i zpětné působení účinku na příčinu, tedy jejich dialektický vztah: Účinek, jakmile nastane, zpětně mění příčinu. Často bývá příčina zaměňována s podnětem.

Přímus

Za feudalismu od 16. - 17. století povinnost poddaných kupovat od vrchnosti výrobky z jejích podniků, např. pivovarů, mlýnů, pil, ale i krčem apod. Tak si feudálové, transformující se v buržoazii zajišťovali odbyt.

Přinucení

Jednostranný projev závislosti jednoho subjektu na druhém, forma nátlaku nutící člověka k práci a respektování daných společenských vztahů. V prvotní pospolitosti převládalo morální přinucení spočívající v tom, že jedinec buď respektoval danou společenskou praxi, nebo byl ze společnosti vyřazen, což se rovnalo odsouzení k smrti. V otrokářských vztazích bylo určujícím fyzické donucení vyplývající z osobní závislosti otroka na otrokáři, za feudalismu bylo kombinováno i s donucením ekonomickým a určitými prvky stimulace. Kapitalismus odstranil osobní závislost a fyzické donucení formální svobodou jedince a ekonomickým přinucením a zčásti i motivací, které jsou v daných vztazích účinnější. Závislost jedince na prodeji své pracovní síly je však stejně těsná, existenční, jako v předcházejících formách. Socialismus kombinoval ekonomické přinucení s morálním, které však nebylo efektivně využíváno. Ve všech formách civilizace byly daná forma závislosti a přinucení zakotveny i právním řádem. Ve vyšších formách uspořádání společnosti nemůže zmizet ani závislost jedince na společnosti ani přinucení; budou jen převládat účinné morální přinucení a stimulace.

Příroda

Hmotný svět v podobě člověkem dosud neovlivněné. Člověk je její součástí, svou prací ji přetváří natolik, že jeho životním prostřednictvím je již jen druhá, člověkem přetvořená příroda, tj. prostředí kulturní. Člověk se tímto způsobem z přírody neustále vyděluje, nemůže se však oddělit zcela; na přírodě zůstává závislý, což si často neuvědomuje a své životní prostřední nenávratně ničí. Vztah člověka a přírody je zkoumán ekologií, která je však širší.

Přirozené právo

Jusnaturalismus, teoretický přístup k právu předpokládající nadřazenost jakýchsi vyšších principů vůči právu psanému. Vychází při tom z tradic, údajně přirozených, a tudíž nezrušitelných práv člověka, boží vůle, věčné spravedlnosti apod. Jde vždy o idealistické koncepce, zahrnující do přirozených práv člověka i svobodu vykořisťovat a být vykořisťován pomocí soukromého vlastnictví výrobních prostředků, tudíž považující sociální nerovnost za přirozenou. Zakrývají skutečnost, že právo je paragrafovým zněním vůle vládnoucí třídy; vytahují krásné ideje vždy, když na tuto vůli jinak nestačí. Jde o teoretický spor s právním pozitivismem, o spor legalitylegitimity.

Přirozenost

Vše, co chce někdo prosadit, vydává za přirozené, platné odjakživa. Přirozené je však jen to, s čím se člověk odedávna rodí: jeho závislost na přírodě a společnosti, jeho základní tělesné vlastnosti a potřeby, jeho všežravost, nutnost rozvoje, poznávání a sociálních kontaktů umožňujících přežití, altruismus, tendence kooperovatkonkurovat, potřeba zplodit potomky a postarat se o ně. Vše ostatní je lidské, historicky vzniklé a proměnlivé činností lidí.

Přirozený výběr

Nověji přírodní výběr, základní poznatek Darwinovy teorie spočívající v odhalení, že se příroda vyvíjí přirozeným výběrem lépe vybavených jedinců v boji o životní podmínky a o přežití, tedy rozporem v rozmnožující se skupině. Rovněž člověk se takto vyvinul v nový druh. Svou prací a životem ve společnosti však postupně začal působení přírodního výběru na svůj vývoj omezovat. Dovedl si vytvářet dostatek zdrojů a způsobů ochrany, jeho závislost na přírodě klesala a rostla jeho závislost na společnosti. Po prudké sociální diferenciaci v civilizaci výrazně klesl význam biologických předpokladů člověka pro přežití a rostl význam předpokladů sociálních. Záleží spíše na tom, kde a komu se narodí, než na jeho genetické výbavě. V současnosti s rozvojem zdravotnictví už nehraje rozhodující roli přirozený přírodní výběr, ale nepřirozený výběr společenský.

Přísaha

Slavnostní forma slibu, přičemž se slibující dovolává něčeho, co je mu posvátné či drahé, např. Boha. Přestože ji Bible zapovídá, rozšířil ji především katolicismus. V současném českém právu je nahrazena slibem; je možná pouze v případě právní pomoci, kdy cizí soudní orgán vyžaduje svědectví pod přísahou. V takovém případě se však lze dovolávat pouze své cti. Dosud nebyla zrušena přísaha vojáků základní služby, ve všech ostatních případech ji nahrazuje služební slib.

Přísloví

Stručně formulovaná, tradicí vzniklá lidová moudrost, na rozdíl od pořekadla obsahující poučení.

Přítomnost

Synonymum pro skutečnost i současnost. Na rozdíl od minulostibudoucnosti je objektivní.

Pseudoarcheologie

Souhrn činností vydávaných za archeologii, ale porušujících základní principy vědecké práce. Jde o falešné vykopávky, fantaskní interpretace skutečných nálezů a jiné neseriózní snahy učinit archeologii komerčně atraktivní.

Pseudonym

Krycí jméno používané zejména umělci, dříve z důvodů nedůvěry ve své vlastní schopnosti, směšnosti jména vlastního, k oddělení svého osobního a uměleckého života či k ochraně před církevním či policejním pronásledováním. Dnes je volen spíše z důvodů vyšší komerční atraktivnosti.

Pseudověda

Pavěda, pejorativní označení pro široký a rozvíjející se okruh lidských činností, které se za vědu vydávají, používají některé termíny či postupy vědy, formou vědy prezentují své výsledky, ale vymykají se poznaným přírodním zákonům a neumožňují jednoznačnou kontrolu dosažených výsledků skutečnou vědou ani širokou společenskou praxí. Jsou to discipliny uzavřené samy do sebe a spoléhají více na víru než na skutečné vědění. Často jde o vyložené podvody, někdy o omyly či absolutizací dílčích poznatků, a jen v mimořádných případech může jít o tušení budoucích vědeckých objevů, tedy o předvědecký vývoj. V tzv. vyspělé západní civilizaci se mnohým těmto disciplinám dostává široké společenské odezvy, mnohdy jsou předmětem výnosného obchodu, v řadě případů dostávají otevřenou či skrytou státní podporu, v řadě zemí se některé z těchto disciplin studují na vysokých školách a je možné dosáhnout v nich vědecké či pedagogické hodnosti. V převážné většině jde o jeden ze symptomů úpadku této civilizace, a jen v malé míře o určitou naději, že to něco přinese. Postupem času tyto pavědy opouštějí své původní názvy a postupy, snaží se formálně modernizovat, ale podstata se, stejně jako u náboženství, nijak nemění.

Psychika

Stupeň evolučního vývoje dráždivosti jako odrazu u vyšších živočichů, související s rozvojem centra dráždivosti - mozku. Psychiku nelze ztotožňovat s vědomím, které se vytvořilo až u člověka s vývojem druhé signální soustavy, zatím co psychika zvířat disponuje pouze první signální soustavou.

Psychoanalýza

Rozbor nevědomých procesů a motivací ovlivňujících lidské chování. Je nazývána „hlubinnou psychologií“. Absolutizace nevědomého v lidské psychice vede k podceňování vědomého a k redukci člověka na pudovou bytost ovládanou podmíněnými reflexy; naopak absolutizace vědomého redukuje člověka na kybernetický stroj.

Psychokinéze

Údajná schopnost člověka pohybovat jen silou vůle bez přispění materiálních sil předměty na dálku. Odporuje vědeckému, tj.materialistickému pojetí světa a nikdy nebyla věrohodně prokázána. Jejími odrůdami jsou specializované pyro, hydro, bio, elektro a jiné kinéze, o nichž platí totéž.

Psychologie

Ne zcela jednotná věda zkoumající chování člověka a jeho duševní pochody, původně součást filozofie. Její nesourodost vzniká tím, že vychází z rozdílných filozofických přístupů, především mívá tendenci idealisticky oddělovat člověka od jeho materiálních a sociálních vztahů a zkoumat jej jako více či méně izolovaného jedince, kterým není.

Psychotronika

Modernější, rádoby „vědečtější“ název pro parapsychologii, tedy pseudovědu vycházející z předpokladu mimosmyslových kontaktů člověka s okolním světem. Používá i ještě atraktivnějších názvů jako „biotronika“ či „bioinformatika“. Ať se jí zabývají prostí podvodníci či nositelé akademických titulů a hodností, nestává se vědou.

Publicistika

Součást žurnalistiky komentující události. Obsahuje subjektivní názor autora, pokud není v rozporu s názorem vydavatele. Je to hodnocení, analýza, emotivní prvky a dojmy, které jsou schopny zakrýt či zcela změnit podstatu komentovaných dějů. Jde zpravidla o špinavější stránku žurnalistiky, na kterou jsou často najímání externisté.

Publikum

Větší, vědomé seskupení osob s převládající anonymitou, které je částečně organizované a stejnorodé, spojené svým zájmem o dané téma a částečně sjednocované svým komunikátorem. Chová se racionálně, i když emotivně. Nelze je zaměňovat s davem. V případě neočekávaných impulzů se však může v dav proměnit.

Puč

Palácový či státní převrat, nerevoluční násilná změna vlády probíhající bez účasti širokých vrstev společnosti. Nemění vládnoucí třídu jako zdroj moci, mimoparlamentní cestou mění jen vládnoucí skupinu, jednotlivce ve vládě a metody vládnutí. Opírá se při tom zpravidla o ozbrojené síly, domácí či zahraniční. Mění-li se touto formou vládnoucí třída, jde o kontrarevoluci.

Pud

Instinkt, vlastnost každého živého organismu, vrozená, biologicky dráždivostí podmíněná schopnost v určitých mezích živelně reagovat na změnu životních podmínek ve smyslu přežití. Vyvinul se v evoluci, z říše zvířat si pudy přinesl i člověk, avšak přestaly být základem jeho chování, jejich úloha byla částečně redukována a nahrazována individuelní zkušeností a vzděláním; přesto musí zůstat součástí člověka. Změnou materiálních i sociálních podmínek jsou ale některé důležité pudy u jednotlivců oslabovány i deformovány, jako např. pud sebezáchovy nebo pud rozmnožovací, vyživovací apod., což by v masovém měřítku vedlo k degeneraci lidstva. Jakékoli přeceňování pudů v chování člověka a společnosti vede k jeho redukci na tvora pouze biologického a popírá jeho společenskou stránku, která jej člověkem činí. Člověk se od ostatních živých tvorů odlišuje i tím, že projevy některých svých pudů počal regulovat. Mezi jeho pudy bývá někdy nesprávně zařazován vymyšlený pud vlastnický. Pudy nejsou darem přírody či moudrého stvořitele, jsou evoluční výhodou; kdo ji neměl, vyhynul.

Půda

Obecně svrchní část zemské kůry prostoupená vodou, vzduchem, živými organismy a jejich zbytky. Jako taková je produktem přírody. Zemědělská půda, vhodná k pěstování rostlin, je však produktem lidské práce, která ji po staletí zušlechťovala, kypřila, zbavovala nevhodných organických i neorganických součástí a naopak do ní přidávala vhodnou organickou složku - humus. Jde o primární existenční zdroj lidstva na všech stupních vývoje. Jde o limitovaný a nenahraditelný výrobní prostředek; po staletí jí lidskou činností přibývalo, od dob industrializace jí ubývá. Proto v racionálně spravovaných státech požívá zvláštní ochranu, což je při plném fungování tržních vztahů preferujících individuální zisk před zájmem lidstva jako celku vždy problematické.

Puritánství

Slepé úsilí o čistotu, nerespektující vývoj a život v celé složitosti. V sexuální oblasti je nazýváno pruderií.

Purkmistr

Původně zástupce rychtáře, poté představitel městské samosprávy složené z volitelných konšelů, první radní, později s omezováním samosprávy jmenovaný nejvyšší státní úředník ve městě.

Purkrabí

Postupně ve středověku vysoký úředník zeměpanské správy, správce hradu, správce oblasti, vysoký soudní a zemský úředník.

Půst

Pozůstatek nejstarších zvykůkultů v soudobých náboženstvích. Vznikl v době, kdy si pravěký člověk nemohl v určitých ročních obdobích dostatek potravy, a tak jejich spotřebu včas reguloval systémem příkazů. Přenesením spolu s náboženstvím do jiných klimatických a společenských podmínek ztrácely tyto zvyky smysl, měnily se, dostávaly nový ideový výklad, a použitelné zůstaly jen pro pěstování asketismu v nejširších lidových vrstvách, což usnadňovalo jejich vykořisťování.

Pyknický typ

Člověk menší zakulacené postavy, jemuž různé teorie připisují různé psychické vlastnosti, což má zpravidla blíže k literatuře než k vědě.

Pyramidové hry

Neudržitelný fiktivní obchodní rozvoj končící nutně krachem, na něm vydělají pouze jeho organizátoři. Nepřináší žádné hodnoty navíc, pouze přerozděluje ty existující ve prospěch úzkého okruhu subjektů. Ačkoliv je toto obchodní schéma zakázané, velmi se mu podobá existující úvěrový systém financování státních rozpočtů v současné tzv. vyspělé společnosti.

Quisling

V politickém žargonu hanlivé označení zrádce a kolaboranta podle norského politika po 2. světové válce popraveného za kolaboraci s nacistickým Německem.

®

Registrovaná ochranná známka, obchodní značka zapsaná v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví či příslušné nadnárodní organizace. Je duševním vlastnictvím chráněným zákonem. Může jít o slovo, frázi, grafický symbol, logo, tvar, barvu výrobku nebo obalu či jejich kombinaci.

Raabizace

Kombinace pozemkové i poddanské reformy s kolonizací za vlády Marie Terezie, kdy po dlouhých válkách poklesl počet obyvatel, mnoho feudální půdy zůstalo neobděláno, zvýšila se robotní povinnost a tím i třídní napětí na venkově v podobě selských bouří. Byla vyzkoušena na konfiskovaných jezuitských panstvích, poté v Čechách, zejména v okolí ohnisek rebelií, kde vzniklo asi 250 nových vesnic, zvýšila se porodnost a zemědělská výroba, poté v Dolním Rakousku a nakonec byla nařízena ve všech panstvích pod správou státu a měst a doporučena i šlechtě, která ji však odmítala. Pro odpor šlechty byla po smrti Marie Terezie zastavena. Spočívala v rozdělení feudálních velkostatků mezi poddané s rozlohou odpovídající potřebám jedné rodiny, z poddaných se tak stali familianti osvobození od roboty, kteří byli povinni vrchnosti odvádět naturální či peněžní dávky, tzv. reluicie. Tím ale vznikla nerovnost mezi nájemci půdy, kteří se později museli z roboty vykupovat.

Rabín

Duchovní vůdce židovské náboženské obce či významný judaistický učenec.

Rabování

Drancování, živelné zmocňování se cizích věcí v období přírodních katastrof, krizí a nepokojů, kdy je paralizován běžný život společnosti a státní moc. Nesprávně bývá zaměňováno s pleněním.

Racionalismus

Filozofie absolutizující úlohu rozumu v procesu poznání a nedoceňující funkci poznání smyslového. Vznikala v období prvotní akumulace kapitálu a nástupu buržoazie k moci jako protipól senzualismu. Hlavními představiteli byli R. Descartes, B. Spinoza a G. Leibniz.

Rada bezpečnosti OSN

Exekutivní orgán OSN dohlížející na mezinárodní bezpečnost a mír, řešící vážné mezinárodní konflikty a rozhodující o sankcích vůči státům. Na základě zkušeností z 2. světové války je konstituován tak, aby jeho rozhodnutí nevyvolala vojenské střetnutí mocností vedoucí k další světové válce. Tyto mocnosti, tedy USA, Rusko, Čína, Francie a Velká Británie zde mají stálé členství a k rozhodnutí je třeba jejich kladný hlas. To umožňuje prosadit pouze společné zájmy velmocí, posiluje jejich již tak velkou váhu ve světě, avšak brání to jejich vzájemné válce a nutí je hledat společná východiska. Tato zásada jednomyslnosti však bývá nesprávně vykládána jako právo veta a zdržení se hlasování bývá protiprávně vydáváno za souhlas. Tak došlo v rozporu s mezinárodním právem např. k agresivním zásahům v Koreji či Libyi.

Rada obrany státu

Český ústavní orgán jmenovaný prezidentem; rozhoduje o hlavních směrech obrany republiky.

Radikalismus

Snaha o rozhodné, bezodkladné a zásadní řešení problému jdoucí až ke kořenu věci; řešení samé podstaty problému, příčiny a nejen důsledků. V běžném vědomí bývá za radikalismus považováno i plané křiklounství, nemající nebo dokonce neznající prostředky k řešení.

Radionika

Telestézie

Rádža

Nižší, lokální panovník v některých asijských zemích, zvláště v Indii. Býval podřízen maháradžovi, sultánovi apod.

Ráj

Eden, v řadě náboženství místo, kde po smrti dále žijí duše bohabojných věřících, symbolicky situovaný na východ; opak pekla. Je využíván církvemi jako prostředek psychické stimulacevíře a poslušnosti.

Rajská zahrada

Rajský dvůr, pravoúhlá zahrada uprostřed kláštera, sloužící k odpočinku a rozjímání. Uprostřed bývá fontána či studna, okolo ochozy poskytující stín.

Ramadán

Devátý měsíc islámského lunárního kalendáře, největší islámský svátek. Během dne je dodržován půst spočívající v zákazu jíst, pít, kouřit a mít sexuální styk; naopak je předepsán vyšší náboženská aktivita. Existují určité výjimky pro děti, nemocné, menstruující a kojící ženy. Ve dne je dodržován klid, v noci jsou oslavy. V muslimských zemích by se těmto tradicím na veřejnosti měli přizpůsobit i jinověrci.

Ranč

Severoamerická dobytkářská farma.

Rasa

Nevědecký pojem pro označení nepodstatných, ale existujících odlišností člověka, vzniklých až na vysokém stupni vývoje již existujícího druhu homo sapiens sapiens v důsledku migrace do odlišných životních podmínek a dlouhého života v malých skupinách, izolovaných od původní populace. Skutečné genetické rozdíly mezi takovými skupinami jsou často menší než uvnitř těchto skupin, a proto soudobá věda pojem rasa jako krajně zjednodušený nepoužívá. To ovšem nesmí překážet vědeckému studiu těchto rozdílů, zabraňuje to jen jejich ideologické interpretaci a absolutizaci jevových stránek rozmanitosti lidského druhu.

Rasismus

Pseudobiologický determinismusšovinismus, vědecky neodůvodnitelná ideologiepolitika prosazující nadřazenost některých rasetnik nad jinými. Je produktem novodobého otrokářstvíkolonialismu, ekonomického útlaku jiných etnik. Je vyvolán potřebou zdůvodnit etnický útlak ve společnosti hlásající „volnost, rovnost, bratrství“ a obráceně je někdy i ospravedlňováním odporu vůči tomuto útlaku. Je to falešný odraz falešné společnosti ve vědomí lidí, odraz skutečných ekonomických poměrů.

Rasová segregace

Oddělování života ras na jednom území, znemožňování stejného přístupu do škol, veřejných místností či dopravních prostředků a jiné formy rasové diskriminace. Je paradoxem, že USA, kde byla zcela zrušena teprve před padesáti lety, jsou dnes největším poučovatelem světa o lidských právech.

Rastafariánství

Jamajské černošské náboženské hnutí slučující prvky křesťanství, islámujudaismu i dávného animismu. Má pacifistický charakter, za svého boha považuje převtěleného  zesnulého ethiopského císaře Haile Selasie I., který jako mesiáš vyvede černý lid do země zaslíbené - Afriky. Černochy považuje za jeden z Izraelských národů. Více než duchovní směr je to životní styl doprovázený hudbou reggae a kouřením marihuany, který se šíří i do Evropy. Jako symbol používá etiopskou trikoloru, lva a Davidovu hvězdu.

Ratifikace

Nutné potvrzení platnosti smlouvy vyšším orgánem než je ten, který ji uzavřel, přičemž teprve poté vstupuje v platnost. Formu ratifikace stanoví nejvyšší vnitřní předpisy organizace či ústava státu.

Ratihabice

Dodatečné schválení právního úkonu či přepisu, vydaného či učiněného někým, kdo vědomě z nutnosti překročil svou pravomoc.

Rating

Odvětví poradenství vzniklé v USA založené na hodnocení důvěryhodnosti dlužníků a emitentů či emisi cenných papírů. Toto hodnocení je subjektivní, nezahrnuje všechna kriteria a nepřistupuje ke všem subjektům stejně. Odhady často způsobují výkyvy naznačeným směrem, místo aby je předvídaly. Stejně jako každé poradenství neposkytují žádnou záruku.

RCDr.

Akademický titul doktor obchodních věd, udělovaný v letech 1934 - 1953.

R.D.

Reverendus dominus, důstojný pán; zkratka uváděná před jménem katolických kněží.

Reakce

Protipohyb vyvolaný zákonitě každým pohybem. Ve společnosti je reakcí každý samozřejmý odpor proti změnám, dobrým i špatným, vznikající i uvnitř sil, které je iniciují. To nelze zaměňovat s reakcionářstvím, kterým je programově zpátečnické působení pravicové politické síly, strany, skupiny či režimu proti pokrokovým společenským změnám, charakteristické pro vykořisťovatelské třídy vždy, když je ohrožována jejich možnost vykořisťovat. Na rozdíl od mechanického pohybu není u společenského pohybu reakce vždy přímo úměrná akci, která ji vyvolala; zesilují ji i zeslabují ostatní životní podmínky a životem nahromaděné emoce.

Reálie

Širší kulturní pozadí určitého jazyka, etnika či území; soubor zvláštností odlišující jej v dané době od jiných.

Realita

Skutečnost, existence; může být jak materiální tak ideální, jak objektivní tak subjektivní. Realitou jsou jak hmotný svět, tak i jeho odrazy vědomím, věrné i falešné.

Realismus

Respektování skutečnosti, tj. materiální stránky věci i jejího odrazu ve vědomí lidí v tom smyslu, že materiální skutečnost je prvotní a vědomí na ni zpětně působí. Je to tedy nejen prostý materialismus, ale i uznání Marxovy teze, že ideje, podle nichž žijí a pracují velké skupiny lidí, se stávají materiální silou.

Reálné

Skutečné, uskutečnitelné jako protipól utopického či ideálního. V tomto smyslu vznikl i pojem reálný socialismus.

Recese

Recenze

Odborná kritika vědeckého či uměleckého díla, sloužící buď jako podklad k rozhodnutí o publikaci či opravě chyb před ní, nebo dodatečná, sama určená k publikování.

Reciprocita

Vzájemnost, vyrovnanost vztahů, adekvátní reakce na každý krok protistrany, ať jde o pozdrav, dar, hrozbu či útok. V mezilidských i mezistátních vztazích jeden ze základních principů soužití.

Redemptoristé

Katolická řeholní kongregace. Její příslušníci nosí černý oděv s bílým kolárkem navrch.

Redukcionismus

Vulgárně materialistický či pozitivistický filozofický přístup, redukce složitých jevů na jednoduché, celků na části; analýza nesměřující k syntéze. Nerespektování zvláštností a samostatnosti vyšších forem hmotypohybu a jejich pouhé redukovaní na nižší. Opakem je holismus.

Redundace

Informační přebytek, plýtvání slovy a prostředky, opakované poskytování nepodstatných informací, v nichž se ztrácí pravdivá podstata sdělení. Např. v televizních zprávách se stejná informace objevuje v úvodním přehledu, v úvodu k reportáží i v reportáži samé, přičemž to nejdůležitější je řečeno či jenom naznačeno pouze jednou a v záplavě podrobností se to ztratí.

Refektář

Společná jídelna mnichů či jeptišek v klášteře nebo řeholním domě.

Referendum

Zcela neurčitý pojem pro lidové hlasování o položené otázce. Bývá vydáváno za nástroj přímé demokracie, ve skutečnosti zahrnuje vše od úředně organizovaného průzkumu veřejného mínění až po zákonodárný akt. O položené otázce, její formulaci a termínu hlasování rozhoduje ten, kdo v daném prostoru vládne a činí tak pouze tehdy, kdy mu to vyhovuje. O výsledku referenda vždy rozhoduje propagandistická příprava a způsob jejího financování. Jako každý jiný nástroj politiky může být užito i zneužito.

Reflex

Základní projev dráždivosti, nejjednodušší forma biologického odrazu; stejná odpověď organismu na stejné podráždění. Nepodmíněné reflexy jsou organismu vrozené, trvalé, vyplývají z trvalého biologického spojení smyslového a výkonného orgánu a projevují se jednoduchými automatickými reakcemi. Podmíněné reflexy jsou výsledkem učení, opakovaných podnětů, které jsou spolu s  reakcí uloženy v paměti; nejsou stálé, sílí, slábnou a vyhasínají spolu s podněty, které je vyvolávají. Tyto reflexy jsou předpokladem vývoje vyšších forem biologického odrazu, psychiky i vývoje vědomí. Jakékoli pokusy redukovat člověka a jeho vědomí na pouhé reflexivní chování, ale opouštějí půdu vědy. Reflexy nelze zaměňovat s instinkty, pudy. U vyšších organismů se projevují i skupinové reflexy: nepodmíněné, způsobené organizační strukturou a vnitřními vztahy reagujícími na vnější podněty, i podmíněné, vytvořené opakováním určitých situací.

Reformace

Nábožensko-politické hnutí v římskokatolické církvi vyvolané sílícím měšťanstvem, tj. zárodky rodící se buržoazie. Rozvíjející se řemeslná výroba a obchod měnily ekonomické poměry v evropských zemích, vyrůstala nová hospodářsky silná třída, která usilovala o odpovídající podíl na moci, čemuž aktivně bránilo tradiční postavení katolicismu s jeho silným ideovým i politickým vlivem, který církev jako největší feudální vlastník měla. Šlo o bezpočet pokusů ji zevnitř ideově a organizačně rozvrátit, přizpůsobit měnícím se poměrům, jejichž výsledkem byl vznik řady nových, protestantských církví, nebránících rozvoji kapitalistických výrobních vztahů a omezujících svým kongregacionalismem jednotnou moc církve. Součástí těchto procesů v Čechách bylo i husitství. Po porážce těchto pokusů v řadě zemí následovala tuhá protireformace, rekatolizace podporovaná státem. V zemích, kde tyto pokusy byly úspěšnější, docházelo k rychlejšímu ekonomickému rozvoji. Reformace přinesla rovnost církevní, nikoli sociální.

Reformismus

Umírněný politický směr v dělnickém hnutí od druhé poloviny 19. století iniciovaný profesionálními funkcionáři, kteří získali legální status, poslanecké funkce a přijali částečně způsob života vyšších vrstev. Začali se opírat více o dělnickou aristokraciimaloburžoasii a odklonili se od původních revolučních cílů. Počali prosazovat nikoli odstranění, ale reformu kapitalismu, který by postupně přerůstal v socialismus. To dodnes zůstalo programem sociální demokracie, která si ponechala jen původní název, a od níž se odtrhlo komunistické hnutí zachovávající původní cíle. V teoretické oblasti probíhá totéž jako revizionismus.

Regál

Výsadní právo panovníka, např. na těžbu drahých kovů a surovin, ražbu mincí a pod.

Regálie

Panovnické insignie, odznaky moci panovníka, korunovační či říšské klenoty

Regent

Osoba vládnoucí za nezletilého či jinak nezpůsobilého panovníka, většinou jeho blízký příbuzný. Také vrchní úředník na rožmberském panství či v polském království. Nezpůsobilí představitelé demokratického státu dnes regenta nepoužívají.

Registrační pokladny

Elektronické zařízení vybavené pamětí, tisknoucí doklad o účelu a výši platby v hotovosti s cílem vytvořit přesnou evidenci umožňující státní kontrolu placení daní. Velké prodejní firmy si tyto pokladny automaticky vedou, protože se tím brání proti okrádání vlastními zaměstnanci, přičemž velký počet těchto pokladen neumožňuje státu efektivní kontrolu výše obratu. Vládnoucí buržoazie se však v Čechách zavedení těchto pokladem brání s odůvodněním, že by to bylo nákladné a administrativně náročné pro malé živnostníky; ve skutečnosti jim však tyto černé příjmy umožňuje. Hlavním důvodem je ale obrana velkých firem, kterým neexistence těchto pokladen umožňuje maloobchodní prodej jejich nevidovaných dodávek, a tím i vytváření vlastních černých fondů.

Registrované partnerství

Jeden z projevů absurdního humanismu, institut, kterým vymírající dekadentní evropská bílá populace přiznává odlišně v různých zemích některá práva rodiny svazkům homosexuálů. Na jedné straně tím racionálně řeší jejich některé praktické problémy, na druhé straně iracionálně preferuje tuto odchylku od běžného sexuálního chování lidí na úkor spousty jiných sexuálních odchylek. Společnost, která není schopna zajistit důstojnou obživu masám lidí tak přiznává důstojnost způsobu života vymklému se přírodě, přičemž většina z dotčených o to ani nestojí. Evropský soud pro lidská práva neuznal tuto formu soužití za univerzální lidské právo.

Reglementace

Upravení neurčitého vztahu zvláštním právním předpisem, podrobení úřední kontrole.

Regres

Zpětná náhrada, např. pohledávka ručitele vůči dlužníkovi, pojišťovny vůči původci škody apod.

Regrese

Zpětný vývoj, opak progresu; návrat do předchozího vývojového stádia, nikoli však do původního stavu. Vzhledem k neustálé proměně všech souvislostí absolutní návrat zpět nikdy není možný. Vždy jde jen o pohyb směrem k jednoduššímu, vývojově nižšímu.

Rehabilitace

Zahlazení soudního rozhodnutí výrokem soudu nebo prezidenta republiky, vytvoření právní fikce že odsouzený nebyl odsouzen. Toto navrácení občanské cti a bezúhonnosti se provádí po odpykání trestu, vede-li občan řádný život. Vedle toho existují i rehabilitace politické, které jsou tím zbytečnější a fiktivnější, čím později se uskutečňují.

Rekatolizace

Protireformace, úsilí katolické církve o obnovu vlivu ztraceného reformací v 16. a 17. století. Šlo o vrácení většiny obyvatelstva pod vliv katolické církve, často násilné a většinou vynucované státem i za asistence armády. Významnou roli v tomto procesu sehráli jezuitékapucíni. V Rakousko-Uhersku se na obnově starých pořádku významně podíleli vládnoucí Habsburkové, čímž přispěli k ekonomickému zaostávání za západní Evropou.

Reklama

Součást obchodní praxe a řetězce masové spotřeby, jedna z forem propagace. Na jedné straně informuje potencionální zákazníky o konkrétní možnosti trhu a na druhé straně u nich vytváří zdání potřeby. V obou případech tak pracuje s abstrakcí: odhlíží od všech negativních stránek propagovaného a absolutizuje stránky pozitivní a na druhé straně odhlíží od celého spektra skutečných potřeb toho, na než je reklama cílena, a absolutizuje iluzorní potřebu propagovaného a vyvolává neexistující poptávku. Reklama nesmí lhát, ale její podstatou je vytváření iluzí. Zvyšuje už nadbytečnou spotřebu, zisky i náklady, je nástrojem konkurenčního boje i obtěžováním nereagující většiny. Stala se samostatných odvětvím podnikání, přinášejícím vysoké zisky a minimální užitnou hodnotu.

Rekreace

Aktivní odpočinek, způsob trávení volného času při němž člověk dlouhodoběji obnovuje své fyzické a duševní síly jinak než spánkem. Může tak činit zájmovou činností, hrou, zábavou i jinak. Aby došlo k regeneraci, musí při tom vybočit ze svého pravidelného životního způsobu a změnit svou běžnou jednostrannou činnost, ale ne v nečinnost. Dlouhodobější pasivita nevede k regeneraci, ale degeneraci.

Rekrut

Odvedenec, branec. Původně ten, kdo byl naverbován k dobrovolné vojenská službě, od r. 1773 odveden ke službě povinné pro poddané, přičemž mu tuto povinnost výběrově ukládala vrchnost, od r. 1868 odvedenec na základě všeobecné branné povinnosti. Vojenská služba byla zpočátku celoživotní, poté dvacetiletá, od r. 1802 trvala 10-14 let, od r. 1845 jen 8 let.

Rektor

V církvích pověřený duchovní správce kostela, který jinak jeho funkci nepřísluší. Ve školství rector magnificus, nejvyšší představitel samostatné vysoké školy, navrhuje jej akademický senát školy a jmenuje prezident republiky. Jeho funkční období je čtyřleté, funkci může vykonávat nejvýše dvě po sobě jdoucí období. Jmenuje i odvolává své zástupce, prorektory a představitele fakult, děkany, kvestora a členy vědecké rady.

Relativismus

Subjektivně idealistické zpochybňování jakéhokoliv poznání, přecenění relativní stránky pravdy a zavržení její stránky absolutní. Ve svých důsledcích je odmítnutím poznatelnosti světa a rezignací ve vztahu k objektivitě pravdy. Podle V.I.Lenina „materialistická dialektika v sobě zahrnuje relativismus, ale neredukuje se naň.“. Silný relativistický obsah má ze současných filozofií zejména pozitivismus, pragmatismusexistencialismus.

Relativní

Poměrný, podmíněný, vztahující se k něčemu, protiklad absolutního. Ve skutečnosti i v myšlení je vše konkrétní v nekonečných souvislostech se vším ostatním, a tudíž relativní, ale také samostatně existující, a proto absolutní. Vše relativní je v jiných souvislostech absolutní a naopak. Vše relativní v sobě obsahuje prvky absolutního a naopak. Zveličování obojího vede k nesprávným závěrům, ať je to relativismus či absolutizace.

Reliabilita

Přesnost, spolehlivost, hodnověrnost získaných poznatků či statistických dat. Závisí na užitém zdroji, metodě získání i zpracování informací. Nelze ji zaměňovat s validitou.

Religiozita

Z latinského "připoutání", přeneseně připoutání k víře, zbožnost, náboženskost. Její stupeň nevypovídá nic o vyspělosti či morálce člověka, jen o jeho vztahu k víře.

Religionistika

Věda zabývající se náboženstvím bez hodnotících soudů; v tomto smyslu je opakem teologie, která se za použití vědeckých metod snaží zaujatě prokázat zjevené, tudíž neověřitelné náboženské „pravdy“. V praxi je však každý religionista buď nějak věřícím nebo ateistou; pokud by jej náboženství nezajímalo, nemohl by jej studovat.

Relikvie

Tělesné ostatky a jiné pozůstatky po světcích, jimž je ve většině náboženství přiznávána zvláštní úcta a připisována určitá moc.

Reluice

Převod naturální feudální renty (roboty a naturálních dávek) na rentu peněžní, což bylo základem tzv. raabizace, probíhající v Čechách od r. 1775.

Reluta

Relutum, finanční náhrada za naturální plnění.

Remitenda

Neprodejná část nákladu tiskovin vracená prodejcem zpět distributorovi v předem dohodnutých termínech. Je běžná především u periodických tiskovin, které se stávají neprodejnými vydáním nového čísla. Neperiodické tiskoviny je možné objednávat v menším množství a postupně přiobjednávat do vyprodání nákladu; mohou i déle ležet skladem.

Remunerace

Dříve přípatek k platu ve státní správě.

Renesance

Obecně oživení, návrat k dřívějším kulturním hodnotám. V užším slova smyslu období přechodu od starověkunovověku v evropských zemích a tehdejší částečný návrat k antické kultuře. Byla reakcí na rozvoj mořeplavby umožňující rozšíření mezinárodních obchodu, stala se duchovní kulturou rodící se buržoazie, nových vrstev již nezávislých na feudálním vlastnictví půdy, vyrůstajících ze vzmáhajícího se obchodu a finančnictví. Započala rozklad křesťanského pohledu na svět a život v něm, vytvořila předpoklady pro rozvoj věd, výrazně ovlivnila evropské myšlení a vytvořila samostatný umělecký sloh, charakteristický vzdušností a světlostí staveb, vědomým protestem proti církevnímu asketismu, barevnosti, životností uměleckých děl a volnosti myšlení.

Renesanční člověk

Vžité označení pro jedince s všestrannými zájmy a znalostmi, se širokým rozhledem a nadhledem.

Renta

Pravidelný bezpracný příjem pocházející z vlastnictví majetku, s nímž hospodaří plátce renty, případě náhrada za vzdání se vlastnických práv, jako např. forma vyplacení spoludědiců. Jde o část nadhodnoty vytvořené cizí prací při cizím podnikání. Může mít podobu peněžní, naturální či může být vyplácena v úkonech, jako např. robota. Pochází-li z vlastnictví půdy, jde o rentu pozemkovou, tvořenou dvěma částmi: absolutní, vyplývající z průměrné výnosnosti zemědělství, a diferenciální, odvislou od kvality a umístění pozemků.

Rentabilita

Výnosnost; poměr zisků a nákladů vyjádřený v %. Takto může být vypočtena rentabilita nákladů, tržeb, investic, mezd, výzkumu a pod. Často bývá zaměňována s efektivitou, která bere v úvahu i širší souvislosti.

Rentiér

Poživatel kapitálové renty, která je jeho hlavním zdrojem obživy. Na reprodukčním procesu se nijak nepodílí, pouze na něm parazituje. Je to nejvyšší vývojová individuální forma existence příslušníků buržoazie, existovala však již mezi feudály a její neužitečný parazitismus byl jednou z příčin konce feudalismu.

Reparace

Náhrada škody; v mezinárodním právu především náhrady válečných škod předepsaných po prohrané válce mírovou smlouvou. Ačkoli se to téměř nepublikuje, Československo se stalo jejich účastníkem dvakrát. Poprvé jako plátce, neboť mu byly vyměřeny našimi západními přáteli jakou součásti poraženého Rakousko-Uherska a zaplatila je až komunistická vláda ČSSR v sedmdesátých letech. Podruhé jako příjemce, který ovšem nic nedostal, neboť byly předepsány americké okupační zóně a USA neumožnily jejich vyplacení. Definitivně se jich zřekl až Václav podpisem smlouvy se Spolkovou republikou Německo v devadesátých letech minulého století.

Repatriace

Návrat lidí na území na němž původně žili. Bývá doprovázena zklamáním z toho, že jejich bývalé životní podmínky byly zcizeny nebo změněny, osobní svazky přerušeny a jejich někdejší postavení ve společenských vztazích je obsazeno. Vyžaduje další resocializaci, která je někdy obtížnější než ta první, přinejmenším z důvodů vyššího věku.

Reprodukční proces

Proces výroby, rozdělování, směnyspotřeby hmotných statků, jehož koloběh je základem existence společnosti. Jednotlivé fáze probíhají nejen za sebou, ale i vedle sebe, jsou vzájemně propleteny. Vztahy vznikající v tomto procesu jsou podmíněny rozvojem výrobních sil a vlastnictvím výrobních prostředků a jsou pak určující pro ostatní společenské vztahy a strukturu společnosti.

Republika

Vývojová forma organizace státu, v němž se oproti monarchii politická moc nedědí či nezískává rodem, ale dědí se nepřímo spolu s majetkem, přičemž nástroji této moci jsou různým způsobem volené orgány. Historicky každá republika vždy představovala moc určité třídy.

Republikáni

Obecně stoupenci republiky; ve státech majících formu republiky, přičemž tato forma není ohrožována, už takový pojem vůbec nic nevyjadřuje a skrývá se za ním ledacos. Své opodstatnění měl např. v USA a ve Španělsku v době občanské války, kde představoval protiotrokářské resp. protimonarchistické hnutí za demokratickou republiku; v současnosti jde zpravidla o strany formálně se hlásící ke středu, ve skutečnosti tvořící pravici.

Republiky rad

Označení pro státní útvary, vznikající po příkladu Velké říjnové socialistické revoluce po 1. světové válce na území pozdějšího Sovětského svazu, ale i Slovenska, Maďarska, Bavorska, Alsaska a Falcka, kde byly poraženy armádou a zahraniční vojenskou intervencí.

Repudiace

Odmítnutí. V ekonomice jednostranné odmítnutí státu uznat závazky dlužníkům. V psychologii negativně emotivní smyslové působení při komunikaci způsobující odmítavý postoj vnímatele ke sdělovanému bez ohledu na racionalitu obsahu, např. odpuzující tón řeči; opak sugesce.

Resocializace

Nová, druhá socializace člověka, přizpůsobení se změněným životním podmínkám. Je obtížnější s narůstajícím věkem i větší rozdílností starých a nových podmínek. Je závislá na míře adaptability jedince i na ochotě společnosti člověka přijmout. Neúspěšná resocializace vede k marginalizaci.

Respekt

Uznání autority či moci vědomím. Není totožný s pouhým podřízením se moci, které zdaleka nemusí být respektem, je jen poslušností.

Restaurace

Obnova, v politice návrat k původnímu společenskému pořádku před válkou, revolucí či pučem. Moc se při tom vrací do rukou původní vládnoucí třídy.

Restituce

Návrat do původního právního stavu; zdánlivě vysoce humánní akt, nepřihlížející však nikdy k tomu, zda původní stav byl spravedlivý. Nebere také nikdy na zřetel jak a dlouho se původní stav vyvíjel a nemůže nikdy určit, který stav byl původní. Po čím delší době se tento návrat provádí, tím více nových nespravedlností plodí.

Resumé

Stručné shrnutí

Rešerše

Vyhledávání informací na určité téma a výsledek této činnosti.

Rétorika

Řečnické umění pěstované již od antiky, nauka o kultuře mluveného projevu. Zabývá se jejich formální stránkou, líbivostí, působením na publikum a účinností. Je nezbytým předpokladem každého politika, pedagoga či umělce vystupujícího na veřejnosti. Toto umění nesmí být samoúčelné, musí vždy vycházet z obsahu a být s ním v dialektické jednotě. Sebekrásněji podávaná lež odradí racionálního posluchače stejně jako neuměle sdělovaná pravda. Často je redukována na schopnost zaujmout posluchače a odvést jej od podstaty problému.

Retroaktivita

Zpětná účinnost právního předpisu, která je již od dob římského práva považována za nepřípustnou. Skutky se posuzují podle právního stavu platného v době kdy vznikly; u pachatelů trestné činnosti podle norem pozdějších jen tehdy, je-li to pro ně výhodnější.

Revalvace

Původně zvýšení zlatého obsahu měny, později v měnovém systému fixních kurzů úředně stanovené zvýšení kurzu vlastní měny k měnám ostatním, opak devalvace.

Revanšismus

Politický směr usilující o zvrat poměrů zpět a  o odplatu, charakteristický pro sudetoněmecké hnutí, jehož cílem je negace důsledků II. světové války a návrat k předválečným poměrům na českém území.

Reverend

Úctyhodný, v anglosaských zemích neakademický titul evangelických duchovních, udělovaný církví.

Reverzibilita

Schopnost návratu, zpětného děje. Ve společnosti je omezena neustálou změnou objektivních i subjektivních podmínek, takže vždy může jít jen o návrat přibližný, částečný, nikdy ne absolutní.

Revizionismus

Reformní tendence v dělnickém hnutí po Marxově smrti požadující revizi marxismu, odmítající revoluční cíle a přiklánějící se k pouhým reformám kapitalismu. Po jejich zesílení, zejména v důsledku legalizace socialistického hnutí a pod vlivem části špiček se dělnické hnutí rozštěpilo hnutí na socialistické, reformní, které dnes představuje sociální demokracie, a revoluční, které tvoří komunisté. Revizionismus formálně stojí na půdě dělnického hnutí, je snahou o vykleštění jeho revoluční podstaty; rozkládá hnutí zevnitř. Za socialismu však za něj byl občas vydáván i jakýkoli pokus o rozvinutí marxismu.

Revoluce

Kvalitativní skok ve vývoji společnosti či myšlení, prudká změna kvality vzniklá nahromaděním předchozích kvantitativních změn, vývojový zvrat. Nejde o jednorázový akt, ale o proces, zrychlení vývoje na jehož konci je nová kvalita. Odstraňuje dosavadní základní rozpory a vyvolává nové. Postihuje jednotlivé stránky vývoje společnosti či poznání; jde-li o celospolečensko změnu, je to revoluce sociální. Vývoj společnosti i poznání je jednotou postupných kvantitativních změn a revolucí. Ve vývoji přírody se pojmy revoluce neužívá, přesto i tam kvalitativní skoky probíhají.

Revoluce sociální

Kvalitativní skok ve vývoji společnosti měnící vládnoucí třídy. Je vyvrcholením dosavadních nesmiřitelných rozporů ve společnosti vzniklý rozvojem výrobních sil, kterému dosavadní vládnoucí třída nevytváří dostatečný prostor. Rozvoj výrobních sil si vynucuje podstatnou změnu výrobních vztahů a ta vyvolává celkovou změnu společnosti. Je to vyvrcholení předchozího boje existujících tříd, z nichž jedna, nejpočetnější je hlavní hybnou silou revoluce. Ta třída, která výsledek změn zvrátí ve svůj prospěch je hegemonem revoluce. Každou revoluci provázejí iluze a každé vítězství deziluze. Ti, kteří moc ztrácejí, považují revolucí za zločin; ti kteří ji získávají, už nechtějí žádnou další; ti kteří moc nezískali se cítí podvedeni. Podle Lenina jsou revoluce "lokomotivami dějin". Každá revoluce rozbije staré výrobní vztahy, a uvolní cestu novým, ale spolu s nimi ničí chtíc i nechtíc i další vztahy z nich vzniklé, z nichž některé jsou užitečné i v nových dobách, na což se zpravidla přijde později. Poslední sociální revolucí může být jen ta, která odstraní vykořisťování a třídy při něm vzniklé, což nebude konec vývoje a dokonce ani konec revolucí, další pouze nebudou sociální. Revoluce neprovádějí politické strany, ty je nanejvýš mohou vést; revoluci umí udělat jen nespokojený lid - toho je třeba se bát.

Rezignace

Vzdání se práva, odevzdání se. V politice odstoupení z funkce, na rozdíl od demise, která mívá přesná pravidla.

Režim

Obecně přesně stanovený řád, v politologii skutečný, konkrétní způsob vlády. Současná propagandaspolečenská věda používají tento pojem pejorativně ve vztahu k minulosti či nepohodlné části zahraničí, zatímco konkrétní způsob vlády u nás, tedy současný režim, nezkoumají.

Rigorózní zkouška

Dříve též rigorosum, přísnější typ státní zkoušky na vysokých školách. Při studiu na lékařských fakultách je povinnou součástí státní zkoušky, na některých vysokých školách univerzitního typu je možné jí složit až po ukončení studia a získání titulu magistr v rigorózním řízení, které se skládá ze zpracování a obhájení rigorózní práce a vykonání další ústní zkoušky z příslušného oboru. Po absolvování škola uděluje tzv. "malý doktorát", titul doktora uváděný před jménem.

Rituál

V minulosti stanovená a poté dlouhodobě dodržovaná posloupnost jednání, zejména při obřadech. Pomáhá integrovat společenství, které jej dodržuje, posiluje v něm pocit sounáležitosti a udržuje jeho kontinuitu. Rozvíjející se společnost však nemůže být založena jen na konzervativních rituálech, ale především na racionální činnosti lidí.

RNC.

Kandidát přírodních věd, do r. 1953 neoficiální titul uváděný před jménem studenta po složení 1. rigorózní zkoušky.

RNDr.

Rerum naturalium doctor, doktor přírodních věd, akademický titul udělovaný přírodovědeckými fakultami v České republice.

Roajalismus

Viz monarchismus

Robota

Renta v naturáliích, za feudalismu pracovní povinnost poddaného vůči feudálnímu vlastníkovi bez národku na mzdu. Byla vyměřována v rozsahu 1-4 dny v týdnu, u sedláků i s potahem. Nejvyšší povinnost byla vždy při sezónních pracích v zemědělství, což rolníkům znemožňovalo vlastní obživu. Robota byla základem bohatství feudálů; i všichni jejich dnešní potomci, ať se tváří sebedemokratičtěji a sebehumanističtěji, zbohatli na krvi, slzách a potu celých generací nevolníků. Tato povinnost byla zrušena po finanční úhradě až s nástupem kapitalismu, u nás v roce 1848.

Robotizace

Zavádění víceúčelových automatických strojů schopných samostatně kontrolovat svou činnost i její výsledky podle předem zadaných kriterií a reagovat na změnu podmínek V praxi však bývá pojmem „robot“ nesprávně označováno např. dálkově ovládané zařízení či stroj částečně nahrazující lidskou ruku. Zcela mylně je robotům připisována jakási „umělá inteligence“. Robotizace je jedním z hlavních směrů rozvoje výroby.

Rod

Skupina příbuzných rodin; původní základní sociálně-ekonomická jednotka formující se prvotně pospolné společnosti. Později se rozrůstala v kmeny a kmenové svazy. Ve vyspělé společnosti už jen spíše následnost přímých potomků. Obdobným, ale méně určitým pojmem je klan.

Rodina

Je historicky proměnnou základní formou uspořádání jedinců, kterou společnost zvolila v dané době jako optimální pro svou reprodukci, tedy primární skupina, v níž se žije a plodí. Je vždy vytvářena tak, aby umožňovala přežití potomků. Rodina je souhrnem biologických a hmotných, později i citových a morálních, v nejvyšších stupních rozvoje i právních vztahů mezi členy reprodukující se skupiny. Jejím zárodkem byl původně promiskuitní houf, v němž postupně vznikala určitá regulace jako důsledek kolektivní zkušenosti. Vznikající pravidla se stávají součástí společenského vědomí, které je upevňuje, ale i konzervuje na dlouhou dobu poté, co se změnily podmínky vedoucí k jejich vzniku.

Konkrétní formy rodiny i manželství měly nekonečné množství podob a variant, vzájemně se prolínaly a doplňovaly, přejímaly, měnily se a zanikaly. Byly poznamenány rodovými a kmenovými vlivy, tradicemi, časem i místem. Bez ohledu na svou konkrétně historickou podobu vždy byla rodina biosociálním základem společnosti. To neznamená, že byla vždy základní organizační či ekonomickou jednotkou, tou se stala až po vzniku soukromého vlastnictví; před ním tyto funkce do značné míry plnil rod, a mnohé z pozůstatků toho přežívaly ještě dlouho poté. Základem společnosti není jednotlivec, ale rodina, v níž jednotlivec vzniká jako tvor společenský.

Rodina písma

V typografii skupina řezů odvozených z jednoho typu písma, jako např. normální, a zvýrazňující tučné, kurzíva apod. V běžném textu lze používat jen jednu rodinu; jinou lze použít pouze na titulky, přičemž by měla být zcela odlišná. Po rozšíření počítačů, kdy sazby tiskovin vytváří kdekdo, je bezhlavé střídání písma nejběžnějším prohřeškem, který ztěžuje čitelnost i přehlednost textu a snižuje estetickou hodnotu i účinnost celé práce.

Roj

Vojenská jednotka na úrovni čety, skládající se zpravidla u letectva z 3-4 stejných letounů, u námořnictva z 2-3 člunů. Několik leteckých rojů tvoří letku, u námořnictva eskadru.

Rokoko

Umělecký sloh 18. století navazující na baroko a později se souběžně vyvíjející s klasicismem. Ustupuje od pompéznosti baroka a věnuje se zdrobnělině, detailu; proniká více do užitných předmětů, je typické pro rozvíjející se měšťanskou vrstvu.

Rolník

Stavovské označení velké skupiny zemědělců, které vzniklo diferenciací nevolného selského stavu poté, kdy bylo povoleno dělení gruntů a nařízeno ustájení dobytka, což zvětšilo podíl orné půdy. Z původně menší skupiny sedláků o zhruba stejné výměře postupně vznikají pololáníci, čtvrtláníci i menší vlastníci zemědělské půdy se společným označení rolníci. Pojem pochází od slova role, tj. úzké dlouhé pole s jednou kulturou. Charakteristickým rysem takto vznikající třídy je vlastnictví půdy a osobní práce na ní, už ne se širším rodem jako ve středověku, ale pouze s užší rodinou. Do této třídy patří i bývalí zahradníci a chalupníci s menšími pozemky, které zpravidla nejsou jediným zdrojem obživy. Za rolníky bývali nesprávně považováni i pachtýři, kteří však půdu měli jen pronajatou. Nepatří do ní ani nově vznikající skupina statkářů, kteří vlastnili velké pozemky, na nichž už sami nepracovali, ani velkostatkářů, kteří půdu většinou pronajímali. Rovněž sem nepatří rozrůstající se skupina námezdně pracujících v zemědělství.

Romance

Lyricko-epický literární či hudební útvar vyjadřující lásku vztah k člověku, vlasti či národu. Má optimistický charakter a nezdůrazňuje tragický konec, čímž se liší od balady.

Román

Rozsáhlý prozaický, epickýliterární útvar s komplikovaným smyšleným dějem, vyprávěným i na reálném historickém pozadí.

Románský sloh

Architektonický styl ranného středověku vycházející z románského umění v letech 1000-1250; první z těch, které postupně ovlivnily celý západní svět. Je typický velkou hmotností staveb, kubickým tvarem či kruhovým půdorysem pevnostního charakteru. Odrážel politické nejistoty rozdělující se Evropy a omezenost životních podmínek.

Romantismus

Evropské duchovní hnutí a umělecký směr z přelomu 18. a 19. století, individualistické unikání ze světa reality do oblasti fantazie a snů. Zčásti byl oprávněnou kritikou neutěšenosti nových poměrů, jinde přehlížel progresivní stránky vývoje po pádu feudalismu. Obohatil umění o nové výrazové prostředky a přístupy a v mnoha směrech přežívá dodnes. Je to poznání či praxe vycházející z iluzí, podceňování tvrdosti reality a přeceňování krásy cíle nebo používaných prostředků, absolutizace ideálů, estetizující přístup k boji. Nevyprchá-li včas, končí v reálném životě zklamáním či tvrdým nárazem. Podle TGM "vypjatý individualismus romantického člověka 19. století vede ho do krize, vytváří člověka ve své podstatě chorobného a abnormálního".

Romové

Jedna z národnostních skupin cikánských kmenů pocházejících z Indie, od 11. století postupně pronikajících na Balkán a později do východní a střední Evropy. Odlišují se společným původem, příbuzností jazyka, kultury, tradiczpůsobem života. To je většinou vytlačuje na okraj společnosti. Protože u nich chybí jednota území a společný hospodářský život, nevytvořili národ. Od r. 1971 si tato skupina kmenů jako nejorganizovanější v Evropě vynutil označení "Rom" pro všechny ostatní skupiny Cikánů, což je oficiálně vydáváno za politicky korektní, ve skutečnosti diskriminující všechny ostatní etnické skupiny.

Rosenkruciáni

Bratrstvo růže a kříže, tajná mystická společnost od počátku 17. století. Jde o sociálně kritické, nábožensko reformistické, křesťanské pojetí hermetismu a kabaly související s tradicemi svobodného zednářství.

Rota

Za Rakousko-Uherska kompanie, vojenská jednotka o velikosti přibližně 100 - 200 mužů, organizovaných v několika četách. V letectvu se nazývá letkou, u dělostřelectva baterií. Velitelem je nadporučík či kapitán, několik rot vytváří prapor.

Rotný

Poddůstojnická hodnost v armádě ČR, u Policie ČR nejnižší hodnost před složením zkoušek. Dříve nejnižší praporčická hodnost.

Rotary club

Základní jednotka Rotary Internacional, mezinárodní organizace sdružující obchodní a průmyslovou buržoasiielity s nimi spjaté. Jde o soudobou podobu zednářství, přestože se k němu toho hnutí nehlásí; na rozdíl od něho je veřejné a zaštiťuje se prospěšnou činností. Jde o výběrovou organizaci majetných, navenek nepolitické, mající ve světě asi 1.2 mil členů. Jde o veřejnou součást organizační sítě buržoasního kosmopolitismu, podobně jako Lions Club.

Rovnost

Shoda v podstatném předpokládající rozdílnost v ostatním. Podle Engelse „ ... skutečným obsahem proletářského požadavku rovnosti je požadavek odstranění tříd. Každý požadavek rovnosti, který jde za to, končí nutně v absurdnu“. Podle TGM „demokratická rovnost nepřipouští sociální šlechty“. Rovnost musí být zajištěna nejen právně, jak to chápe pravice, ale především ekonomicky, jak to požaduje levice. Rozdílné chápání rovnosti je dělítkem mezi levicípravicí, ale i mezi levicí a ultralevicí, stejně tak jako mezi pravicí a ultrapravicí. Původní rovnost lidí, vyplývající z jejich biologické podobnosti, se v třídní společnost změnila v ekonomickou nerovnost a v současnosti vrcholí ekonomickou nesouměřitelností, tj. tak propastnými rozdíly, v nichž je jakákoliv rovnost lidí nejen iluzí, ale zcela zjevnou lží, přičemž tato nesouměřitelnost se stále zvětšuje. Absolutizace rovnosti se nazývá egalitářstvím.

Rozdělování

Druhá fáze reprodukčního procesu mezi výrobou a směnou. Při ní je rozdělována nově vytvořená hodnota mezi pracovní sílu formou mzdy a vlastníka výrobního prostředku formou zisku. Takto rozdělená hodnota je pak ještě přerozdělována prostřednictvím daní státním rozpočtem.

Rozdělování podle potřeb

Jedna ze stěžejních zásad komunismu, v němž "každý má dostávat podle svých potřeb". Od nepaměti je uplatňována ve všech fungujících rodinách a každý z nás ji předpokládá jako samozřejmou při nástupu do nemocnice. Dostávat podle potřeb neznamená dostávat podle přání. Potřeby jsou objektivní, přání subjektivní. Neznamená to ani dávat všem stejně; i rovní lidé jsou nestejní a jejich potřeby jsou ještě rozdílnější; vyplývají např. z věku, zdraví i odlišného způsobu obživy. Ani v nemocnici či v rodině nedostávají všichni stejně, ale to, co potřebují. A všechny potřeby jsou vždy v rozporu s omezenými možnostmi, jejich uspokojování proto vždy bylo a vždy bude regulováno. Každé zjednodušování této problematiky je nesmyslné, ať se jej dopouštějí naivní zastánci nebo hloupí odpůrci komunismu.

Rozdíl

Atribut hmoty, její univerzální vlastnost, neboť každý její konkrétní projev je jedinečný, ve svém souhrnu neopakovatelný, netotožný s jinými. Odlišuje se od jiných několika stránkami, jimiž jsou mj. kvantitakvalita, podstatajev, obsahforma, pohyb, poloha v prostoručase, struktura a funkce, vnitřní i vnější souvislosti a rozpory i řada dalších. Tyto odlišnosti, jakmile se pohyby z nich vyplývající střetnou, stávají se rozporem. Vše existující je vůči jinému rozdílné, avšak jednotlivé stránky jsou s mnohým shodné. Rozdíl je vyjádřením míry této totožnosti a odlišnosti.

Rozjímání

Kontemplace

Rozpor

Podstata jednoty, projev souvislosti, střet pohybů; proces změny pohybů v jejich konfliktu v hmotném světě, společnosti a v myšlení, jehož výsledkem je odraz, tj. nový pohyb. V přírodě se střetává pohyb hmotný při čemž se mění i hmota, v myšlení pohyb myšlenkový, což vede ke změně myšlenek, a ve společnosti pohyb sociální, který je kombinací obou předchozích, což mění společnost. Každý střet pohybů vyvolává rozpory, které pohyb zadržují nebo urychlují, mění jejich obsah a formu, podstatu či jev, kvantitu či kvalitu, a tím jsou zdrojem dalšího vývoje. V rozporech se nižší formy pohybu i hmoty transformují do vyšších a naopak, pohyb nabývá podobu klidu a naopak. Neexistují věci a jevy bezrozporné. Vnitřní rozpory jsou základem existence i změny všeho, vytvářejí dočasnou jednotu i zdání klidu. Vnější rozpory, jichž je vždy více, přerůstají do rozporů vnitřních a mění je. Poznat cokoli znamená pochopit vnitřní rozpory a vnější souvislosti. Při tom však bývá přeceňována destrukční funkce rozporů jednotu bořících a podceňována jejich konstruktivní funkce jednotu vytvářející. Rozpor je příčinou existence i zániku jevu; je podstatou bojesouladu. Tento vztah je zákonem jednoty a boje protikladů.

Rozpor logický

Rozpor v pohybu myšlenek, odrážející jednak reálné rozpory dialektické, ale současně i nedokonalost jejich poznání a chyby při něm vznikající. Nelze jej zaměňovat s dialektickým protikladem.

Rozrůzňování

Jedna ze základních tendencí vývoje přírody, společnosti i myšlení, vznikající jako důsledek společného působení zákona negace negace a neustálé přeměny možnosti ve skutečnost a naopak, přičemž každá nová skutečnost vytváří vždy více možností. Při tom všem platí nevratnost vývoje a jen relativní, dílčí návrat jeho jednotlivých stránek. Vše se tím neustále rozrůzňuje, stává složitějším, ve vzájemných vztazích organizovanějším a v organizovanosti převážně vyšším. Tuto tendenci koriguje přírodní i společenský výběr, který preferuje to, co je nejlépe životaschopné. Tendence k unifikaci je jen součástí společenského výběru, dílem člověka, který se snaží své živelně vzniklé výtvory sjednocovat, tj. přizpůsobovat je potřebám rozšiřujících se výrobních vztahů.

Rozšířená reprodukce

Obnova výroby na vyšší úrovni, což je podmínkou rozvoje společnosti. Prostá reprodukce sama o sobě vede k úpadku, neboť člověk získává suroviny a energie ze stále méně dostupných zdrojů, s objemem poznatků rostou náklady na rozvoj jedinců a s rozvojem civilizace i náklady na udržení jejich života.

Rozum

Duchovní schopnost poznání, produkt i nástroj myšlení, řeči, práce a společenských vztahů Je to abstraktní zpracování smyslově získaných poznatků, jejich ukládání v paměti, přetváření, kombinování a účelné používání v praxi. Je to výsledek poznání vlastní pouze člověku. Ostatní vyšší živočichové mají jen malou část předpokladů, z nichž se rozum vytváří. Tvoří dialektickou jednotuemocemi, které jej provázejí.

Rozvoj

Způsob života člověka od doby, kdy sám sebe, svou společnost i své životní prostředí přetvořil natolik, že už z něho není schopen čerpat své životní prostředky dlouhodobě na stejné úrovni. Musí proto způsob jejich získávání měnit a rozvíjet se. Dlouhodobá stagnace vždy vede k vyčerpání zdrojů a následnému úpadku. Rozvoj je proto podmínkou přežití lidstva. Jestliže lidé dříve mezi sebou bojovali jen o své životní podmínky, dnes bojují i o podmínky svého rozvoje.

Rozvracení republiky

Trestný čin rozvracení ústavního zřízení, územní celistvosti či obranyschopnosti státu, za který byl v socialismu odsouzen i Václav Havel, který ale republiku rozvrátil až po svém propuštění. Dnes to zůstává formálně trestným činem, ale skutečné rozvracení státu není trestáno.

R.P.

Reverendus pater, velebný pán, zkratka uváděná před jménem katolických kněží.

RSDr.

Rerum socialium doctor, doktor sociálně-politických věd, akademický titul udělovaný v letech 1948-1990 absolventům některých vysokých škol po vykonání následné rigorózní zkoušky.

RTDr.

Doktor technických věd, akademický titul udělovaný od r. 1901 technickými vysokými školami. Dnes se neuděluje.

Rudá armáda

Název sovětské armády v letech 1918 - 1946. Pod tímto názvem bojovala ve Velké vlastenecké válce a měla rozhodující podíl na osvobození Československa. Její název vznikl za občanské války jako protiklad povstaleckým Bílým gardám.

Rudá buržoazie

Bezobsažná antikomunistická nadávka pro část řídícího aparátu socialistické společnosti, která se prý chovala jako buržoazie. Dnes už se neužívá; aby to nekompromitovalo buržoazii skutečnou, byl pojem "buržoazie" z propagandy zcela vypuštěn. Ve zjemnělé podobě však tuto konstrukci používá skupina marxistických teoretiků, kteří onu vrstvu označují za vládnoucí třídu tzv. protosocialismus a v rozporu s marxistickou teorií jí připisují znaky třídy, což ovšem neubírá na částečné oprávněnosti jejich kritiky - jen to zpochybňuje její vědeckost.

Rukojmí

Osoba protiprávně a proti své vůli zadržovaná druhou osobou s cílem ovlivnit chování osob třetích. Braní rukojmích je zakázáno trestním právem i mezinárodním právem válečným.

Run

Panické výběry hotovosti z banky v očekávání jejích finančních potíží, inflace, či mezinárodní krize. Někdy bývá takto označováno i obdobné chování na burze.

Rustikální půda

Za feudalismu půda ve vlastnictví šlechty rozdělená na grunty (statky, usedlosti) a přidělená do dědičného pronájmu poddaným sedlákům, gruntovníkům. Ti museli odvádět vlastníkům rentu v úkonech formou roboty, naturáliích a penězích. Půda obhospodařovaná přímo šlechtou se nazývala dominikální. Pozdější formou vlastnictví půdy byl alod.

Rutina

Plně zvládnutá činnost, dovednost zdokonalená častým opakováním, zběhlost. Ačkoliv je podmínkou úspěšné práce, sama o sobě k dokonalosti nestačí; musí být doplněna znalostmi a dovednostmi nad rámec běžně se opakujícího, schopností nadhledu, improvizace a tvůrčím přístupem. Rutina sama o sobě vede k zaostávání v rozvíjejícím se světě. V umění se používá pojem macha.

Rychtář

Na Moravě fojt, na severu Čech a Moravy šoltys, latinsky iudex, původně feudální úředník, později správce obce s proměnlivou působností; jmenovaný vrchností, někdy dědičný či volitelný; tato funkce byla i prodejná. Zajišťoval plnění poddanských povinností, měl za to různé výhody, úlevy či podíl na vybraných daních. Ve městech postupně doplňován purkmistrem jako představitelem samosprávy složené z konšelů; ještě později byl nahrazen starostou či primátorem.

Rytíř

Původně jízdní těžkooděnec, příslušník nižší šlechty.

Rytířské řády

Řeholní církevní řády sdružující šlechtice, kteří se stali vojáky a mnichy, budované v souvislosti s křížovými výpravami jako nejdisciplinovanější armády své doby. Financovány byly z majetku svých příslušníků a poté z kořisti. Postupně získaly ohromný majetek a státní moc. Mezi nejznámější patřily např. johanité, templáři, maltézštíněmečtí rytíři, lazariáni či mečovití bratři. Na sklonku feudalismu byly zakládány i rytířské řády světské, které byly obdobou svobodného zednářství a mají spíše prestižní a politický charakter.

Řád

Řeckokatolická církev

Označení pro dříve ortodoxní východní církve byzantského rituálu odštěpené od pravoslaví, které se na území rakousko-uherské monarchie podařilo sjednotit s Římem. Jsou autokefální, tj. samosprávné, ale uznávají autoritu papeže. Působí mezi Rusíny, Rumuny, Srby, Ukrajinci, Maďary, na východním Slovensku; později se církev rozšířila i do Itálie a Řecka.

Řeč

Produkt společnosti, její práce a společenských vztahů, vyvíjející se spolu s nimi a zpětně na ně působící. Je základní součástí společenského vědomí, v němž se jejím prostřednictvím formuje vědomí jednotlivců. Spojuje vědomí jednotlivců i společnosti. Zpočátku svého vývoje vystačil člověk, podobně jako ostatní zvířata, s varovnými a vábivými skřeky či posunky. Rostoucí složitostí své práce a společenských vztahů i s růstem poznatků byl donucen své komunikační schopnosti rozvíjet, což zpětně vytvářelo jeho myšlení.

Řehole

Dobrovolné podřízení se tvrdým zvláštním pravidlům. Typické je pro klášterní společenství a řeholní řády, mající tvrdší pravidla pro náboženský i osobní život než ostatní věřící i duchovní.

Řez písma

V typografii jedno z rodiny písem odvozené ze stejného základního typu, odlišující se sklonem, tloušťkou apod. jako například tučné, velmi tučné, lehké, skloněná kurzíva v normálním či tučném provedení apod. Tyto varianty slouží ke zvýraznění či odlišení menších částí textu a měly by základní či normální variantu pouze doplňovat; nesmí v textu převládat, což by snižovalo čitelnost a přehlednost.

Římský klub

Stočlenná soukromá pravicová organizace založená v r. 1968, financovaná největšími finančními magnáty v čele s rodinou Rockfellerů. Jejími členy jsou nejbohatší a nejmocnější  lidé světa i pravicoví vědci, čestnými členy jsou i M.S.Gorbačov a jediný Čech Václav Havel. Shodují se na vyčerpanosti přírodních zdrojů, nutnosti omezit lidskou populaci, neschopnosti tradiční demokracie zvládnout globální problémy světa a nutnosti vytvořit nový světový řád. Svými finančními špičkami je personálně propojena s dalšími obdobnými organizacemi, vytvářejícími neoficiální strukturu světové moci.

Řízení

V teoriích i praxi rozmanitě vykládaný vztah, spíše subjekto-objektový, v němž je řídící článek subjektem, stojícím zpravidla mimo ovládaný kolektiv či nad ním, využívá více formalizované postupy, je méně osobní než vedení a zaměřuje se více na strategii. Oba pojmy jsou často využívány tak volně, že nepostihují skutečné rozdíly.

Sáhib

Arabské oslovení druha, pána či velitele, v koloniální Indii oslovení Evropana, zdvořilé oslovení.

Sajjátismus

Radikální odnož islamismu nazvaná podle někdejšího vůdce intelektuálů Muslimského bratrstva. Absolutizuje islám jako komplexní vůdčí princip společnosti, odmítá západní kulturu a sekularizaci, prosazuje džíhád a právo šaríja. Odmítá demokraciidiktaturu a uznává autoritu jen náboženských vůdců.

Salafisté

Ultrakonzervativní sunnitský proud islámu, odpůrci nazývaný wáhhábismus, jeden z pěti hlavních fundamentalistických sunitských směrů, v užším slova smyslu státní ideologie Saudské Arábie. Je radikálnějšíkonzervativnější než Muslimské bratrstvo, jeho vliv se rozšiřuje. Přesné vymezení je však poněkud problematické.

Salaš

Dřevěné letní sídlo horských pastevců přímo na pastvinách.

Salesiáni

Katolický výchovný řeholní řád, mající svou ženskou odnož (FMA) a třetí stav, koadjutory, světské pomocníky. Řeholní oděv je černý, s bílým kolárkem, u žen šedý hábit a závoj, bílé tričko a stříbrný křížek; působí ale většinou v civilu.

Salience

Nápadnost, snadnější a rychlejší upoutání pozornosti tím, že něco vybočuje z normálu, vyčnívá z řady. Je součástí obranných mechanismů člověka, bývá využívána při tvorbě bezpečnostních zařízení, ale i při výuce, v umění, v reklamě, při odvádění pozornosti od podstatných věcí v politice apod.

Sametová revoluce

Propagandistické eufemistické označení protirevolučního procesu v r. 1989, v němž byl v Československu pod záminkou odstranění chyb socialismu odstraněn socialismus i Československo. K jeho počátku byl vybrán 17. listopad, což mělo za cíl překrýt Mezinárodní den studentstva, vzniklý jako výročí krvavých nacistických persekucí proti studentům v Protektorátu Čechy a Morava.

Samizdat

Ruský termín pro publikace vydávané vlastním nákladem. Současná propaganda usiluje o vzbuzení dojmu, že to je výlučný jev socialistické společnosti, v níž takto byla vydávána tzv. protistátní literatura. Ve skutečnosti jde o jev vzniklý již po vynálezu knihtisku, kdy si autor často musel vydání svého díla zaplatit a kolportovat, pokud o něj nakladatelé neměli zájem, protože nepředpokládali zisk, nebo se jim prostě nelíbilo. Jde o běžný způsob vydávání literatury či hudebnin i u nás v současné době; tento slovník je rovněž samizdatem.

Samoorganizace

Dosud málo prozkoumaná schopnost hmoty organizovat se do optimálních struktur, údajně bez vnějších vlivů. Jde stejně jako u související emergence o výsledek působení vnitřních rozporů, případně skrytých rozporů vnějších. Je to jen jiné vyjádření tendence hmoty k samovývoji, samopohybu.

Samopohyb

Viz samovývoj

Samospráva

Ideje nezávislosti skupin na vyšší moci, realizovatelná v plném rozsahu pouze v prvotní pospolitosti. Postupně s rozšiřováním výrobních silvýrobních vztahů roste okruh vztahů, které je nutno řídit i samosprávně, avšak klesá podíl těch, které je možno řídit jen samosprávně. Vztah mezi samosprávou a vyšší mocí je tedy dialektický, tj. proměnlivý a protikladný; každá jeho konkrétní uzákoněná forma je jen dočasným kompromisem. Samospráva realizuje existující skupinové zájmy, avšak vyvolává nové. Potlačování samosprávy je potlačováním iniciativy, její absolutizace je rozkladem.

Samosprávné vlastnictví

Nedorozumění ve výkladu marxismu, absolutizující samosprávnost společnosti a redukující společenské vlastnictví na samosprávné. Zatímco vlastnictví je úplné rozhodování o užitku z věci plynoucí i o věci samé, správa nikdy nemá úplné vlastnické funkce: pouze pečuje o věc i užitek z ní, přičemž nemůže rozhodovat o jejím vlastnictví či existenci. To platí i o samosprávě, která se od správy odlišuje jen formou svého vzniku, tj. že není dosazena skutečným vlastníkem, ale vytvořena uživatelem. Např. samospráva města je vlastníkem jednotlivých objektů, nikoliv města samého: nemůže jej prodat, ani zrušit, a rozhodovat o něm může jen v souladu s celospolečenskými zájmy - i v kapitalismu. Marxismus vidí budoucnost ve společenském vlastnictví výrobních prostředků spravovaných samosprávně, nikoliv v jakémsi samosprávném vlastnictví.

Samouk

Zpravidla podceňovaný člověk, který své znalosti nezískal běžným studiem, ale sám. Laiky bývá považován za odborníka, odborníci jej považují za diletanta. V každém oboru však stál na počátku samouk, a teprve dlouho poté se objevil první profesor. Samouka nelze zaměňovat s amatérem, oba termíny označují odlišné stránky člověka.

Samovývoj

Samopohyb, tj. materialistická koncepce světa popírající jeho nadpřirozeného stvořitele či prvního hybatele mimo hmotný svět, hledající příčiny pohybu či vývoje v rozporech uvnitř hmotného světa jako celku. Absolutizace tohoto principu na jednotlivé části světa je stejně jako jakákoli absolutizace chybou, neboť každý konkrétní vývoj je vždy dialektickou jednotou vnějších i vnitřních rozporů, vnějších i vnitřních materiálních příčin. Samovývoj je vnitřně nutná změna soustavy pramenící z jejích vnitřních rozporů, které zprostředkovávají působení vnějších vlivů.

Sangvinik

Typ temperamentu vytvářený slabými, ale stálými emocemi. Jeho reakce i chování bývají racionální, přiměřené podnětům a očekávatelné, ve společenských vztazích bývá spíše aktivní, zjednodušeně pozitivně stabilní.

Sanitrník

Také sanytrník, nesprávně vápeník, císařský úředník chodící po vsích a seškrabující v chlévech usazený bílý sanytr (salnitr), tedy dusičnan draselný (ledek) patřící státu a sloužící k výrobě střelného prachu.

Sarkasmus

Posměšné, zraňující vyjádření, které na rozdíl od ironie komunikaci nerozvíjí, ale snaží se ji přerušit či odmítnout; povýšený hněv poraženého.

Satanismus

Označení činností a idejí různorodých esoterických sekt a skupin, protestujících proti vládnoucímu řádu a morálce pod symbolem Satana, jako odpůrce boha. Používá tradiční symboly, např. pěticípou hvězdu v pětiúhelníku a č. 666. Na jedné straně hlásá nespoutanost člověka žádným omezením, na druhé straně je i rámcem vážné zločinnosti.

Satira

Společensko kritický umělecký žánr, charakteristický výsměchem a hrubší ironií.

Sběračství

Počáteční a nejdelší vývojová fáze člověka, při níž se po nuceném opuštění stromů živil sběrem potravy. Při ní se změnil z býložravce na všežravce, napřímil se, zdokonalil činnost rukou, naučil se přenášet předměty na větší vzdálenost, a tím vším si vytvořil předpoklady pro pozdější práci. Počátkem konce této fáze bylo, když ucítil vůni pečeného masa při přírodním požáru, ochutnal jej, a později sebral hořící větev a přenesl ji. Používání ohně jej mj. přinutilo k trvalejšímu usazení na jednom místě, což vedlo k rychlejšímu vyčerpávání možností sběru a přinutilo člověka k práci, např. i k zemědělství.

Sběratelství

Jedna ze zájmových činností člověka; zřejmě pozůstatek v jeho instinktech z doby, kdy se po většinu evolučního vývoje živil sběračstvím. Častěji se projevuje u mužů, neboť u žen bylo sběračství až druhou životní funkcí po péči o potomky. Navíc u žen se tato instinktivní potřeba daleko častěji uspokojuje nakupováním životních potřeb.

Science fiction

Umělecký směr, který založil Jules Verne jako optimistickou předvídavou reakci na objevy vědy a techniky své doby. Převažovaly u něho skutečné znalosti a racionální vidění světa natolik, že si např. nechal vypočítat první kosmickou rychlost, čímž ji vlastně objevil. Od té doby se však tento směr posunuje více k fantastice, sociálnímu pesimismu a komerční atraktivnosti natolik, že v něm už snad ani nelze dosáhnout geniality svého zakladatele.

Scientismus

Názor, že poznávací hodnotu mají pouze výsledky exaktních věd či získané matematickými prostředky, charakteristický pro pozitivismus. Předpokládá chybně, že vědecké poznání postačuje plně ke světonázorové orientaci člověka, čímž popírá jeho zájmy vyplývající z jeho rozporného společenského postavení. Je to absolutizace úlohy přírodních věd a odmítání věd společenských, často však vyvolané racionálním pohledem na to, co všechno se za společenské vědy vydává. Je jedním z projevů duchovní krize společnosti z přelomu 19. a 20. století, stejně tak jako jeho protipól antiscientismus.

Scientologie

Údajná věda šířící se z USA, ve skutečnosti nábožensko-filozofický světový názor, jedna z podob současného idealismu. Je vydáván za vědeckou teorii a psychoterapii současně. Jako hnutí vytváří organizace s rysy náboženských sekt a podnikatelskými aktivitami, pracuje se silnou psychickou závislostí; proto je považováno za velmi problematické a  mnohde je zakázané.

Sdružení salesiánů - spolupracovníků

ASC, třetí větev řádu salesiánů, působící především v okolí Prahy a na Moravě.

Sebekritika

Součást sebekontroly, schopnost člověka odhalovat i přiznat své vlastní chyby a odstraňovat je; jeden ze základních předpokladů jeho rozvoje. Spolu s kritikou ostatních patří k hlavním hybným silám rozvoje jedince i společnosti.

Sebeprosazování

Vedle pudu sebezáchovy základní instinkt živého organismu, tedy i člověka. Je základem jeho přirozené bojovnosti a soutěživosti. V průběhu socializace se jej učí  využívat a doplňovat respektem k ostatním. Jedinec, u něhož je tento pud nedostatečný, nebo naopak přesahuje jeho schopnosti či úctu k jiným, bývá společností vytěsňován.

Seberealizace

Přirozená, instinktivní potřeba člověka uplatnit své schopnosti ve společenských vztazích. Projevuje se především v práci, není-li tam plně uspokojována, pak vede k zájmové činnosti. Při poruše sociálních vztahů se často projevuje jako činnost protispolečenská.

Sebereflexe

Vědomí sebe samého, soudnost, schopnost pravdivě vidět a hodnotit svou osobu i důsledky svého jednání. Její nedostatek vede k neodpovědnosti, hlouposti, v krajních případech až k nepříčetnosti.

Sebeurčení národů

Právo národů mluvících stejný jazykem na stejném území rozhodnout o své svrchovanosti a vytvoření vlastního státu. Vyhází z osvícenské ideje „suverenity národa“, poprvé definováno v r. 1874 na ustavujícím sjezdu celorakouské sociální demokracie, vyhlášeno londýnským kongresem II. Internacionály v roce 1896, v r. 1913 rozšířeno Leninem, v r. 1917 deklarováno bolševickou vládou v Rusku a r. 1918 částečně aplikováno americkým prezidentem Wilsonem. Později bylo převzato Společností národů a zakotveno i v Chartě OSN.

Sebevědomí

Ve filozofii odraz vlastní existence vědomím, uvědomění si své existence v její jedinečnostineopakovatelnosti., což je duchovní podstatou člověka. V praktickém životě důvěra ve své vlastní schopnosti, projevující se jistotou v řešení životních situací a ve vztazích k ostatním. V emotivně vypjatých společenských situacích se projevuje jako hrdost.

Sebevražda

Sociální jev, jehož motivy bývají různé, skutečnou příčnou však bývá současně oslabení pudu sebezáchovy a snížení sociální adaptability jedince. Obojí lze získat geneticky, v průběhu socializace či později způsobem života, nemocí či duševní poruchou a negativními sociálními vlivy. To vše pak v krizových situacích působí společně. Příčiny nelze hledat pouze v hlubinách duše jednotlivce, ale současně v jeho sociálních vztazích. Je to zoufalý čin člověka společností opuštěného, který si neví rady se svým životem. Žádné problémy neodstraňuje, pouze je přenáší na druhé.

Secese

Umělecký směr, převládající na konci 19. století, vyvolaný definitivním vítězstvím buržoazie nad feudalismem a jejím následným bouřlivým rozvojem. Na jedné straně napodobuje velkolepost a zdobnost předchozích vládců, na druhé straně přináší nové pohledy funkčnosti a využívá moderní materiály, odráží měnící se způsob života zámožnějších vrstev. V zaostalejším Rakousko-Uhersku se to projevuje oproti západní Evropě později.

Sedlák

Rolník, původně nevolný, vlastnící rustikální usedlost, statek o rozloze přibližně lánu, později i polovinu; nejvýznamnější sociální skupina středověkého venkova i obyvatelstva vůbec; byl základní jednotkou daňového systému. Pojem není totožný se slovem potažník, nepochází od slova sedlat, ale „osedlý“, tj. pevně připoutaný k rodovému vlastnictví půdy. Koně sice zpravidla měl, ale jen jako tažný prostředek; pro něho by byl příliš drahou hračkou. Někdy bývá tento termín používán opovržlivě, přičemž se hloupě zapomíná, že sedlák byl po staletí živitelem společnosti, hlavním zdrojem její rozšířené reprodukce, udržovatelem jejích tradic i jazyka. Každý z nás jej má mezi svými předky. Občas bývá zaměňován se statkářem.

Segregace

Původně oddělení od stáda, přeneseně od společnosti. Historie třídní společnosti je protkána pokusy o segregaci rasovou, náboženskou, politickou, sociální i sexuální, o oddělení života jednotlivých skupin a tříd, mezi něž jsou stavěny bariéry. Ještě před šedesáti lety měly např. v USA formu nápisů "Jen pro bílé."Jejich současnou podobou jsou cedule oznamující: VIP zóna, jen pro zvané, soukromý pozemek, 1. třída apod.

Sekty

Uzavřené malé skupiny odštěpené od původních náboženství; přeneseně i od původních politických hnutí. Charakteristické jsou pro ně izolacionismus, nesnášenlivost, dogmatismusfanatismus, nerespektování vývoje a považování se za „jediné pravé“. Sektářství vede k odtržení od většinové společnosti, která takovými postoji zpravidla opovrhuje.

Sekularizace

Proces odpoutávání se společnosti od náboženství započatý ve vyspělých zemích v novověku, zesvětšťování společenského života, odluka církve a státu. Jeho příčinou je sílící ateismus a prohlubující se propast mezi náboženskými představami a reálným světem. Reakcí na to je i částečné zcivilňování se církví i náboženského života a nahrazení dosavadního přímého působení církvíduchovníchpolitice vytvářením vlastních politických stran, a občanských institucí. Tyto procesy nejsou přijímány v církvích jednotně, narážejí na tuhý odpor konzervativnějšího duchovenstva, a tak střídavě sílí a slábnou.

Sekvestr

Sekvestrace, vnucená úřední správa soukromého majetku. Též odstranění činností, které nelze financovat.

Selská jízda

Od pol. 19. století sportovní a chovatelská nestranická organizace, kterou od 20. let 20. století zcela ovládla agrární strana. Po r. 1948 se jezdecký sport stal součástí Československého svazu tělesné výchovy a přestal být výsadou vyšších vrstev v zemědělství.

Selské rebelie

Desítky jednotlivých poddanských povstání, forma třídního odporu nevolných sedláků proti rostoucímu feudálnímu útlaku od druhé poloviny 17. století. Všechny byly tvrdě potlačeny, vyvrcholily porážkou u Chlumce v r. 1775. Tyto třídní boje neprobíhaly pod náboženskou či národnostní rouškou, měly otevřeně sociální charakter. Byly podstatnou součástí procesů vedoucích k postupnému zrušení nevolnictvíroboty a likvidaci feudalismu.

Sémantika

Nauka o významu slov a znaků. Je součástí lingvistiky a sémiologie.

Sémantická filozofie

Jeden ze směrů soudobého pozitivismu, subjektivně idealistické chápání lidské zkušenosti, která není v žádném vztahu k objektivní realitě, ale pouhým signálem neodrážejícím nic reálného. Za úkol filozofie proto nepovažuje analýzu reálných vztahů, ale zkoumání jazyka a řeči, jejichž nedokonalost je základem společenských rozporů. Zdánlivě objektivistický, tzv. neutrální přístup ke světu je ve skutečnosti odváděním pozornosti od jeho skutečných problémů.

Semestr

Šest měsíců, označení pololetí na vysokých školách, kdy je školní rok rozdělen na zimní a letní část.

Sémiotika

Sémiologie; nauka o znakových systémech, zabývá se vztahy mezi jednotlivými znaky. Jejím podoborem je sémantika, zabývající se jednotlivými znaky.

Sentimentalismus

viz preromantismus

Sentimentalita

Nadměrné poddávání se citům oslabující rozumové poznání; přecitlivělost typická pro melancholiky. Jde o romantický přístup ke skutečnosti, pro který je charakteristická nestálost a nespolehlivost vyplývající z proměnlivosti citů. Rozumová a emotivní složka člověka musí být v dialektické jednotě.

Senzualismus

Filozofie přeceňující smyslové poznání, podceňující možnosti rozumu, který prý poznatky jen třídí a nic nového k nim nepřidává. Směšuje pociťování a poznání. Vznikl již v antice, později se rozvíjel především v Anglii jako reakce na hospodářský rozmach, byl spjat s novou pokrokovou třídou - buržoazií. Bojoval z materialistických pozic proti středověké strnulosti, v níž byla hlavním zdrojem poznání Bible.

Separatismus

Snaha o územní oddělení se od původního státu, přeneseně od původního hnutí. Začíná zdůrazňováním dříve nepodstatných rozdílů a končí jejich absolutizací. Nevychází ani tak z těchto odlišností, jako z rozdílů zájmů sil vládnoucích či majících zájem vládnout, ale na společné půdě se nemohou prosadit. Nelze jej zaměňovat se širokým národně osvobozeneckým hnutím, vycházejícím z evidentního útisku a usilujícím o sebeurčení.

Serif

V typografii příčné ukončení svislých tahů některých druhů písma, nepřesně označované jako patka, neboť bývá i nahoře. Tato tzv. serifová písma, např. Times Roman, jsou vhodná pro dlouhé texty tištěné na bílém papíře, neboť se je lidé naučili dobře číst po rozšíření knihtisku. Pro texty určené na obrazovku však tato písma vhodná nejsou, neboť ta má nižší rozlišení než lidské oko, ony patky se na ní slévají a text je hůře čitelný. Zde je nutné používat bezserifová, bezpatková písma hladkých tvarů bez drobných výstupků, jako např. Arial.

Servilita

Ztrátou důstojnosti doprovázená nepřiměřená úcta, patolízalství, podlézání vedené strachem nebo snahou o získání neodůvodněných výhod. Nelze ji zaměňovat s úslužností a službou; člověk musí sloužit jiným, ale nesmí posluhovat.

Servité

Řád služebníků Mariiných, má svou ženskou větev i terciáře. U nás působí v Nových hradech. Nosí černý hábit přepásaný koženým řemenem a černý škapulíř s černou kapucí.

Sestra

Původní křesťanské oslovení, dnes už spíše jen oslovení řeholnice. Protože ty často vykonávaly službu ošetřovatelek, vžilo se i jako označení tohoto povolání ve zdravotnictví. Jako oficiální se užívá též v sokolské obci, skautských organizacích a KDU-ČSL.

Severoamerická unie

V úvahách se vyskytující potenciální kontinentální útvar zahrnující USA, Kanadu a Mexiko, který by byl jakousi obdobou Evropské unie se společnou měnou "amero". Takový celek by však musel vznikat jen velmi pomalu a obtížně, ale pouze za předpokladu že by euro výrazně ohrožovalo pozici dolaru a v nové unii by byla plně zajištěna vedoucí úloha USA. Pokud USA budou schopny zajišťovat svou světovou nadvládu jinak, k takovému kroku nemůže dojít, avšak může docházet a již dochází k dílčím krokům, které tímto směrem vedou.

Sexismus

Soudobé označení pro zdůrazňování nadřazenosti některého pohlaví, často i domnělé. Tento pojem bývá často zneužíván soudobými sufražetkami a vede k hledání příčin problémů u jednotlivců, namísto k odstraňování jejich společenských příčin.

Sexualita

Sexuální chování lidí se od ostatních živočichů odlišuje zpravidla tím, že kromě rozmnožovací funkce plní i funkci rekreační. Bylo to způsobeno tím, že člověk svou prací, především užitím ohně, výrobou oděvů a chovatelstvím, snížil svou závislost na přírodě a odstranil svůj přírodní rozmnožovací cyklus. Druhým faktorem byla výroba nadproduktu poskytující člověku volný čas, který do té doby neměl, neboť byl jako většina živočichů plně zaměstnán obstaráváním obživy, trávením a odpočinkem. Svou roli hrálo i to, že se zlepšujícími se životními podmínkami člověk nepotřeboval ke své reprodukci tolik potomků.

Sexuální harašení

Posměšný český název pro feministicko-puritánské tendence západní civilizace potírat jakékoliv, i běžné a přirozené projevy sexuality v životě, zejména při pracovních vztazích. Projevují se často v zemích, které zaplavují svět pornografií, a při tom mu kážou morálku. Tento pojem nezahrnuje sexuální obtěžování a vydírání, které je i v českém prostředí morálně a právně nepřípustné.

Sexuologie

Jedna z věd zabývající se lidskou sexualitou v hraniční oblasti mezi přírodními a společenskými vědami. V popularizaci výsledků jejího poznání některými sexuology však nabývá jevové podoby kšeftování s vědou.

Shoda

Iluze totožnosti, vztah vyjadřující míru totožnosti jevů, dialektický protiklad rozdílu. Každá shoda v sobě obsahuje rozdíl a naopak

Schematismus

Obecný, abstraktní přístup k problému podle zjednodušeného plánu, nepřihlížející ke složitosti a proměnlivosti podmínek i souvislostí, ale jen k hlavním rysům. Bez takového přístupu na počátku poznání je věc neuchopitelná; jen s takovým přístupem k řešení je věc nerealizovatelná.

Schizma

Rozdělení, rozdvojení. V dějinách křesťanství rozchod východních a západních církví na počátku druhého tisíciletí nebo papežské schizma, kdy se více osob prohlašovalo za papeže.

Scholastika

Filozofie vládnoucí ve středověku na církevních školách podřízená teologii, nadřazující Víru rozumu nebo je stavějící naroveň. Dodnes je oficielní naukou katolické církve. Pro svou formální spekulativnost se tento pojem stal pejorativním synonymem pro veškerou bezobsažnou spekulaci a manipulaci s pojmy.

Schopnosti

Souhrn vrozených i sociálně získaných psychických vlastností člověka usměrňujících jeho jednání a vytvářejících podmínky pro určitou činnost. Jsou součástí jeho kvalifikace.

Sentimentalita

Nadměrná preference radostných či smutných emocí na úkor rozumu. Je charakteristická pro podbízivé umění, kýč, ale i romantismus, které ji záměrně pěstují.

Signatář

Subjekt stvrzující podpisem souhlas s významným textem.

Sikhismus

Indické náboženství rozšířené zejména v okolí Paňdžábu; nemodlářský monoteismus s prvky hinduismuislámu. Jeho vyznavači se neholí, nestříhají si vlasy skryté pod turbanem, nosí krátké kalhoty, ocelový náramek, hřeben a malou dýku.

Síla

Míra vzájemného působení, tedy vždy míra pohybu. V přírodních vědách jsou chápány její účinky jako dynamické, tj. změna pohybu, a statické, např. deformace. Ale i deformace je pohybem. Stejně tak je mírou společenského pohybu či pohybu myšlení. Silou myšlenky lze působit jen tak, že změní pohyb myšlení a následně chování druhých. Idea, podle níž žijí a pracují skupiny lidí se tak stává materiální silou.

Simplifikace

Zjednodušování; v ekonomii standardizace snižující počty druhů, typů a provedení výrobku za účelem zefektivnění výroby, prodeje, údržby pod.

Sinekura

Úřad či funkce spojená s důchodem, avšak ne s tomu odpovídajícími právy a povinnostmi; přeneseně snadné a výnosné zaměstnání.

Sinocentrismus

Tradiční čínská idea označující Čínu jako Říši středu, myšleno středu světa, což byl i její oficiální název. Přežívá dodnes v čínském myšlení; symbolizuje ji znak nacházející se na každém čínském výrobku.

Sinologie

Společenská věda zabývající se jazykem, kulturou a historií Číny, původně součást orientalistiky. S rostoucí ekonomickou silou této země její význam vzrůstá.

Sionismus

Původně národně osvobozenecké hnutí evropských Židů, požadujících obnovu židovského státu a emancipaci judaismu. Po vzniku Izraele však v tomto hnutí sílí nacionalismusšovinismus, usiluje nejen o obranu státu, ale také o upevnění jeho vlivu a územní expanzi, objevují se v něm i rasistické prvky. Proto je odmítán i částí ortodoxních Židů, avšak je podporován židovskou buržoazií zejména v USA.

Sir

Pán; v anglofonních zemích oslovení nadřízeného, v ozbrojených sborech nutné; jinak šlechtický titul a oslovení baroneta či rytíře. Užívá se vždy ve spojení s křestním jménem, nikoliv s příjmením. S velkým písmenem se v češtině užívá i k oslovení panovníků.

Skandál

Aféra, veřejná ostuda, využívaná a zveličovaná v konkurenčním či politickém boji k likvidaci či oslabení protivníka. Je lhostejné, zda vznikla na základě skutečných událostí, překroucených či vymyšlených informací. Vždy je za tím skryt určitý zájem a rozhodující je pouze výsledek, nikoliv pravda.

Skauting

Mezinárodní mimoškolní dětské a mládežnické hnutí, založené britským generálem, zaměřené na pobyt v přírodě. Pro jeho zpočátku militaristické tendence, náboženské zaměření, sociální a ideologické rozpory a oddělenou výchovu podle pohlaví nedosahovalo v Československu zejména u starších takové popularity, jako v jiných zemích a bylo nahrazováno velmi rozšířeným svobodomyslnějším trampingem. Česká podoba skautingu nese název Junák.

Skepticismus

Odmítání možnosti poznání objektivní skutečnosti. Důsledný skepticismus je blízký agnosticismunihilismu. Vznikal ve starém Řecku jako reakce na pokusy vysvětlit svět pomocí spekulativních úvah, ve středověku sloužil k vyvracení filozofických dogmat církve (Montaigne) a připravoval půdu pro materialismus, ještě později naopak popíral možnosti rozumu a otevíral prostor víře. Je obsažen i v pozitivismu. Nelze jej však zaměňovat s racionálními pochybnostmi, které jsou předpokladem každé vědy. Někdy bývá označován jako aporetika.

Skok

Prvek diskontinuity ve vývoji, kvalitativní změna v důsledku působení zákona vztahu kvantity a kvality. Jde o období nestability v důsledku kvantitativních změn, o proces v němž se ruší rovnováha protikladů staré kvality a vzniká rovnováha protikladů kvality nové. Tuto nestabilitu pak snadno ovlivňují i slabé, nepodstatné a náhodné vnější vlivy, které mohou kvalitativní změnu brzdit či urychlovat. Proto je vývojový skok vzhledem k postupným kvantitativním změnám relativně kratší

Skripta

Textová učební pomůcka pro vysoké školy s malým nákladem a v levném provedení.

Skupina

Základní jednotka kterou zkoumá sociologie, sociologický termín pro soubor osob spojený společnými zájmy, činností, komunikací, vztahy a společenským vědomím z nich vyplývajícím. Může mít různou velikost, stabilitu, organizační formu. Každý jedinec je součástí více různých skupin a hraje v nich rozdílnou roli. Primární sociální skupinou je rodina.

Skupinové vlastnictví

Forma vlastnictví vyskytující se již v prvotní pospolitosti, kdy se rozšiřující se rod členil na menší rodiny, obývající společná obydlí. Jeho podstata spočívala ve společné tvorbě a přisvojování si užitné hodnoty spotřebních předmětů nezbytných ke společnému životu. Vedle toho existovalo vlastnictví společenskéosobní vlastnictví.

Skutečnost

Objektivní realita existující nezávisle na vědomí, ale také vědomí, které je subjektivní realitou. Vedle toho existují i představy, iluze skutečnosti, tzv virtuální realita. Ve vztahu k minulostibudoucnosti se jeví skutečnost jako přítomnost.

Slang

Žargon, hantýrka, obdobné výrazy pro nespisovný hovorový jazyk zájmových či profesních skupin, součást jejich společenského vědomí, formálně integrující prvek. Obsahuje především neoficiální, dané skupiny se týkající terminologii; od běžného jazyka se odlišuje hlavně slovní zásobou.

Sláva

Pomíjivý pocit nutnosti někoho zvláště uznávat a procesy z toho vyplývající. Většině uznáníhodných se však ocenění dostává až po smrti, zatímco většina oslavovaných končí neslavně.

Slavistika

Akademická disciplina zabývající se územím osídleným Slovany, jejich jazykem, literaturou, kulturoutradicemi. Spolu s ní se šířilo panslovanství, které však po 2. světové válce postupně opadlo.

Slib

Slovní závazek odrážející přání naslouchajícího a vůli slibujícího; falešný slib postrádá onu vůli. Nověji je slib i písemně stvrzován, na rozdíl od smlouvy není jeho splnění právně vynutitelné, v omezených případech je nesplnění jen právně postihnutelné. Slavnostní slib se nazývá přísahou.

Sloužící třída

Za feudalismu vedlejší třída; velká skupina osob nevlastnících výrobním prostředky, ekonomicky i osobně závislých na svém pánovi, vykonávající služby pro něj za ubytování, stravu, oděv a menší služné; v podstatě pozůstatek domácího otroctví. Byla honorována z osobních příjmů pána, a její postavení bylo v podstatě dědičné. Zčásti přetrvávala ještě v počátcích kapitalismu, postupně se však přeměňovala v zaměstnance a charakter třídy ztratila. Pokusy některých teoretiků vykládat takto soudobý řídící a správní aparát vycházejí z nepochopení skutečnosti, z neznalosti podstaty tříd i služby.

Slované

Skupina kmenů, přicházející do střední a jižní Evropy z východu od počátku 6. století, v době tzv. stěhování národů. Přináší nový jazyk a  kulturu, mísí se s původním obyvatelstvem a postupně se rozrůstá i rozpadá na odlišné národnosti a později i národy. Současně však byla tato populace u nás převrstvována německou kolonizací a modifikována mnoha zahraničními vpády, migrací i dalšími vlivy. Soudobé spory o tom, zda jsou Češi slovanského či keltského původu jsou žabomyší; všechny národy se historicky formovaly za mnoha rozdílných biologických, kulturních a politických okolností, přičemž rozhodujícími pro jejich vznik byly nakonec faktory ekonomické, nikoliv biologické. Svým jazykem jsme nesporně národem slovanským.

Slum

Chudinské čtvrti vystavěné z improvizovaných a zpravidla nelegálních obydlí, zejména na okrajích velkých měst; jedna z forem urbanizace provázející vznik kapitalismu. Za první republiky existovaly i u nás pod různými názvy, např. kolonie, mexiko, vagonky apod., v USA jsou často postaveny z vyřazených obytných přívěsů, v Africe jsou i na lodičkách, na Slovensku jsou to rozrůstající se romské osady, v podstatě vždy ghetto bídy.

Služba

Činnost uspokojující lidskou potřebu, nevytvářející hmotný statek, tj. výrobek, přičemž její poskytovatel neztrácí svou důstojnost. Je to činnost nevázaná jen na určitou formu právního vztahu, jako např. otroctví, poddanství, lenní vztah, zaměstnání nebo smlouva; může být i zcela dobrovolná. Je to činnost předpokládající určitý osobní vztah poskytovatele k osobě, organizaci či určitému cíli, vyšší stupeň oddanosti i závislosti, morální závazek či vnitřní povinnost. Předpokládá vyšší stupeň ztotožnění se s cíli. Nebývá definována zcela přesně časem, místem i rozsahem, oboustranně je chápána jako dlouhodobá či trvalá. V běžném vědomí bývá někdy zaměňována s devótním bezmyšlenkovitým, posluhováním, při kterém člověk důstojnost ztrácí.

Služby

Ekonomické odvětví poskytující přesně definované služby na smluvním základě, které je často jen pokračováním materiální výroby a kombinované s obchodem. V ekonomických teoriích bývá někdy význam této tzv. terciární sféry přeceňován tak, jako by byla významnější než výroba, jejíž produkty dokončuje či spotřebovává.

Směna

Předposlední fáze reprodukčního procesu, v níž jsou výrobky směňovány za účelem spotřeby prostřednictvím peněz. Vztahy při tom vznikající se jeví jako vztahy mezi výrobky, hodnotami či penězi, které však ve skutečnosti vždy jen zprostředkovávají vztahy mezi lidmi. Směna není zdrojem bohatství, tím je vždy jen výroba, neboť směna část vytvořených hodnot pouze spotřebovává a nevytváří nové.

Směnná hodnota

Projev hodnoty v procesu směny; hodnota za kterou je dosaženo směny, kolísající okolo hodnoty v důsledku nabídky a poptávky. Jejím základem je množství práce ve výrobku obsažené, korigované vztahy mezi lidmi i užitnou hodnotou.

Směnka

Původně dlužní úpis, cenný papír stvrzující závazek dlužníka. Nevyžaduje úřední ověření, není smlouvou, ale jednostranným uznáním dluhu. Vyžaduje však zákonem stanovené náležitosti, jinak není platná. Lze ji použít jako platební prostředek. Je nástrojem legální i černé ekonomiky.

Smyslové poznání

Nazírání, první stupeň poznání, vznikající působením objektivní reality na smyslové orgány. při čemž vznikají počitky, v nichž se odrážejí jednotlivé vlastnosti jevu a skládají se v ucelené vjemy. Základem tohoto procesu je lidská práce, jeho výsledkem je ukládání vjemů v paměti, jejich zobecňování a vytváření představ. Tím se vytváří myšlení, které je dialektickou jednotou smyslového a rozumového poznání. Tento stupeň poznání je nesmyslně absolutizuje celá řada filozofických směrů jako např. senzualismus, fenomenologie, pozitivismus, empirismus apod.

Smysl života

Smyslem čehokoliv je úmysl, který vložil do svého výtvoru tvůrce. Člověk však nebyl stvořen, na svět nás přivedli rodiče, většinou proto, aby v nás pokračoval jejich život. A většinou při tom chtěli, aby náš život byl lepší než ten jejich, aby naše životní podmínky, materiální i společenské byly lepší, abychom i my byli lepší, než byli oni. To je i smyslem našeho života.

Spolutvůrcem svého života jsme však i my sami. Můžeme k tomu ledacos přidat, ale nesmí to být v rozporu s úmysly našich rodičů. Tím by náš život smysl ztratil. Můžeme tu a tam i něco ubrat, ale nesmí toho být příliš, jinak by náš život byl nesmyslný. Můžeme za svůj smysl života považovat ono známé: „Zasaď strom, postav dům a zploď syna“. Musíme přitom ale dávat dobrý pozor, aby ten strom nebyl zakrslý, dům chatrný a syn hloupý. Strom musíme zalévat, dům opravovat a syna vychovávat. Strom musíme zasadit na dobré místo, dům postavit na slunném místě a dětem vytvářet lepší společnost, než byla ta naše.

Smyslem života je život sám. Mnoho filozofií, náboženství a jiných duchovních proudů hledá smysl života jinde. Nejlépe to však charakterizuje A.Einstein: „Zdálo se mi vždy zbytečným tázat se, jaký má smysl nebo účel život ...“ .

Se smyslem života je to stejné jako s jeho délkou: Je zbytečné nad nimi hloubat, je důležité svůj život žít a smysl mu dát.

Snobství

Z latinského sine nobilitate, ve zkratce s. nob., bez vznešenosti, uváděné kdysi v seznamech u měšťanů, kteří se ocitli ve společnosti jmen vznešených. Přeneseně předstírání vyšší společenské, ekonomické či kulturní úrovně než člověk má; chování jedince nedorostlého do výše, kterou neobratně finguje.

Sňatečnost

Demografický údaj sledující kvantitativně sňatky jako hromadný jev, vztahuje se zpravidla k počtu sňatků na 1 tisíc obyvatel v kalendářním roce.

Sňatek

Svatba, formalizovaný obřad stvrzující manželství tak, aby bylo uznáno a respektováno celým společenstvím. Jeho formy se historicky vyvíjejí od morálních po právní úpravy vztahů, přičemž vždy v dané době, na daném místě a v dané skupině bývá určitá forma považována za jedinou správnou.

Sobectví

Viz egoismus.

Soběstačnost

V běžném vědomí nezávislost, ve skutečnosti izolace. Absolutní soběstačnost se vyskytuje u některých živočichů, u člověka a jeho skupin ne. Vždy je jen podmínkou relativní nezávislosti, rovnostisvobody, znamená být závislý podobně jako ostatní. Je plným využitím existujících možností, je vždy jen dosažitelnou nezávislostí. Každý subjekt je subjektem pouze do míry své soběstačnosti, při jejím poklesu pod možnosti se stává méněcenným.

Socializace

Proces zespolečenšťování výroby a člověka. V ekonomice objektivní proces rozšiřování výrobních silvztahů a z nich vyplývající rozšiřování podmínek i důsledků výroby, rozdělování, směnyspotřeby na celou společnost, a z toho vznikající nutnost celospolečenského plánování i kontroly umožňovaná pouze zespolečenšťováním vlastnictví. V sociologii proces adaptace dítěte na materiální, sociální, kulturní a jiné podmínky, v nichž bude žít.

Socialismus

Politická hnutí, jejich ideje a cíle vznikající jako reakce na rozvíjející kapitalismus a industrializaci i s nimi související nové formy sociální nespravedlnosti a vykořisťování. Základ spatřoval v odstranění soukromého vlastnictví a tím vytvoření předpokladů pro příští beztřídní, sociálně spravedlivou společnost. Nabýval mnoho lišících se podob i přívlastků, ideově a organizačně se různě tříštil i sjednocoval, byl rozdílně radikální i realistický.

Jeho nejkomplexnější ideovou platformu představuje marxismus. Projektuje socialismus jako přechodné stadium mezi kapitalismem a komunismem, v němž bude odstraněno soukromé vlastnictví jen jako základ sociální nerovnosti. Chápe ji jako rovnou společnost nerovných lidí, v níž ještě zcela nezmizí všechny rozdíly a protiklady vytvořené dosavadním vývojem; zmizí jen jejich základ, tj. vykořisťování. Marx jej charakterizoval jako "kapitalismus bez buržoazie“. Podle A. Einsteina „skutečným účelem socialismu je překonat predátorskou fázi lidského vývoje“. A podle TGM „...zdá se, že společnost tíhne k socialismu ... ve kterém osobnost jednotlivce právě tak své právo najde jako při formě nynější“. Socialismus není výmyslem marxismu, ale směrem usilování humanismu. TGM jej charakterizoval slovy „neběží jen, abych tak řekl, o socialismus distribuce, nýbrž o socialismus produkce, ... musí se žádat veřejný rozpočet všech podniků a závodů ve státě, rozpočet výroby, rozpočet potřeb“. Karel Čapek, který je dnes vydáván za antikomunistu, napsal: „...shoduji se se socialismem nebo řekněme rovnou s komunismem ve většině jeho ideálů ...“ A všichni měli na mysli socialismus Marxův.

Vedle marxistického pojetí vznikalo a dodnes existuje mnoho odlišných pojetí, které však pod tlakem místních podmínek myšlenky socialismu překrucují, rozřeďují a nebo zneužívají jeho atraktivní název. Mívají různé přívlastky jako např. „utopický“, předcházející marxismu, „fabiánský“, usilující o zespolečenštění cestou postupných reforem, „demokratický“, který je cílem světového sociálně demokratického hnutí, ale ne ČSSD, „zelený“, hlásaný vůdcem Libye, „křesťanský“ aj. Naprostým zneužitím pojmu byl tzv. „národní socialismus“ za nímž se skrýval nacismus.

Socialismus je především představa lepší společnosti, kterou nelze vymazat z dějin či lidského myšlení. Charakterizoval do E.Beneš slovy „Zdá se mi jasné, že socialismus je způsob života, který si přeje většina národa.

Socialismus národní

Představy o možnosti vytvoření socialismu v jedné zemi, reagující na globální odpor buržoazie národní uzavřeností a přeceňováním zvláštností domácích podmínek. Odmítá některé obecné zákonitosti, což zpravidla vede k stejně vážným chybám jako jejich absolutizace. Socialismus, má-li fungovat, musí být stejně internacionální a stejně přizpůsobený místním podmínkám, jako je soudobý kapitalismus. Za pojmem "národní socialismus" se však občas skrývá i to, co se socialismem nemá nic společného a je přímo protisocialistické, jako např. fašismus. Slovo "socialismus" pak slouží jen jako přitažlivý symbol.

Socialismus reálný

Pojem dnes kritizovaný těmi, kteří odmítají socialismus vůbec, ale i těmi, kteří nepochopili význam tohoto pojmu. Znamená socialismus uskutečněný, existující, či alespoň pokus o něj v reálných, tj. skutečných, existujících podmínkách; nikoliv abstraktní, vytržený ze souvislostí nepřátelského světa. Je to socialismus i s chybami, omyly jednajících lidí, s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi, setkávající se odporem a úspěšně i neúspěšně proti němu bojující, socialismus tak jak je a nikoliv tak, jak si jej někdo představuje. Takový je totiž každý lidský pokus o cokoliv nového a v budoucnosti to nebude jiné.

Pouze při uznání toho všeho je možné kritizovat skutečné chyby a nikoliv jejich název. Socialistická praxe se dopouštěla mnoha omylů, které naplnily Marxův předpoklad že „nový společenský řád může zvítězit teprve tehdy, když dosáhne vyšší společenské produktivity práce než ten předchozí“. Porazil jej nikoliv všemocný volný trh, ale nemocné plánování, nikoliv nedostatek konkurence mezi podniky, ale mezi lidmi. Socialismus se nerozvíjel do hloubky, ale do šířky; nedostatečně vytvářel hodnoty, ty vytvářené nedostatečně akumuloval a plýtval s nimi. Zajišťoval nadměrné sociální jistoty bez ohledu na množství a kvalitu odvedené práce, jak sám hlásal. Vyžadoval klidnou poslušnost, nevyužíval aktivitu a nepřipouštěl zpětnou vazbu prostřednictvím kritiky. Zbyrokratizoval a zpanštěl, více uprostřed než nahoře, místo aby zlidověl. Příčinou porážky byl tuhý centralismus vnitřní i mezinárodní, uvádějící masy lidí do pasivity, jež jim zůstala, i když nakonec selhalo moskevské centrum a nebylo nahrazeno aktivitou zdola. To vše musí být předmětem kritiky a poučení, nikoliv jeho podstata a název. Vadou socialismu nebylo to, že byl reálný, ale to že nerealisticky viděl sám sebe.

Socialismus ztratil mimořádnou šanci, kterou měl po druhé světové válce, a čeká na další; ale neztratil budoucnost. I ta však bude s chybami a omyly, protože bez nich nic lidé neumějí. A narazí na odpor, kterému se bude bránit jen tak, jak bude umět. Jinak zůstane iluzí.

Socialistický realismus

Dnes zesměšňovaný umělecký směr, vzniklý na počátku 20. století jako reakce na krizi kapitalismu a rozmáhající se socialistické a komunistické hnutí. Byl kritický ke kapitalistické společnosti a hledal nové cesty společenského vývoje. Nesprávně je do něj zahrnováno vše, co vzniklo v období socialismu. Stejně jako každý jiný umělecký směr odrážel materiální, sociální a duchovní podmínky své doby a stejně jako jiné směry vyjadřoval zaujaté stanovisko tvůrce k těmto podmínkám. Jako ostatní proudy vedl ke vzniku děl vynikajících, průměrných i vyloženě špatných.

Sociální darwinismus

Naturalistické teorie přenášející Darwinovy poznatky boje o život a přirozeného výběru z přírody do výkladu společnosti. Abstrahují od dosaženého stavu lidství a vracejí člověka zpět do přírody. Ospravedlňují právo silnějšího, méněcennost některých a nadřazenost jiných, agresivitu a násilí ve společenských vztazích. Nemají s kultivovaným Darwinem nic společného.

Sociální demokracie

Část původně revolučního dělnického hnutí, která si ponechala starý název a opustila revoluční program. V důsledku toho se od ní oddělilo komunistické hnutí, které přijalo nový název a zachovalo revoluční program. Od I. světové války je sociální demokracie umírněným hnutím, které již nechce nahradit kapitalismus novým společenským řádem, ale míní jej reformovat tak, aby se v něm zlepšily podmínky prodeje pracovní síly pro námezdně pracující.

Sociální hnutí

Sdružení osob účastnících se různou měrou v koordinovaném úsilí o sociální změnu v celé společnosti. Nelze zaměňovat s politickou stranou, která je organizovanější a ůbec nemusí usilovat o změnu, ale naopak třeba o zachování sociálních vztahů.

Sociální inteligence

Nedílná, vědou podceňovaná součást inteligence; schopnost účelně navazovat, ovlivňovat a využívat své sociální vztahy. Její součástí je inteligence emoční.

Sociální mobilita

Viz mobilita sociální.

Sociální partnerství

Vztah krotitele a tygra nezbytný pro zachování cirkusu. Je vytvořen hmotně zajištěnou hegemonií krotitele a závislostí tygra; navenek vypadá jako přátelství, ve skutečnosti je formou jejich boje. Západní civilizací používaný eufemismus pro státem regulovaný třídní boj.

Sociální postavení

Status, podrobnější určení příslušníka určité společenské třídy, nepopisující jeho konkrétní zaměstnání, funkci či profesi, ale jeho základní vztah ke společnosti, jako např. státní zaměstnanec, studující, nezaměstnaný, důchodce, živnostník, dělník, manager, úředník, rentiér, podnikatel apod. Nelze jej zaměňovat s povoláním, zaměstnáním apod. Celoživotní sociální postavení člověka je spolu s jeho třídní příslušností do značné míry dědičné a může jej bez významných vnějších vlivů vlastním úsilím podstatně měnit jen zřídka, ale přesto častěji než třídní příslušnost, která jej značně determinuje.

Sociální psychologie

Součást psychologie zkoumající chování jedinců tvořících společnost, zatímco filozofie zkoumá chování společnosti složené z jedinců. Obě vědy se dopouštějí omylů, jakmile tyto dvě neodlučitelné stránky oddělí či jednu z nich absolutizují.

Sociální role

Společností očekávaný způsob chování vyplývající z postavení jedince v sociální struktuře. Každý má několik různých rolí např. v zaměstnání, rodině a dalších skupinách. Jejich naplnění je považováno za kázeň, jejich nenaplnění se společenským selháním.

Sociální skupina

Obecné označení pro skupiny různé úrovně, vznikající ve společnosti především na základě ekonomických vztahů. Primární sociální skupinou je rodina.

Sociální stratifikace

Vnitřní rozvrstvení společnosti podle různých kriterií, které studuje sociologie. Buržoasní stratifikační teorie však ve snaze zakrýt třídní podstatu současné společnosti záměrně tyto přirozeně vznikající vrstvy zaměňují s třídním rozdělením, které je na rozdíl od různých kulturních vrstev spolu s vlastnictvím výrobních prostředků dědičné. Takový postup je vždy ztotožňováním podstaty a jevu při nerespektování skutečnosti, že stejné jevy mívají různou podstatu a naopak.

Sociální vztahy

Materiálně podmíněné, vnitřně rozporné vztahy ve společnosti, vytvářené kombinací materiálního a myšlenkového pohybu; jejich základem jsou vztahy ekonomické. Jsou částečně regulovány morálkou, od vzniku třídní společnosti i politikou.

Sociální výběr

S civilizací vzniklá forma boje, postupně u lidí nahrazující přírodní výběr. Boj o přežití, možnost rozvoje i volba partnera již nejsou determinovány především náhodně zděděnými genetickými vlastnostmi, ale zákonitě zděděnou chudobou či bohatstvím, sociálním postavením a způsobem života, což je jen částečně upravováno vědomím. Dlouhodobě působící sociální výběr vede k prohlubování rozdílů mezi lidmi a může vést i k určité degeneraci velkých skupin. Společenské vědy se tímto jevem téměř nezabývají.

Sociobiologie

Vědecký obor vycházející ze správného předpokladu, že se přirozeným výběrem u organismů evolučně utváří a genetiky dědí nejen účelná stavba těla, ale i vhodné chování umožňující přežití. Při aplikaci na člověka však toto východisko zpravidla absolutizuje, nerespektuje dostatečně fakt, že většinu svých "lidských" vlastností člověk získal až poté, co se formoval jako nový druh za účasti prácevědomí v pronikavě se měnících, a v době rychle se rozvíjející třídní společnosti i nejednotně působících společenských vztazích. Neodráží skutečnost, že člověk změnou svých materiálních podmínek omezil působení přírodního výběru, i to že životem ve velkých skupinách a zákazem příbuzenského rozmnožování téměř zastavil svůj biologický vývoj. Podceňuje vliv výchovy, prostředí, společenských vztahů a společenského vědomí. Tyto nedostatky se snaží odstranit evoluční psychologie.

Sociologický výzkum

Demoskopie, jedna z forem práce sociologie, při které se získávají data o sociálních jevech písemnými dotazníky či rozhovorem od dotazovaných z předem stanoveného reprezentativního vzorku. Získané výsledky se poté zpracovávají statistickými metodami jako hromadné jevy. Přesnost je závislá na velikosti výběru reprezentativního vzorku, schopnostech tazatele, ale i na momentální společenské atmosféře ovlivňující ochotu dotazovaného sdělit pravdu. Jediné, co se dá touto metodou zjistit zcela přesně, je nálada dotazovaného.

Sociologie

Věda o životě společnosti, což je velmi nepřesná definice, neboť společnost zkoumají i všechny ostatní společenské vědy, počínaje filozofií a konče historií. Mezi nimi jsou desítky samostatných, specializovaných vědních disciplin, které zkoumají různé stránky společnosti a odlišné společenské vztahy, jako např. ekonomické, právní, etické, estetické, psychické, sociální, ideové, politické a mnoho dalších. Přes různost názorů na obsah sociologie zkoumá tato věda vždy především konkrétní současnou společnost interdisciplinárním přístupem, a to vždy z pozice určité třídy. Chce-li se uživit, musí to být z pozice třídy vládnoucí.

Sociometrie

Pomocná sociologická disciplina pokoušející se měřit sociální vztahy v malých skupinách, vycházející zpravidla z míry sympatií a antipatií. Ty však nelze absolutizovat, neboť racionální spolupráce je jimi sice ovlivněna, nikoliv podmíněna.

Sofisma

Záměrně klamný předpoklad či důkaz, zdánlivě správný, vedoucí však k nesprávným závěrům.

Sofistika

Samoúčelné mudrování. Podle Aristotela "učení zdánlivé moudrosti", kterým se živili profesionální filozofové. Nehledali pravdu, samoúčelně vytvářeli zdánlivé problémy, nad kterými pak mudrovali. Šlo o spektakulární žonglování se slovy, ne o pravdu. Dnes je to vytrhávání jevů ze souvislosti, matení pojmů a přenášení zákonitostí z jedné oblasti do jiné, formální dokonalost důkazů na úkor obsahové prázdnoty. Živí se tím tisíce učitelů filozofie, novinářů, politologů i politiků.

Sokol

Tělocvičný spolek založen Dr. Miroslavem Tyršem v r. 1862 se silně českým národním charakterem. Postupně se jeho činnost zpolitizovala, nabývala pravicových charakter a byly z něj vylučovány levicově orientované jednoty. Vznikaly tak sociálně demokraticky orientované Dělnické tělovýchovné jednoty  a komunistické FDTJ, ale také prorakouský katolický Orel.

Solidarita

Soudržnost sobě rovných vyvolaná vnějšími tlaky. Je to nevynucená horizontální vzájemná pomoc, spolupráce a soucítění, jedna z podmínek koexistence. Je dialektickým protikladem konkurence, obě se vzájemně podmiňují a doplňují. Jejím nejrozšířenějším projevem je odborové hnutí, falešnou formou solidarity je charita. Kapitalismus solidaritu transformoval do podoby pojištění.

Solipsismus

Krajní subjektivní idealismus odmítající nejen poznatelnost světa, ale i jeho existenci. Jedinou realitou je podle něj člověk a jeho vědomí, vše ostatní pouze existuje jen jako představy jeho vědomí. Gnoseologickým základem je absolutizace individua a jeho počitků jako zdroje poznání. Je to filozofie zhroucení se do sebe samého. Ze známějších filozofů k němu měli nejblíže Berkeley a Fichte.

SOS

Od r. 1908 mezinárodní námořní tísňový signál Morseovy abecedy, složený z obrácených a snadno rozeznatelných znaků: 3 tečky, 3 čárky a 3 tečky bez mezer. Dodatečně mu byly připisovány různé výklady. Po vzniku radiofonie byl v r. 1923 doplněn i hlasovým signálem, foneticky: "meydey". Oba byly vysílány na vyhrazených frekvencích. Od r. 1999 tuto funkci přejímá globální námořní a bezpečnostní systém GMDSS.

Souběžci

Termín používaný Leninem pro ty, kteří se přidají k politickému hnutí z povrchních důvodů v době jeho předpokládaných úspěchů a odpadají při prvním neúspěchu. Souhlasí jen s některými cíli a lekají se prostředků, s hnutím jej spojují jen některé zájmy a jen dočasně. Představují kolísanou, nepevnou součást každého hnutí a zdaleka to nejsou jen kariéristé. I dnes se vyskytují ve všech úspěšnějších českých politických stranách a jsou zdrojem přeběhlictví.

Soud

Myšlenka vzniklá z předcházejících úsudků, formulovaná oznamovací větou. Přeneseně orgán touto činností se zabývající, posuzující spory.

Soudní moc

Justice

Soudruh

Ve slovanských jazycích společník, spolupracovník; i v dalších jazycích existuje obdoba, vyjadřující sounáležitost a rovnost lidí. Toto oslovení se jako interní rozšířilo v dělnickém hnutí, odkud jej převzala sociální demokracie a po ní i komunistické strany, které se z ní oddělily. Ačkoliv se proti jeho užívání v mimostranických vztazích vyjádřil B. Engels, po r. 1948 se u nás zavádělo i v úředním styku, což vedlo k jeho diskreditaci. Mělo nahradit slovo "pán", avšak užívalo se i ve vztahu k  mnohým, kteří panské způsoby převzali. Oslovení, které mělo lidi spojovat, je často  rozdělovalo na soudruhy a ty ostatní. Všichni sice byli "soudruhy", ale pravda se říkala spíše mezi kamarády. Dobře míněný záměr se tak minul účinkem a působil spíše opačně: zvláštní oslovení určitých skupin, či jejich odlišný způsob pozdravu, odívání apod. působí na ty ostatní vždy tak trochu směšně, ať si někteří říkají soudruhu, bratře či příteli, nebo ať stařenka říká svému mladému knězi "otče". Lidé si prostě mezi sebou říkají pane a paní, zvykli si na to, a už to nevyjadřuje svůj původní význam ve smyslu "pán", stejně tak jako oslovení soudruh přestalo vyjadřovat onu sounáležitost a rovnost.

Soukromé vlastnictví

Nejmladší forma vlastnictví, která se vyvinula v období rozpadu prvotně pospolné společnosti v důsledku rozvoje výrobních sil, dělby práce a rostoucí schopnosti člověka vyrábět nadprodukt. Spočívala v individuelním přisvojení si výrobních prostředků za účelem získávání vytvářeného nadproduktu a jeho peněžního vyjádření nadhodnoty. K tomu ovšem bylo zapotřebí zotročit pracovní sílu, která na výrobních prostředcích pracovalavykořisťovat ji. Tak vznikala civilizovaná společnost a otrokářský společensko-ekonomický výrobní způsob. Soukromé vlastnictví umožňující vykořisťování pak zůstalo základem feudalismukapitalismu. Ekonomicky a politicky jde pouze o vlastnictví výrobních prostředků, nikoliv spotřebních předmětů, i když právní řád předmět vlastnictví záměrně nerozlišuje, směšuje osobní i soukromé vlastnictví a podstatu soukromého vlastnictví úmyslně zakrývá. Jeho podstatou není využívání užitné hodnoty, ale nadhodnoty. Osobní vlastnictví slouží ke každodenní reprodukci života, soukromé vlastnictví ke každodenní reprodukci tříd.

Soulad

Opak protikladu, harmonie, forma souvislosti; dialektická jednota v níž dochází k funkční i časové spojitosti a vnitřní protiklady jsou vyvážené nebo se míjejí. Vnitřní rozpor v takové jednotě je dočasně transformován do relativního klidu; přesto existuje. Tento zdánlivě bezrozporný stav jednoty je vždy jen dočasný, i v něm dochází dlouhodobě ke změnám a každý soulad musí být neustále obnovován, měněn, jinak zaniká. V běžném vědomí je soulad chápán jako opak protikladu, což není přesné; i protiklady umí vytvářet soulad.

Soupeření

Konkurence, forma soutěžení, v němž výsledků může být dosaženou pouze na úkor druhého. Je běžná v celé živočišné říši.

Soused

V období feudalismu plnoprávný příslušník obce, tj. na vesnici osedlý a ve městě měšťan, člověk trvale usazený na svém rodovém majetku. Jen sousedé se mohli podílet na správě obce či města, vykonávat funkce rychtářů, konšelů apod. Do této skupiny nepatřili podruzi, podsedníci, chalupníci, baráčníci a pod. Teprve v období rozvoje kapitalistických výrobních vztahů vznikalo baráčnické hnutí, užívající vzájemné oslovení soused jako výraz snahy o rovnoprávnost s měšťany.

Soutěž

Výlučně lidská forma soupeření, při němž dosažení výsledku není otevřeně na úkor druhých. Ve skutečnosti však jde vždy o úkor druhých, což ostatní živé organismy neumějí skrývat.

Souvislost

Koherence, vztah pohybů, vzájemná závislost při níž změna jednoho vyvolává změny druhého a naopak; univerzální vztah mezi věcmi, jevy a procesy, vyplývající z materiální jednoty světa, jeho strukturovanosti a pohybu všech jeho částí; je produktem pohybu. V běžném vědomí je to správně vyjádřeno tak, že všechno souvisí se vším. Existují souvislosti hlavní i vedlejší, zjevné i skryté, momentálně důležité i nedůležité, složité i jednoduché, přímé i zprostředkované. Projevem souvislosti je souladrozpor, shodarozdíl, příčinnostsynchronicita. Pochopit cokoliv znamená abstrahovat od nepodstatných souvislostí a vidět vše v souvislostech podstatných, přičemž jejich význam se vývojem mění.

Souvztažnost

Množina propojených vztahů.

Sověty

Česky rady, v období revolučního boje proti carismu v Rusku organizace vojáků, dělníků a zemědělců, po vítězství revoluce se přeměnily v běžnou formu zastupitelské demokracie na všech stupních, při čemž z nich ale byla vytlačena opozice. To umožnilo na jedné straně rychlý ekonomický rozvoj SSSR nekomplikovaný běžnými politickými tahanicemi, na druhé straně však dlouhodobě přinášelo myšlenkovou a personální strnulost, časté chyby a jejich neřešení. Nárůst vnitřních ekonomických, politických, národnostních  a z nich vyplývajících personálních rozporů pak způsobil rozpad Sovětského svazu.

Spanilá jízda

Eufemistický termín po husitské spižní výpravy, tj. loupeživé nájezdy na cizí území, jejichž cílem bylo získat zásoby, což byl po staletí běžný způsob zásobování armád. Dalším cílem bylo získání opěrných bodů, porážka nepřítele na jeho území i šíření husitských idejí.

Specializace

Aktuální stav procesu prohlubující se dělby prácepoznání, v němž se člověk stále více vzdaluje od konečného výsledku své činnosti a celkových souvislostí svého poznání. Prohlubuje závislost člověka na společnosti a vytváří nutnost stále složitější kooperace. V dialektické jednotě člověka se společností stále více spojuje a na druhé straně jej stále více odcizuje. Psychické důsledky úzké specializace se snaží člověk neutralizovat např. zájmovou činností, ale i útěkem k iracionálnímu, nadpřirozenému, mystickému, drogám i jinak.

Spectabilis

Vážený, úctyhodný; ceremoniální titul, oslovení děkana fakulty vysoké školy při akademických obřadech; v jeho nepřítomnosti též proděkana, který jej zastupuje. Užívá se i k oslovení prorektora za přítomnosti rektora.

Spekulace

V běžném vědomí nekalé myšlení či jednání, za socialismu dokonce hospodářský trestný čin, dnes jeden z pilířů podnikání. Předpokládání něčeho, co neexistuje, filozofický pokus o čistě pojmové, zkušenost překračující poznání. Vychází-li z reality i současného poznání, může vést i k pravdivým poznatkům, vyznačuje se však velkou možností omylu a neurčitou pravděpodobností. Žádná skutečná filozofie se spekulacím nevyhne, nesmí být na nich ale postavena. Každé skutečné podnikání je vždy na spekulaci založeno.

Spiritualismus

Krajní idealismus, považující vše existující, tedy vědomí i hmotu, za pouhé jevové formy ducha, který je základem skutečnosti. Křesťanský spiritualismus je postaven na nesmrtelnosti duše. V širším slova smyslu bývá někdy takto označován každý idealismus a spiritualismus je pak chápán jako opak materialismu. V běžném vědomí je do tohoto pojmu zahrnována i tzv. „duchařina“, celá řada zábavných činností, často provozovaných jako obchod s lidskou hloupostí.

Spirocykličnost

Marxismu odporující představa šířená i mnohými marxisty, že se vše vyvíjí „ve spirále“. Vychází z chybné interpretace obrazných vyjádření Engelse i Lenina, vztahujících se jen k celkovému směru vývoje a odmítajících metafyzické představy o uzavřenosti vývoje v kruhu; jde jen o bonmot. A mnozí z toho vytvořili nesmyslnou teorii, vydávající takový pohyb za zákonitost. Žádný pohyb se nemusí, ale jen může zdánlivě vracet ke svým východiskům, a vždy když se tak stane, jsou to jen jednotlivé stránky jevu za zcela jiných okolností. Žádný konkrétní předmět se nevyvíjí ve spirále, zákonití je jen obecná tendence vývoje od jednoduššího ke složitějšímu, v organické přírodě, ve společnosti i myšlení směřující v dlouhodobém vývoji od nižšího k vyššímu a od méně organizovaného k organizovanějšímu. Tato tendence je vždy vzdalována od jakékoli spirály spoustou stagnací i zvratů. Především však každý závit této pomyslné spirály představuje zcela jinou kvalitu. Všichni klasikové marxismu považovali každý návrat jen za náhodný, částečný a zdánlivý, nikoli za nutný a zákonitý.

Spižní výprava

Vedlejší vojenská výprava za kořistí, což byl běžný způsob zásobování, zaměstnávání a odměňování armád. U husitů se nazývaly spanilou jízdou.

Společenské vědy

Rozporný soubor vědeckých poznatků a iluzí, vznikajících v důsledku rozporných zájmů třídně rozdělené společnosti. Nemohou být vědami exaktními, neboť zkoumají subjekty nadané vůlívědomím, tedy stochastické, nevypočitatelně se chovající systémy. Nemohou být nestranné, protože studují společnost zevnitř, závisejíce na jejích rozporech. Jejich výsledky budou vždy sporné, neboť taková je sama společnost. Jejich poznatky jsou popírány vždy do té míry, do jaké odporují zájmům jiných. Přesto mohou a musí odhalovat zákonitosti společenského pohybu, chtějí-li být vědami. Nestačí jen společnost tak či onak popisovat; to dělá literatura.

Společenské vědomí

Prvky vědomí jedinců opakující se rozdílnou formou v dané skupině. Je jí společné, utváří se na základě společných zájmů a činnosti z ní vyplývající, spoluvytváří jakoukoli skupinu, třídu či národ. Je vytvářeno individuelním vědomím a naopak jej vytváří. Obojí může vznikat a vyvíjet se jen v dialektické jednotě, ve vzájemné podmíněnosti.

Společenské vědomí v sobě obsahuje minulost, tj. tradicezvyky, současnost, tedy odraz minulé i existující reality, ale také budoucnost, například záměry a cíle určitých skupin. Není ukončeno smrtí žádného jednotlivce, který je jeho nositelem. Je výrazně stálejší a zániku odolnější než vědomí individua, které je jeho nositelem; je reprodukovatelné. Současně je společenské vědomí k vědomím individuí autonomní, není závislé na momentálních změnách ve vědomí jednotlivců. Má velký vliv na úspěšnost či neúspěšnost probíhajících společenských procesů a obráceně je jejich kladnými i zápornými výsledky ovlivňováno.

Společenské vědomí má nejrůznější složky: národní, náboženské, etické, právní, technické, estetické, aj. Běžně společenské vědomí mívá i své falešné stránky, obsahuje pověry, mýty, sny a iluze; často i výplody fantazie a vědomé nepravdy minulých interpretů. Člověk je součástí každé skupiny jen do té míry, do jaké si osvojí její vědomí, ale i do jaké míry jej spoluvytváří.

Společenské vlastnictví

Nejstarší forma vlastnictví existující od počátku vývoje člověka již v prvotní pospolitosti. Jeho podstatou bylo společné užívání území s jeho zdroji potravy, tedy společné přisvojování si užitných hodnot přírody. O toto území prvotní rod bojoval proti ostatním živočišným druhům a později i proti cizím rodům svého vlastního druhu. V okamžiku, kdy se člověk naučil využívat oheň, stal se i ten předmětem společenského vlastnictví, protože sloužil všem a jeho udržování vyžadovalo společné úsilí. Společenským vlastnictvím byl vždy ulovená a později i chovaná zvěř. Vedle toho existovalo i osobní vlastnictv<í/a>, které se rozvinulo s výrobou nástrojů. V takzvaných vyspělých demokraciích je dnes ve zvyku ponechávat ve společenském vlastnictví pouze armádu a státní dluh.

Společensko-ekonomická formace

Marxistické označení pro základní historické formy uspořádání společnosti na základě určitého typu výrobních sil a jim odpovídajících výrobních vztahů. Tyto výrobní síly a výrobní vztahy tvoří ekonomický základ společnosti, na němž a s ohledem na něj pak vznikají ostatní důležité společenské vztahy, idejeinstituce jim odpovídající. Určitý stupeň dalšího rozvoje výroby pak přesáhne rámec dosavadních výrobních vztahů, které zastaraly a jsou brzdou pokroku, a potřeba společnosti přežít ji pak donutí změnit svůj dosavadní výrobní způsob a vytvořit společnost zcela novou. V dosavadním vývoji lidstva tak existovaly formace prvotně pospolná, otrokářství, feudalismus a současný kapitalismus. Marxismus předpokládá nutný vznik formace nové, komunismu.

Společenský pohyb

Způsob života společnosti, tedy způsob existence sociálně organizované hmoty, její atribut; nejsložitější známá forma pohybu, zahrnující pohyb materiálních, ekonomických, sociálních a politických vztahůspolečenského vědomí, souhrnně vyjádřený jako pohyb historický. Jeho základem je materiální výroba a z ní pramenící změny společenských vztahů, zájmů, poznání; jeho hlavní hybnou silou jsou činnost a zájmy pracujících mas; kvalitativními stupni tohoto pohybu jsou společensko-ekonomické formace při něm vznikající a zanikající.

Společenský výběr

Člověkem modifikovaný výběr přírodní, při němž nepůsobí jen přírodní zákonitosti, ale také potřebyzájmy člověka i jeho vědomí. Vzhledem k jejich rozdílnostiprotikladnosti se pak nakonec stejně jako v přírodě živelně prosazují zákonitosti jeho prostředí, zákonitosti sociálního vývoje. Tento společenský výběr se prosazuje prakticky ve všech oblastech života člověka, např. ve výběru partnerů, při šlechtění rostlin a živočichů, v unifikaci materiální i duchovní produkce a společenských vztahů.

Společnost

Nejkomplikovanější organismus, jaký v přírodě existuje, způsob existence člověka. Nevznikala kolektivizací jedinců, vytvářela se spolu s nimi. Není jen pouhým shlukem individuí. Je i souhrnem jejich skupin, zájmůvztahů mezi nimi, zahrnuje i činnosti lidí, jejich poznatky, názory, tradicenálady. Je organickým celkem, který má svou složitou vnitřní strukturu. Společnost je produktem i součástí přírody, výtvorem člověka, podmínkou i způsobem jeho života. Tvoří ji v dialektické jednotě:

Společnost je sociálně organizovanou hmotou, mající své vývojové zákony zákonitosti, které je nutné poznávat i využívat. Společnost nevytvářejí jednotlivci, ale naopak: jednotlivci jsou vytvářeni společností.

Sponzorství

Podpora nevýdělečných výchovných, zdravotnických, vědeckých, vzdělávacích, kulturních či sportovních činností ekonomicky aktivními subjekty. Na rozdíl od dřívějšího mecenášství, tj. individuální podpory poskytované bohatým jedincem na základě osobního zájmu bez vlastního ekonomického efektu, je sponzorství ekonomickou aktivitou snižující daňovou zátěž a poskytující reklamu; jeho efektivita je posuzována nikoliv velikostí dobrého skutku, ale vlastním společensko-ekonomickým přínosem.

Spor

Vzájemně se vylučující protiklad zájmů, poznatků i z nich vyplývajících názorů ve společnosti odrážený vědomím, střet myšlenkových a společenských pohybů. Projevuje se v činnosti i komunikaci, je jedním ze základních vztahů mezi lidmi; je druhou stránkou jejich soužití a hlavní hybnou silou vývoje společnosti i poznání.

Sport

Původně aktivní zábava, hra neopírající se ani tak o štěstí a duševní předpoklady jako o fyzickou zdatnost, kterou pomáhá rozvíjet. Vychází z přirozené potřeby člověka seberealizovat se a konkurovat. V současné době je natolik zkomercionalizován, že se stává stále více pasivní konzumní zábavou, která je předmětem velkého obchodu a jejíž původní význam ustupuje do pozadí.

Spotřeba

Poslední fáze reprodukčního procesu, proces uspokojování potřeb, užití materiálních hodnot vytvořených výrobou, přičemž je vytvářena nová potřeba a reprodukční cyklus musí být opakován. Výrobní spotřeba umožňuje reprodukci výrobních prostředků, osobní spotřeba reprodukci pracovní síly. S rozvojem společnosti narůstá podíl zbytné spotřeby, která nerozvíjí ani výrobu ani člověka, jako např. alkohol, tabák, drogy, reklama aj.

Spotřební předměty

Hmotné statky s užitnou hodnotou určené k osobní či kolektivní spotřebě, nikoliv k výrobě jako výrobní prostředky, které jsou druhou složkou materiální produkce. Jsou v konečné fázi spotřeby v osobním či skupinové vlastnictví. Nejsou totožné s účetním pojmem "spotřební materiál".

Spotřební společnost

Viz konzumní společnost

Správa

Jeden z nástrojů vládnoucí politiky; udržování funkce a ochrana majetku a s ohledem na něj vytvořeného systému; omezené vnitřní řízení v předem stanovených podmínkách. Neurčuje vnější funkce a cíle, stanovuje jen dílčí vnitřní pravidla při respektování pravidel vyššího řádu. Nenahrazuje řízení ani nevykonává vlastnické funkce. V obecném povědomí bývá často chápána nepřesně, někdy bývá záměrně zaměňována s politikou. Jsou to však dva oddělené procesy, které spolu vystupují v dialektické jednotě: politika určuje podstatu správy , bez ní by byla bezzubá, vede o ní boj, je určující. Správa rozhoduje o úspěšnosti vládnoucí politiky, je její tváří; slouží jí i koriguje ji jako její zpětná vazba. Kdo nemá vliv na správu, nevládne; vládne-li správa, politika nic neprosadí, a je neúspěšná a zbytečná. Politika je jevem třídní společnosti, správa existovala a bude existovat ve všech společensko ekonomických formacích, tedy i v beztřídní společnosti, v níž politika ztratí své opodstatnění.

Spravedlnost

V běžném vědomí pocit vítěze konfliktu, který může být sdílen i jeho sympatizanty, projevující se už u malých dětí. Ve společenském vědomí historicky podmíněná etickáprávní idea rovnosti, konfrontující představy a praxi dané doby. Je vždy determinována zájmy těch, kteří ji formulují. Neexistuje spravedlnost jako taková, jednou provždy někým nebo něčím daná, jen její proměňující se, různě nespravedlivé podoby. Bývá zobrazována jako slepá žena, která nevidí lidi, ale může slyšet cinkot měšce; ve skutečnosti je jen drahá.

Squatting

Obsazování prázdných domů a jejich protiprávní využívání ve spojení s politickým, zpravidla anarchistickým protestem mladých lidí proti sociální nespravedlnosti. Vzhledem k tomu, že je vždy více emocionální než racionální, a protože není spojen s širším organizovaným politickým hnutím, jde vždy o protest neúčinný.

Srp a kladivo

Symbol spojení dělníků a rolníků užívaný v celém světě řadou organizací a stran, zejména komunistických. Byl součástí vlajky SSSR, je i ve státním znaku Rakouska. Do veřejného podvědomí je šířena představa, že jde o zakázaný symbol, což není pravda.

SS

Ozbrojená, uniformovaná organizace NSDAP v Německu v letech 1925-1945, původně osobní stráž Adolfa Hitlera. Postupně se rozrostla do ohromných rozměrů a zahrnovala vlastní armádní i policejní složky, strážní jednotky v koncentračních táborech, vlastní rozvědku i kontrarozvědku, a podřizovala si další články mocenského aparátu. Po porážce fašismu byla prohlášena za zločineckou organizaci.

Stagnace společnosti

Iluze vzniklá v důsledku pomalého rozvoje výrobních silvýrobních vztahů. Ve skutečnosti totiž nejde o stagnaci, ale vždy o úpadek, neboť soudobá společnost vyčerpává své zdroje a není schopna dlouhodobě žít na stejné úrovni. Buď se rozvíjí, nebo upadá.

Stalinismus

Nevědecké, propagandistické označení krutých metod, používaných J.V. Stalinem. Nepramenily pouze z jeho osobních vlastností, před kterými varoval Lenin, ale byly vyvolány i objektivními vnějšími a vnitřními podmínkami, tradicemi carského despotismu, nedostatkem zkušeností z fungování demokracie, zděděnou zaostalostí, rozporuplností země i neustálými vnitřními a vnějšími tlaky. Opakovaly se i jinde a poškodily komunistické hnutí. Tento pojem však bývá používán spíše jako nadávka odsuzující vše komunistické.

Standardizace

Snižování velkého počtu rozmanitých řešení na menší počet, jejich sjednocování tak, aby byly vzájemně porovnatelné, zaměnitelné či hodnotitelné. Při neustálém rozšiřování výrobních i jiných společenských vztahů jsou tyto procesy nezbytnou podmínkou racionální spolupráce vzrůstajícího počtu lidí nejen v ekonomice a komunikaci. Jejich základem je normalizace.

Standandarta

Menší vyztužený prapor nebo zástava.

Staré struktury

Přechodné propagandistické označení pro komunisty krátce po tzv. sametové revoluci, kdy si lidé ještě příliš pamatovali tvrzení V.Havla, že tato revoluce není namířena proti komunistům, a že bez nich to nepůjde. Poté, co na to lidé zapomněli, se tento termín přestal používat.

Starokatolíci

Odnož křesťanství v německy mluvících zemích; také u nás existuje samostatná církev. Neuznávají svrchovanost papeže a jeho neomylnost, odmítají neposkvrněné početí celibát kněží.

Starosta

Původně správce společného majetku rodu, ve feudalismu nahrazen rychtářem, po zrušení této funkce monokratický volený orgán obce. V některých organizacích je takto nazýván předseda.

Starověk

Historické období mezi pravěkem a středověkem, počínající rozpadem prvotně pospolné společnosti a vznikem raných civilizací, tj. třídně organizovaných společností. Orientačně začíná asi 3 tisíce let před naším letopočtem a končí přibližně rozpadem říše Římské v 5. století našeho letopočtu. Rozhodujícím způsobem výroby byly nejrůznější formy otrokářství, příp. asijský výrobní způsob.

Stát

Instituce vznikající společně s civilizací, sloužící k ochraně společenských vztahů z nichž vznikla. Byla vytvořena ekonomicky vládnoucími třídami jako nástroj udržení a rozšíření jejich moci. V idealistickém pojetí pečuje o blaho všech, v historickém materialismu hájí především zájmy vlastníků. Tuto skutečnost vyjádřil lapidárně ve své době největší francouzský vlastník Ludvík XIV. slovy „stát, to jsem já“.

Hlavními znaky státu jsou státní moc a její nástroje, územní organizace s vymezenými hranicemi, relativní suverenita a ekonomická soběstačnost, zajišťovaná zpravidla výběrem daní.

Základní funkcí státu je funkce potlačovatelská, při níž potlačuje odpor ke stávajícímu pořádku, přičemž potlačuje i jednotlivé příslušníky vládnoucí třídy, jejichž individuální zájmy jsou v rozporu se zájmy třídy jako celku. Dalšími jsou funkce ekonomické, kulturní, výchovná, obecně pořádková, obranná aj. Funkce státu přeceňuje etatismus, podceňuje liberalismus a odmítá anarchismus.

Podle obsahu vlády existovaly státy otrokářské, feudální, kapitalistické a socialistické. Podle formy vlády rozeznáváme monarchii, aristokracii, teokracii, oligarchii, plutokracii, demokracii, diktaturu, republiku aj., přičemž každá konkrétní podoba je vždy kombinací uvedených forem. Z hlediska struktury existují unitární stát, personální unie, federace, konfederace a konkrétní kombinace jejich prvků

Stát je historicky vzniklým a historicky omezeným jevem, jeho podoba je proměnlivá. Rozšiřující se výrobní vztahy objektivně přesouvají některé funkce státu na nadstátní úroveň, čemuž se někteří čeští politici, mj. i poučeni vratkostí centralizovaných systémů, brání. Marxismus předpokládá, že v důsledku úplného zespolečenštění výroby stát postupně zanikne a bude nahrazen samosprávou plnící nepotlačovatelské funkce státu.

Statek

Statistika

Věda zkoumající matematickými prostředky skutečnosti vyplývající z hromadných jevů, zkoumá dialektiku nutnostinahodilosti. Sbírá, shromažďuje, třídí a vyhodnocuje empiricky zjištěná data. I při zkoumání společenského vývoje dává poměrně spolehlivé výsledky. Jednostranným výběrem dat a jejich dezinterpretací v politicepropagandě však dochází k jejímu znevěrohodňování. W. Churchill to charakterizoval slovy „věřím jen těm statistikám, které jsem zfalšoval sám“.

Statkář

Velký alodiální pozemkový vlastník, majitel velkostatku, který na něm sám nepracoval, řídil jej zpravidla prostřednictvím námezdních úředníků, část půdy i pronajímal. Byl vesnickou buržoazií, ale nemusel žít na vesnici. Někdy tak byl nesprávně označován i velký sedlák, toto ztotožňování vedlo při kolektivizaci k zásadně chybnému užívání pojmu kulak.

Státní dluh

Nástroj finančního kapitálu v boji o část budoucí nadhodnoty, která bude přerozdělována státním rozpočtem. Součást veřejného dluhu, celkové zadlužení ústřední vlády bez územních správních orgánů a obcí. Vzniká tím, že si vlády půjčují na delší dobu, než je jejich funkční období, takže splácení připadne až na vlády budoucí. Podle geniálního hostinského ekonoma Jiřího Paroubka se státní dluhy neplatí, zatímco každý průměrný ožrala ví, že dluhy zaplatí svou nižší životní úrovní potomci. Úměrně se státním dluhem roste závislost státu i jeho budoucích demokraticky zvolených představitelů na nadnárodních finančních korporacích. V současnosti má řada svůj státní dluh tak vysoký, že je nesplatitelný, nejvyšší mají Spojené státy, na jehož uhrazení by nestačilo všechno zlato, které kdy lidstvo vytěžilo. Aktuální státní dluh České republiky je možné ověřit zde. Kapitalismus tak existuje pouze na dluh.

Státní převrat

Viz puč

Státní rozpočet

Forma přerozdělování části vytvořené nadhodnoty, odvedené na daních, prostřednictvím státu. Jeho podstatou je její druhé rozdělení mezi různé třídy, vrstvy či skupiny obyvatel formou dotací, subvencí, státních zakázek či přímým financováním některých činností. Protože stát je nástrojem vládnoucí třídy, je nucen respektovat její krátkodobé i dlouhodobé zájmy a rozdělovat výdaje státu v její prospěch, přičemž zájmy jiných tříd a skupin respektuje jen v míře nezbytně nutné. V současnosti se státní rozpočet z nástroje řízení společnosti mění na nástroj správy státního dluhu.

Státovka

Papírové peníze vydávané jako nucené platidlo státem a kryté zlatem při pevně stanoveném obsahu. Dnes tuto funkci plní bankovky vydávané centrální bankou a nekryté zlatem.

Stávka

Dočasné společné zastavení práce, které je prostředkem vynucení požadavků zaměstnanců vůči zaměstnavateli, v případech přesahujících rámec vlastnictví podniku i vůči státu. Důsledkem úspěšných bojů dělnického hnutí byla postupně od konce 19. století legalizována ve většině zemí. Tato ekonomická forma třídního boje, organizovaného odborovým hnutímpolitickými stranami výrazně přispěla k postupnému zlepšování pracovních podmínek a životní úrovně dělnické třídy a s nimi i ostatních pracujících. Žádné zvýšení sociální jistoty či mezd nebylo pracující mase v tržní ekonomice darováno, vždy bylo vybojováno. Stávka, jakkoli je úspěšná, nemůže sama o sobě změnit systém, v němž k nespravedlnostem vůči zaměstnancům dochází; vždy jen na čas pofouká jeho bolavá místa.

Stěhování národů

Nepřesné označení pro rozsáhlou migraci kmenů a jejich svazů v Evropě, probíhající na přelomu starověku a novověku v důsledku růstu počtu obyvatel a jejich přechodu od pastevectví k zemědělství. Šlo o hledání nové půdy a přechod k usedlému způsobu života. Při tom docházelo ke střetům s původním obyvatelstvem, jejichž nejzávažnějším důsledkem byl pád Říše římské. V další fází tohoto procesu na počátku 6. století přicházejí do Střední Evropy Slované. Celé toto období vytvořilo předpoklady k rozvoji feudalismu v Evropě.

Stenografie

Pořizování těsnopisného záznamu a jeho diktování písařce. Stenotypista tento záznam přepisuje sám.

Stigmatizace

Objevení ran Ježíše Krista na těle jiného, přeneseně vytváření nesmazatelných stop na pověsti člověka, které dlouhodobě negativně ovlivňují jeho společenské postavení, následně i chování a duševní stav. Jde o účinný nástroj společenského znemožnění jedince či skupin.

Stimulace

Pobízení, souhrn vnějších, záměrně připravených podnětů pozitivně působících na člověka či jeho skupiny s cílem využít jejich motivace, případně ji ovlivnit nebo vytvořit. Je součástí každého dobrého vedenířízení systémů, jejichž součástí je člověk. Může být hmotná, což působí jen pokud podněty trvají, racionální či morální, působící dlouhodoběji, nebo také emotivní, spíše krátkodobá. Nejúčinnější je stimulace kombinovaná. Opovrhovaná, ale běžná je stimulace pudová, např. svádění nebo zastrašování.

Stínová ekonomika

Část ekonomické činnosti společnosti, která není evidována, není zahrnována do statistických údajů a vymyká se zdanění. Patří sem především šedáčerná ekonomika, ale i naturální výroba pro vlastní spotřebu. Někdy sem bývá nesmyslně zahrnováno i to, že si někdo něco sám opraví, čímž je skutečný problém záměrně relativizován.

Stipendium

Studijní podpora udělována na základě politických či sociálních kriterií a někdy i tvůrčích výsledků.

STL

Licenciát teologie, vysokoškolský titul, britský ekvivalent ThLic., mezistupeň mezi magistremdoktorem; u nás se neuděluje. Zkratka se uvádí za jménem.

Stochastický systém

Systém, jehož všechny prvky nejsou přesně definovatelné, jednoznačně dané, tedy systém chovající se nevypočitatelně. Takovým systémem je každý, jehož součástí je člověk mající vůli, vědomí, zájmy, nálady, temperament; je jím i společnost, ale i příroda ve svých velkých celcích. Vědy, které se takovými systémy zabývají, nemohou být exaktními, jako např. společenské a humanitní vědy, meteorologie, seismografie apod.; přesto jsou vědami, pokud si uvědomují nedostatečnost svých poznatků.

Stoicismus

Asketická filozofie vnitřního klidu, společenské problémy chápající jen jako duchovní a vnitřní život člověka stavějící nad vnější realitu. V otázkách determinismu je fatalistická. Její prvky asketismu převzalo křesťanství. K nejznámějším představitelům patří např. Seneca. V běžné řeči tak bývá označován klidný postoj a nadhled, hraničící s lhostejností.

Stranickost společenských věd

Často zapíraný a odsuzovaný postoj při zkoumání společnosti, při němž je postupováno z určitých politických pozic. Ve skutečnosti nutný postoj člověka, který společnost rozdělenou určitými zájmy studuje. Nemůže ji zkoumat bez zájmů, nic by nevyzkoumal; není bohem, aby ji mohl zkoumat odněkud z výšin; je člověkem v rozpolcené společnosti nějak zakotveným a s některými zájmy spjatým. Tyto zájmy jej pohánějí a současně mu zaclánějí. Ať se kdokoli z vědců tváří jakkoli, je vždy někým za svou práci placen, je někým rozhodováno o tom, zda a kde bude publikovat, zda bude jeho práce společensky uznána; a to jej determinuje. Stranickost, jakkoli je skrývána či popírána, je jediným možným východiskem společenských věd. Karel Čapek to charakterizoval slovy: "V konfliktu našeho věku je na jedné straně kapitalismus a buržoasie, a na druhé straně socialismus; přes nejrůznější determinace na obou stranách jsou tu jen ty dvě fronty, a není poctivě možno být mezi nimi ... jsi pravý nebo levý". Stranický postoj ve společenských vědách není v rozporu s jejich vědeckostí, pokud se neprojevuje falšováním a skrýváním pravdy.

Stranickost umění

Ideové zaměření umění; otevřená či skrytá obhajoba zájmů určité třídy v umělecké tvorbě. Dotýká-li se umění rozdělené společnosti, pak nemůže být nestranické nebo nadstranické, neboť jeho tvůrce je na této společnosti závislý, společnost mu tvorbu umožňuje, přijímá či odmítá, je v ní zakořeněn svými zájmy a v jeho tvorbě se to nutně projeví. Nedotýká-li se společnosti, pak jen odvádí zájem vnímatele od společenských problémů, a to vždy slouží jen vládnoucí třídě, bez ohledu na postoje tvůrce. V třídní společnosti je tedy umění vždy stranické, ať je to zakrýváno jakkoli. Nemusí to mít nic společného s politickými stranami. Stranickost je pohledem na umění bez iluzí, nadstranickost jen pokrytectvím.

Strategie

Rozhodování zabývající se především dlouhodobými cíli, opakem je taktika řešící spíše momentální situaci. Strategie a taktika mohou být v krátkodobém rozporu, jsou-li v rozporu dlouhodobém, jde o oportunismus.

Stratifikační teorie

Souhrn teorií odmítajících třídní rozdělení společnosti a nahrazujících jej subjektivním rozdělením na vrstvy. Hlavním kriteriem při tom není vztah k výrobním prostředkům, ale spotřebním předmětům. Kriteriem bývá společenská prestiž a výše příjmů z ní vyplývající, přičemž tyto sféry jsou prý pro jedince prostupné jeho vlastní pílí. Podstatou těchto teorií je vždy posuzování vztahu jedince ke spotřebním předmětům, které jsou v materiální struktuře společnosti až druhotné. Takového rozdělení proto může sloužit jen jako druhotné, neboť odráží pouze smyslově vnímatelné, viditelné stránky života, absolutizuje je a zakrývá podstatu skrytých vztahů a zájmů, odrážejících vztah k materiální podstatě společnosti, tj. výrobním prostředkům. Je účelné při zkoumání solventnosti, koupěschopnosti, úvěrové důvěryhodnosti, daňové výtěžnosti, prestiže, popularity apod., avšak není schopné odhalit podstatu ekonomické a politické organizace společnosti ani postojů jednotlivců v kritických situacích. Jeho hlavní slabinou je, že zahrnuje i pracující inteligenci, která nemá jednotné ekonomické zájmy, nevytváří třídu, přísluší k různým existujícím třídám a při politických konfliktech se do nich rozpadá bez ohledu na své umístění ve sférách. Tyto na první pohled materialistické a realistické teorie jsou preferovány především proto, aby zdůvodnily neexistenci tříd. Nic nevypovídají o vzájemné závislosti lidí, utvářející danou společnost; jen tuto společnost subjektivně popisují.

Strážmistr

Zpravidla nejnižší hodnost v policejních sborech po složení zkoušek, odpovídá hodnosti četaře v ozbrojených sborech.

Stukturalismus

Široký vědecký přístup zejména v lingvistice, ale i v mnoha dalších vědách, zkoumající jevy především z hlediska jejich struktury a vnitřních vztahů. Jako metoda přináší dílčí užitečné výsledky, jako filozofický názor na svět nerespektuje dialektický vztah struktury a funkce, absolutizuje strukturu a podceňuje funkci, která je jako činnost, pohyb vůči struktuře prvotní a vytváří ji. Struktura a funkce jsou pouze jedním z mnoha pohledů na nekonečnou rozmanitost vnitřně rozporného, měnícího se světa a nelze je absolutizovat ani vcelku, ani každou zvlášť.

Struktura a funkce

Dialektický vnitřní vztah mezi uspořádáním systému a jeho projevem, činností, funkcí v soustavě daných vnějších vztahů, v němž oba prvky na sebe vzájemně působí, ovlivňují se a mění. Struktura je jevem a formou souvislosti, vzniká a mění se pohybem, musí odpovídat funkci a funkce je determinována strukturou; jsou si vzájemně podmínkou i výsledkem. Neexistuje struktura bez funkce a funkce bez struktury. V přírodě vznikají současně živelnězákonitě, u lidských výtvorů vědomě, avšak jejich dialektický vztah je stejný, má-li člověkem vytvořený systém fungovat. U hmotných systémů je to zřejmé, u sociálních systémů to bývá zakryto falešnou interpretací.

Střední délka života

Propagandisticky často zneužívaný demografický odhad průměrné délky života, jichž se dožije generace žijící či právě narozená. Z publikovaných údajů však zpravidla není zřejmé, o který údaj se jedná. Jeho výpočet je závislý na použité metodice, relevanci a zdroji využitých dat, kvalitě evidence obyvatel, která je v každém státě jiná apod. Idealistické interpretace tohoto odhadu zdůrazňují jeho závislost na momentálních životních podmínkách; materialistické interpretace však berou v úvahu i životní způsob během celého života i během předchozích generací. Zvyšující se délka života je výsledkem minulého vývoje i přírodních a společenských podmínek, v nichž lidé dlouhodobě žijí. Proto je vyšší např. v přímořských státech s příznivějším klimatem a vyšším podílem spotřeby ryb, v horských státech s čistším vzduchem atd.

Středověk

Historické období počínající zhruba rozpadem říše Římské v 5. století a končící přibližně objevením Ameriky na konci 15. století. Je charakteristické existencí feudálních vztahů a států, jejichž pozůstatky však přežívaly déle. Zaniklo v důsledku rozvoje výrobních sil a vztahů, i z nich vyplývajících mezinárodních obchodních kontaktů a zámořských objevů. Půda přestala být hlavním výrobním prostředkem a osobní závislost přestala být hlavním výrobním vztahem.

Střet civilizací

Soudobé vysvětlení starého koloniálního konfliktu z pozic eurocentrismu. Snaha vyspělého světa po rozpadu koloniální soustavy dále ekonomicky a politicky ovládat rozvojové země naráží mnohde, zejména v islámských zemích, na tuhý odpor, projevující se i nevybíravými prostředky. Potlačování tohoto odporu je zdůvodňováno jako civilizační střet. Je to propagandistická příprava k ospravedlnění stávajících i budoucích válek. Nejde o střet civilizací, ale o střet ekonomických zájmů. Kulturní či náboženské rozdíly nejsou jeho příčinou, ale jen prostředím v němž probíhá.

Stud

Odraz svědomí, psychchofyzická sebeochrana vlastního já před společenským chladem, tj. odmítnutím, zesměšněním či narušením své intimity a obava z nich. Pomáhá člověku nalézt své místo mezi ostatními; jeho nedostatek či absolutizace jej vytěsňuje na okraj.

Studená válka

Termín použil poprvé anglický spisovatel Orwell ihned po výbuchu americké atomové bomby v Japonsku, předpověděl hrozbu jaderné války a současný mír nazval falešným a pojmenoval jej studenou válkou. V únoru 1947 vyhlásil americký prezident Truman doktrínu zadržování komunismu a 5. března téhož roku W.Churchil v projevu ve Fultnu v USA vyhlásil spojenectví USA a Británie proti Sovětům, v němž mj. použil termín železná opona. To je počátek a také podstata studené války: zabránit všemi prostředky šíření komunismu. Krátce na to začaly první konkrétní kroky, jako vytlačování komunistů z vlád v západní Evropě, pronásledování neamerické činnosti v USA, americké financování boje proti řeckým komunistům v občanské válce, vytvoření CIA, Marshallův plán a mnoho dalších. Různými formami pokračovala tato studená válka až do začátku 90.let minulého století, proti Číně, Vietnamu, Kubě a KLDR trvá dosud.

Stvořitel

Idea původce všeho, vzniklá absolutizací zkušenosti, že každý lidský výtvor má svého konkrétního tvůrce. Rozšiřuje tuto zkušenost i na přírodu; je vždy idealismem předpokládajícím existenci vědomí před objektivní realitou. Je vždy nedialektická, protože odmítá princip neplánovitého, živelného samovývoje přírody. Je rozšířena ve většině náboženství; v modernější podobě ji přináší kreacionismus a implicitně ji předpokládá i teorie inteligentního designu.

Subjekt

Vůlívědomím nadaný, účinně je užívající účastník vztahu. Jediným subjektem v přírodě se postupně stával člověk, aktivně jednající a poznávající jedinec či skupina. Vždy však jenom do té míry, do jaké svůj rozum a vůli používá. I člověk může být ve vztazích s přírodou i ostatními lidmi pouhým objektem, jestliže svůj rozumvůli nevyužívá, nebo je uplatňuje nesprávně a neúčinně.

Subjektivismus

Myšlenkový postup či filozofický směr absolutizující úlohu vědomí, tj. názorů, přesvědčení, zpravidla svých vlastních. Je vlastní každému individualismu, je blízký relativismuskepticismu. V praxi bývá nedílnou součástí voluntarismu.

Subjektivní

Opak objektivního, objektivní přetvořené vědomím, závislé na vědomí, vytvořené vědomím, odraz objektivního ve vědomí. Jsou to všechny ideje, ale také činnost člověka, na kterou sice působí objektivní determinanty, ale která vždy prochází nejprve vědomím a je jím ovlivněna. Jednání člověka má tedy vždy obě stránky, objektivní i subjektivní, a jejich vzájemné rozlišení je předpokladem správného pochopení chování jedince i společnosti.

Subjektivní idealismus

Souhrnné označení pro filozofické směry uznávající s rozdílnou důsledností prvotnost vnitřního vědomí subjektu před hmotnou skutečností a současně v různé míře předpokládají nepoznatelnost světa. Jejich krajním případem je agnosticismussolipsismus

Subjektivní realita

Skutečnost existující závisle na vědomí, tedy pouze obsah vědomí, tj. odraz objektivní reality věrný i falešný. Jako subjektivní realita existují všechny ideje, nauky, sny a touhy, představybozi. Jestliže podle nich začnou žít a pracovat masy lidí, stávají se nejen duchovní, ale i materiální silou. Člověk subjektivní realitu vytváří a svou prací i životem ji zhmotňuje.

Subsidiarita

Zásada rozhodování na nejnižším možném stupni, prvek decentralizace, jeden z principů Evropské unie. Ve světě, v němž jsou určujícími procesy rozšiřování výrobních sil a vztahů a z toho vyplývající integrace, však nutně musí vítězit prvky centralizace.

Substance

viz podstata

Subvence

Podpora, účelově vázaná dotace; na konkrétní účel směřující platba ze státního rozpočtu soukromému subjektu, veřejná státní pomoc soukromému sektoru. Je formou přerozdělování vybraných daní prostřednictvím státního rozpočtu. Může mít i podobu daňových úlev

Súfismus

Nejednotný mystický směr islámu, ovlivněný východním náboženstvím i křesťanstvím, nespokojující se s prostým dodržováním náboženských zásad, usilující o hlubší poznání boha prostřednictví asketismu, hudby či tance, vytváří zvláštní pravidla pro náboženský, ale i světský život.

Sufražetky

Aktivní bojovnice za zrovnoprávnění žen, v Čechách až na počátku 19. století. Přeneseně militantní feministky.

Sugesce

Podsouvání myšlenek, smyslové působení na emoce člověka, které pak zpětně ovlivňují jeho myšlení; nepřímé působení na rozum nikoli fakty a argumenty, ale prostředky, které člověk nevyhodnocuje rozumem, pouze v něm vytvářejí libé či nelibé pocity, a on pak sdělované snáze přijímá. Sugesce doprovází i běžnou komunikaci člověka např. mimikou, posunky, barvou a tónem hlasu. Sugestibilita, tj. schopnost podléhat sugesci bývá zpravidla nepřímo úměrná inteligenci jedince, a je současně ovlivněna jeho temperamentem. Cholerici a melancholici, tedy lidé disponujícími silnými emocemi, jí podléhají snáze. V žádném případě nejde o formu mimosmyslové komunikace. Opakem sugesce je repudiace.

Sultán

Titul panovníka v muslimských zemích; král, později i císař. Zpočátku pouze světský vládce, později tento titul splynul s titulem chálífa, nejvyšší islámské autority.

Sunnité

Nejpočetnější proud islámu uznávající vůdčí postavení prvních čtyř chalífů a tradice i právní systém, které se vytvořily v islámském státním společenství až po smrti Muhammadově. Tvoří asi 90 % muslimské populace, pouze ve 4 zemích Blízkého východu mají převahu šíité. Rozpory mezi nimi vznikaly z politických důvodů.

Surrealismus

Nadrealismus, umělecký směr od 20. let 20. století vznikající jako protiklad naturalismu. Snaží se vylíčit nadskutečno, iracionálno, vnitřní průběh myšlení, sny, představy, pocity a svět hodnocený podvědomím.

Suverenita

Absolutní nezávislost na vnějším světě, ve skutečnosti neexistující. V mezinárodním právu nezávislost formální, jíž se stát může vzdát jen o své vůli ve prospěch jiných celků smlouvou. Fakticky ani zde neexistuje. Vzájemná závislost jedinců, skupin i států dosáhla takového stupně, že jakákoliv nezávislost, suverenita jsou pouhou iluzí. Suverenita je jen ideou, životem okleštěnou. V mezinárodním právu se užívá termín svrchovanost.

Suzerenita

Částečná nezávislost, omezená suverenita, při níž je hlava státu formálně podřízena hlavně jiného státu, napři vztah Monaka a Francie, Vatikánu a Itálie apod.

Svastika

Hákový kříž; od mladší doby kamenné v mnoha kulturách symbol či dekorativní prvek. Vyvinul se podobně jako ostatní druhy křížů v souvislosti s používáním ohně a velmi se rozšířil. Ve 20. letech 20. století jej převzal jako svůj symbol německý nacismus, v důsledku toho je po 2. světové válce pravotočivá svastika v západní kultuře tabuizována.

Svatá trojice

V křesťanství označení boha jako trojjediného, skládajícího se ze tří osob: Otec, Syn a Duch svatý, přičemž synem je míněn Ježíš Kristus. Vzájemný vztah těchto osob se v dogmatech postupně formoval v prvních stoletích našeho letopočtu, v současnosti se na tomto trojjediném pojetí shodují všechny církve, považující se za křesťanské. Je to součástí kompromisu dřívějšího polyteismu a pozdějšího monoteismu.

Svatba

Veselka,sňatek; obřad spojený se vstupem do manželství, mající v mnoha kulturách i náboženstvích rozdílné podoby. V Evropě byl po staletí obřadem výlučně církevním, po r. 1868 i civilním. V letech 1950-1992 byl zákonným pouze sňatek civilní, přičemž církevní mohl následovat pouze jako doplňkový obřad. V současnosti je rovnocenná platnost obou druhů, při čemž po uzavření církevního sňatku již civilní nelze provést.

Svátek práce

1. máj, po celém světě organizovaný dělnický svátek na paměť krvavě potlačené stávky amerických dělníků v Chicagu 1. května 1886. V USA je celostátně slaven od r. 1888, v západní Evropě od r. 1889 a u nás od r. 1890. Dlouhodobě se nejrůznější pravicové směry snaží překrýt levicový charakter tohoto svátku, u nás např. neonacisté, jejich desítky jsou hlavním předmětem prvomájových zpráv, zatímco miliony slavících po celém světě jsou pravicovými sdělovacími prostředky s úšklebkem přehlíženy.

Svatopetrský haléř

Finanční dary papeži, vybírané vždy okolo 22. února katolickou církví od věřících. Mají sloužit pro papežovu dobročinnost.

Svatořečení

Kanonizace, v katolicismuprotestantství nejvyšší stupeň uznání, zapsání zesnulého věřícího do seznamu svatých (kánonu) papežem nebo patriarchou. V katolicismu jde o mnohaletý proces, v protestantství o jednorázový akt. Podmínkou je předchozí blahořečení, přičemž obojí je podmíněno způsobením zázraku.

Svatozář

Gloriola, nimbus, aureola a pod; ve výtvarném umění ztvárnění světla okolo zobrazované postavy svatých, andělů, proroků, vládců, hrdinů apod., zdůrazňující jejich význam. Přeneseně vytváření dojmu výjimečnosti osoby verbálními prostředky.

Svatý stolec

Úřad římského biskupa, papeže; v širším pojetí celá ústřední správa římskokatolické církve, tj. římská kurie.

Svěcená voda

V křesťanství běžná voda připravená knězem při rituálu formou exorcismu. Používá se při křtu, žehnání, vstupu do chrámu apod.

Svědomí

Vztah individuálního vědomí jedince k vědomí společenskému, rozpor myšlenkových pohybů člověka vycházející z rozporu mezi individuálními a skupinovými zájmy, etická kategorie pro produkt sebeuvědoměnísebereflexe, schopnost hodnotit své jednání ve vztahu k ostatním. Vytváří se z rozporu mezi vlastním hodnocením minulých i zamýšlených skutků člověka a morálkou skupiny v níž žije, a která bude jeho jednání hodnotit jinak. Vychází z protikladu mezi světovým názorem člověka a společenským vědomím, mezi hodnotovými systémy jedince i společnosti, mezi jedincem a jeho společenskou determinací. Na jedné straně vytváří zábrany před činy, které by společnost odsoudila, na druhé straně emoce - lítost nad takovými činy minulými, stud a pocit viny. Bývá označován za jakýsi vnitřní hlas, který se v člověku ozývá jen tehdy, když k tomuto rozporu dojde. Ačkoli je tento pojem součástí právního řádu, je právně nedefinovatelný. Svoboda svědomí je vydávána za jakési lidské právo, což je nesmysl.

Světová válka

Nový, před vznikem imperialismu nemožný rozsah válečného konfliktu, zasahujícího většinu území světa. Je důsledkem globálních zájmů rozvíjející se buržoasie ve světě, který je již rozdělen mezi mocnosti, popsaných již v Komunistickém manifestu v r. 1848. Vznik světové války předpověděl koncem 19. století Bedřich Engels, vycházeje z globálních zájmů Velké Británie. Obě světové války byly vyvolány německým imperialismem, jehož zájmy byly v rozporu s imperiálními zájmy ostatních velmocí.

Světový názor

Odraz celého života ve vědomí člověka, nejhlouběji uložené, nejstálejší jádro vědomí jedince, vytvořené dosavadním aktivním životem, podstatnými znalostmi, zkušenostmi, prožitky a jejich hodnocením. Je to nejobecnější souhrn ideálů a přesvědčení, ovlivňující myšlení, charakter a jednání člověka, názorem člověka na svět i jeho místo v něm. Každý jej má, i kdyby to popíral. Pokud si ho někdo uvědomí, zformuluje a sepíše, vzniká nová filozofie. Jakkoli je obsah vědomí jedince vytvářen společností, světový názor si každý pod vlivem společnosti z tohoto obsahu vytváří sám.

Každý má proto jiný světový názor: vědecký či nevědecký, náboženský či ateistický, bohatý nebo chudý, ucelený či rozporný, optimistický či pesimistický, většinou od každého kousek. Začíná se utvářet uvědoměním si sebe sama v dětství, uvědoměním si existence svých nejbližších a vytvářením prvních hodnotových soudů. Dotváří se v celém životě a na život působí. Podle něj člověk reaguje na nové, závažné skutečnosti, o nichž nemá dostatečné informace, s nimiž nemá dostatečné zkušenosti. Světový názor je antivirovým programem člověka. Zformováním světového názoru člověk vyspívá, stává se z dítěte osobností. Výchova člověka je především pokusem o formováním jeho světového názoru. Čím je tento duchovní kořen jednotlivce blíže pravdě, čím je stabilnější, důslednější, širší a hlubší, tím lepším je jeho nositel člověkem. Světonázorově vyhraněný člověk je vyrovnanější i odolnější při všech životních nárazech, je integrovanou osobností.

Svoboda

Pojem svoboda vznikl až se vznikem tříd a znamenal vždy jen dvojí: Nebýt otrokem či nevolníkem, tj. nebýt vykořisťován. Na druhé straně znamenal také právo vykořisťovat jiné, což bylo vždy podmíněno vlastnictvím výrobních prostředků. Až do vítězství buržoazie nikdo necítil potřebu tuto podstatu svobody či nesvobody zakrývat. Teprve poté se objevila spousta žvástů o svobodě zakrývající prostý fakt, že zaměstnanecký poměr je jen zmodernizovanou formou předchozích vztahů, umožňujících odnímat bezprostřednímu výrobci vytvořený nadprodukt. I v kapitalismu znamená svoboda pouze právo vykořisťovat a být vykořisťován, přičemž o obojím rozhoduje vztah k výrobním prostředkům.

V běžném vědomí individuální možnost volby jednat nezávisle na ostatních. Jakákoliv determinovanost člověka společností je v idealistickém pojetí považována za opak, nesvobodu. Každá volba je ale omezována zvenčí. Člověk nežije sám, je na společnosti závislý, svou svobodu sdílí s ostatními; končí tam, kde začínají práva druhých. Každá společnost proto potlačuje svobodu jednotlivce. Rozdílné je, v zájmu koho je potlačována. Čím menší je okruh těch, v jejichž zájmu je svoboda omezována, tím větší je okruh těch, jimž je omezována a tím širší je rozsah tohoto omezování. Absolutní svoboda neexistuje, je vždy konkrétní, reálná, vedle všech svobod formálních, v zákonech zapsaných ale nezajištěných.

Svoboda není ideálním, abstraktním, jednou pro vždy daným stavem, je procesem. Tento pojem vytvořili lidé až tehdy, když pocítili nesvobodu, teprve když je společenské vztahy počaly tísnit, a jeho obsah vždy zaměřovali právě na to, co je tísnilo. V rozdělené společnosti však každou třídu tísní něco jiného, proto je i pojetí svobody různé, často protikladné.

Obsah svobody se vyvíjí, a nelze říci, že se rozšiřuje. Svoboda je materielně podmíněna. Se zalidňováním se prostor pro svobodu jednotlivce zmenšuje. S  rozšiřujícím se okruhem toho, co musí být regulováno zákonem, se možnosti volby omezují. Roste jeho závislost na dodávkách vody a energie, na dopravních prostředcích i lécích, na informacích, vhodném oděvu i módě, na pravidelném získávání peněz a placení dluhů, na soustavném zbavování se odpadů. Přibývají ploty, zákazy, značky, úřady, předpisy, uniformovaní strážci i neuniformovaní detektivové, rostou možnosti odposlechu. To, co dříve bývalo samozřejmostí, je dnes nemožné. Svobody nepřibývá, přibývá nutností, které musíme pochopit.

Pochopit nutnost ovšem nestačí. Aby byl člověk svoboden, musí být činorodý; pasivní svobodu nepotřebuje. Aby nenarážel na nepřekonatelné bariéry, musí být aktivní volným směrem, činný v souladu s podmínkami. Svoboda je tedy nejen poznáním nutnosti, ale především jejím aktivním využíváním. A to je ještě podmíněno ekonomicky: Každý je svoboden natolik, nakolik bohatství vlastní.

Svoboda domovní

Jedna z formálních svobod, hlásaných kapitalismem v duchu anglické zásady "Můj dům můj hrad". Znamenala stejná práva pro feudály vlastnící hrady i pro buržoazii vlastnící jen domy. Nemáte-li dům, máte jen svobodu bytovou, která je ale také materielně podmíněna. Nechrání vás před jeho ztrátou ani před exekutorem. Takže je diferencována podle majetku.

Svoboda projevu

Vlastní-li člověk televizní či rozhlasovou stanici, může se v nich svobodě projevovat či rozhodovat o tom, jak se budou projevovat druzí. Vlastníte-li ale jen televizní přijímač, můžete u něj svobodně nadávat. I tato svoboda je materiálně podmíněna

Svoboda svědomí

Jedna z typických svobod hlásaných buržoazní ideologií; v praxi nesmyslem. Ti, kteří svědomí mají, takovou svobodu nepotřebují. Takže je vlastně jen svobodou nemít svědomí.

Svoboda tisku

Zcela formální a tudíž nefunkční právo pro každého, kdo nevlastní vydavatelství, nakladatelství či tiskárnu. Jako každá jiná svoboda je i tato materiálně podmíněna.

Svobodné povolání

Povolání nevykonávané v pracovním poměru ani podle živnostenského zákona, ale podle autorského zákona či zvláštních předpisů, jako např. u umělců, advokátů, samostatně působících lékařů, lékárníků, exekutorů apod.

Svobodník

Ve slangu frajtr, v ozbrojených sborech vyšší hodnost hodnost mužstva, u nás dříve i nejnižší poddůstojnická hodnost.

Svobodný pán

Středně vysoký šlechtický titul, přibližně na úrovni barona.

Svrchovanost

Suverenita státu, jeho nezávislost na jiných, právo vykonávat neomezenou moc na svém území. Části své svrchovanosti se stát vzdává vždy uzavíráním mezinárodních smluv a vstupem do nadnárodních organizací.

Symbolismus

Umělecký směr konce 19. století, vzniklý jako protiklad tehdejší popisnosti části umění. Šlo o snahu zobrazit nezobrazitelné, vnitřní podstatu skutečnosti či pokus vsugerovat vnímateli určitou náladu či pocit. Šlo o období mezi naturalismem a secesí, byl to pokus nahradit plochý umělecký materialismus vyššími idejemi.

Sympatie

Kladný emocionální vztah k jiným osobám doprovázený určitým ztotožněním se s jejich názory, postoji či cíli; pocit náklonnosti nepodmíněný rozumem. Schopnost vyvolávat sympatie je podmínkou úspěchu ve všech činnostech, při nichž nevzniká mezi lidmi strohá závislost, jako např. při vedení, v politice, vzdělávání apod. Tam kde je taková závislost nezbytná, může k úspěchu napomáhat, ale přemíra sympatií může být naopak překážkou, vyvolává-li nadměrnou toleranci. Opakem je antipatie.

Syndikát

Forma monopolu, sdružení ekonomických subjektů s výrobní samostatností ke společnému obchodnímu postupu.

Synergický efekt

Společné působení rozdílných sil, v němž je výsledek větší než jejich prostý součet. Nesmyslně je vyjadřován vzorcem 1+1=3, který neplatí v mechanice. K takovému efektu může docházet pouze při působení živých a rozdílných sil, které vzájemně nepotlačují svůj pohyb, nekonkurují si, nepřekážejí si a naopak využívají rozdílnosti svých schopností, směrů či způsobů působení, vzájemně se doplňují. U živých organismů např. tím, že si mezi sebou dodávají důvěru, odvahu, motivaci, chybějící schopnosti či energii, nutí se vydávat ji naplno, což normálně nedělají, napodobují jeden druhého, specializují se a kooperují, soutěží mezi sebou a pod. Živé organismy tak lépe přežívají ve skupinách, lidé v podmínkách dělby práce, specializace a kooperace. Opakem je dysergie.

Synchronicita

Náhodná souvislost v čase; souběh jevů nemajících kauzální souvislost, a které člověk vnímá jako jeden celek. Často však do tohoto pojmu bývají zahrnuty i případy, kdy je příčinná souvislost hlubší či složitější a pozornosti uniká, nebo je vědomě zamlčována. Např. souběžný nástup komunismunacismu na přelomu 20. a 30. let minulého století, který bývá vydáván za synchronicitu, má kauzální souvislost: Podpora fašismu velkou buržoazií měla potlačit nastupující komunismus. Pojem synchronicity často popírá univerzální souvislost, která je zákonitostí vývoje přírody, společnosti i myšlení, nebo zakrývá provozní slepotu.

Synkretismus

V náboženství či filozofii nedomyšlené spojování protikladných prvků, neschopných vytvořit harmonický celek. Nelze jej ztotožňovat se syntézou, u níž je sjednocení protikladů funkční ani s eklekticismem, v němž jde jen o slučování prvků jen nesourodých.

Synoda

Církevní shromáždění, v různých církvích i dobách na odlišné úrovni.

Syntéza

Skládání, spojování více částí do jednoho celku. Metoda poznání, při níž ověřené dílčí poznatky spojujeme v logický celek; jediný způsob rozšiřování našeho vědění. Opakem je analýza.

Šafář

Od 16. století prostředník mezi feudálním vlastníkem či správcem zemědělské půdypracovní silou. Dohlížel na vlastní zemědělské práce a chov.

Šáh

Šáhinšáh, původně perský král, král králů. Později se tento titul rozšířil i do dalších zemí na Blízkém a Středním východě.

Šajch

Šejch, nesprávně šejk; beduínský náčelník kmene, někdy i kmenového svazu. Vládne a soudí na autonomním území zvaném šejchát. Je volen celým kmenem či radou starších, je odvolatelný; bývá respektován zákonem i vládami současných arabských zemí.

Šamanismus

Náboženské animistické představy a praktiky, vycházející z uznávání nadpřirozených duchů či duší, s nimiž může ve stavu transu komunikovat šaman. Do transu se dostává hudbou, tancem, zpěvem, za pomoci drog apod. Předstírá, že slouží společnosti, která jej za to živí. Jde zřejmě o nejstarší dělbu práce na fyzickou a duševní, která se dochovala u většiny etnik žijících v izolaci na nízkém stupni rozvoje.

Šantán

Viz kabaret

Šaría

Islámské pojetí práva založené na různorodém výkladu náboženských textů. Upravuje osobní, rodinný, občanský politický i hospodářský život nejednotně v různých zemích. Stejně jako každý prvek náboženství je využíván a zneužíván k ovládání lidí vládnoucími silami.

Šarlatánství

Je předstíráním odbornosti a poznání, nejen v medicíně. Postupuje opačně než poznání, které vyvrací staré domněnky novými fakty: snaží se vyvracet nová fakta starými domněnkami. Šarlatánství nikdy není pouhým omylem, je vždy ekonomicky podmíněno, nehledá pravdu ale peníze. V přírodních vědách je považováno za odsouzeníhodné, zatímco ve společenských vědách a zejména v politice je často uctíváno a oceňováno. Šarlatán nehledá pravdu, ale peníze.

Šedá ekonomika

Část ekonomické činnosti, jejíž výnosy nejsou přiznávány pro účely zdanění, což je okrádáním státu a produkováním špinavých peněz. V menší míře jsou to nezdaněné příjmy z individuální činnost, jako např. práce na černo, korupce apod., většinou to však jsou příjmy dosahované pod hlavičkou legálně existujících firem, v nichž část příjmů je zatajována tím, že část produkce či obchodu není evidována v  účetnictví. Přestože se v Čechách formálně s tímto jevem bojuje, je ve skutečnosti podporován jako nástroj urychlení třídní diferenciace např. zavedením daňových paušálů pro živnostníky, odmítáním registračních pokladen apod. Oficiálně je odhadováno, že sem patří asi 20 % reálné ekonomiky v Čechách, v některých zemích je to více než 50 %. Spolu s černou ekonomikou je součástí stínové ekonomiky. Někdy bývá relativizována tím, že prý porušuje jen "morálníetické normy", což je nesmysl. Etické normy jsou v ekonomice iluzí a morální normou je panující praxe.

Šedá eminence

Nenápadný muž v pozadí nemající žádnou oficiální moc, prosazující svůj vliv prostřednictvím nositele funkce. Tak byl nazýván Otec Josef, kapucínský mnich v šedé kutně, důvěrník kardinála Richelieua, prvního ministra za vlády Ludvíka XIII. Někdy je za šedou eminenci vydáván sám Richelieu, který zase ovládal krále, což je nesmysl; sám měl oficiální moc a kardinálský šat v barvě purpuru. Pokud se mu tak říkalo, bylo to myšleno tak, že v jeho osobě přichází Otec Josef.

Šek

Evidovaný bankovní formulář, z kterého se po vyplnění stává cenný papír či platební prostředek. Je příkazem k vyplacení vydávající bankou při předložení doručitelem.

Šíité

Jeden ze dvou hlavních proudů islámu, méně početná část muslimů (asi 10-15 %), kteří za legitimní vůdce považují pouze potomky Muhammadovy rodiny. Rozdělují se na řadu skupin, většinu tvoří pouze v Íránu, Iráku, Bahrajnu a Ázerbájdžánu. Větší část islámských věřících jsou sunnité.

Šintoismus

Japonské, původně polyteistické náboženství, vycházející z kultu předků a přírody. Monoteistické tendence se v něm vývojem projevily postupným povýšením bohyně slunce na nejvyšší úroveň při současném zbožštění japonského císaře a jeho předků.

Školné

Ekonomický nástroj regulující přístup ke vzdělání a prohlubující sociální diferenciaci společnosti. V Čechách bylo zavedeno koncem 19.století; snahy o jeho zavádění v současnosti jsou v rozporu s Ústavou, která zaručuje právo na bezplatné vzdělání.

Šlechta

Nobilita, aristokracie; privilegovaná, vnitřně diferencovaná část společnosti s dědičnými právy a výsadami, vytvořená na určitém stupni vývoje u všech národů. Za feudalismu vládnoucí třída, jejíž postavení vyplývalo z vlastnictví základního výrobního prostředku té doby - zemědělské půdy a z vlastnictví osob, které na ní žily a pracovaly. Její bohatství, politická moc i vyšší vzdělanost pocházely z odnímání nadhodnoty na půdě vytvořené lidskou prací, tedy z vykořisťování. Tento prostý ekonomický fakt byl zakrýván magicky, božským pověřením, zásluhami, biologickou nadřazeností apod. Vedoucí postavení šlechty ve společnost zrušily s různou důsledností až novověké buržoasní revoluce. Pojem šlechtění vznikl z toho, že se šlechta selektivně, záměrně s cílem dosáhnout lepších majetkových vlastností rozmnožovala mezi sebou, což ale občas vedlo k její degeneraci.

Šmelina

Nedovolený obchod s nedostatkovým zbožím, vzniklý  v Evropě jako důsledek kontinentální blokády vyhlášené Německem za napoleonských válek vůči Anglii, která byla v té době největší průmyslovou velmocí. Od té doby se pravidelně opakuje ve všech válkách a poválečných obdobích; hloupá propaganda jej připisuje pouze socialismu.

Šógun

Do poloviny 19. století jeden z vojenských vládců Japonska, císařských regentů, kteří představovali výkonnou moc.

Šosáctví

Hanlivý termín pro maloměšťáctví, tedy způsob života a myšlení části nově vznikající buržoazie, která neměla vyšší vzdělání ani majetek jako měla šlechta, ale snažila se ji nějak napodobovat, mj. i cylindry a plášti se šosy. Charakteristickým rysem byla přízemnost, pokrytectví, obřadná důstojnost, konzervatismus, nacionalismus a plané vlastenčení, patriarchální vztah v rodině, reakčnost, honba za penězi a společenským postavením, což se vztahovalo i na intelektuály s touto třídou spjaté.

Šovinismus

Ideje, hnutí a politika nepokrytě zdůrazňující nerovnost a nesnášenlivost národů, extrémní forma nacionalismu, která je vždy produktem či nástrojem otevřených a krutých forem útlaku národů nebo odporu vůči němu. Šovinismus jako hnutí či ideje nesnášenlivosti však mívá i podobu náboženskou či jinou, jako např. krajní maskulinismus.

Španělák

Hovorové označení interbrigadisty.

Špinavé peníze

Příjmy pocházející z šedé či černé ekonomiky, tedy nezdaněné. Velká část z nich je dodatečně legalizována tzv. praním špinavých peněz. Podílely se na vzniku buržoaziemaloburžoazie po rozpadu socialismu a nyní jsou ještě významnější součástí české ekonomiky. Na tom se významně podílel i Václav Klaus, který jako ministr financí na počátku 90. let minulého století veřejně prohlásil, že špinavé peníze od čistých nelze odlišit, což bylo z hlediska jeho kvalifikace bankovního úředníka pravdou, ale od ministra financí to bylo slibem nepostižitelnosti hospodářské trestné činnosti.

Špionáž

Vyzvědačství, skryté získávání utajovaných informací nedovoleným způsobem. Zatímco v minulosti byly jejím předmětem hlavně politika a armáda, dnes je nejrozšířenější průmyslová a obchodní špionáž. Dříve byl jejím hlavním nástrojem tajný agent, dnes jsou to technické prostředky pokrývající celý svět a soukromí každého gramotného jedince.

Štěstí

V běžném vědomí náhodný prospěch, ve skutečnosti krátkodobý intenzivní pocit nového uspokojení, na který si člověk rychle zvykne a poté přejde v samozřejmost. Tato nová uspokojení nejsou vyvolávána jen náhodně, jsou především výsledkem cílevědomé aktivní činnosti člověka, při níž je nahodilost vždy doprovodným jevem. Ačkoliv je pocitem jednotlivce, vzniká pouze v kontaktu se společností, je produktem společenských vztahů.

Štóla

V křesťanských církvích svrchní část oděvu kněze, nošená jako šál splývající z ramenou, popř. jako malá štóla z ruky. V katolické církvi též zvláštní poplatek za úkon, při němž musí kněz štólu nosit, např. křest, svatba, biřmování, zpověď, poslední pomazání či pohřeb. Je chápán jako příspěvek na kněze a kostel. Vedle desátků byl významným zdrojem církevního majetku.

Šutér

Dělostřelec, středověký termín odvozený od používání kamenných dělových koulí.

Švarcsystém

Systém zaměstnávání lidí formou smlouvy s osobami samostatně výdělečně činnými, v němž se člověk ze zaměstnance podléhajícího určité ochraně stává dodavatelem ochraně nepodléhajícím. Zaměstnavatel se tak zbavuje řady povinností a přenáší je na zaměstnance bez práv zaměstnanců, čímž jsou negovány výsledky staletého boje odborů. Tento systém zcela znepřehledňuje ekonomické a právní vztahy i jakoukoli evidenci ve společnosti, vytváří prostor pro šedou ekonomiku a degraduje pracovníka na nádeníka.

Tabu

Historicky vzniklý, lokálně podmíněný, morálkou či náboženstvím ustálený zákaz konkrétního vztahu, předmětu, činnosti či hovoru o nich. Většinou vznikl z konkrétních materiálních důvodů a často přežívá i poté, kdy pominuly. Většina kultur uznává jako tabu incest a lidojedství, v ostatních se významně liší. Např. v Evropě je od konce 2.světové války tabuizována svastika, v českých podmínkách po r. 1989 jsou to slova "vykořisťování, buržoazie, kapitalismus" apod. Svá tabu má i každý sdělovací prostředek. Některá tabu jsou zdůrazněna i zákonem.

Tabula rasa

V soudobém pojetí nepopsaný list; přeneseně vědomí neovlivněné poznáním, což absolutizováno vytváří nesmysl: vědomí se vytváří poznáním.

Taktika

Rozhodování zabývající se momentální situací, na rozdíl od strategie sledující dlouhodobé cíle. Oba postupy mohou být krátkodobě protichůdné, jsou-li však v dlouhodobém rozporu, jedná se o oportunismus.

Talár

Dlouhý splývavý svrchní oděv volného střihu. Je úředním oděvem některých účastníků soudního řízení či obřadním úborem při akademických obřadech. Barvou odlišuje postavení jednotlivých osob. Jeho účelem je odstranit rozdíly v oblečení účastníků, které by neodpovídaly jejich funkci.

Talent

Nadání, souhrn geneticky a sociálně získaných předpokladů člověka k určité činnosti, které mohou být buď objeveny či nikoliv, rozvíjeny či promarněny, využity i zneužity. Lze je výcvikem a praxí, vzdělánímzkušenostmi rozvíjet, což nelze bez účasti vůle, ale stejně mohou být vývojem potlačovány. Talent nelze redukovat na biologické předpoklady, stejně tak je podmíněn sociálně. Je vždy dialektickou jednotou objektivních a subjektivních podmínek, vzájemně se determinujících. Většina lidského talentu v historii zůstala a dodnes zůstává v důsledku nerovnosti lidí neobjevena.

Talisman

Původně magický předmět údajně přinášející štěstí. Protikladem je amulet, který má odpuzovat zlo. Pozůstatek prvotních náboženství v lidových tradicích. I v sekularizované společnosti přežívá jako dárek od blízkých, darovaný pro štěstí.

Talmud

Poučení, vedle starozákonní části Bible teoretický základ judaismu. Obsahuje tradované a později zapsané příkazy, zákazy a pravidla sloužící k upevnění národní a náboženské jednoty židovských lidových vrstev i jejich pozdější výklady a komentáře k nim.

Tantiéma

Předem stanovená část čistého zisku, vyplácená členům dozorčích a správních rad akciových společností či autorům, dnes i některým interpretům uměleckých děl. Je součástí rozdělování vytvořené nadhodnoty.

Tantrismus

Hinduistickébuddhistické nábožensko-filozofické učení a rituály zdůrazňující ženský princip a erotismus. Přikládá sexuálnímu spojení širší význam. Zaměřuje se na jógu, meditaci i rituální sex.

Taoismus

Starověká čínská filozofie a z ní vzešlé středověké náboženství, dnes rozšířené především na Tchaj-wanu. Obsahuje prvky dialektiky, tedy vnitřní protikladnost jevů a neustálou změnu, i stopy předchozích polyteistických náboženství. Hlásá pokoru, asketismus, vnitřní harmonii a aktivní nečinění, překonávání rozporů nikoli činností, ale rozjímáním. Spolu s konfuciánstvím ideový základ čínské relativní politické stability

Tautologie

Definice kruhem, vyjadřování nebo dokazování jevu, faktu, myšlenky týmž jevem, faktem či myšlenkou při použití opakování, synonymu nebo jiného vyjádření téhož, čímž k žádnému vysvětlení či důkazu nedochází. Je to jen žonglování se slovy. Věci lze subjektivně vyjadřovat, definovat či dokazovat nikoli kruhem, ale jen v síti vztahů, v níž objektivně existují.

Technokratismus

Snaha o přenášení prvků technického řízení do ostatních sfér, technický přístup ke společnosti. Nerespektování společenských vztahů a jejich zákonitostí, lidské psychiky, tradic, zvyklostí, zvláštních rysů a zájmů jednotlivých skupin i společenského vědomí. Jeho podstatou je mechanický materialismus. V politické praxi jde o neskrývané přenášení moci z politických struktur na manažery, přímo reprezentující zájmy vlastníků, tedy napřimování řídících vztahů.

Teismus

Víra alespoň v jednoho boha, přítomného tvůrce světa, aktivně zasahujícího do jeho běhu i života lidí, tedy smyslově poznatelného, zjevného. Je v částečném protikladu s deismem, který považuje boha za nezjevného, poznatelného pouze rozumem. Protikladný je i vůči panteismu.

Telekineze

Psychokineze, údajné vyvolávání pohybu duchovními silami, vědou nikdy neprokázané a přírodním principům odporující.

Teleologie

Finalismus, idealistické učení o předurčenosti, cílovosti všech přírodních jevů; vnášení cílů do přírodních procesů. Příroda má podle něj své cíle, které neuvědoměle realizuje. První myšlenky vyslovili Sokrates a Platon, její systém rozvinul Aristoteles. Je těsně spjata s hylozoismem, panpsychismempanteismem. Tyto ideje ve spojení se stvořitelskou teorií jsou obsaženy i v učení Tomáše Akvinského. Materialismus je odmítá.

Telepatie

Cítění na dálku, vědě a přírodě odporující představa přenosu informací mimosmyslovým vnímáním; v tzv. vyspělé západní kultuře velmi rozšířený blud. Lidé v pověrách nevzdělaní si ji pletou s telestézií, co že jiný obor parapsychologie či psychotroniky

Telestézie

Radionika, na první pohled důvěryhodné názvy pro tajůplné praktiky využívající pomůcky při zjišťování informací mimosmyslovými cestami, k věštění, případně i k léčení. Namísto proutku a křišťálové koule dnes využívají pomůcky vypadající moderněji. Jde o prosperující obor podnikání, který nemá s vědou nic společného.

Temperament

Biologicky podmíněný, ale sociálně upravovaný předpoklad vzrušivosti člověka či její projev, vytvářený intenzitou a stálostí emocí, ovlivňujícími jeho reakce i celkové chování, a tím i společenské vztahy. Od Hippokrata se tradují čtyři základní druhy temperamentu: sangvinik, cholerik, melancholikflegmatik, které se však zřídka vyskytují v čisté, krajní podobě. Jejich projevy jsou vždy rozostřovány dalšími vlastnostmi neopakovatelného jedince, mezi nimiž se temperament jeví jako ústřední jen v některých situacích.

Templáři

V letech 1120-1320 katolický vojenský, křižácký řád, bránící a šířící víru mečem. Nosil tmavé oděvy a bílý plášť s červeným křížem. V důsledku politických a náboženských sporů byl zrušen, jeho funkci nahradili maltézští a němečtí rytíři.

Tendence

Směřování, převažující směr, výsledek společného působení několika rozdílných zákonů ve složitých, rozporných a měnících se podmínkách; zákonitost projevující se jen dlouhodobě, s výjimkami, zvraty a stagnacemi, ale projevující se nutně, i když v nepředvídatelném čase a za nepředvídatelných okolností. Je dialektickým výsledkem vztahu nutnostinahodilosti. Jako tendence působí všechny zákony společenského vývoje.

Teodicea

Teoretické pokusy náboženství ospravedlňovat boha za existenci zla, vyskytující se již ve starověké literatuře v Egyptě a Sumeru a provázející teologii dodnes. Snaží se vysvětlit rozpor mezi všemohoucností a spravedlností boha na jedné straně a tím, že na druhé straně připouští zlo tak, že odmítají či relativizují problém, nebo omezují boží všemohoucnost či pojem zla.

Teokracie

Forma vlády, v níž církevduchovenstvo soustřeďují ve svých rukou světskou i duchovní moc. Před počátkem letopočtu existovala např. v Judei, vyskytovala se v otrokářskýchfeudálních státech; dílčím pokusem o ní v Anglii bylo odtržení náboženství od katolicismu a ustanovení krále hlavou domácí církve, což trvá dodnes. Teokracie je formou vlády ve Vatikánském státu i islámských chalífátech.

Teologie

Bohosloví, ucelený věroučný systém určitého náboženství. Vychází ze základních náboženských textů dané víry, je vždy idealistická, zpravidla krajně dogmatická, autoritativní a scholastická. Její kritika uvnitř víry není připouštěna. Vnitřní teoretické spory zakrývají zpravidla mocensko-ekonomické boje, občas vedou k rozpadu jednoty a ke vzniku různých denominací stejné víry.

Teorie

Systém zobecnělého poznání, vysvětlující určité stránky skutečnosti přesahující zkušenost za účelem jejich praktického využití. Jejími protiklady jsou praxe, z níž a pro níž teorie vznikají, a na druhé straně hypotéza, která je dosud neověřeným předpokladem, k němuž zatím chybí hmotné důkazy. Např. náboženství není teorií, i když se jí vnější formou může podobat, protože není opřeno o poznání.

Teorie elit

Idealistická, individualistická vysvětlení ospravedlňující vládu menšiny nad většinou rozdílnými kvalitami lidí a zakrývající ekonomický základ této nadvlády. Tak zvané elity jsou optickým klamem jako duha: jsou viditelné jen za určitých podmínek a při pohledu zblízka zmizí. Jsou výsledkem momentální situace, nikoli její příčinou.

Teorie faktorů

V idealistické sociologii názor, že historické procesy jsou výsledkem mnoha rovnocenných, na sobě nezávislých faktorů, což neodlišuje podstatné od nepodstatného, nutné od nahodilého a chápe ideální faktory jako nezávislé na materiálních přičemž nerozlišuje příčiny objektivní a subjektivní.

Teorie řízení

Technická exaktní věda zabývající se řízením deterministických, tedy vypočitatelně se chovajících systémů. Při řízení společnosti mohou být její poznatky využity jen částečně, neboť společnost je vytvářena jedinci a skupinami majícími vědomízájmy, složité vztahy a dokonce i nálady, které ovlivňují jejich reakce na podněty a nejsou předem vypočitatelné, a kterými se zabývají vědy společenské.

Teosofie

Mysticko-náboženská filozofie a esoterika, založená německo-ruskou šlechtičnou, světoběžnicí a skandalistkou v 2. pol. 19. století, původně s rasistickými prvky, které ovlivnily árijské hnutí při vzniku nacismu, ale později z teosofie vymizely. Fantaskní směsice buddhismuantických mysterijních kultů, z níž vzešla ariosofie.

Terciární sféra

Po zemědělstvíprůmyslu třetí nejvýznamnější ekonomická sféra zahrnující služby, dopravu a obchod. V současnosti se nejrychleji rozvíjí, a z toho někteří hloupí teoretici vyvozují, že základem budoucí společnosti budou právě služby, nikoli průmysl. Ty však pouze navazují na fungující průmysl: buď jsou pokračováním průmyslové materiální výroby hodnot, a nebo hodnoty průmyslem vytvořené spotřebovávají. Lidské bohatství vzniká pouze v materiální výrobě, ve službách a umění se rodí pouze bohatost života.

Terciáři

Vedle mužských a ženských větví třetí stav některých křesťanských řeholních řádů, laičtí bratři či sestry, žijící světským životem. Spolupracovníci či pomocníci řádů; někdy též oblát a obláčka.

Terminologie

Pojmosloví, nezbytná součást každé vědy. Do té míry, do jaké věda užívá přesně definované, logicky skloubené pojmy, do té míry je vědou. Charakteristickým rysem společenských věd je však v současnosti často záměrně nejednotná terminologie, mlžení pojmů a zbytečné vytváření nových pojmů, což vědu o společnosti spolu s převládajícím idealismem a nehistoričností znehodnocuje.

Terorismus

Politicky motivované násilí nebo hrozba násilím vůči osobám v konfliktu nezúčastněným s cílem ovlivnit chování osob v konfliktu zúčastněných. Jako forma boje se objevuje až v době, kdy je skutečný protivník natolik vzdálený či nezasažitelný, že proti němu není možné použít žádný tradiční prostředek. Je to zavrženíhodná, ryze individualistická a idealistická forma odporu, která proti svému původci obrací i ty, kteří by mohli být jeho spojencem. Takový boj může zničit jednotlivce, nikoli systém. Je to neúčelné chování těch, kteří byli zahnáni do kouta a nevědí kudy kam, je to aktivita znesvěcující jakékoliv cíle. Přesnou, mezinárodně platnou definici mocnosti odmítají formulovat, protože by nutně zahrnovala i část obsahu jejich politiky.

Tezaurace

V makroekonomii zadržování měnových hodnot jako pokladu a jejich odnímání z oběhu. V případě zlata jde vždy o projev nedůvěry k papírovým penězům, které zvyšuje jejich emisi, v případě papírových peněz jde o snahu použít je tehdy, až stoupne jejich hodnota. U cenných papírů jde o opětovné investování výnosů z nich.

Teze

V logice tvrzení, jehož pravdivost se dokazuje. Obecně poučka či zhuštěný výklad nebo nástin základních myšlenek.

Th.D.

Doktor teologie, akademicko-vědecký titul udělovaný teologickými fakultami absolventům doktorandského studia po obhájení disertační práce, tzv. velký doktorát, obdoba Ph.D. Zkratka se uvádí za jménem.

ThDr.

Doktor teologie, akademický titul udělovaný absolventům magisterského  studia jiného než katolického bohosloví po složení dodatečné rigorózní zkoušky. Před r. 1990 jej však teologické fakulty udělovaly až po doktorandském studiu a disertaci. Zkratka se uvádí před jménem.

ThLic.

Licenciát teologie, akademický titul udělovaný absolventům vysokoškolského studia v oboru katolické teologie po složení rigorózní či licenciátní zkoušky a obhájení rigorózní práce. Zkratka se uvádí před jménem.

Tiskový mluvčí

Osoba pověřená zastupováním oficielního představitele před veřejností v případech, které jej nezajímají, o kterých nic neví, o nichž nelze říkat pravdu, nebo je pravda nepopulární či nepříjemná. Dobré zprávy šíří představitel osobně. Na královských dvorech podobnou úlohu zastával dvorní šašek.

Tolerance

Snášenlivost, která má v každé souvislosti jiný obsah. Ve společnosti jde o nezbytnou podmínku soužití s lidmi při respektování jejich kulturní i biologické rozmanitosti, tedy přijímání odlišností které sice mohou být nepříjemné, ale neškodí.Je pasivním vztahem při aktivitě člověka, nelze ji zaměňovat s lhostejností či netečností. Aktivní prosazování a podpora těchto odlišností je podstatou pluralismu.

Tomismus

Oficiální filozofie křesťanské teologie vycházející z díla Tomáše Akvinského, vrcholného představitele středověké scholastiky. Usiluje o spojení názorů Aristotela a Platona s křesťanskou věroukou; smiřuje rozumvíru. Jeho současnou podobou je novotomismus

Tonsura

Postřižiny, rozlišovací znamení křesťanských kněží, odstřižené vlasy a vyholené místo na temeni hlavy. Jejím smyslem bylo zabránit kněžím hřešit v převlečení. Toto opatření bylo zrušeno až v roce 1973. Ve východořímské říši byly k znesnadnění útěku takto označováni otroci.

Totalita

Pejorativní označení pro formu vlády, neumožňující silný vliv na národní ekonomiku vlastníkům výrobních prostředků, především nadnárodním. V tomto smyslu jde o opravdu totální, úplnou vládu, zatímco vláda nemající kontrolu nad národní ekonomikou je jen vládou neúplnou, poloviční. Diktatury ponechávající v ekonomice volné pole mezinárodním monopolům takto nazývány nejsou. Totalita je neskrývanou vládou politiky nad ekonomikou; v tomto smyslu je opakem liberální demokracie, v níž ekonomika skrytě vládne politice. V obou případech však je ekonomická a politická moc v jedněch rukou, jinak by společnost nemohla dlouhodobě fungovat.

Totemismus

Jedna z ranných forem náboženství v prvotně pospolné společnosti. Jeho základem je víra ve společný původ, symbolizovaný určitým předmětem, zvířetem, rostlinou či jiným přírodním jevem. Jeho pozůstatky se zachovaly i ve vyšší vývojových formách náboženství.

Totožnost

Absolutní shoda existující pouze v abstrakci; každá konkrétní shoda vždy v sobě obsahuje rozdíl. Vyvíjející se jevy nesou totožné ani samy se sebou, protože v každém okamžiku jsou sice stále ještě tímtéž, ale zároveň se stávají odlišnými; jsou vnějšími i vnitřními vlivy modifikovány, stávají se něčím jiným.

Továrník

Poslední slušná forma existence buržoasie. Byl to vlastník továrny, bydlel v ní a podílel se na jejím řízení, byl s ní spjat svým životem i existencí, často i jménem. Zaměstnanci jej znali a dokonce mohl být i oblíben. Vyšší vývojové formy buržoazie se od výroby vzdálily, staly se anonymními; s výrobou nežijí, už na ní jen parazitují.

Tovaryš

Parléř, v cechovním systému vyučený řemeslník, který ještě nesložil mistrovskou zkoušku, a nebo neměl prostředky či svolení k otevření vlastní živnosti. Pracoval u cechovního mistra jako dělník, zpravidla dlouhodobě.

Tradeunionismus

Absolutizace úlohy odborů v dělnickém hnutí a jejich depolitizace, živelné prosazování ekonomických požadavků bez ideového zdůvodňování a politických cílů.

Tradice

Důležitá součást společenského vědomí, zejména národního. Historicky vzniklý, ustálený souhrn z generace na generaci přenášených společenských, kulturních i jiných zvykůobyčejů, zkušenostíomylů spoluvytvářející charakter dané skupiny. Jejich potlačování vede vždy k odporu.

Tramping

Tuláctví, české a slovenské romantické lidové hnutí orientující se na pobyt v přírodě pod vlivem románů J. Londona a K. Maye; bylo individualistickým odmítnutím pevných organizačních zásad skautingu, jeho náboženského obsahu i oddělení podle pohlaví po 1. světové válce. Zpočátku jej provozovaly chudší vrstvy, po jeho rozšíření se přidávali mladší příslušníci bohatších skupin a inteligence. S rostoucí urbanizací, rozvojem rekreačních chat za socialismu a privatizací pozemkového vlastnictví po r. 1989 ztratilo svůj společenský význam.

Transcendence

Přesažnost, opak imanence. V idealistických filozofiích souhrn mimosmyslově vnímatelného světa, přesahujícího zkušenost; oblast apriorního, tj. předem daného poznání, jako např. pojmy, ideje, formy, bůh apod. V teismu transcedentnost boha znamená, že přesahuje tento svět, možnost smyslového poznání a je tudíž nezjevný.

Transhumanismus

Někdy též posthumanismus, intelektuálské elitářské představy o nutnosti fyzické a mentální přeměny člověka ve vyšší bytost prostřednictvím vědy a technologie; snahy o umělé završení evoluce řízené člověkem, o umělé vypěstování rasy "postlidí" s vyššími vlastnostmi. To je možné pouze na úrovni jednotlivců, a proto je to asociální. Ve společnosti založené na individualismu, sociální nerovnosti a tržních vztazích to může vést pouze ke zločinné praxi. Bez ohledu na úmysly jednotlivců jde o nejšílenější ideologii, jakou kdy lidstvo vytvořilo. Se skutečným humanismem, usilujícím o zlepšení života člověka úpravou jeho sociálních vztahů, to nemá nic společného.

Transsexualita

Dlouhodobý nesoulad mezi skutečným pohlavím člověka a jeho pocitem příslušnosti k pohlaví opačnému. Moderní medicína to řeší částečnou změnou některých tělesných znaků, což vždy vede ke ztrátě plodnosti. To může být vnímáno i jako mrzačení člověka, stejně tak jako my chápeme jiné absurdní tělesné zákroky u civilizací jiných.

Transvestitismus

Druh převážně mužského sexuálního fetišismu, při němž jedinec pociťuje uspokojení při převlékání se do oděvu opačného pohlaví či tomu odpovídající chování, aniž při tom ztrácí svou biologickou sexuální orientaci, jejíž aktivita však bývá nízká. Nelze zaměňovat s travestií, tedy karikujícími veřejnými vystoupeními mužů převlečených za ženy, které jsou jen zábavou s různorodými motivy.

Trapisté

Řád cisterciáků přísnější observace; jeden z nejpřísnějších katolických řádů. Vegetariáni, živí se fyzickou prací ve vlastním zemědělství, výrobou a prodejem potravinářských produktů, ve světě mají své pivovary apod. Nosí bílé pláště s kápí, u nás působí v Novém Dvoře. Ženská větev existuje na Benešovsku.

Travestie

Umělecký žánr v současnosti nazývaný spíše parodií.

Trh

Název pro směnu ve zbožní výrobě; souhrn prodejů, koupí, jejich objektivníchsubjektivních podmínek. V liberální ekonomické teorii je živelným a jediným přípustným regulátorem vývoje ekonomiky; ve skutečnosti je vždy sám regulován největšími výrobci a především finančními korporacemi, které je ovládají. Pověry o neviditelné ruce trhu, který vše řídí, jsou vědomě a záměrně šířeny k zakrytí neviditelné ruky úzkého okruhu vlastníků, panujících nad světovým trhem i světovou politikou.

Tribun lidu

Římský úředník volený shromážděním plebejců na 1 rok s pravomocí ochraňovat lid, omezenou jen na území města. Práva této funkce byla neustále měněna a často zneužívána.

Trienále

Slavnost, festival, přehlídka, výstavba a pod. opakující se po třech letech.

Trimestr

Tři měsíce; v anglofonním světě část akademického roku rozděleného na čtyři fáze. V letním trimestru pak bývají prázdniny spolu s praktiky, kurzy a pod.

Trinitáři

Katolický žebravý Řád nejsvětější trojice pro vykupování zajatců; zrušen Josefem II.

Triskaidekafobie

Chorobná obava z nešťastného čísla 13.

Trockismus

Ultralevicový, individualistický, pseudoradikální výklad marxismu nazvaný podle ruského revolucionáře L.D.Trockého. Usiluje o světovou revoluci ihned, bez ohledu na objektivní podmínky, má prvky anarchismu, přeceňuje ozbrojený boj a úlohu vůdců. Charakteristická je pro něj teorie "permanentní revoluce". Podle S.K.Neumana „vzpoura inteligentů.“

Trofej

Upomínkový předmět získaný bojem či lovem, mající především symbolickou hodnotu. Nelze jej zaměňovat za kořist, mající hodnotu skutečnou.

Trojpolní systém

Vylepšený systém zemědělského hospodaření od 13. století, který nahradil dosavadní dvojpolní. Pole byla rozdělena na tři části: jedno se oselo na jaře, druhé na podzim a třetí zůstávalo ladem.

Trvale udržitelný rozvoj

Byl už v 80. letech definován v OSN jako soulad hospodářského a sociálního pokroku s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Jde o jednu ze základních podmínek přežití lidstva na této planetě, která je však v současných určujících kapitalistických společenských vztazích nerealizovatelná.

Trust

Původně forma monopolu, v němž jednotlivé podniky ztrácejí výrobní, obchodní i finanční samostatnost. V současnosti nejvyšší stupeň anonymizace kapitálu, který vlastníci předávají na základě smlouvy správci, který se stává novým majitelem a nadále vyplácí výnosy z něj tomu, koho původní vlastníci určí. Takto lze legalizovat výnosy z nelegální činnosti, obcházet daňové a dědické zákony, vyhýbat se ztrátám při rozvodovém řízení, bankrotech a exekucích či nárokům věřitelů.

Třída

Aby vše existující člověk lépe pochopil, třídí jej podle určitých kriterií do nejrůznějších skupin, přičemž k základnímu rozdělení stejných jevů zpravidla používá pojem „třída“, vycházející z funkce jevů. Každé rozdělení slouží určitému účelu, je relativní a jeho hranice nejsou zcela ostré. K poznání velkých společenských přeměn a procesů k nim vedoucích začal tento pojem používat Saint-Simon, převzalo jej běžné vědomí i marxismus, přičemž třídní rozdělení společnosti existovalo pod různými názvy již před tím po celou dobu civilizace.

Třídy jsou velké skupiny lidí, vzniklé ekonomickou činností a společenskou dělbou práce, mající rozdílný vlastnický vztah k hlavním výrobním prostředkům své epochy, z něhož vyplývá rozdílnost základních zájmů při rozdělování vytvořeného nadproduktu, podílu na něm i způsobu jeho získávání. Z toho pak plynou rozdíly v ostatních zájmech a způsobu života. Slovy V.I.Lenina „třídy jsou takové skupiny, z nichž jedna může vykořisťovat druhou“. Podstatou tříd je přesun společenského nadproduktu vytvořeného masou bezprostředních výrobců do rukou vlastníků výrobních prostředků. Tím vznikají dvě základní třídy v třídně rozdělené společnosti, mezi nimiž pak vyrůstají či přežívají další třídy vedlejší. Třída je ekonomický vztah, který je spolu s bohatstvím či bídou rodičů dědičný, což je jeho největší nespravedlností.

Třída nežije jako skupina společně, je vnitřně diferencována konkurencí i rozdílností ostatních zájmů a podmínek, má své nižší i vyšší vrstvy. Jako celek se chová vždy jen tehdy, jestliže jsou ohrožovány její základní společné zájmy a je nucena za jejich uhájení bojovat proti třídám jiným, což je nazýváno třídním bojem. Ve většině životních situací jsou její příslušníci součástí mnoha dalších skupin a chovají se v souladu s jejich zájmy. Myšlenkově třídu sjednocuj ideologie, akčně ji integruje politika.

Třídy se vytvořily při rozpadu rodové společnosti současně se soukromým vlastnictvím jako důsledek výroby nadproduktu, který bylo možné přímým výrobcům odebírat, aniž by ztratili schopnost reprodukovat se jako výrobci. Jeho akumulací vzniklo třídní rozdělení, v němž třída vlastnící hlavní výrobní prostředky byla vždy vedoucí silou společnosti. V současné epoše vývoje je vůdčí třídou buržoasie, a námezdně pracující proletariát. Vedle nich existuje maloburžoasie.

Třídy jsou jedním z mnoha způsobů skutečného rozčlenění společnosti, přičemž žádný z nich nelze popírat či absolutizovat. Třídy vytvářejí politickou strukturu společnosti, jsou základním členěním podle vztahů vznikajících v rozhodující činnosti společnosti, tj. ve výrobě, a bez jejich pochopení nelze pochopit politiku, která je sjednocuje a prosazuje jejich zájmy.

Třída hlavní

Jedna ze dvou protikladných tříd, vytvářejících charakter dané společensko-ekonomické formace, tedy takových tříd, z nichž by tento způsob uspořádání společnosti vznikl. Historicky existovali otroci a otrokáři, feudálovénevolníci, kapitalistédělnická třída. Jejich vztah byl hlavním společenským vztahem, jeho podstatou bylo vykořisťování jedné třídy druhou.

Třída sloužící

Vedlejší třída za feudalismu, osobně závislá na pánovi, vykonávající pro něho služby za byt, stravu, ošacení a menší kapesné. Nevyráběla zboží, nebyla placena přímo z vytvářené hodnoty, ale z nadhodnoty získané pánem formou jeho osobního důchodu. Toto postavení bylo zpravidla celoživotní, dědičné a bylo pozůstatkem domácího otroctví. Osobní závislost byla často zvyšována tradicí a od předků převzatou zidealizovanou oddaností.

Třída vedlejší

Taková velká třída lidí ve stejném ekonomickém postavení, která neurčuje charakter dané společensko-ekonomické formace, je jejím produktem nikoli tvůrcem. Jsou to přeměňující se pozůstatky bývalých tříd, např. feudálové za kapitalismu, či vznikající zárodky tříd nových, jako např. buržoazie za feudalismu. Jsou to i významné třídy své doby, které však nejsou ekonomicky a tím i politicky určující, jako např. měšťané či sloužící za feudalismu či maloburžoazie za kapitalismu, které zčásti mohou vykořisťovat a zčásti jsou i vykořisťovány, ale nevytváří to podstatu společnosti.

Třídní boj

Forma vztahů mezi třídami vykořisťovatelskými a vykořisťovanými, skrytý či otevřený zápas o rozdělování vytvářeného nadproduktu, konkurence mezi třídami. Má své ekonomické, politické i ideové formy, v kritických fázích může na obou stranách přerůstat do násilí. Byl ve všech třídních společnostech veden i zakazován. Zatímco třída vykořisťující jej vede každodenně a beztrestně, boj třídy druhé byl vždy omezován a potlačován. Marxismus jej považuje za hybnou sílu dějin. Proto bývá vydáván za propagátora třídního boje, což je nesmysl; marxismus usiluje o zrušení tříd, a tím i odstranění jejich boje.

Tulák

Bosák, člověk bez vlastní půdy, obydlí, trvalého zaměstnání a příjmu, nejnižší sociální vrstva ve středověku, dnes bezdomovec. Přeneseně člověk bez společenského zakotvení.

Tunelování

Český příspěvek do ekonomické terminologie, znamenající vykradení firmy zevnitř svými vlastníky, podílníky a manažery, často podle právních norem, předem za tím účelem připravených. Šlo o to rychle přetransformovat původně státní majetek tak, aby už nebylo možné dohledat jeho vlastnictví a zpětně jej zestátnit. Tento proces byl odstartován slovy tehdejšího ministra privatizace a správce národního majetku Tomáše Ježka: "nejlepší by bylo na chvíli zhasnout". Jeho výsledkem bylo vytvoření soukromovlastnické struktury domácího kapitálu a vznik nové vládnoucí třídy - české národní buržoazie, tedy nové položení základů kapitalismu v českých zemích a na Slovensku.

Tušení

Podezření, domněnka, neúplný poznatek, předpoklad možnosti, představa vycházející ze známých faktů kombinovaná představou možností z nich vyplývající. Bývá vydáváno za cosi nadpřirozeného, tajemného, za mimosmylové poznání; ve skutečnosti jde o běžnou součást našeho myšlení. Je silnější u emotivně založených jedinců, může vyústit v předtuchu.

Tvořivost

Kreativita

Typografie

Umělecko-technický obor zabývající se tiskovým písmem, vznikající po vynalezení knihtisku. Po rozšíření počítačů doznala značného úpadku, neboť tiskoviny či elektronické prezentace často připravují lidé bez odborné průpravy. Mezi jejich nejčastější chyby patří nesprávné užívání rodin písma a jejich řezů, patkového či bezpatkového písma, náhodné volby typů písma apod.

Úcta

Dialektický protipól sebeprosazování, respekt vůči jiným osobám, příp. k symbolům, ale i k životu a přírodě vůbec. U harmonicky rozvinutého jedince jsou sebeprosazování a úcta v jednotě.

Účelovost

V soudobé politice a propagandě běžně užívaný, leč nesmyslný pojem. Každé lidské jednání má vždy nějaký účel, což člověka odlišuje od jiných živých tvorů; je buď účelné nebo neúčelné. Za účelové pak bývá označováno to, co nelze vyvrátit, co nelze nazvat omylem či lží, a proto se to mluvčímu nelíbí. Každé užití tohoto pojmu je vždy mlžením, v současné době velmi rozšířeným.

Účetnictví

Státem nařízený systém evidence a kontroly hospodářských toků v peněžních jednotkách za účelem řádného odvádění daně. Základem účetnictví je podvojný zápis každé operace na souvztažných účtech na stranách "Má dáti" a "Dal", což umožňuje komplexní provázanost a kontrolu všeho, co bylo do tohoto systému vloženo. Kvalifikovaným odhadem však 20 % ekonomiky v České republice probíhá formou černéšedé ekonomiky mimo tento systém.

Účinek

Ve filozofii následek příčiny, pohyb který je odrazem rozporu v němž vznikl. V běžné praxi výsledek lidského konání, který je zpravidla záměrný; vedle něho se však vždy dostavuje i účinek nechtěný, nezamýšlený, celkový výsledek kazící, který je ale zpravidla rovněž předvídatelný a měl by být při správném rozhodování předem korigován.

Účinná lítost

Institut moderního práva vycházející z předchozího křesťanského institutu pokáníodpustků. Umožňuje např. těm, kteří odčiní škodu získat beztrestnost. Je to jeden z nástrojů vytváření ekonomické nerovnosti lidí před zákonem při formálním zachování rovnosti.

Ufologie

Světonázorové hnutí předpokládající existenci vyspělejších civilizací v kosmu, snažících se o ovlivnění života na Zemi či kontakt s pozemšťany. Je živeno pseudovědeckými výklady zdánlivě nevysvětlitelných jevů; je na jedné straně zábavou, a na druhé straně informačním kšeftem, je stejně přirozeným projevem touhy člověka poznávat neznámé jako nepřirozenou snahou halit svět do záhad.

Ultraimperialismus

Podle K. Kautského teoreticky možné stádium imperialismu, v němž se imperialismus různých států sjednotí natolik, že bude vykořisťovat společně a bez válek. Lenin tuto teorii kritizoval, obě následující světové války mu daly za pravdu, avšak současný vývoj tuto možnost zcela nevylučuje.

Ultralevice

Krajní levice, souhrnné označení radikálních ideových a politických proudů v politickém spektru nalevo od komunistů, které absolutizují komunistický požadavek zajištění ekonomické rovnosti lidí odstraněním vykořisťování. Rozšiřují rovnost nad rámec tohoto požadavku, požadují rovnost úplnou, která je ovšem nemožná, neboť vychází z falešné ideje stejnosti lidí. Současně absolutizují formu revoluce, nevidí ji jako objektivně nutné vyvrcholení předchozích evolučních procesů a prosazují její uskutečnění ihned, bez ohledu na objektivní a subjektivní podmínky. Důsledky činnosti ultralevice poškozují levici skutečnou, a často jsou ultralevicové organizace za účelem diskreditace levice pravicí podporovány či dokonce vytvářeny. Ačkoli se ultralevice a ultrapravice svými teoretickými východisky odlišují, často se shodují v krajnosti prostředků, odpudivých metodách a v požadavcích autoritativního systému.

Ultrapravice

Krajní pravice, souhrnné označení radikálních politických a ideových proudů v politickém spektru napravo od liberálůkonzervativců. Na rozdíl od nich nehlásají formálně právní rovnost lidí, a vedle nerovnosti ekonomické požadují otevřeně i nerovnost právní, vycházející z šovinismu, nacionalismu, rasismu či etnocentrismu. Tuto nerovnost vždy chtějí zajišťovat autoritativním systémem který, uskuteční-li se v praxi, vždy může být jen otevřenou diktaturou buržoazie. Ultrapravice se vždy snaží získat nespokojené vrstvy maloburžoazieproletariátu, a proto vyhlašuje nereálné, ale přitažlivé sociální záměry. Přes formální odpor pravice vůči ultrapravici je vždy ultrapravice částečně podporována ekonomickou elitou jako záloha pro případné selhání tradiční liberální buržoazní demokracie.

Umělá inteligence

Vžité, ale nepřesné označení pro schopnost člověkem vytvořených systémů pamatovat si, hodnotit, třídit a využívat poznatky i získávat nové. Člověk umí přenést na stroj či zvíře část svých schopností, ti je mohou uplatňovat i přesněji či rychleji než člověk, avšak inteligenci, tj. geneticky podmíněný a sociálně rozvíjený komplex instinktů, myšlenek, zkušeností a emocí vznikající ve společenské praxi lze formovat pouze mezi lidmi.

Umělec

Obecně každý člověk zabývající se uměním; ve skutečnosti však pouze ten, kdo jej nejen provozuje, ale do vkládá do něho něco nového, svého, osobitého, neopakovatelného a tím jej obohacuje. Umělcem není ten, kdo jen napodobuje již známé; to je jen řemeslo, nikoliv umění. Totéž platí ve vědě i filozofii.

Umění

Záměrně zkreslený odraz skutečnosti vědomím, specifický druh práce, při němž člověk nepřetváří přírodu k uspokojení svých hmotných, ale duchovních potřeb, a také výsledky této práce. Vzniklo v období po získání schopnosti vyrobit nadprodukt, což dalo člověku volný čas, který zčásti začal využívat k ozdobě svých výrobků. Postupně se rozvinulo v samostatnou činnost, která na jedné straně přispívá k rozvoji samotného tvůrce a na druhé straně k rozvoji dalších jedinců, které takto vzniklé výtvory vnímají. Opak umění je kýč, který osobnost tvůrce i vnímatele nepovznáší, ale ubíjí. Umění odráží osobnost tvůrce, ale i společenské podmínky v nichž vzniklo, bojuje proti nim nebo je upevňuje. Ve společnosti slouží, nesmí však posluhovat. Umění často podle V.I.Lenina odráží citlivěji a dříve než politika „podzemní dunění dějin“. V tržní společnosti se umění stalo zbožím.

Underground

Podzemí, termín zpravila používaný u nás v souvislosti s neoficielní kulturou malých skupin, nemohoucích podle vlastních slov z politických důvodů svobodně tvořit a vydávajících se za nositele pokroku. Po uvolnění politických překážek však narazily na daleko silnější překážky ekonomické a zpravidla nadále zůstaly malými a podzemními, nanejvýš přízemními.

Unifikace

Sjednocování, sestejňování, přizpůsobování; tendence přírodního a společenského výběru, které působí jako dialektický protiklad proti procesům rozrůzňování, a preferují to, co je v daných podmínkách nejvíce schopné života. V přírodě se obě tyto tendence projevují mj. vznikem druhů a jejich ustálením, ve společnosti např. vznikem nových myšlenek, výrobků, právních norem, kulturních forem a zpětně jejich sjednocováním po ověření praxí tak, jak si to vynucuje rozšiřování výrobních vztahů a z něho vyplývající rozšiřování ostatních vztahů ve společnosti.

Unitářství

Volné, nebiblické, nedogmatické náboženství, vycházející z různých tradic a kultur pod heslem"Svoboda, rozum a tolerance". U nás jej představuje společnost Unitaria.

Univerzita

Vysoká škola v jejímž čele stojí rektor, členěná podle oborů na fakulty. U nás podle současných právních úprav poskytuje i nejvyšší vzdělání, neuniverzitní vysoké školy umožňují pouze bakalářské studium a nečlení se na fakulty. V jiných zemích je právní úprava i odlišná.

Urážka

Dříve utrhání na cti, výrok nebo čin snižující společenskou vážnost jednotlivce či skupiny. Mocní byli v třídní společnosti vždy chráněni před urážkou zákonem. Poté, co se stala masově užívaným nástrojem politického a konkurenčního boje, sílí tlaky na to, aby její regulace byla ponechána na vlastnících hromadných sdělovacích prostředků, které jsou jejím největším šiřitelem. Ochrana před ní je pak ponechávána na silně zkomercionalizovaném občanském právu.

Urbanizace

Proces masového stěhování lidí do měst v souvislosti s průmyslovou revolucí a s tím související změny života měst, vznik jejich nových funkcí, kulturyzpůsobu života vůbec.

Urbář

Seznam rustikálního majetku a z něho vyplývajících poddanských povinností vedený vrchnostenskými kancelářemi. Obsahoval zápisy o půdě, robotě, daních apod. Na Moravě plnil obdobnou funkci lánový rejstřík.

Úrok

Část nadhodnoty, která teprve musí být vytvořena v materiální výrobě, a kterou se zavazuje příjemce půjčky platit věřiteli; cudně se nazývá poplatkem za použití peněz. Již podle Aristotela je to výdělek, který ze všech výdělků nejvíce odporuje přírodě. Křesťanské církve je považovaly za poplatek za čas, který patří Bohu, a proto byl zakazován. Toho využívali Židé, kterým to náboženství povolovalo, a tak ovládli vznikající bankovní systém. Islám zakazuje úrok dodnes. Ekonomové obhajující úrok vymýšlejí celou řadu teorií jak ospravedlnit výši úrokové míry, která se ve skutečnosti zásadně řídí předpokládanou inflací: při vkladech je nižší, při úvěrech vyšší, což umožňuje bankám vždy vydělat. Všechny ekonomické teorie kromě marxismu zamlčují, že půjčování peněz nevytváří žádné nové hodnoty, pouze na tom parazituje.

Usedlost

Původně osedlost, statek, sídlo osedlého, sedláka, spojené s nedělitelnou držbou rustikální půdy o rozloze okolo 18 ha, dědičně pronajímané feudálním vlastníkem hospodáři, který ji obdělával se svou rodinou. Po Josefínských reformách ji bylo možné dělit na potomky, byla vykupována do jejich soukromého vlastnictví a dále prodávána, docházelo i k oddělování sídla od půdy a ke změnám jeho charakteru. Usedlostí nebyla sídla feudálů či jejich dominikální velkostatky, ani sídla zahradníků či chalupníků; zčásti byly usedlostmi i alodiální statky.

Ustašovci

Chorvatské ultranacionální katolické a fašistické hnutí od 30. let minulého století usilující teroristickými metodami o rozvrat Jugoslávie a samostatný klerofašistický chorvatský stát. Podporováno fašistickou Itálií, po okupaci Německem vytvořili jeden z nejkrvavějších, rasistických loutkových proněmeckých režimů. Po 2. světové válce dále bojovali proti Jugoslávii ze zahraničí za tiché podpory tzv. "demokratických států", měli i podíl na rozbití Jugoslávie.

Ústava

Nejvyšší právní norma státu, buď v ucelené podobě, nebo jej tvoří soubor samostatných zákonů. Obsazuje ustanovení charakterizující stát, formu vlády, politický systém, nejvyšší státní orgány a jejich činnost i základní práva občanů. Např. ve Velké Británii není ústava psaná, je tvořena obyčejovým právem.

Úsudek

Stupeň rozumového poznání v škále pojem - soud - úsudek; správné či nesprávné spojení několika soudů, vzniklých správným či nesprávným spojením několika pojmů. Podrobně se těmito vztahy zabývá logika.

Utilitarismus

Etické učení spatřující mravnost především v užitečnosti, prospěšnosti jedince ostatním, protiklad deontologie. Původně snaha o zabezpečení nejvyššího štěstí pro největší počet lidí, postupně se snažící tyto vztahy i matematicky vyjádřit či upřednostňovat duševní požitky před tělesnými. Vychází z představ společnosti jako vzájemně se využívajících jedinců. Z přenesení zásad užitečnosti do dalších oblastí vznikla řada ekonomických a právních teorií, ve filozofii i pozdější pragmatismus.

Utopie

Směr společenského uvažování neopírající se o časprostor, nazvaný podle knihy T. Mora, popisující ideální společnost žijící na neexistujícím ostrově. Označení pro teorie vycházející z kritiky současného stavu společnosti, neznající reálné síly schopné dosáhnout změny, nerespektující skutečné podmínky a idealizující krásné cíle. Podle K.Marxe jde o teorie „bezmocné, poeticky soběstačné“. Jsou vždy jen literaturou, nikoli poznáním, ale vycházejí z potřeby poznat. Významné místo při tom sehrával kdysi utopický socialismus a komunismus, který byl předchůdcem marxismu.

Utopický socialismus

Vývojová fáze socialistických myšlenek v období průmyslové revoluce od 1. poloviny 19. století. Navazuje na myšlenky francouzské buržoasní revoluce, utopických komunistů i osvícenství. Kritizuje kapitalismus, často už z pozic rozvíjející se maloburžoazie, a proto odmítá zrušení soukromého vlastnictví, což je počátkem reformismu.

Utopický komunismus

Různé myšlenkové proudy asi od r. 1500, kritizující soukromé vlastnictví jako zdroj společenské nerovnosti lidí. Předpokládaly jeho zespolečenštění, přičemž ale nerozlišovaly mezi soukromým vlastnictvím výrobních prostředkůosobním vlastnictvím spotřebních předmětů. Vycházely z tehdejšího nízkého rozvoje výrobních sil a proto předpokládaly asketickou společnost, minimalizaci potřeb a nivelizaci chudoby. Jejich komunismus byl převážně naivní, rovnostářský a kasárenský. Tyto představy byly jednou z chyb radikálního chudinského táboritského křídla husitství. Přes svou historickou omezenost představoval utopický komunismus obrovský pokrok ve vývoji uvažování o společnosti. Byl utopický nikoliv svými cíli, ale nereálnými prostředky. Dodnes je utopickým komunismem každé hnutí, usilující o komunismus bez revoluce ve vlastnických vztazích.

Utrakvismus

Umírněná křesťanská konfese vzešlá z husitství, k níž se dnes hlásí např. Československá církev husitská; hlásání přijímání podobojí. Obecně též hnutí usilující o dvojjazyčnost ve veřejném životě.

Úvěr

Kredit, půjčka věřitele dlužníkovi, kterému tím vzniká termínovaný dluh a povinnost zaplatit úrok.

Užitná hodnota

Užitečnost věcí, jejich konkrétní schopnost uspokojovat potřeby. Je produktem lidské práce; souhrn užitných hodnot vytváří bohatství každé společnosti. Je nositelnou hodnotynadhodnoty. Její společenský charakter může být pozitivní, jako např. spotřební předměty či výrobní prostředky, nebo negativní, uspokojuje-li uměle vytvořené zdánlivé a škodící potřeby, jako např. alkohol, tabákové výrobky, zbraně apod. Nelze ji zaměňovat s hodnotou.

Vajda

Uznávaný představitel širší cikánské rodiny či rodu.

Vakát

Prázdná, záměrně nepotištěná stránka knihy.

Validita

Platnost dokumentu či informací; jejich schopnost vypovídat v daném případě. I reliabilní, tj. přesná data, nemusí být validní, tj. nevypovídají o zkoumané skutečnosti, protože nejsou v daném případě podstatná.

Válka

Společností organizovaný boj, je politikou používající k dosažení cílů pouze síly, podle Klausewitze „pokračování politiky jinými prostředky“. Je vždy vedena z ekonomických důvodů a jen tehdy, jestliže na ní může někdo vydělat, přičemž oběti nehrají roli. Ideje, náboženství či jiné duchovní hodnoty nebyly nikdy příčinou válek, jsou vždy jen praporem, pod kterým se bojuje, a který boj ospravedlňuje. Cíle válek jsou vždy hmotné, což bývá zpravidla zatajováno. První obětí války proto bývá pravda.

Valuty

Hotovostní platební prostředky v cizích měnách, mincích či bankovkách. Někdy bývá nesprávně zaměňováno s devizami, které jsou bezhotovostním prostředkem platby.

Vánoce

Původně pohanská oslava zimního slunovratu převzatá křesťanstvím jako svátek domnělého narození Ježíše Krista. Zvykytradice, které je doprovázejí, jsou na celém světě odlišné v důsledku rozdílných materiálních podmínek života. Např. vánoční stromky souvisejí se zimním prořezem, ryby s feudálním vlastnictvím rybníků apod.

Varšavská smlouva

Vojenský pakt evropských socialistických zemí vzniklý v r. 1955 jako reakce na přijetí Spolkové republiky Německa do NATO. Zrušena byla v r. 1991.

Vášeň

Intenzivní dlouhodobější emotivní vztah jedince k člověku, věci, ideji nebo činnosti, který jej zcela ovládá a sám není ovládán rozumem. Je jednostranným zdrojem vůle, energie i vytrvalosti, které však potlačuje v ostatních směrech a člověka vždy omezuje.

Vazalství

Vzájemná svázanost feudálů, kdy je vazal, jinak formálně svobodný, za udělené léno povinen sloužit svému pánovi. Obecně je tak nazýván vztah formální rovnosti mezi subjekty, za níž se skrývá zpravidla ekonomická podřízenost. V současnosti jde např. o běžný vztah malých států a velmocí nebo politiků a jejich sponzorů.

Věda

Nepřetržitý proces systematického, strukturovaného odrážení skutečnosti společenským vědomím pomocí přesně definovaných pojmů, vztahů a teorií. Tento proces je nutně doprovázen omyly, které skutečná věda průběžně opravuje, přičemž vznikají i omyly nové. V tomto smyslu je věda i procesem vykrádání pravdy z cizích omylů. Poznatky jednotlivce se stávají vědou teprve tehdy, probojují-li se formou sporu do společenského vědomí a odtud i do společenské praxe, která je definitivně potvrzuje. Věda skutečnost odráží, pavěda si ji vymýšlí.

Vědátor

Posměšné označení člověka honosícího se rozsáhlými znalostmi, skrývajícího se za protikladné myšlenky vyslovené autoritami, ale bojícího se zřetelně vyslovit vlastní názor či hodnocení. Toto přehnané opatrnictví a předstírání objektivismu je vždy projevem zbabělosti nebo nezájmu.

Vědec

Obecně každý vědecký pracovník či nositel vědecké hodnosti, ve skutečnosti však pouze ten, kdo nejen mnoho ví, ale dokázal třeba jen něco málo, ale nového, svého do vědy přinést. Totéž platí ve filozofiiumění.

Vědeckotechnická revoluce

Významný skok v rozvoji výrobních sil probíhající od druhé poloviny 20. století, spočívající ve spojení dosavadního relativně odděleného vývoje vědy, techniky a výroby v jeden organický celek. Je charakteristická rychlým pronikáním poznatků vědy do hromadné výroby, vysokým stupněm automatizacerobotizací, nástupem zcela nových kontinuálních technologií a značným vyřazováním dělníka z bezprostředního styku s výrobkem. Mění charakter dělnické třídy, zvyšuje nároky na její kvalifikaci, přibližuje ji pracující inteligenci, a na druhé straně proletarizuje značnou část technické i vědecké inteligence. Ve svých důsledcích pronikavě mění nejen výrobu, směnuspotřebu, ale i sociální vztahy, přičemž nemění podstatu výrobních vztahůrozdělování. Je logickým pokračováním předchozího vývoje; dále zvyšuje rozpor mezi plánovitostí výroby uvnitř podniku a její živelností v rámci společnosti.

Vedení

V životě i v různých vědách rozmanitě užívaný pojem, často směšovaný či zaměňovaný s řízením. Znamená subjekto-subjektový vztah zpravidla uvnitř určitého celku; ovládání zevnitř, kdy je vedoucí nedílnou součástí kolektivu, žije a pracuje s ním, nestojí nad ním či mimo něj, ale v jeho čele či srdci, více neformálně než formálně, více osobním příkladem a autoritou než příkazy, více se orientuje na taktiku než na strategii. Ale v praxi je každé vedení jiné.

Vědomí

Vlastnost člověka, která se historicky vyvinula v procesu práce a společenských vztahů při ní vznikajících společně s řečí. Nejvyšší, výlučně lidská schopnost odrazu objektivní reality. Člověk se rodí bez vědomí do světa věcí, poznatků a vztahů vytvořených v minulosti; je s nimi konfrontován a přizpůsobuje se jim, všechny poznatky i prožitky ukládá do paměti a ve vztazích s okolím se učí s nimi operovat. Svou aktivitou navazuje i citové vztahy k ostatním, bez kterých by jeho vědomí nemohlo vzniknout. Vědomí, ačkoliv je vlastnictvím jednotlivce, je produktem společnosti, současné i minulé. Někdy bývá materialismu připisováno, že vědomí považuje za nehmotné, nebo naopak, že jej redukuje jen na hmotné procesy. Nikoliv: vědomí je zároveň odrazem i souhrnem mnoha hmotných procesů, ale nelze je redukovat na žádný z nich. Je procesem přírodně historickým.

Vědomí zvířat

Iluze rozšířená mezi částí chovatelů i badatelů, vzniklá absolutizací pozorovatelného chování zvířat, jejich emocí, paměti, podmíněných reflexů vytvořených u nich člověkem, dílčí schopnosti napodobovat, vydávat vábivé i varovné signály, a současně neznalostí skutečnosti, že vědomí je sice podmíněno také těmito faktory, ale samy o sobě k jeho vzniku nestačí. Zvíře je schopno naučit se od člověka mnohému, co není jeho přirozeným životním projevem, ale protože samo nemá vědomí a jemu odpovídající schopnosti komunikace, neumí novou znalost přenést na své potomky a ostatní členy skupiny. To umí opět jen člověk, vybavený vědomím. Víra ve vědomí zvířat, byť materiálně odůvodňovaná, je stejně idealistická jako oduševňování jiných částí přírody přírody či jakékoliv náboženství .

Vedoucí tajemník

Funkce ve stranických orgánech v období socialismu, vytvářená na základě Marxem prosazované zásady, že v čele orgánu nemůže být předseda, stojící nad organizací. Tajemník má být pouze výkonným orgánem, podřízeným kolektivnímu vedení, volitelný a odvolatelný zdola. Tento princip však byl uplatněn pouze formálně v názvu funkce, v praxi byl však běžně porušován. Vznikali vedoucí, první a nakonec generální tajemníci, jejichž faktické postavení bylo na hony vzdáleno Marxovým racionálním úvahám. Byli dosazování shora, často vybíráni mimo rámec organizace a stáli nad ní. To vytvářelo prostor pro subjektivismus, voluntarismus a paralyzovalo vnitrostranickou demokracii i kolektivnost rozhodování, nadměrně posilovalo centralismus. Vedlo to ke ztrátě sebekontroly i u moha poctivých lidí, kteří v těchto funkcích pracovali.

Vedoucí úloha

Hegemonie, neformální autorita subjektu zevnitř vedoucího společnost či její část. Takový subjekt vždy existuje; ne-li, pak si jej příslušné společenství vytvoří. Za socialismu formalizovala svou vedoucí úlohu v Ústavě KSČ, což bylo její chybou; měla ji mít ve skutečnosti, ne na papíře. Za kapitalismu je vedoucí úloha některé strany nepřípustná, neboť by kolidovala s ekonomicky zajištěnou vedoucí úlohou buržoazie.

Védy

Vědění, posvátné literární památky starověké Indie, odrážející náboženskou víru a ještě starší mýty tehdejších obyvatel údolí řeky Gangu z období rozpadu polyteistické prvotní pospolitosti. V pozdějších staletích byly doplňovány a modifikovány.

Veganství

Striktní forma vegetariánství, tj. odmítání živočišné potravy a jakékoliv využívání zvířat vůbec. Jde o falešnými idejemi deformovaný životní styl popírající vývoj člověka z býložravce ve všežravce, jehož základní biologickou potřebou je pestrost a vyváženost stravy. Odmítá pochopit, že masitá strava výrazně přispěla k vývoji lidského mozku do lidského stavu, podílela se na vzniku druhu homo sapiens sapiens a vydává své ideje za jakýsi  "návrat k přirozenému stavu". To, co je přirozené pro opice, nelze naordinovat člověku; v některých stádiích jeho života je to pro něj dokonce nebezpečné.

Vegetariánství

Falešným vědomím oslabený pud vyživovací, způsob stravování odmítající v různé míře potravu živočišného původu z ideových důvodů. Bývá doprovázen i odmítáním dalších výrobků pocházejících ze zvířat a vydáván za moderní životní styl. Jakkoli se některé důvody mohou zdát ušlechtilé, jde v podstatě o umělou deformaci přirozeného způsobu života člověka, který se v evoluci vyvinul jako všežravec. Přísnější formou vegetariánství je veganství, mírnějším stupněm je makrobiotikavitariánství.

Vekslák

Za socialismu ilegální obchodník s valutami. V rozporu se zákonem směňoval se ziskem cizincům cizí měnu za koruny, které legálně vyměnil za tuzexové poukázky a ty pak s dalším ziskem prodával, a to vše bez zdanění. Tato činnost byla někdy kombinována s prodejem drog, pašeráctvím a kuplířstvím. Nashromážděné prostředky při obnově českého kapitalismu sloužily jako základní kapitál pro privatizaci, čímž byly vyprány, tj. legalizovány. Podobně jako při formování USA se tak i u nás stali z původních zločinců důstojní příslušníci buržoazie. Část těchto prostředků však položila základy nové černéšedé ekonomiky v Čechách.

Veličenstvo

Od římských dob oslovení císaře a krále, kterému předchází zájmeno Jeho, Její, Vaše apod. V konkrétních případech mu předchází i přídavné jméno, např. Katolické ve Španělsku, Britské, Nejvěrnější v Portugalsku apod.

Velikonoce

Původně pohanská oslava příchodu jara modifikovaná judaismem jako připomenutí výročí zachránění izraelitů z egyptského otroctví a později i křesťanstvím jako oslava vzkříšení Krista po ukřižování. Způsob oslavy a lidové obyčeje s tím související jsou geograficky formovány materiálními podmínkami života lidí, např. zdobení vajec v našich krajích vzniklo tak, že se prodloužil den, ale jarní práce ještě nezačaly, byl na to čas, bylo na to vidět, a slepice začaly po zimě více nést.

Velká vlastenecká válka

Ruský pojem pro obrannou válku Sovětského svazu proti Německu, začínající přepadením země v r.1941 a končící 9. května 1945 osvobozením Prahy Rudou armádou, na Západě nazývaný východní frontou. Byla nejrozsáhlejší součástí 2. světové války, SSSR v ní nesl největší tíhu bojů a jeho ztráty se pohybovaly okolo 20 milionů lidí.

Velkoobchod

Prodej ve velkém mezi výrobcem a distributorem nebo mezi distributorem a maloobchodníkem. Ceny v takovém obchodě jsou sníženy o maloobchodní marži, tj. onu část nadhodnoty, která je poskytována koncovému prodejci.

Velkoruský nacionalismus

Leninem kritizovaný pocit nadřazenosti Rusů, nacionalismus vyplývající ze staleté nadvlády nad ostatními národy v multietnickém carském Rusku. Varoval před ním jako před nebezpečím socialismu. Jeho varování však nepadala na úrodnou půdu, podlehl mu ač sám Gruzínec i J.V.Stalin, a stal se zejména mimo Moskvu častou praxí. Jeho důsledky se staly i jednou z důležitých příčin rozpadu Sovětského svazu.

Velkostatek

Historicky samostatné panství, ekonomicko-správní jednotka ve feudálním vlastnictví šlechty či církve, v níž vlastník vykonával nad poddanými správní a soudní pravomoc. Při raabizaci, poté po zrušení poddanství, dále při pozemkové reformě za I.republiky a nakonec po r. 1948 byly velkostatky postupně rozparcelovány a staly se pouze hospodářskými jednotkami s výměrou nad 100 ha, na nichž sám vlastník, statkář, příslušník šlechty či buržoazie osobně nepracoval.

Velkovýroba

Třetí stupeň vývoje rozsahu výroby odpovídající rozvoji výrobních sil v kapitalistickém výrobním způsobu, vynucený velikostí, složitostí a nákladností rozvíjejících se výrobních prostředků i rostoucím počtem obyvatel. Je umožněna dosaženým stupněm poznání, existencí strojů a využíváním energie z fosilních paliv. V této fázi vývoje lidské společnosti již malovýroba není schopna lidstvo uživit, stává se pouze doplňkovou, zatímco první stupeň, naturální výroba již nemá ekonomický význam.

Velký třesk

Neprokázaná, ale pravděpodobná, materialistická i dialektická hypotéza vysvětlující vznik vesmíru. Vznikla jako reakce na metafyzické představy stacionárního kosmu. Bývá idealisticky interpretována např. tím, že na počátku nebylo nic, že jej způsobil Bůh a pod. Bez ohledu na to zda a kdy bude potvrzena či odmítnuta, je metodou přispívající k rozvoji vědy a brzdící poznání vždy jen při absolutizaci dílčích poznatků.

Velmoc

Mocnost, neurčité označení státu schopného díky své hospodářské a vojenské síle diktovat podmínky jiným. V současnosti je za velmoc považováno oficielně Rusko, USA, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Franci a Čína, tedy stálí členové Rady bezpečnosti OSN. Fakticky se však do pozice velmoci dostalo znovu Německo a částečně Japonsko, Indie a Brazílie. V některých regionech mají ambice regionální mocnosti i jiné velké státy.

Věno

Historicky i lokálně proměnlivá forma příspěvku ženy do manželství, zpravidla nemovitým majetkem či penězi. Věnovali jej rodiče či blízcí příbuzní a přecházelo do vlastnictví manžela, při smrti manželky se často muselo vracet. Jeho velikost a další podrobnosti byly různě upravovány morálkouprávem. Nenahrazovalo výbavu, která byla tvořena potřebními předměty. Někdy bývá zaměňováno s obvěněním či výkupným, které naopak platil v některých kulturách ženich otci manželky. Každá z těchto rozmanitých forem transakcí potvrzuje skutečnost, že manželství bylo vždy především svazkem hospodářským.

Verbíři

Do r.1781 vojáci z jednotlivých pluků, kteří obcházeli obce a snažili se najmout dobrovolníky, rekruty pro službu v císařské armádě. Při tom často používali nekalých metod. Odvedenci se pak loučili se svou vsí tancem, verbuňkem. Později byla vojenská služba povinná.

Verifikace

Ověření, potvrzení pravdivosti tvrzení důkazem. Za důkaz bývá považován logický důkaz, fakt, výsledek pozorování, experimentu, zkušenost aj. Pro dialektický materialismus je konečným potvrzením pravdy široká společenská praxe. K.Popper odmítl verifikaci jako vědeckou metodu poznání s tím, že úkolem vědy není potvrzovat teorie, ale vyvracet je, falzifikovat. Tak ale věda nepracuje.

Věrnost

Dlouhodobá pevnost vztahu člověka k druhému, ke skupině či ideji, odolná vůči proměnlivosti okolností či nálad. Je charakteristická pro vyzrálejší osobnosti s ucelenějším a hlubším světovým názorem, všestrannějšími zkušenostmi i stálejšími emocemi. Méně typická je pro cholerikyflegmatiky.

Věrouka

Systematický, formalizovaný a ucelený výklad teoretických obecných základů víry a jejich konkretizace. Ačkoliv se vždy snaží nabývat formu vědy, svým obsahem zůstává teleologií, protože je schopna základní východiska dokazovat jen sama sebou. Nejedná se pouze o problematiku náboženství; podobu věrouky mají i mnohé masově šířené pavědy.

Veřejné mínění

Formulovaná nálada ve společnosti, více emotivní než racionální  a rozporuplný odraz skutečnosti společenským vědomím, jeho nejproměnlivější část ovlivňovaná momentálními událostmi. V posledním století je formováno hlavně hromadnými sdělovacími prostředky, jejichž prostřednictvím jsou určovány výsledky voleb. Již před 250 lety jej charakterizoval tvůrce americké ústavy B.Franklin takto: "Veřejné mínění často není vůbec veřejné a ještě častěji není ani míněním". Tzv. výzkum tohoto jevu a zveřejňování výsledků je stále ve větší míře více ovlivňováním nálady ve společnosti než vědeckou prací.

Veřejnost

V praxi velmi neurčitě používaný pojem zahrnující veškerenstvo; v racionálním pojetí heterogenní skupina nezúčastněných anonymních lidí, majících ale v určitém čase a místě o danou problematiku zájem, nebo je možné u nich tento zájem vzbudit, a které je možné krátkodobě aktivizovat. Na tuto skupinu se orientuje propaganda, reklama a předvolební agitace.

Veřejný dluh

Součet státního dluhudluhy nižší územních správních orgánů, obcí a dalších veřejných institucí. V české republice roste rychlostí asi 5 tisíc Kč/sec, přesné údaje lze zjistit zde.

Vesmír

Část materiálního světa na daném stupni poznání dostupná astronomickému výzkumu, s proměnlivostí lidských schopností se zvětšující. Podle vědeckých odhadů je nepoznaná část výrazně větší, než ona částečně poznaná. Veškeré úvahy o jeho rozměrech jsou však pouhou spekulací, a tak je nejpřesnější představa o jeho nekonečnosti.

Vesnice

Historicky vzniklá forma venkovského osídlení, původně přizpůsobená zemědělské výrobě a feudálním výrobním vztahům, rozdělujícím půdu mezi několik rustikálních statků a vynucujícím si určitou soudržnost mezi nimi. Je větší než osada a menší než městys či město; nelze ji zaměňovat s obcí.

Věštba

Proroctví, orákulum, předvídání budoucnosti; od starověku nástroj ovlivňování politikyveřejného mínění, součást propagandy. Podstatou je vydávání vlastní vůle za vůli vyššího řádu a její prosazování do společenského vědomí s cílem ovlivnit společenskou praxi. Zpravidla pro jistotu obsahuje i určitou víceznačnost. Dnes tuto funkci plní např. interpretace prognóz, statistiky, sociologických i předvolebních průzkumů.

Veto

Latinsky zakazuji, formální právo, ale i faktická síla zabránit přijetí nějakého rozhodnutí. Jako právo veta bývá chybně vykládána zásada jednomyslnosti uplatňovaná v Radě bezpečnosti OSN, vyžadující přítomnost a aktivní souhlas všech pěti stálých členů, zatímco právo veta nelze uplatnit nepřítomností či zdržením se hlasování, které jsou vzdáním se tohoto práva.

Vévoda

Původně velitel vojenské výpravy, vojvoda, později titul příslušníků nejvyšší šlechty, ve slovanských zemích ztotožňovaný s knížetem; v češtině mu příslušelo oslovení Jasnost, vládnoucím vévodům Výsost.

Vexilologie

Nauka zkoumající vlajky a prapory. Nemůže příliš přispět k historickému poznání, pouze jej dokresluje, neboť jde jen o symboly, jimž byl význam často připisován až dodatečně.

Vigilita

Bdělost, opak nevědomí, stav připravenosti vědomí reagovat na podněty.

Vikář

Duchovní zastupující vyšší autoritu, např. zesnulou či vzdálenou. Nejčastěji okrskový (na Moravě děkan), z pověření biskupa koordinuje faráře z několika farností.

Vikomt

Středně vysoký šlechtický titul v některých západoevropských zemích. Je na úrovni mezi baronem a hrabětem

Vincentky

Širší seskupení katolických ženských špitálních řádů spojených se jménem sv. Vincenta. Nosí černý šat s bílým límcem a bílým šátkem, při práci v ústavech pouze bílou barvu. Sídlem české provincie je Kroměříž.

VIP

Zkratka anglického „very importand person“, velmi důležitá osoba, používaná za II. světové války britským královským letectvem při přepravě osob hodných zvláštní ochrany. Dnes vžitá, leč opovrženíhodná metoda společenské segregace; poskytování zvláštních služeb, občerstvení, prostor, práv, ochrany a jiných privilegií jen vybraným, kteří většinou vůbec nejsou důležití, jen bohatí či slavní.

Víra

Emoce zdůvodňované rozumem. Přirozená potřeba člověka jako jediného tvora uvědomujícího si svou omezenost a závislost, potřeba věřit v něco silnějšího, spolehlivějšího a stálejšího, než je on sám. Formuje se spolu s vědomím jako důvěra v nejbližší materiální i sociální okolí. Tam, kde nepostačuje bývá vždy doplňována svou ideovou náhražkou. V běžném pojetí „Víra“ v nadpřirozené bytosti, obecně souhrn předpokladů emotivně přijímaných vědomím bez důkazů jako pravdivých. Víra vždy kompenzuje nejistotu. Paradoxně je produktem rozumu, nikoli nerozumu. S rostoucím objemem poznatků společnosti totiž roste i množství poznatků, které si jedinec sám nemůže ověřovat, a musí spoléhat na jiné; život ve stále složitějších materiálních podmínkách a stále organizovanější společnosti jej nutí stále více věřit informacím a činnosti ostatních. V tomto smyslu je víra životní potřebou. Člověk bez víry by byl stejně nelidský jako člověk bez rozumu.

Virilista

Osoba obsazující funkci z titulu funkce jiné, viz kumulace funkcí.

Virtuální realita

Uměle vytvářený, zdánlivý a nepostižitelný obraz neexistujícího, iluze skutečnosti; svět vytvořený optickým nebo jiným technickým systémem, v němž člověk jedná jako ve světě skutečném, a který se mu může stát náhražkou světa materiálního. Může být předmětem hry či formou zkoumání, ale za určitými hranicemi funguje podobně jako droga a může být nástrojem ovládnutí člověka i jeho zničení, neboť jej odvádí od skutečnosti.

Vitalismus

Nevědecké teorie připisující živým organismům jakousi životní sílu, nemající materiální původ.

Vitariánství

Forma vegetariánství či veganství odmítající navíc tepelně zpracovanou potravu. V některých případech toleruje konzumaci mléka a přírodním mléčných výrobků. Tepelně zpracovaná strava a maso však člověku zkrátila čas potřebný k trávení a prodloužila mu čas k aktivní činnosti, přispěla k jeho vývoji v nejvyšší typ lidoopa. Kdyby jej kdysi nelákala vůně masa ze zvířete náhodně upečeného v přírodou založeném požáru, nenaučil by se oheň používat a zůstal by lidoopem.

Vjem

Souhrn počitků smyslově odrážející vnější stránky jevu jako celek. Ukládání vjemů na paměti spolu s city s nimi souvisejícími a jejich porovnávání s podobnými umožňuje první kroky myšlení, tj. vytváření zobecňujících pojmů. Zpětné vyvolávání vjemů z paměti, jejich přeměňování a kombinování dává člověku schopnost fantazie.

Vladyka

Původně staroslovanské označení vládce, v pravoslavné církvi biskup. Později ve středověku titul nejnižší šlechty, nižší než zeman.

Vlajka

Vlajková loď

Válečné plavidlo, na němž se nachází komodor nebo admirál velící celému seskupení lodí nesoucí jeho vlajku. Přeneseně stěžejní výrobek firmy, nosná idea apod.

Vlasovci

Několik německých dobrovolnických jednotek sestavených na konci 2. světové války ze sovětských zajatců, jimž velel generál Vlasov. Po neúspěšném nasazení v Polsku byly staženy do Čech a 6. května 1945 přešly do Prahy. Některé se připojily k pražskému povstání, 7. května odmítla Česká národní rada jejich pomoc; 8. května ráno opustily Prahu. Jejich část přešla do amerického zajetí, část do sovětského. Američané tyto zajatce včetně Vlasova vydali Rudé armádě; za zradu byli popraveni či odsouzeni k dlouholetému vězení, což je v každé válce samozřejmé.

Vlastenectví

Individuální vnitřní vztah člověka k zemi, kterou považuje za svou vlastní. Nemusí to být jeho rodná země, je to země v níž našel domov, a která jej nejvíce zformovala. Tento vztah vychází ze skutečného života, ze společenských vztahů, jichž je každý jedinec součástí, z místa, které mu poskytuje obživu i z jazyka, jehož prostřednictvím člověk myslí. Při dlouhodobé změně prostředí je vztahem vnitřně rozporným. Vztah k vlasti je součástí osobnosti člověka, jeho charakteru, je nedílnou součástí sítě vztahů, jimiž je se společností spjat. Jeho vztah k rodině, pracovní skupině, k obci logicky vrcholí i vztahem k vlasti. Okázale projevované vlastenectví, které se pojí k jediné situaci a není provázáno širšími souvislostmi bývá považováno za fangličkářství a přetvářku.

Vlastnické funkce

Činnosti vyplývající z vlastnictví majetku, jejichž přenesení na jiné osoby by zrušilo podstatu vlastnictví, a tedy vykonávané výlučně vlastníkem. Patří sem především rozhodování o využití výnosu z vlastnictví plynoucího a dále rozhodování o formě správy majetku, jeho rozvoji, prodeji, pronájmu, darování či zániku. Nepatří sem vlastní řízeníspráva majetku, které mohou být v plném rozsahu přeneseny na jiné subjekty, aniž by byla narušena podstata vlastnictví.

Vlastnický pud

Pověra, kterou se pravicová propaganda někdy snaží ospravedlnit soukromé vlastnictví výrobních prostředků jako přirozené. Ve skutečnosti jde jen o podmíněný, tedy vypěstovaný reflex, kterým člověk shromažďuje a chrání užitné hodnoty, uspokojující jeho potřeby. Je při tom veden pudem sebezáchovy, který je ale regulován rozumem. Tento reflex se projevuje již u malého dítěte, které chrání své oblíbené hračky, uspokojující jeho přirozenou potřebu poznávat, být aktivní a rozvíjet se. Je jeho potřebou mít onu hračku, nikoliv továrnu na výrobu hraček.

Vlastnictví

Základní ekonomický vztah v civilizované společnosti, běžným vědomím redukovaný pouze na vztah právní, který je jen jeho formálním vyjádřením, nikoliv podstatou. Vlastnictví není vztahem člověka k věci, ale jeho vztahem k ostatním lidem. Podstatou vlastnictví je proces přisvojování si užitku z věcí plynoucích a rozhodování o osudu věci samé. V tomto smyslu rozlišuje historický materialismus vlastnictví osobní, tedy vlastnictví předmětů osobní spotřeby, jehož podstatou je individuální používání užitných hodnot věci, a které je člověku vrozené jeho autonomií ve společnosti. Vedle toho existuje vlastnictví společenské, které je lidstvu stejně přirozené, neboť se formovalo společným životem a společnou spotřebou užitných hodnot všeho ostatního, co nebylo předmětem vlastnictví osobního. Až na dalším, vyšším stupni vývoje, tj. při vzniku civilizace, vzniklo i vlastnictví soukromé, které nemá přirozený, ale společenský charakter. Jeho podstatou je vlastnictví výrobních prostředků užívaných k výrobě nadproduktu, a přisvojování si směnitelných hodnot v tomto nadproduktu obsažených a vytvořených někým jiným, a z toho plynoucí rozhodování o tom, jakým způsobem i v čí prospěch bude tento nadprodukt využíván. Kritika marxismu v otázkách vlastnictví vychází z popírání rozdílu mezi osobnímsoukromým vlastnictvím, ze záměrného směšování obojího.

Vlastnost

Relativní stránka jevu, projev entity ve vztahu k jiné entitě, patrný pouze při vzájemném působení. Má různou intenzitu a stálost, může mít i více rozměrů. Neoddělitelné vlastnosti jsou atributem; podstatné vlastnosti vytvářejí kvalitu. Každá věc má nekonečně mnoho vlastností, je jejich jednotou. Vlastnosti jsou objektivní, mohou být hlavní i vedlejší, podstatné i nepodstatné, nutnénahodilé apod. Nepodstatné, náhodné či proměnlivé vlastnosti nazýval Aristoteles akcidencemi. Všechny vlastnosti existují vždy jen jako součást věci, neexistují samostatně; neexistují věci bez vlastností. Každou kvalitu poznáváme zkoumáním vlastností. Vlastnosti člověka jsou poznatelné pouze prostřednictvím jeho činnosti, v konkrétních vztazích k jiným lidem, při řešení problémů a krizových situacích. Ten, kdo takovým vztahům není vystaven, své dobré i špatné vlastnosti či svůj talent utají až do té doby, kdy už je pozdě.

Vliv

Schopnost subjektu prosadit svou vůli pomocí autority či moci, v optimálním případě za součinnosti obojího, často ale i korupcí, zastrašováním apod. Významným činitelem prosazování vlivu je též stimulace.

Vnitřní a vnější

Dialektické korelativní kategorie odrážející vztahy jednotlivých stránek součástí nekonečně strukturovaného světa. Vnitřní je součást obsahu, vstupující do vztahů s okolním světem prostřednictvím vnějšího. Jeho rozpornost vyváří jednotu celku; obsahuje obecné, zvláštní i jednotlivé, což určuje míru jeho totožnosti a odlišnosti s ostatními jevy. Ve vztahu k vnějšímu je určující. Vnější vyjadřuje vnitřní, je jím determinováno a zprostředkovává vztahy s ostatními entitami. Vše vnější i vnitřní je platné vždy jen ve vztahu k určitému celku, ve vyšších i nižších celcích je opačné. Vnějším často nazýváme i to, co je plynulým přechodem, zprostředkujícím mezi vnitřním i vnějším a je součástí obojího.

Vojenská junta

Ve španělsky mluvících zemích označení pro vojenskou radu, skupinu vysokých důstojníkůgenerálů která se zmocnil vlády pučem. Zpravidla nastoluje režim vojenské diktatury.

Vojenské újezdy

Výcvikové prostory se zvláštním režimem, vlastněné státem a vyhrazené armádě. Svým rozsahem a právními poměry jsou v Evropě výjimečné. Vznikaly od 1. republiky a po r. 1989, ač byla armáda redukována na 10 % stavu, byly zrušeny jen dva z těch, na kterých byla dislokována Sovětská armáda. V ostatních neproběhly ani restituce, ani privatizace, nelze zde podnikat a jsou v tichosti ponechávány jako rezerva pro budoucí vojenské základny USA a NATO.

Vojensko-průmyslový komplex

Termín použitý americkým prezidentem Eisenhowerem, označující spojení zbrojařského průmyslu a generality USA, výrazně ovlivňující americkou vnitřní i zahraniční politiku. Ve své politické závěti marně varoval před rostoucí mocí tohoto uskupení.

Volatilita

Kolísavost ceny nebo výnosnosti konkrétního aktiva na kapitálovém trhu; přeneseně kolísavost, nestálost vůbec.

Volby

Formální výběr vykonavatelů politiky v demokratické společnosti, kterému předchází důležitější výběr neformální. Výsledky voleb jsou předurčeny volební kampaní, jejíž náklady jsou pro kandidující přímo úměrné očekávaným profitům z vládnutí, a která je více soubojem peněz než myšlenek. Každý výsledek je pak korigován koaličními jednáními, přeběhlictvím, rezignacemi, lobingem i korupcí. Volič se tak v celém procesu změn nestal subjektem, ale objektem. Volby mohou změnit politiky a jejich politikaření, metody i formy práce, ale nemohou měnit podstatu a zdroje politiky. K tomu dochází jen revolucí. Podle W.Churchilla „volby, ve kterých není zaručen výsledek, by se neměly vůbec konat“. A podle Oskara Krejčího se staly "soutěží mediálních agentur".

Volič

Každý občan, který přijde a volí. Hloupí propagandisté rozlišují voliče na ukázněné a neukázněné. Ukázněný je ten, který ve volební místnosti neplive na podlahu a nenadává. Ten, který nepřijde, není neukázněný, je prostě nevolič. Ten, který přijde, a potom nadává na ty, které zvolil, je zblblík. Na tom, aby jich bylo dost, usilovně pracují sdělovací prostředky; před volbami i po volbách. Protože zblblíci jsou základem soudobé demokracie, stejně jako nevoliči.

Volná myšlenka

Humanistické ateistické antiklerikální hnutí vycházející ze světského liberalismu konce 19. století, z libertinismu, kritické vůči náboženství. V současné české sekularizované společnosti s vysokým podílem nevěřících prakticky ztrácí význam.

Volnost, rovnost, bratrství

Původně zednářské heslo, které převzala Velká francouzská buržoazní revoluce v letech 1779 - 1789. Znamenalo volnost pohybu pracovní síly, zbožíkapitálu, rovnost a bratrství tří stavů: feudálních vlastníků, duchovenstva a měšťanstva, tedy rodící se buržoazie.

Volný čas

Čas, který člověk získal poté, co začal užívat oheň, což mu prodloužilo den, masitou a tepelně zpracovanou potravu, což výrazně zkrátilo dobu trávení a hlavně poté, kdy výrobou nástrojů, obděláváním půdy a chovem zvířat dosáhl schopnosti vyrábět více než potřeboval k uhájení své existence. Nejprve tento volný čas využíval k ozdobě předmětů, čímž vzniklo umění, později jej mohl i částečně koncentrovat dělbou práce na fyzickou a duševní, což umožnilo vznik písma a rozvoj poznání. S rostoucí produktivitou práce rostl i volný čas k přemýšlení, zábavě a dalším činnostem, které nebyly nezbytné, ale urychlovaly rozvoj. Tento volný čas historicky narůstá a je-li využíván ke studiu a všestrannému rozvoji jedinců, je podle K.Marxe „největší výrobní silou budoucnosti“.

Volontér

Osoba bezúplatně či za minimální odměnu pracující v přípravě na budoucí povolání, dobrovolný spolupracovník pomocník, příp. divák povolaný na jeviště k vystoupení z publika.

Voluntarismus

Filozofický přístup, absolutizující svobodnou lidskou vůli, která ve svém počínání není ničím omezena, podmíněna, a je jediným činitelem, tvořícím lidské dějiny. Ideologie silných jedinců, teorie nadčlověka a pod., představiteli jsou A.Schopenhauer a F.Nietzsche. Dnes mívá skrytější podobu posibilismuprobabilismu, jako teorie možností či pravděpodobností, mezi nimiž člověk volí. V praxi jde o svévolné jednání jedince, který přeceňuje sebe sama.

Voršilky

Uršulinky, skupina katolických ženských řeholních společenství, zaměřující se především na školní výchovu dívek. U nás působí tzv. Římská unie, nosící tmavé roucho a stříbrný kříž, z části tzv. šedé voršilky z Polska.

Vrstvy

Ve společnosti velké skupiny lidí, lišící se podle určitého kvantitativního hlediska tak, že se jeví jako vyšší a nižší. Ve stratifikačních teoriích bývá běžně jako kriterium užívána výše příjmů bez ohledu na jejich zdroj, což slouží k zakrývání třídního rozdělení společnosti. Vrstvy vyjadřují odpolitizovaný pohled na společnost, zkoumají viditelný jev, nikoliv podstatu. Vrstvy existují podle různých kriterií příjmů, ale i podle vzdělání, schopností, způsobu života, spotřeby, potřeb, zájmů apod. Každé takové dělení je vždy subjektivní a může být užito jen jako sekundární, neboť vždy v nějaké formě užívá jako kriterium spotřební předměty, které jsou v materiální struktuře společnosti samy druhotné. Určité vrstvy budou existovat i v beztřídní společnosti, avšak zařazení do nich nebude dědičné spolu s výrobními prostředky, jako je tomu u tříd, které jsou s nimi zaměňovány.

Vůle

Vědomé, aktivní a vytrvalé chtění. Schopnost prosazování potřeb, zájmů i zálib a z nich vytvořených cílů prací a vlivem subjektu. Je součástí komplexu psychických vlastností člověka, jeho intelektu a emocí, je předpokladem i výsledkem myšlení, práce a všech ostatních činností člověka; vzniká a rozvíjí se v dialektickém vztahu s nimi. Formuje se pouze ve společenských vztazích transformováním vrozeného pudu sebezáchovy a seberealizace. Absolutizací vůle a podceněním determinujících faktorů vzniká voluntarismus.

Vulgarismus

Hrubé, neslušné vyjádření vyjadřující silně negativní postoj člověka k něčemu. Na jedné straně je to zcela odmítáno, na druhé straně bývá považováno označování neslušných jevů slušným jménem za neslušné.

Vulgarizace

Hrubé, mechanické, nevědecké zjednodušování či zevšeobecňování určitého poznání, které znehodnocuje. Vycházejí z jeho nepochopení nebo vědomě slouží k jeho snadnější kritice a odmítnutí.

Vulgární materialismus

Zjednodušující materialistické názory nechápající člověka a myšlení jako produkty společenského vývoje, redukující je na pouhé přírodní procesy.

VUML

Večerní univerzita marxismu-leninismu v období socialismu v Československu. Organizovaly ji okresní výbory KSČ pro funkcionáře jako tříletou školu s vyučováním 4 hodiny týdně. Těžiště výuky bylo ve filozofii, ekonomii, historii, vědeckém komunismu a teorii stranické práce. Někteří mladí novináři její zkratku občas vykládají jako "vysoké učení", což je nesmysl; vysokoškolský charakter měla Vysoká škola politická ÚV KSČ.

Vydavatel

Ekonomický subjekt vydávající periodické tiskoviny, hudebniny a hudební nosiče, v běžném vědomí ztotožňován s nakladatelem. Rozhoduje tak o tom, co bude vydáno a v jakém rozsahu; vydává jen to, co je v souladu s jeho zájmy a v tomto smyslu je na rozdíl od autorů subjektem svobody slova i vykonavatelem cenzury.

Vyhnanství

Exil

Výhostní list

Potvrzení o trvalém propuštění z poddanství vydávané vrchnostenskými kancelářemi.

Výchova

Cílevědomé rozvíjení a sociální regulace geneticky získaných dispozic jedince společností. Je nedílnou součástí jeho socializace, začíná v rodině a pokračuje celý život. Má svou tělesnou, emocionální, etickou a estetickou složku, přičemž podcenění kterékoliv deformuje člověka. Někteří nevychovaní asociálové se domnívají, že není úkolem školy, která prý má pouze vzdělávat. Oba procesy jsou však neoddělitelné. Základem obou je osobní příklad.

Výjimečnost člověka

Absolutizace jedinečnosti a neopakovatelnosti některého jedince ve vztahu ke společnosti, zpravidla zdůrazňovaná s určitým záměrem. Skutečná výjimečnost nikdy není absolutní a zpravidla bývá velmi nenápadná.

Vykořisťování

Vztah vlastníka výrobních prostředků apracovní síly, dnes oficielně odmítaný pojem pro jediný legalizovaný a nejrozšířenější způsob získávání kořisti mezi lidmi, tj. pro odnímání nadproduktu vlastníky výrobních prostředků těm, kdo jej vytvořili. Podle Marxe „vykořisťování jedné části společnosti druhou je skutečnost společná všem předcházejícím staletím“, podle TGM „vyšší nadání a takzvané štěstí neopravňují nikoho k vykořisťování méně nadaných a méně šťastných“. Vykořisťování je pilířem třídní společnosti, a proto je současnou politikou i propagandou tabuizované. V kapitalistickém právním řádu je legalizováno; trestné je pouze kuplířství, tj. vykořisťování prostitutek, které tak proti pracujícím požívají zvláštní ochranu. Vykořisťování plodí třídní boj; i ve společnosti totiž platí zákon akce a reakce.

Vykupitel

Spasitel, jediná naděje otroků; mezi nimi rozšířená iluze všemocného dobrodince, který je vykoupí z otroctví. V jejich náboženství nabývala nejrůznější podobu; v křesťanství je to Ježíš Kristus, v islámu mahdí, v judaismu mesiáš. Náboženství poté transformovalo podobou vykoupení do obecnější a posmrtné podoby.

Výložky

Límcové insignie hodnosti, moci či druhu činnosti na uniformě; často tak bývají nesprávně označovány nárameníky.

Výměna látková

Proces výměna látek mezi živým organismem a přírodou, způsob existence živých organismů, základ jejich biologického pohybu. U člověka vzniklého v sociálně organizované společnosti se tento proces vyvinul tak, že může dlouhodobě probíhat jen ve společnosti a prostřednictvím společnosti; lidský jedinec není schopen dlouhodobě sám přežívat. Základem společenského procesu výměny látkové je výroba a z ní vycházející reprodukční proces.

Vynález

Výtvor člověka v přírodě a dosavadní technice dosud neexistující, příp. obdobný postup, které jsou výsledkem tvůrčí lidské činnosti. Při splnění všech podmínek může být patentován a podléhá po dobu nejvýše 20 let autorské ochraně, se kterou souvisí odměna za využití. V praxi to vypadá tak, že autorská práva kupují velké formy za předem dohodnutou sumu.

Výroba

Základní existenční článek života společnosti, umožňující jedinci výměnu látkovou prostřednictvím společnosti, neboť k pouhé individuální výměně látek již není vývojem přizpůsoben. Vztahy při ní vznikající jsou determinovány rozvojem výrobních sil tak, aby umožňovaly jejich optimální využití a rozvoj. Tyto výrobní vztahy pak předurčují ostatní společenské vztahy a organizaci společnosti. Jakýkoliv nesoulad v takto vytvořené soustavě má zpětně dopad na výrobu, brzdí její rozvoj, tedy rozšířenou reprodukci, a způsobuje celospolečenské problémy, které je člověk nucen řešit vždy s ohledem na fungování výroby.

Výrobek

Hmotný statek uspokojující lidskou potřebu vytvořený prací člověka. Je-li určen pro směnu, stává se zbožím. Nelze jej zaměňovat s produktem, který zahrnuje i nehmotné výtvory.

Výrobní prostředky

Pracovní předmětypracovní prostředky, spolu s pracovní silou tvoří výrobní síly společnosti.Vlastnictví výrobních prostředků je určujícím společenským vztahem každé epochy.

Výrobní síly

Souhrn vzájemného působení výrobních prostředkůpracovní síly, přičemž rozhodující silou vytvářející hodnoty je člověk. Na určitém stupni rozvoje si vždy daný typ výrobních sil vynucuje vytvoření jemu odpovídajících výrobních vztahů, tj. takových vztahů, které umožňují plné využití a další rozvoj výrobních sil, a tím i nového výrobního způsobu, což je podmínkou přežití společnosti na dané úrovni.

Výrobní vztahy

Objektivní vztahy, které člověk vytváří a do nichž vstupuje při výrobě materiálních prostředků svého života. Nemůže tak činit libovolně; tyto vztahy vytváří a mění ať chce či nechce vždy jen s ohledem na stupeň rozvoje svých výrobních sil. Základem výrobních vztahů jsou vlastnické vztahy k výrobním prostředkům. Výrobní vztahy jsou základními společenskými vztahy, ostatní společenské vztahy jsou pak oněmi výrobními determinovány. Od svého vzniku v prvotní pospolitosti mají tendenci rozšiřovat se spolu s člověkem na stále větší území, dnes již dosahují globálních rozměrů.

Výrobní způsob

Souhrn výrobních sil a jim odpovídajících výrobních vztahů dané společensko-ekonomické formace

Výsost

Šlechtický titul panovníků, zejména vévodů a v různé míře i jejich nejbližšího okolí. Oslovení obvykle předchází "Jeho" nebo "Její". V konstitučních monarchiích nebo ve styku s nimi se používá dodnes.

Vyváženost informací

Absurdní zásada veřejnoprávního zpravodajství či publicistiky znamenající, že v případě sporu je nutné dát oběma stranám stejný prostor. V praxi může být realizována pouze tak, že říká-li někdo pravdu, je třeba nechat druhého stejnou dobu lhát. V případě šíření oficiálních lží není tato zásada dodržována.

Vývod

Forma genealogické tabulky znázorňující linii přímých předků. V každé generaci je jich vždy dvojnásobné množství. Tam, kde se dochovaly dobře vedené matriky, je možné jej sestavit zhruba do poloviny 17. století, jen ve výjimečných případech, např. u šlechty hlouběji.

Vývoj

Druh pohybu, proces nepřetržitých kvantitativních a přetržitých kvalitativních změn směřujících převážně určitým směrem, je jednotou kvantitativních a kvalitativních změn. Není to tedy jen prostá změna. Ačkoliv probíhá v čase, není čas jeho příčinou. Jeho zdrojem jsou vnitřní rozpory, případně vnější rozpory, které přerostly do rozporů vnitřních. Pravdivé poznání skutečnosti je možné pouze v jejím vývoji. Všeobecnými zákony vývoje se zabývá dialektika.

Vývojový skok

dialektice zrychlení vývoje, které následuje po předchozích pomalejších kvantitativních změnách. Při překročení míry jevu následuje kvalitativní skok, při něm dochází k negaci starého jevu a vzniku nové kvality. Tento skok nelze chápat jako jednorázový akt, je to také proces, který např. při tvorbě galaxií nebo geologických změnách může trvat velmi dlouhou dobu, vždy ale relativně kratší vzhledem k předchozímu vývoji. Vývojový skok je momentem přetržitosti, diskontinuity, zatímco kvantitativní změny jsou momentem nepřetržitosti a vývoj je jejich jednotou. Katastrofismus tento skok absolutizuje jako jediný moment vývoje.

Vzdělání

Nepřetržitý proces osvojování si kulturních hodnot vytvořených lidstvem, součást socializace člověka. Začíná v rodině, těžiště je ve škole a pokračuje celoživotní aktivní činností jedince. Obecně se rozlišuje na všeobecné a odborné, nadměrná preference kteréhokoliv stránky člověka deformuje. Vzdělání je nedílnou součástí výchovy člověka; umožňuje mu rozumět lépe věcem i lidem, nesmí mu bránit v tom, aby mu rozuměli ostatní.

Vznik a zánik

Korelativní kategorie materialistické dialektiky postihující kvalitativní pohybčase vyjadřující tyto jevy jako proces přeměny starého v nové, zatímco kategorie konecpočátek od tohoto procesu spíše abstrahují a zdůrazňují více vývojový skok a jeho výsledek. Žádný vznik a zánik není absolutní, vždy je jen časovým vztahem skutečností. Ve společenských jevech je při studiu vzniku a zániku hledat jejich kořeny.

Vztah

Objektivní spojitost pohybů mezi dvěma či více entitami, z nichž jedna působí na druhou, nebo na které společně působí entity další a vyvolávají podobné účinky, či které vznikly z podobných příčin vyvolávajících rozdílné účinky. Je to vytržený článek z řetězu nekonečné univerzální souvislosti světa, v němž všechno souvisí se vším; je to konkrétní projev časové či prostorové souvislosti hmoty projevující se pouze prostřednictvím pohybu. Nejobecnějšími vztahy jsou např. souvislost, soulad, protiklad, rozpor, závislost, příčinnost, podmíněnost, zákonitost, korelace apod. Vztahy jsou součástí obsahu a vytvářejí jeho strukturu. Ideální vztahy jsou odrazem vztahů materiálních, jsou přetvořeny lidským vědomím a v tomto smyslu jsou subjektivní.

Vztahy společenské

Souvislosti mezi lidmi a skupinami vznikající v procesu jejich společenské praktické i duchovní činnosti a utvářející lidskou společnost. Jejich základem jsou výrobní vztahy vznikající v základní lidské činnosti, tj. v procesu výroby, rozdělování, směnyspotřeby. Ty pak determinují vývoj dalších vztahů politických, právních, mravních aj., které si člověk nemůže vytvářet libovolně, ale konec konců vždy s ohledem na existující výrobní způsob.

Wahhábismus

Sunitská fundamentální forma islámu, v užším slova smyslu státní ideologie Saudské Arábie. Sama sebe ztotožňuje se salafismem, vnitřně rozporné radikální islámské hnutí však oba termíny používá i odlišně. Společným jmenovatelem je lpění na dogmatech islámu, snaha o svržení sekulárních režimů, potlačení práv žen a zavádění práva šaria i náboženské policie.

Werwolf

Německé ozbrojené organizace budované na sklonku války na územích osídlených Němci nejprve jako domobrana pro součinnost s ustupující armádou, poté jako diverzní skupiny na území obsazeném spojenci. Rekrutovaly se hlavně z nezletilých, nevojáků a z demobilizovaných invalidů. V Čechách působily až do r. 1946.

Woodoo

Vúdú, haitské náboženství bouřících se afrických otroků, které do původního polyteismu postupně přijímalo prvky indiánských tradic, křesťanství a svobodného zednářství. Pod vlivem západní masové kultury se rozšířila mylná představa, že ústředním bodem voodoo je propichování panenek, což je jen okrajovým a nikoliv typickým či výjimečným prvkem tohoto náboženství.

Workoholismus

Dosud neprobádaný sociální jev – chorobná závislost člověka na práci destruující jeho osobnost. Není tak zcela nový jako jeho soudobý název. Práce je první potřebou člověka, která jej odlišuje od ostatních živých tvorů. Člověk se rodí jako tvor aktivní i bez biologické potřeby, tato jeho potřeba má sociální charakter. Již v dávné minulosti se projevovalo nadměrné zaujetí jedinců prací projevující se např. u kutilů a některých podivínů. Chorobných rysů nabývá až v soudobé společnosti zvláště u části mladší inteligence, zpravidla lépe placené a nucené udržovat svou existenci vysokým pracovním výkonem bez ohledu na čas, což se stane způsobem života, redukuje uspokojování ostatních sociálních potřeb natolik, že práce už není první, ale jedinou potřebou člověka; nepovznáší jej, ale ubíjí.

Xenofobie

Strach z neznámého, součást pudu sebezáchovy člověka. Přeneseně chorobný strach z cizinců a cizího prostředí. Vyplývá z dlouhodobého usazení člověka v etnicky homogenním prostředí. Bývá nacionalismem politicky zneužíván záměrným šířením iracionálních předsudků.

Zábava

Jeden ze způsobů trávení volného času, který si člověk vytvořil schopností vyrábět nadprodukt. Protože aktivita je přirozeným způsobem jeho života, je i přirozenou potřebou tento čas využít rekreací, kutilstvím, hrou, dalším poznáváním či zábavou. Zábava je takový způsob trávení volného času, který si člověk vybírá sám, protože mu to přináší uspokojení. Zábava bývá rozdělována na aktivní a pasivní, což je jen formální hledisko, protože při každé zábavě je člověk aktivní, ať fyzicky či duševně; jinak by jej nebavila. Mezi zábavou, hrou, kutilstvím či zájmovou činností, rekreací a poznáváním není ostrá hranice, vzájemně se prolínají a doplňují. S rozvojem společnosti byla silně zkomercializována, stala se předmětem obchodu jako vše ostatní, a je již od dob antiky zneužívána vládnoucími silami k odvádění pozornosti mas od společenských problémů, ke směřování jejich aktivity mimo politiku. Zábava může člověka stejně jako práce buď rozvíjet či ubíjet.

Záduší

Samostatná právnická osoba či hospodářský celek v rámci církve, obhospodařující majetek nabytý dary či odkazy. Někteří majetní se takto vykupovali ze svých hříchů za slib božího odpuštění. Spolu s desátky to byl základ ekonomické síly církve.

Zahnívání kapitalismu

Jasnozřivá propagandistická zkratka V.I.Lenina, charakterizující imperialismus jako zahnívající a odumírající kapitalismus. V dnešní době se to projevuje např. tím, že existuje již pouze na nesplatitelný dluh.

Zahradník

Na přelomu středověkunovověku drobný nevolník s menšími, ohrazenými pozemky. Právě proto že byly malé, mohly být ohrazeny; ohrazeny byly i proto, že zde kvůli obživě muselo probíhat daleko intenzivnější hospodaření než u sedláků s poli, loukami a pastvinami. Zahradník tedy nebylo původně povolání, ale sociální status, něco mezi sedlákem a chalupníkem.

Zajatec

Kombatant, který se v souvislosti s válečným konfliktem dostane do moci nepřítele s výjimkou žoldnéřů. Požívá ochrany mezinárodního práva válečného, především Ženevské konvence. Je povinen sdělit jméno, datum narození, hodnost a služební číslo, nesmí být mučen a zabit, o jeho statusu může rozhodovat pouze soud, nikoli jednotliví velitelé. Odnímá se mu pouze zbraň, nikoliv uniforma či hodnost. Odpovídá za něho stát, který jej zajal.

Zajišťovna

Instituce organizující pojištění pojišťoven, tedy solidaritu mezi nimi. Přenáší nečekané škody pojišťoven na ostatní, přičemž sama vydělává. Je stabilizujícím prvkem celého systému; zajišťuje, že finanční kapitál ovládající pojišťovnictví na něm nemůže nikdy zchudnout.

Zájmová činnost

Způsob trávení volného času člověka jednostranně deformovaného dělbou práce, potřebujícího si zachovat svou lidskou univerzálnost a hledajícího i jiné formy svého uplatnění a rozvoje. Je přirozenou potřebou každého jedince, jehož práce nezatěžuje a nevyužívá jeho schopností všestranně. Bývá kompenzována hrou, přistupuje-li k tomu i porucha sociálních vztahů, pak je i protispolečenskou činností. Zájmová činnost je současně rekreací, zábavou, hrou i poznáváním a nejvšestranněji přispívá k rozvoji člověka i jeho společenských vztahů. Je snahou člověka o sebeuplatnění ve společnosti, o změnu jeho sociálního postavení v oblastech nevytvářejících základní společenskou strukturu. Běžně bývá nedoceňována, přestože už Marx pochopil, že volný čas využívaný k všestrannému rozvoji člověka je hlavní výrobní silou budoucnosti.

Zájmy

Objektivní sociální vztahy člověka vyplývající z jeho postavení ve společnosti; součást společenské skutečnosti, společenské potřeby jednotlivců i skupin. Jsou neúplným souborem podmínek vedoucích k možnému sociálnímu pohybu, vedoucímu ke změně těchto podmínek. Jsou tedy možností obsaženou ve skutečnosti, přičemž chybějící podmínkou je odpovídající aktivní činnost člověka. Jsou nezávislé na tom, zda si je člověk uvědomuje; uvědomovat si je může začít pouze při aktivní činnosti a pouze ve styku s lidmi, jejichž zájmy jsou odlišné. Teprve na základě správně či nesprávně poznaných zájmů si člověk stanoví cíle, které však, nenajde-li prostředky k jejich realizaci, zůstávají pouhým přáním. Zájmy jsou hlavní hybnou silou jednání člověka ve společnosti, jsou směrem jeho společenského pohybu, a jsou-li společné velkým skupinám lidí, jsou hlavní hybnou silou společenského vývoje. Každý zájem jednotlivce či skupin je vždy protikladný jiných, často dokonce i jiným vlastním zájmům. Každý pohyb, myšlenkový, sociální či materiální vedoucí k prosazení těchto zájmů proto vždy vyvolává rozpory. Zájmy vždy existují pouze v kombinaci s potřebami, a proto jsou prosazovány vždy společně, a často bývají s potřebami zaměňovány či směšovány. V běžném životě se však za zájmy považují jakákoliv přání člověka.

Zaklínání

Mystické obřady spojené s vyslovením bezobsažné způsobující, chránící či ospravedlňující formule, aktivující tajemné síly. Ve skutečnosti má za cíl pouze posílit autoritu toho, kdo ji vyslovuje, vzbudit zdání jeho spojení s čímsi vyšším. Přeneseně se používá tento pojem při kritice častých bezobsažných frází.

Zákon

Zákon jednoty a boje protikladů

Základní zákon dialektiky, který zní: Každá jednota v přírodě, společnosti i myšlení je vytvářena vztahem svých vnitřních protikladů a je měněna jejich bojem, rozporem, který je příčinou vývoje. Tento zákon bývá někdy nazýván i zákonem rozporu a zabývá se příčinou vývoje. Při jeho výkladu bývá často zveličována destruktivní role rozporu, zatímco jeho konstruktivní úloha bývá částečně přehlížena. Další chybou při výkladu tohoto zákona bývá zaměňování rozporu jako zdroje pohybu s příčinou pohybu, či abstraktní chápání boje protikladů bez pochopení toho, že jde vždy o střet pohybů.

Zákon přeměny kvantity v kvalitu

Druhý zákon dialektiky který zní: Vše v přírodě, společnosti a myšlení se mění postupnými změnami kvantitativních stránek, které při dosažení hranice míry vedou ke skoku, v němž zaniká dosavadní kvalita a vzniká nová. Vývoj je tak jednotou kvantitativních i kvalitativních změn. Tento zákon bývá také nesprávně nazýván zákonem skoku a zabývá se způsobem vývoje. Při jeho výkladu nebývá vždy správně charakterizován skok jako proces, bývá redukován na jednorázový akt.

Zákon negace negace

Třetí zákon dialektiky, který zní: Každý celek v přírodě, společnosti i myšlení je jednou negován. Nikdy však nezaniká vše, jeho jednotlivé stránky mohou přetrvávat jako možnost a v nových podmínkách se často znovu objevují jako skutečnost. Pokud se tak stane, je to vždy jindy, jinde a jinak, a vždy jen zčásti. Vývoj tím směřuje od jednoduššího k složitějšímu a jako celek je nevratný, neopakovatelný. Tento zákon se zabývá převládajícím směrem vývoje a bývá nejhůře vysvětlován a chápán především proto, že druhá negace, tj. určitý návrat k původním východiskům bývá absolutizován jako nutnost, zatímco ve skutečnosti je jen pouhou možností. Každý návrat je vždy jen částečný, dočasný a zdánlivý a probíhá vždy ve zcela změněných podmínkách. Vulgarizací tohoto zákona jsou teorie spirály, kterou klasikové uváděli jen jako obrazné vyjádření při kritice teorií vývoje v kruhu.

Zákony dialektiky

Vývojové zákony, tři nejobecnější zákony vývoje přírody, společnosti a myšlení. Objasňují příčiny, způsob a převládající směr vývoje, neobjasňují tedy jakoukoli změnu, pouze vývoj. Objektivně působí univerzálně, nikoliv absolutně. Projevují se vždy současně a spolu se specifickými zákony zkoumaného prostředí jen formou zákonitosti.

Zákonitost

Žádný zákon nikdy nepůsobí sám a izolovaně, ale společně se všemi ostatními zákony daného prostředí i zákony obecnějšími. Jejich společné působení, ovlivněné náhodnými vlivy, vytváří zákonitost, tendenci, která se nutně projeví. Ve společenském prostředí vytvářeném jedinci vybavenými rozdílným vědomímvůlí, majícími odlišné vlastnosti, zvykynálady, lidmi kteří jsou součástí různých skupin a tříd s protikladnými zájmy, se vždy a všude všechny zákony společenského vývoje projevují jen jako tendence, zákonitost, nepředvídatelným způsobem a v nepředvídatelném čase; ale projeví se.

Záliba

Obecně směšováno se zájmem, ve skutečnosti je to činnost vykonávaná pro zábavu; koníček, hobby. Narozdíl od potřebzájmů není podmíněna objektivně. Je to subjektivně vytvořená soustava cílů a činností, vzniklá hlavně na základě emocí, aniž by k nim byl člověk společenskými či materiálními podmínkami svého života nucen. Vyplňuje jimi svůj volný čas a jejich prostřednictvím dosahuje uspokojení, seberealizuje se a rozvíjí. Provozování záliby se nazývá amatérismem, což bývá někdy chápáno pejorativně ve vztahu k profesionalismu. Při tom se ale zapomíná, že v každém oboru byl vždy na počátku amatér, od něhož se učili první profesionálové. Své záliby rozvíjí člověk zájmovou činností.

Zalíbení

Smyslové okouzlení vyvolávající emoce; zpravidla předpoklad vzniku hlubšího vztahu.

Zaměstnanec

Formálně svobodný vlastník pracovní síly, kterou prodává formou dvoustranné smlouvy svému zaměstnavateli k výkonu fyzické či duševní práce, jejíž výsledky přecházejí do vlastnictví zaměstnavatele. Není při tom na něm osobně závislý, jeho hmotná závislost je však o to těsnější, protože nevlastní výrobní prostředky a je to jediný možný způsob obživy. Osobní závislost je zde tedy ekonomicky zprostředkována a díky boji odborových organizací zčásti tlumena. Tato forma organizace existovala jako výjimečná již v předchozích společensko-ekonomických formacích, v kapitalismu se již stala formou rozhodující. Zaměstnanci vytvářejí postupně novou společenskou třídu, u Marxe třídu pracující, jejímž jádrem je dělnická třída v materiální výrobě, neboť její postavení není modifikováno žádnými výsadami jako je tomu u řídících pracovníků, relativní samostatností a závislostí na klientech jako např. ve službách či ideovou závislostí na vládnoucí třídě jako u velké části pracující inteligence. Tato širší třída je však jako celek velmi těžko organizovatelná, neboť má mnoho vnitřně rozporných zájmů, stupeň a formy jejího vykořisťování jsou výrazně odlišné, a navíc jejími zaměstnavateli (v nim protikladném postavení) jsou maloburžoazie, buržoaziestát, jejichž základní ekonomické zájmy jsou ukryty v navenek zjevnějších rozporných zájmech dílčích. Studium této širší třídy a její získání je proto hlavním předmětem soudobé politické teorie, praxe i propagandy.

Zamilovanost

Po zalíbení zpravidla druhé stádium vývoje pohlavní lásky. Bývá spojeno s nekritickým obdivem, absolutizací předností druhého. Vzniká, sílí i slábne se společnými prožitky, v jejichž důsledku buď zaniká, nebo se mění v lásku.

Záplavy

Přírodní procesy starší než člověk. Vytvořily hluboká koryta řek, někde i celá údolí, jinde zas rozsáhlé úrodné roviny, moře, jezera, lužní lesy a ledacos jiného. My lidé jsme se jim připletli do cesty až daleko později, a ne vždy moc chytře. Člověk je prostě omylný a nepoučitelný. Jedno je však jisté. Záplavy tu budou i po nás.

Zápočet

Jedna z forem uzavření samostatné části studia na vysoké škole a kontroly jeho výsledků, nižší než zkouška. Může být klasifikovaný i neklasifikovaný, ústní i písemný, teoretický i praktický. Jeho získání je podmínkou pro postup studenta do vyššího ročníku, někdy i k další zkoušce.

Zásadně

Dvojsmyslné, nic nevyjadřující slovo, jehož přiřazení do textu může stejně tak znamenat bezvýjimečnost jako připuštění výjimek. V právních dokumentech by se proto nemělo užívat, což ale některým zákonodárcům uniká, zatímco jiní je tam naopak vkládají záměrně.

Zásnuby

Slib manželství, starověký židovský obřad při němž muž žádá o ruku rodiče své vyvolené. Byl transformován do mnoha podob, např. podle islámu smí před tím muž shlédnout ženinu tvář, v katolickém prostředí se snoubenci mohli stýkat na veřejnosti, vždy to byl ale především počátek úpravy jejich budoucích ekonomických vztahů.

Zástava

Prapor existující pouze v jediném exempláři, který nesmí být reprodukován.

Závislost

Základní společenský vztah, atribut člověka i společnosti. Všechny živé organismy žijí v závislosti na přírodě, sociálně organizované organismy i v závislosti na svém společenství. Člověk se vyvinul v závislosti na společnosti a tato závislost mu zůstává po celý život. Cílem komunismu není odstranit tuto závislost, chce jen odstranit závislost na jednotlivcích. Opak závislosti, tj. nezávislost, je vždy jen abstraktní iluzí krajního individualismu. Chorobnou závislostí se zabývá adiktologie.

Zázrak

Výjimečná materiální událost vysvětlovaná působením nemateriálních sil z nadpřirozeného světa. V zázraky dosud oficielně věří katolická církev, která způsobením zázraku podmiňuje blahořečenísvatořečení osob, přičemž skutek zázraku zkoumá „odborná“ komise. Věda v zázraky nevěří; duchovní schopnosti jsou pouze lidskou vlastností a lze uplatnit pouze materiální a společenskou činností lidí.

Zboží

Produkt lidské práce uspokojující lidské potřeby, mající tedy užitnou hodnotu, přecházející do spotřeby prostřednictvím směny, což je důsledek společenské dělby práce. Hodnota zboží je dána množstvím lidské práce v něm obsažené. Výrobce již nevyrábí zboží pro užitnou hodnotu, která je jen prostředkem pro získání směnné hodnoty. Po dlouhou dobu vývoje byly zbožím jen výrobky, v otrokářství i člověk, za feudalismu půda i s člověkem a v kapitalismu se stala zbožím pracovní síla.

Zbožní výroba

Výroba užitných hodnot určených pro směnu, vznikající po rozvinutí schopnosti člověka vyrábět nadprodukt v prvotně pospolné společnosti. Zpočátku byla vedle naturální výroby jen doplňkovou formou, její význam narůstal pomalu v otrokářskémfeudálním výrobním způsobu, až se v kapitalismu stala rozhodujícím způsobem výroby.

Zbytkový statek

Za I. republiky pozemkové vlastnictví do 150 ha, které zůstalo po pozemkové reformě z roku 1919 v soukromém vlastnictví. Majetek nad tuto výměru byl již tenkrát znárodněn.

Zdání

Iluze, výsledek prvotního smyslového poznání, v němž je zachycena podstata jevu jen částečně, jednostranně a zkresleně. Teprve další zkoumání, porovnávání se znalostmizkušenostmi rozumem směřuje od zdání k pravdě, k pochopení podstaty a celkových souvislostí.

Zdroj

Jevové seskupení příčin, často zaměňované s příčinou samou. Prostředí, v němž se hmota, pohyb, energie či informace soustřeďují, transformují a uchovávají tak, že z nich člověk může čerpat. Skutečné příčiny jejich vzniku jsou vždy jiné, složitější, hlubší, méně zjevné a leží zpravidla jinde.

Zdvořilost

V evropských jazycích pojem pocházející od slova dvůr, dvořan, vyjadřující zásady chování mezi lidmi, které respektují jejich společenské postavení. Jakkoli se tyto zásady i společenské postavení lidí mění, tento princip zdvořilosti je stálý. Teorií zdvořilosti je etiketa, praxí morálka.

Zednáři

Svobodní zednáři, členové tajných nábožensko-filozoficko-politických organizací, lóží, s přísnou vnitřní hierarchií, které od 18. století vznikají mezi vyššími vrstvami společnosti k prosazování společných zájmů. Jsou opředeny mnoha uměle vytvářenými legendami, zatímco jejich skutečná činnost je vždy neznámá.

Zelený socialismus

Socialistické představy, které realizoval a zveřejnil v Zelené knize vůdce libyjské revoluce M.Kaddáfí. Vycházejí z nízkého stupně rozvoje a náboženství libyjské společnosti, národní izolovanosti a kmenové roztříštěnosti, odmítání tradiční zastupitelské demokracie a politických stran. Současně odrážejí autoritativní přístup svého tvůrce, zřejmě nezbytný v dané vývojové etapě. Tento projekt na arabské i africké poměry dosáhl významného pokroku v rozvoji hospodářství, vzdělanosti i zdravotní péče. Narazil na tuhý odpor domácí i západní buržoazie, protože ji zbavoval vlivu na místní ropné zdroje a byl stejně nebezpečným příkladem pro arabské a africké země jako kubánský socialismus. Vývoj byl zmařen protiprávní agresí západních zemí v roce 2011.

Zeman

Příslušník nejnižší šlechty, svobodný vlastník půdy.

Zemědělství

Vývojová fáze člověka po sběračství a lovu, první výroba. V důsledku používání ohně se trvaleji usadil, což vedlo k rychlejšímu vyčerpávání možností sběru a potřebě hledat nový způsob obživy. Nechtěně vzklíčená semena či plody uskladněné jako zásoby jej přivedly na myšlenku jejich pěstování. To dále stabilizovalo trvalejší usazení člověka, naučilo jej plánovat v delším čase a vytvořilo podmínky pro vznik pastevectví. Dodnes zůstává prvovýrobou ve smyslu získávání potravy využíváním přírodou transformované sluneční energie.

Zisk

Část nadhodnoty vytvořená pracovní silou, která se po vyplacení mezd dělí mezi stát formou daní a vlastníka výrobního prostředku formou čistého zisku. Je základním motivem a podmínkou výroby v tržní společnosti. Musí být vyšší, než je běžná úroková míra, jinak by nikdo nepodnikal. Zatímco v předchozích formacích se vyrábělo především pro užitnou hodnotu výrobků, v kapitalistických výrobních vztazích se vyrábí především pro zisk. Co nepřinese zisk, není vyrobeno; co přinese zisk, vyrobeno je - bez ohledu na charakter užitné hodnoty. I negativní užitné hodnoty přinášející zisk jsou masově vyráběny, jako např. drogy, alkohol, tabák, pornografie, doping, odposlouchávací zařízení, pavědecká literatura, kýč, zbraně apod. Zisk je nejvyšší hodnotou společnosti založené na tržních vztazích; jsou mu podřízeny válka a mír, zákony, vládnoucí politici i výsledky voleb.

Zkušenost

Odraz minulé činnosti ve vědomí i emocích; součást kvalifikace, poznatek vzniklý či ověřený vlastní, aktivní praktickou činností, spojený s emocionálním prožitkem, s pocitem úspěchu či neúspěchu, s okolnostmi a vztahy za nichž vznikal. Toto spojení získaný poznatek zesiluje a vytváří k němu osobní vztah. Je ukládán do paměti spolu s oním prožitkem, tedy hlouběji a trvaleji než znalosti nabyté pasivně. Takový poznatek lze zobecnit, je přenositelný na jiné individuum jen jako znalost; zkušenost jako celek je však nepřenositelná, neboť je jednotou subjektivního a objektivního.

Zlato

Jeden z nejdražších chemických prvků, odedávna známý svou snadnou zpracovatelností a chemickou odolností. Jeho vysoká cena pramení z jeho nepříliš častého výskytu v přírodě a tudíž potřebou velkého množství práce potřebné k jeho získání. Pro svou vysokou hodnotu, uchovatelnost i snadnou přenositelnost a dělitelnost se brzy po vzniku obchodu stalo platidlem, všeobecným ekvivalentem směny i uchovatelem hodnoty ve formě pokladu. Až do druhé světové války plnilo funkci garanta hodnoty státem vydávaných papírových peněz, poté jeho význam v bankovnictví počal klesat, avšak mnohé funkce plní dodnes.

Zlatý standard

Ekonomický systém, v němž byla právně upravena role zlata jako všeobecného ekvivalentu směny. Formoval se průběžně od počátku 19. století a vrcholil v průběhu 2. světové války dohodami z Bretton-Woodu. Znamenal pevní kurs měny vůči zlatu a její státem garantovanou směnitelnost za něj. Měl přinést měnovou stabilitu a jistotu v ekonomických vztazích. Později však USA zrušily směnitelnost dolaru za zlato, čímž tento systém upadal, v r. 1971 byl definitivně zrušen., a v mezinárodním obchodu funkci všeobecného ekvivalentu na dlouhou dobu zcela převzal zlatem nekrytý americký dolar.

Zlo

Součást etické polární kategorie "dobro a zlo" vyjadřující obecně krajně negativní vztah subjektu k určité skutečnosti. V křesťanství islámu bývá ztotožňováno s ďáblem.

Změna

V běžném vědomí výsledek jakéhokoliv pohybu, ve filozofii společná podstata všech forem pohybu hmoty. Každá změna je pohybem, každá však není vývojem; ten je až sledem změn vedoucích určitým směrem. Změna může být v souladu či v rozporu s tímto směrem, nemusí se jej vůbec dotýkat. Změna je trvalým stavem přírody, společnosti i myšlení; není nic stálejšího než změna.

Znalost

Ucelený a strukturovaný souhrn poznatků z určité oblasti získaný praxí a studiem. Někdy sem bývá nesprávně zahrnována i zkušenost, která je však širší o prožitek a emoce s ním spojené. Vše pak je součástí kvalifikace člověka.

Znárodnění

Zestátnění, vyvlastnění, někdy i konfiskace; proces převzetí soukromého vlastnictví do rukou státu; vzhledem k tomu že stát je nástrojem vládnoucí třídy, jde fakticky o převzetí do kolektivního vlastnictví této třídy. Probíhá různými formami a pod různými názvy po celou dobu existence civilizace, opak privatizace. Vždy na jedné straně omezuje dosavadní moc vlastníků a posiluje moc státu, bylo vždy základem politiky socialistů, ale neprováděli je jen oni. V USA byla takto znárodněna půda indiánů, ve Francii mj. jiné veškerý majetek církve včetně kostelů, které jsou jí dodnes symbolicky pronajímány, u nás byla v roce 1909 znárodněna železnice, ve Velké Británii po 2. světové válce velká část těžkého průmyslu, bylo součástí husitských válek, protireformace, josefínských reforembenešových dekretů, košického vládního programu apod. V Československu bylo provedeno rozsáhlé znárodnění 28. října 1945 i po 25. únoru 1945. Po listopadu 1989 byl znárodněn majetek KSČ a dětských i mládežnických organizací. Znárodňování probíhá různými formami dodnes i ve vyspělých kapitalistických zemích např. převzetím krachujících firem státem či v rozvojových zemích konfiskací majetku bývalých vládců aj.

Zobecnění

Generalizace, myšlenkový přechod od jedinečného k obecnému a jeho výsledek. Hledání společné podstaty, umožňující vytváření pojmů. Opakem je vymezení. Běžné vědomí a bulvární žurnalistika mívají tendenci příliš zobecňovat jednotlivé, nahodilé jevy a jejich stránky, zvláště při posuzování společenského prostředí.

Zobrazení a výraz

Dvě stránky každého umění, stojící vedle sebe i proti sobě dialektické jednotě. Zobrazení je odrazem skutečnosti a výraz odráží vztah autora k ní. Při nedostatku výrazu nejde o umění, ale technický popis skutečnosti; při silném potlačení zobrazení jde o výrazové či abstraktní umění, v krajním případě o samoúčelný abstraktivismus. Skutečné umění je vždy harmonickým souladem obou stránek.

Zoroastrismus

Zarathušrismus, pársismus, mazdaismus, starověký náboženský systém z oblasti střední Asie vytvořený prorokem Zarathušrou, který čerpá ze starších kořenů; jedno z nejstarších monoteistických náboženství světa. Vychází z dualismu dobra a zla, formuluje představy o posledním soudu a posmrtném životě duše, což později přebírají další náboženství. Obsahuje idealizované dialektické principy protikladu a rozporu jako zdroje pohybu. Za podpory panovníka v sasánovské říši vytváří strukturovanou církevní hierarchii.

Zpověď

V prvotní pospolitosti forma veřejné sebekritiky provinilce před celým rodem, který rozhodoval o tom, zda jej vyobcovat do volné přírody či nikoli. V některých náboženstvích to bylo převzato jako forma přiznání hříchů knězi, při čemž se rozhoduje, zda dotyčný půjde do pekla či nikoliv. Formálně to slouží jako duševní vyrovnání se věřícího s bohem, ve skutečnosti je to neocenitelný zdroj informací pro církev, umožňující ovládání lidí. Tato prostá skutečnost je složitě zakrývána zpovědním tajemstvím, rozhřešením, kajícnictvím a pod., což nic nemění na její podstatě.

Zpravodajství

Spolu s publicistikou součást žurnalistiky. Podle teorie prý má být objektivní, informovat jen o faktech a neobsahovat jejich hodnocení či názor na ně. V praxi to ale nikdy a nikde není dodržováno, protože už jen výběr informací, jejich rozsah, zařazení a tón je vždy subjektivní.

Zprostředkování

Mezi dvěma zdánlivě ohraničenými a izolovanými časovými úseky, prostory, jevy či procesy stojí vždy nejméně další třetí, spojující je, tvořící jejich vzájemnou souvislost. Zprostředkování je procesem vytváření vztahů věcí, jevů a procesů i univerzální souvislosti světa vůbec.

Způsob obživy

Je základní determinantou každého živého organismu, tedy i člověka. Přesto se jím nemarxistická společenská věda téměř nezabývá. Vychází ze stupně rozvoje výrobních sil a postavení jedince ve výrobních vztazích, z výroby objektivně vzniklých. Je určujícím faktorem způsobu života ve všech epochách. V prvotní pospolitosti byl společný pro celé rodykmeny, v  třídní společnosti je společný pro celé třídy.

Zrada

Vědomé, záměrné a poškozující opuštění společného cíle. Ve válce se trestá zastřelením, v životě opovržením a v politice se odměňuje.

Zvídavost

Vlastnost člověka, jeho aktivní vztah k světu vyvolaný přirozenou potřebou poznávat vnější prostředí a orientovat se v něm, což je jedním z projevů pudu sebezáchovy. Je doprovázena a stimulována pocitem radosti z nově poznaného. Je dominantní v dětství, a je li rozvíjena novými podněty, uchovává se až do dospělosti. Je významnou motivací člověka k činnosti.

Zvláštní

Specifické, společné stránky pro podmnožinu dané množiny. Neurčují její charakter, ten určuje obecné, platné v celé množině. Zvláštní označuje nepodstatnou odlišnost, vyskytuje se i v jiných množinách. Pokud je množinou skupina lidí, je nutné zvláštní respektovat, jinak se může vyskytnout tendence zvláštní absolutizovat, a přes společné obecné stránky tuto podskupinu izolovat, zatlačovat na okraj či vylučovat. To často vede ke zbytečnému rozkladu ve mezi lidmi a k nepřátelství při společných zájmech.

Zvyk

Zjednodušená zkušenost, forma, z níž se opakováním vytratil obsah. Je třeba rozlišovat od návyku jako nezbytné součásti života či kvalifikace.

Žalm

Literární útvar známý především z Bible, modlitba poetického charakteru využívající archaické jazykové prvky.

Žánr

Neurčitý druh uměleckých forem, určený podle kriterií u každého oboru odlišných.

Žargon

Slang

Žebravé řády

Mendikanti, církevní řeholní řády původně rekrutované z nejnižších vrstev, jejichž příslušníci se zřekli majetku a žili z darů i vlastní práce. Později byl jejich klášterům většinou majetek povolen. Mezi nejznámější patří františkáni, dominikáni, augustiniáni, karmelitánikapucíni. Tyto řády byly především špitální a kazatelské.

Žehnání

Benedikce, v křesťanství a judaismu náboženský obřad vykonávaný knězem, vyprošujícím si u Boha prospěšnost k určité věci. Žehnány jsou symboly, stavby, zbraně apod.

Ženevská konvence

Od r. 1864 soubor měnících se mezinárodních úmluv a jejich dodatků, které jsou zoufalým pokusem člověka zlidštit válku. Po každé větší válce jsou upravovány a v dalších válkách nedodržovány.

Železná opona

Termín poprvé použil nacistický ministr propagandy Goebbles v únoru 1945, když vyzýval ke spojenectví Německa a Západu proti šíření komunismu, na počátku března 1946 jej užil ve svém projevu ve Fultnu, který je považován za počátek studené války, ve stejném smyslu i W.Churchill, a tím jej učinil světoznámým. V té době však na hranicích žádná zvláštní bezpečností opatření neexistovala. Ta se začala vytvářet v ČSR až po r. 1948, ale skutečně neprostupnou se tato hranice stala až v letech 1952-53, v Německé demokratické republice ještě později. Soudobá propaganda tuto skutečnost výrazně odsuzuje, ačkoli podobně neprostupné hranice např. vytvářené v USA vůči Mexiku, v Jižní Koreji proti Severní Koreji, v Izraeli proti Palestincům či americká minová pole okolo základny Guantánamo na Kubě toleruje.

Živelnost

Neuvědomělé působení přírodních sil, původně vlastní i člověku, opak plánovitosti. S rozvojem člověka postupně ubývalo živelnosti a převládalo uvědomělé, plánovité jednání s určitým cílem, které je pro lidstvo charakteristické i při uspokojování nejtriviálnějších životních potřeb. Přesto člověk mívá sklony chovat se v situacích, na které není připraven, impulzivně, pudově, živelně; přestává jednat jako člověk. Základním rozporem současnosti je rozpor mezi živelností výrobytrhuplánovitostí všech ostatních, méně důležitých činností.

Živnostník

Drobný výrobce vlastnící výrobní prostředky, na nichž sám pracuje, někdy i s pomocí rodinných příslušníků či několika námezdních pracovních sil. Demagogická propaganda jej vydává za podnikatele.

Život

Způsob existence a pohyb biologicky organizovaných výtvorů přírody. Jeho podstatou je výměna látek mezi organismem a přírodou i jejich rozmnožování. Člověk se vyvinul tak, že započal vyměňovat látky mezi svým tělem a přírodou prostřednictvím společnosti v procesu výroby, rozdělování, směnyspotřeby, což je základem života společnosti a podmínkou existence jedince. Život společnosti je determinován těmito ekonomickými procesy a vztahy z nich vznikajícími.

Životní prostředí

Komplexní soubor podmínek vytvořený přírodou i člověkem na Zemi, mezi nimiž existuje univerzální souvislost, kterou Bedřich Engels charakterizoval slovy "Každé vítězství člověka nad přírodou se mu vymstí". Vztahem živých organismů a jejich prostředí se zabývá ekologie.

Životní způsob

U všech živočichů vyplývá ze způsobu obživy, a člověk není výjimkou. Jde o způsob existence velkých skupin lidí ve svém materiálním, duchovním a sociálním prostředí, převládající společné stránky života individuí v daných skupinách. Je historicky proměnlivý, nevychází z idejí, ale ze skutečnosti, kterou tyto ideje odrážejí, ze života samého. Je určován postavením lidí v existujících společenských vztazích a z nich vyplývajícím způsobem jejich obživy, zahrnuje praxi předchozích generací a je měněn přítomnými materiálními i ostatními podmínkami. Pro každou třídu v každé epoše je určitý způsob života charakteristický, je jí vlastní. Je to komplex činností jakými lidé uspokojují své životní potřeby. Ačkoliv je to způsob života jedinců, není výsledkem volby člověka; je výsledkem vyvíjejících se vztahů mezi člověkem, přírodou a společností. Obsahuje prvky života společnosti, jedince i skupiny, v níž žije.

Životní úroveň

Kvantitativní vyjádření způsobu života; souhrn ukazatelů standardní osobní i společenské spotřeby obyvatelstva, úrovně výživy, dosažitelnosti a stability možností bydlení, zdravotní péče, vzdělání, kultury, dopravy, sociálních služeb, rekreace aj. v dané společnosti. Minimem životní úrovně jsou prostředky nezbytné pro zachování života a jeho reprodukci na daném stupni společenského vývoje. V praxi bývá nesprávně životní úroveň posuzována jen podle výše příjmů, často bez ohledu na daňový systém, životní náklady a ostatní okolnosti života.

Žoldnéř

Nájemný bojovník, voják účelově najímaný pro boj v určitém konfliktu cizí armádou. Jeho služba nevyplývá ze zájmu na výsledku konfliktu, z branné povinnosti či z příslušnosti k určité armádě, ale z materiálních výhod, které převyšují ty, jež jsou poskytovány příslušníkům pravidelné armády v obdobném postavení. V případě zajetí nemá právní ochranu válečného zajatce.

Župa

V zemích střední a východní Evropy historický vyšší územně správní celek přibližně na úrovni kraje. Toto označení přetrvává v několika státech a v Čechách u některých tradičních dobrovolných organizací. Představitelem župy byl župan.

Žurnalistika

Lidská činnost vznikající na počátku novověku s rozvojem novinových denníků, žurnálů. Jejím obsahem je zpravodajství a publicistika, její podstatou je námezdná duševní práce pro vlastníky sdělovacích prostředků. Jakékoliv vyšší cíle či principy, které jsou žurnalistice připisovány, jsou jen iluzí, pokud narážejí na zájmy vydavatelů.